Elena and Vampires 4. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Stefan na parkovišti vyhrožuje Eleně a dokonce ji dá vybrat místo, kde chce zemřít. Ale Elena se jen tak nedá.

03.10.2010 (20:00) • Annabelle • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 4× • zobrazeno 1929×

Stála jsem jako přimrazená, nevěděla jsem, co mám dělat. Mám začít ječet, protože mě upír líbá na krk, nebo si mám užívat Stefanovy polibky? Kdo by si je neužíval? Stefan je přece tak nádherný, ale je to upír!
Odstrčila jsem Stefana. Ačkoliv jsem použila na jeho odstrčení všechnu svou sílu, se Stefanem to ani nehnulo. Jediné, čeho jsem dosáhla bylo to, že mě přestal líbat. Díky bohu.

"Nelíbilo? Nezapomínej, že jsem tě mohl zabít," zašeptal Stefan.

"Ne, nelíbilo. A zabít mě nemůžeš, myslím si, že bys to neriskl na školním parkovišti," řekla jsem.

"Myslíš? No, vlastně máš pravdu. Na škoním parkovišti bych tě nezabil. Ty si zasloužíš něco lepšího. Co říkáš na místní hřbitov? Nebo si vyber místo, kde bych tě měl zabít."

Slyšela jsem dobře? Vážně mi řekl, že si mám vybrat místo, kde chci zemřít? Tohle není možné, to se mi snad zdá. Takže on mi prokáže tu čest a nechá mě si vybrat místo mé smrti? On je šílený.

"Víš, už jsem si vybrala, kde chci zemřít."

"To je skvělé. A kde to tedy bude?"

"Leda tak ve snu!" zvýšila jsem hlas.

"Sorry, ale nejsem Freddy Krueger," řekl Stefan a zasmál se.

Zamračila jsem se. Jak si dovoluje dělat si ze mě srandu? Tenhle den opravdu nestojí za nic. Nejdřív zaspím, pak zjistím, že můj nový spolužák je upír a ještě ke všemu se mě ten upír snaží zabít, no prostě vážně skvělý den.

"Okamžitě mě nech na pokoji! A vůbec se ke mě nepřibližuj, slyšíš?!" zakřičela jsem a třesoucí rukou se mi podařilo strčit klíčky do dveří auta. Odemkla jsem.

Stefan mě silně chytil za zápěstí. Sykla jsem bolestí.

"Jestli cekneš, tak tě zabiju," zašeptal Stefan.

"Myslíš si, že by mi někdo věřil?"

"Hm, asi máš pravdu, nikdo by ti nevěřil, ale stejně, ani muk, nechci být vůbec spojovám s řečmi s tématem upíři a podobně."

"Dobře, slibuju, budu mlčet a teď už mě pust, bolí to."

Stefan mě okamžitě pustil. Začala jsem si mnout zápěstí, vážně to bolelo. Stefana jsem nespouštěla z očí, nechtěla jsem riskovat, že na mě skočí a zabije mě. Což je na školním parkovišti zcela nepravděpodobné, ale stejně. Stefan mě pohladil po tváři a pak zmizel jako pára nad hrncem.

Uf, to bylo příšerné setkání. Je možné, že mě teď teta vzbudí a řekne mi, že je čas vstávat? Je možné, že je tohle jenom sen? Ne, bohužel ne. Můj spolužák je upír a chce mě zabít. Tak tohle někomu říct, tak skončím na psychiatrii. No, možná je psychiatrie lepší než třída s upírem. Radši bych byla zavřená v polstrované místnosti, než kdybych ležela vysátá někde pod mostem. Ale to bych nemohla tetě a Jeremymu udělat. Třeba, když se Stefana nebudu všímat, tak mi dá pokoj. Kéž by mi ho dal. Ale můžu doufat? Nechá mě na pokoji i když znám jeho strašné tajemství? Myslím si, že ne, sakra.

Stejně tomu nemůžu stále uvěřit. Už několik let se zajímám o upíry a teď tu konečně jednoho mám. Ve skrytu duše jsem doufala, že existují a že se s nimi někdy setkám, ale nikdy mě nenapadlo, že jednoho upíra budu mít ve třídě a navíc, že si ho znepřátelím. Můj sen o setkání s krásným upírem se stal realitou, ale úplně jinou realitou, než jsem si představovala. Panebože, jak já chci domů. Zalezu pod peřinu a už vůbec nevylezu.

Nastoupila jsem do auta a rozjela jsem se domů.

Autor: Annabelle (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction