Jen a jen pro tebe - 13. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Pomohou Loki a Sigyn Starkovi? A budou vůbec přínosem?

26.07.2017 (10:00) • Eilan • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 2× • zobrazeno 1075×

Z věže Avengers v New Yorku vzlétlo brzy ráno následujícího dne malé plavidlo s velice nevšední posádkou. Měli jasný cíl. Získat žezlo, které pomohlo bohu lží a klamu zdevastovat část onoho amerického města. Teď však bylo v rukou Hydry, mnohem propracovanější skupiny nepřátel. Avengers věděli, že je jejich povinností získat ho dříve, než Hydra zcela odhalí jeho moc. Bohové, vyjma Thora, kteří se akce také účastnili, zde byli spíše z důvodu, že nebylo do čeho píchnout.

Sigyn se na boj těšila. Poseká pár hlav, protne pár těl a přijde na jiné myšlenky. Ne, že by v odvádění její pozornosti nebyl zběhlý i její manžel, ale boj naostro byl jednoduše boj naostro. Seděla na jednom ze sedadel vedle Lokiho, který se tvářil, že ani není přítomen, a pomalu si splétala své stříbrné vlasy do dlouhého hrubého copu. Před bojem to bylo samozřejmě více než nutné, ale ona si z toho vypěstovala určitý rituál.

Midgardďané se navzájem „vtipně" provokovali a Sigyn se ani nedivila, že se je její manžel snaží úplně vypustit. I přes to se z něj cítila nejistá.

„Nemáš v plánu nějakou hloupost, že ne?" zeptala se tiše a rozpletený cop si přehodila přes druhé rameno.

„Máš-li nějaký originální nápad, nenechávej si ho pro sebe, prosím," pronesl Loki, aniž by se na ni podíval. To, že za celou cestu vůbec promluvili, přilákalo pozornost ostatních.

„Ani za ty stovky let manželství si u tebe nemohu být jistá," odfrkla si Sigyn, tentokrát už hlasitě, protože uši všech teď stejně byly nastraženy jejich směrem.

„Ještě že všechna manželství nejsou jako to vaše," přerušil jejich rozhovor Thor, který si přisedl naproti. Manželé si vyměnili pohledy a Sigyn pokrčila rameny.

„To ano. Devět světů by neuneslo tolik radosti a lásky, kdyby byli všichni jako my," řekla teatrálně.

„Nemáš najednou nějaký zájem o manželství, bratře?" ušklíbl se Loki a Thor překvapeně zamrkal. I Sigyn pochopila, na co její muž naráží, a pousmála se.

„Odin z vás musí být nadšený. Jeden syn se mu zcela vzbouřil a ten druhý se ožení na Midgard."

„Život není pohádka," zasyčel Loki netečně.

„Ještě neřekla ano," vyhrkl ihned Thor. Než však stihl pokračovat, z reproduktorů se ozval robotický hlas.

„Lokalizoval jsem vhodné místo k přistání, pane."

„Díky, Jarvisi. Fajn, tak se připravte, lidi!" zvolal Stark.

***

Když Stark porušil ochranný štít okolo základny Hydry, Loki byl první, který se nepozorovaně dostal dovnitř. Díky iluzím, samozřejmě. Cítil své žezlo, cítil jeho magii, svou magii, kterou do něj z části vložil. Bylo to jako droga, která proplouvá jeho žilami. Postupoval temnými chodbami, sem tam vyřídil nějakého zbloudilce... Náhle jím projela silná bolest, ohnul se a sevřel si lýtko. Zasyčel, protože bolest neustupovala. Sigyn musela být zraněná. Sem tam se stávalo, že jejich propojení zesílilo a oni tak věděli, co ten druhý prožívá. Nebylo to nic příjemného, hlavně co se týkalo těch bolestivějších prožitků. Loki se otřepal a znovu se vydal za žezlem. Mírně kulhal, v noze mu stále tepalo, ale nebylo to nic, co by neunesl bůh. Ušklíbl se nad pomyšlením, co asi teď musí zažívat jeho manželka, když jeho to zasáhlo takhle silně.

Vešel do malé místnosti s obrazovkami. Ztuhl, když na něj zamířil Starkův oblek. Naštěstí v současné chvíli nebyl považován za tu největší hrozbu, takže nemusel uhýbat střele. Zaujaly ho schody napravo a nezaváhal. Pomalu po nich scházel, připravený k útoku. Stark stál pod schodištěm, ale nebyl sám. Za jeho zády stála drobná žena, spíše dívka. Očarovala ho, pohrávala si s jeho myslí. Byla tak soustředěná na tvoření země divů ve Starkově palici, že si nově příchozího nevšimla. Přikradl se k ní, chytil ji za rameno a prudce odhodil proti zdi. Stark vyjekl a zapotácel se. Dívka se nemotorně napřímila a vztáhla k Lokimu ruce, mezi prsty jí okamžitě začala tancovat vlákna magie. On byl však mnohem rychlejší. Mávl rukou a dívka v ten moment ztratila vědomí a skácela se k zemi. Svižným krokem obešel stále zmateného Iron mana bez obleku a vydal se k žezlu, které zářilo na podstavci jako svatý grál.

„Hej, počkej, co to děláš?!" křikl Stark, který, jak se zdálo, se opět vrátil na Midgard. Loki si vztekle povzdychl.

„Dobře, vezmi ho nejdříve ty a já ho potom jen vytrhnu z tvých ztuhlých uškvařených mrtvých prstů," zasyčel, aniž by se na něj otočil.

„Fajn, je tvoje," rezignoval Stark. Pochopil, že nemá na výběr. Bůh lží se zhluboka nadechl a žezlo uchopil. Projelo jím příjemné vzrušení a v hlavě mu začaly běhat nápady, co by s tou mocí, kterou s sebou tento předmět nese, mohl provést. Otočil se na podpatku, jeho tvář ovládl záludný úsměv. Stark si ho obezřetně prohlížel, proklínal Furyho a jeho návrh vzít toho magora s sebou a snažil se vymyslet, jak se co nejrychleji dostat zpět do obleku. Byl tedy více než překvapen, když Loki jen sklonil hlavu a pohodil s žezlem.

„Chceš snad nechat ty exoty čekat? Pokud už tedy nejsou mrtví," prohlásil uštěpačně a klidně se vydal pryč z místnosti.

„Jo-jo, jasně." Stark jen zaklapl údivem otevřená ústa a chvíli přemýšlel, jestli tohle není jen další iluze.

***

Když bůh lží dorazil zpět do lesa, spatřil, že se svou poznámkou o Avengers a smrti nebyl zase tak daleko. Rogers i Romanovová měli plné ruce práce, svou ženu, bratra a Bartona nikde neviděl. Stark si zřejmě poletoval někde nad korunami stromů a to velké zelené monstrum... Upřímně byl i vcelku rád, že není poblíž.

Rogers byl shozen k zemi, štít se povaloval daleko od něj. Krk mu plnou vahou zaklekl jeden z vojáků Hydry a zbraň mu přiložil na čelo, prst na spoušti. Než však stihl Kapitánu Amerikovi vystřelit mozek z hlavy, dostal přímý zásah přímo z Lokiho žezla. Rogers překvapeně zvedl hlavu a spatřil boha lží, jak věnuje veškerou svou pozornost zbylým nepřátelům a více méně zachraňuje krk Nataše.

Lokiho tělem probíhalo slastné brnění. Ani netušil, jak moc mu to chybělo. Rogers se zvedl ze země a i s Romanovovou na něj překvapeně hleděli.

„Kde jsou ostatní?" zeptal se bůh, když ho jejich udivené výrazy začínaly mírně otravovat.

„V letadle. Sigyn a Barton jsou zranění," vysvětlila Romanovová. „Nic smrtelného," dodala, jako by snad chtěla Lokiho uklidnit.

„Ještě aby," odsekl Loki, Rogers zvedl ze země svůj štít a společně se vydali lesem k místu přistání.

***

Stark i Banner již byli v letadle, když opozdilci dorazili, takže okamžitě vzlétli. Barton ležel se svým zraněním na lehátku, Romanovová byla s ním. Sigyn seděla na zemi, opřená o sedadla a pevně svírala původně bílý obvaz okolo své nohy. Loki si k ní přisedl, žezlo položil vedle sebe.

„Ukaž mi to," přikázal jí tiše a on pomalu obvaz sundala. Rána se táhla od kolene až ke kotníku, když se jí dotkl, trhla sebou a bolestně zasyčela.

„Vyléčila bych se, ale..." pokrčila rameny a nakrčila tvář.

„Mé služby ti raději nabízet nebudu," ušklíbl se Loki, který v léčivé magii zase tak zběhlý nebyl. Zvládl by menší rány, ale na tohle se necítil, zvláště měla-li Sigyn pochroumanou i kost.

„Neměj obavy, nenechala bych tě na sebe šáhnout ani v nejmenším," ujistila ho rázně. Lokiho ruka se náhle zvedla do vzduchu směrem k Sigynině hlavě. Bohyně rychle ucukla, i když to bylo nepravděpodobné, myslela si, že dostane pohlavek. On jí však jen sáhl do vlasů a vymotal z nich dva suché listy, které tam zřejmě v zápalu boje uvízly.

„Kazilo to estetický dojem," vysvětlil klidně a Sigyn jen se slabým úsměvem na rtech zavrtěla hlavou.

„Hej, Romeo, to žezlo," uslyšeli nad sebou Starkův hlas. Thor, který stál vedle něj, napřáhl svou mohutnou ruku. Loki otráveně protočil panenky a vzal žezlo do ruky. Sentimentálně si ho prohlédl, potěžkal a s rázným švihem hodil do bratrovy ruky. Ten se okamžitě vydal ho uzavřít do speciální přepravky.

„Hlavně na něj nesahej bez mé přítomnosti. Nerad bych přišel o tu skvělou podívanou, až by ses smažil zaživa," pronesl Loki vzdorovitě směrem ke Starkovi, který si jen odfrkl a mávl rukou. Moc dobře věděl, že sáhnout na něj by byla sebevražda. Pomalým krokem se k nim přiblížil i Rogers. Vypadal zamyšleně.

„Zachránil jste mi život, Loki," konstatoval a bůh byl více než překvapen, že ho oslovil jménem.

„I bohové chybují," ušklíbl se a díval se Amerikovi přímo do očí. Ten pohled byl velice znepokojivý.

„Chtěl jsem jen poděkovat," pokračoval oddaně.

„Co kdybychom dělali, že se to nikdy nestalo," nedal se zase Loki, mírně nervózní z toho, že všichni bedlivě naslouchají. Z něčeho, co by ostatním zvedlo ego, byl on nesvůj. Nebyl zachránce, hrdina, ba právě naopak.

Zbytek cesty již proběhl vcelku tiše. Každý si našel své místo. Loki se opřel vedle Sigyn a stejně jako ona zavřel oči. Propletli své ruce, vzájemně si je tiskli, on do ní sem tam vyslal trochu magie jen tak pro pobavení, ona vztekle přísahala, že mu to vrátí i s úroky, až bude moci.

Po přistání si každý vzal svoje. Rogers pomohl Romanové vyvést lůžko s Bartonem, Thor popadl schránku s žezlem a Loki zvedl ze země svou ženu. Prolétlo mu hlavou, jestli by raději přece jen nenesl mocné žezlo, ale nebyla to dlouhá úvaha, protože lékařka ze zdejší laboratoře na něj začala mocně povykovat a ukazovat cestu, kterou má zraněnou Sigyn nést.

***

„Proč jsem tady?“ zeptal se Loki uštěpačně a obezřetně si prohlížel Starka a Bannera, kteří ho před chvíli přitáhli do Starkovy soukromé laboratoře. Vyměnili si pohledy a Banner souhlasně pokýval hlavou.

„Potřebujeme něco objasnit. Možná nám budeš schopný něco… objasnit,“ vysvětlil Stark rychle. Přešel k jednomu pultu a vzal do ruky malý průhledný pad. Uprostřed místnosti se objevila 3D projekce. „Tohle je jádro Jarvise,“ osvětlil. „A tohle,“ vedle dosavadní projekce se objevila další, dosti podobná té první, akorát modrá, „je kámen z toho žezla.“

„To je sice hezké,“ začal Loki a opřel se bokem o stůl, „ale stále nějak nevím, k čemu mě tady máte.“

„V té laborce u Hydry jsem narazil na jisté experimenty. Velmi specifické experimenty. Mohl bych na ně navázat, ale potřebuji informace o původu,“ Stark rozpřáhl ruce a obsáhl modrou část projekce, „tohohle všeho.“

„Nevím více než vy,“ přiznal Loki a napřímil se.

„Tak kde jste ho vzal? Kdo vám ho dal?“ vložil se do hovoru Banner.

„To je jedno,“ zasyčel Loki nebezpečně. „Stačí vědět, jak to použít. Tyto mocné předměty tady nejsou od toho, abyste je zkoumali a rozebírali. Jsou tady, abyste je užívali, jedno k čemu. Zahráváte si s něčím, čemu nerozumíte a nemáte sebemenší šanci to ovládnout.“ Stark v bohově tváři takový výraz v životě nespatřil a docela ho to vyděsilo. Stále si však tvrdohlavě trval na svém. „Bude to tvůj konec. Ne že bych něčeho takového nechtěl být svědkem, ale…“ Loki své varování nedokončil. Jen se ušklíbl, následně se v jeho tváři mihlo i něco jako úsměv, otočil se na podpatku a zmizel.

Třináctá kapitola, snad nejste pověrčiví! :D

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Eilan (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction