Zlatá klec, klec ve které jsem zavřená, masku dennodenně nosit nucená. Já začínám se ztrácet a moje místo přebírá si ona. Ta maska, maska je má klec. Kdo otevře ta vrátka rezavá? Kdo klíč k mému srdci najde si? To jediné, co přeji si, by zachránce můj odvážně otevřel si...
23.08.2010 (19:00) • Aleach • Básničky • komentováno 3× • zobrazeno 1067×
Barevné róby.
Ozdobné účesy.
Křivé pohledy.
Úlisné grimasy.
To vše vidím tak jasně,
jako dennodenní odchod luny,
jako každodenní návrat slunce
ozařujícího všechnu tu přetvářku.
Pod vším tím jasem
tu naivitu Alenky bloudící lesem
já začínám ztrácet.
A není se čemu divit,
že omšelé pohledy a okoukaná pukrle
už nepůsobí na mě jako kouzelná formule.
Každá malá přetvářka či lež,
znamená pro mě věž.
Věž ve které jsem zavřená.
Navěky věků ztracená.
Já čekám jen.
Čekám a z úst mi vychází sten.
Nervózně klepu nohou, pohled upírajíc na dveře.
Ó princi můj, můj zachránče, kdy pohled tvůj mysl mou si otevře?
Autor: Aleach, v rubrice: Básničky
Sdílet
Diskuse pro článek Zlatá klec:
Krásna básnička... 
Pěkná básnička. doufám, že se vrátka otevřou...a uvidíme, co se stane 
Přidat komentář:
- Priznanie
- Pán šeliem
- Ráno v blátě
- Stručná a třaskavá historie podle A. J. Crowleyho
- Skvělý a přesný průvodce po Nazaretu ex-archanděla Gabriela, zrádce
- Tu je moje miesto
- Když má srdce svoji hlavu 1
- Co zůstane v knihkupectví
- Sestra
- Šarlatán (začátek)
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!