OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » AC2 FanFiction Ezio & Leonardo

14.06.2014 (11:00) • HetaliaCZAnnie • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 3× • zobrazeno 2030×

You´re very important to me!

Už je tomu rok, co jsem ho viděl naposledy. Nevím, jestli je to tím, že jsme tak dobří přátelé, nebo je v tom něco víc? Nikdy si nejsem jistý, jestli se vrátí, nebo ne. Pokaždé, když je u mě, tak mám pocit, že mi srdce vyskočí z hrudi. I se svým nynějším přítelem jsem se rozešel. Nemohu být s někým, koho nemiluji. Nedokážu si představit, že bych o něj přišel. Přesto s každým jeho odchodem vzrůstá šance, že ho znovu nespatřím. Nevím, jak dlouho to ještě budu zvládat. Hlavní je, že jsem zatím nenašel odvahu. Tak přeci jen, že by to byla láska? Nemohu tomu uvěřit. Přišel jsem na to až teď? Až když je nejspíše pozdě. Vždycky bylo pozdě. Jeho srdce náleží ženám, tak co by se zajímal o obyčejného umělce. Nepočítám ani, kolik žen prošlo jeho náručí. Přesto bych s ním, ač je to divné, rád splynul v jedno tělo, jednu duši. Toužím po tom celým svým srdcem. Prozkoumat každou jeho jizvu. Dotknout se každého svalu jeho těla. Rozpačitými polibky ochutnávat jeho pokožku. Zamilovaně jej svírat v náručí. Laskat jeho vlasy. Je to tak moc, co bych chtěl, ale to vše zůstane pouze v mých představách. Ach, jak moc rád bych s ním znovu mluvit.

Najednou někdo zaklepe. Zahodím štětce a přispěchám otevřít. Najednou na mě spadne urostlé mužské tělo. Přitisknu si ho k sobě.

„Ezio?!“ Cítím na rukou krev. „Ezio!!“ vykviknu a zatáhnu ho do své dílny. Položím ho na lůžko a okamžitě ho začnu vysvlékat, jenom abych mu prozkoumal rány a zjistil, odkud krvácí. A zašít rány. Vím, že kdyby to byla normální příležitost, užíval bych si to, ale proboha, vždyť může zemřít! Po tom, co ho ošetřím a zajistím, propuknu v pláč. Přesně tohohle jsem se bál. Jak jsem to mohl dopustit?! Můj jediný přítel má nebezpečnou práci, měl bych se s tím smířit, ale… Nedokážu to. Co když příště nestihne se ke mně dostat v čas?

Tři dny jsem nespal. To, co jsem měl rozdělané, jsem raději odložil. Protože každé další načaté jsem pokazil. Ezio se stále ještě neprobudil. A já nemůžu spát. Chtěl bych být u toho, až se probudí. Ale nakonec usnu nad prací. Probudí mě až dotek na mých ramenou. Jak mi na ně někdo pokládá pléd.

„Sbohem, milovaný, starý příteli“ Cítím, jak se jeho rty otírají o mou tvář. Je to sen. Nic jiného to být nemůže. Tohle by nikdy pravý Ezio neřekl. Je to jenom výplod mé fantazie. Chytnu jeho ruku.

„Prosím, nechoď ještě.“ Je to sen. Nic jiného, protože Ezio ještě spí ve skutečnosti na mé posteli. Neodešel by takhle. Neudělal by mi to.

„Víš, že musím odejít.“ Drží mou ruku však. Nechci, aby odešel. „Ale ještě chvíli tu s tebou zůstanu,“ dodá. Stáhnu ho k sobě. Nechci, aby odešel, aby ten krásný sen skončil.

„Nech mě snít ještě chvíli,“ zašeptám mu do krku. Chci tenhle sen snít navždy, jenom s ním. Já a on. Jak už se mi to mnohokrát zdálo.

„Leonardo, já…“ Roztouženě vzdychnu, jak se klínem otře o můj. „Udělej mě svým,“ jeho mužný hlas se náhle chvěje.  Chce být mým a já mu to velmi rád splním.

„Oh, Ezio, ani nevíš, jak dlouho o tomto sním,“ rty přejedu po neoholené tváři svého přítele. Snad, abych konečně ukojil svou zvědavost týkající se tak mužného těla, které se pro tuto chvíli odevzdává mně. Prsty jemně bloudím po tom skvostu. Zvedne si můj obličej a naše rty spojí. Konečně! Jak moc jsem toužil, jak moc jsem chtěl. Ale nikdy nemohl. Po chvíli nás oba zvedne. Ruce mi přitiskne na svůj zadeček.

„Prosím, vezmi si mé tělo,“ zažadoní Ezio. Nechci, aby nebyl připravený, ale nemohu si pomoct. Položím ho na stůl a svléknu ho z kalhot a prádla pod nimi. Prsty se dotýkám jeho těla. Skutečně se mi to zalíbilo. Aspoň ve snu se ho mohou dotknout. Tak realistický sen. Kéž by nikdy neskončil. Rty jemně laskám jeho pokožku.

„Jsi si jistý, Ezio?“ zeptám se ho tiše. Ten hnědovlasý muž přikývne. Ale já si nejsem jistý, jestli budu schopen. Jenže moje mysl říká, ať to udělám a ta se nikdy nemýlí. Prsty se dostanu k jeho penisu. Jemně po něm přejíždím. Najednou vypadá křehce, oproti jeho normální povaze. Jako by se mohl rozpadnout. Najednou slyším, jak se mu z úst vydere slastný vzdech. Pohlédnu na něj. Je tak sladký. Ale zakrývá si ústa.

„Nedělej to,“ zašeptám tiše a dám jeho ruku na stranu. Prohne se v zádech. Oh, jak se mi líbí, že reaguje takhle. Nikdy bych nečekal, že by tohle chtěl, ale nemohu si pomoct více. Měl bych si ho připravit na naše milování, ale jak. Nasliním si prsty a jedním do něj pronikám. Zdá se, že to nečekal. Pokrčí nohy a opře si je o desku stolu. Je to úžasný pohled. Pomalu si jej roztahuju. Po chvíli je dost připravený na přidání dalšího prstu. Mezitím si volnou rukou stáhnu kalhoty i se spodním prádlem. Ezio se chvěje. Je pěkné vědět, že jeho reakce jsou kvůli mně. Vlastně je to pro mě více než uspokojivé. Chtěl bych slyšet víc, jak vzdychá, jak se jeho tělo chvěje v agónii. Najednou zasténá nahlas. Zřejmě jsem našel jeho citlivé místo. Po chvíli se mi povede připravit ho dostatečně. Sám sebe vzruším.

„Leo-nardo,“ zavzdychá najednou. Přitáhnu si ho na hranu stolu. Chloubou se otírám o jeho otvůrek. Pozoruji jeho sladkou tvář.

„Teď to trošku zabolí,“ zašeptám a políbím ho na rty. Cítím, jak se chvěje. Jeho mužné paže, jak se mi omotávají kolem krku. Ještě váhám, ale pomalu svou chloubu směruji do něj a opatrně proniknu. Prsty mi zatíná do krku od bolesti, ale je to pro mě snesitelná bolest. Snad jako vykompenzování jeho bolesti. Upřímně sám doufám, že ho to tolik bolet nebude. Chci, aby z toho něco měl.

„Můžeš!“ téměř mi zakňourá do ucha. Chvíli však váhám, je-li to dobrý nápad. Jenže… Už jsem v něm, proto nemohu a ani nechci přestat. Chytnu ho opatrně za boky a pomalu začnu přirážet. Slyším, jak zhluboka oddechuje. Je to uspokojující slyšet. Skutečně ano. Zvláště potom sledovat jeho obličej. Stále jsem zrychloval. Po chvíli začnu přemýšlet nad tím, jak to jeho svaly mohou vydržet. V jeden moment se otřu o jeho citlivé místečko a z jeho úst vyjde hlasitý sten. Zvláštní. Musím to někdy prozkoumat. Tedy, alespoň ve snu. Dlaní sklouznu k jeho chloubě. Párkrát po něm přejedu a cítím a především slyším, že brzy dosáhne vrcholu. Stejně tak já. V jednu chvíli cítím, jak se tlak v jeho penisu uvolňuje a jak mé břicho pokryje jeho sperma. V ten samý moment já vyvrcholím do něj.

Oba dva se vydýcháváme. Opatrně z něj vyklouznu. Nechce se mi opouštět jeho tělo, ale on je zraněný.

„Ti amo, Leonardo,“ zašeptá mi Ezio do ucha. Pohlédnu na něj. Vím totiž moc dobře, že i já mu tento cit opětuji.

„Ti amo, Ezio,“ políbím ho. Opláchnu se čistou vodou. Ezio se oblékl. Pohlédnu na něj.

„Neodcházej, prosím,“ zašeptám. Přestože je to sen, nechci, aby skončil. Ezio ale zavrtí hlavou.

„Dobře, lehnu si s tebou, ale budeš spát,“ řekne mi. Společně tak ulehneme do mé postele. Cítím, jak se jeho prsty dotýkají mě a zároveň já se dotýkám jeho tváře, jeho vlasů i jeho rtů. Až jsem z toho usnul.

Ráno se probudím. Jsem v posteli sám. Zřejmě v noci odešel. Povzdychnu si. Chci si jít udělat snídani, když najednou přijde Ezio do půli těla svlečený.

„Hej, amigo, ty bys měl ležet,“ řekne mi a já se zamračím.

„Jsem to snad já, kdo byl zraněný?“ zeptám se ho a zamračím se. Má přes hrudník ovázaný obvaz. Odmávne to rukou.

„Nasnídal jsem se, jestli ti to nevadí,“ řekne mi. Zavrtím hlavou. Takže to přeci jen byl sen. Kulhá zjevně jenom kvůli zranění.

Oblékne se do své zbroje. Najednou si ale sedne ke mně a políbí mě.

„Díky za úžasnou noc,“ řekne mi. Takže to nebyl sen? Že bych přeci jen svoje vysněné okamžiky prožil ve skutečnosti? S ním?

„Mně neděkuj,“ políbím ho s rozpaky. Pohladí mě po tváři a odejde. Nemusel by ale odcházet. Nechci, aby odcházel. Jenže ho nestihnu zadržet. Ale… Přeci jen se stalo to, co jsem si nějakou dobu přál. A jsem za to rád.

Autor: HetaliaCZAnnie, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek AC2 FanFiction Ezio & Leonardo: