Když se člověk zamiluje, je dost těžké myslet na něco jiného. Když jsme s ním, vše ostatní přestává existovat. Když jsme bez něj, máme absťák jak po nejtvrdší droze.
12.09.2011 (14:00) • Ellie • Básničky • komentováno 0× • zobrazeno 712×
Má postel je příliš tvrdá
a v peřinách je mi zima.
Nejsem na to hrdá,
ale vím, že jsem jiná.
V té tmavé místnosti,
jsou na stropu i zdech.
Jsou plné vstřícnosti,
ze rtů dere se smutný vzdech.
Nádherné vzpomínky
tu jako film běží.
Stojí však za zmínky,
v koutě neleží.
Je to každý dotek.
Každý úsměv.
Každý krásný skutek.
Každý kratinký výjev.
Je to vše,
hlava se mi točí.
Láska i hrané pře.
Prosím!
Ať nesejde mi to z očí.
Srdce prudce buší.
Jeho hlas
dere se mi do uší.
Tak plný krás.
Jeho nádherné oči
modřejší jsou než bezmračné nebe.
Smutné když se loučí,
šťastné, když jsme u sebe.
Tolik se těším
na další setkání.
Hlouposti neřeším,
to tam je kání.
Můj svět,
kdysi tak veliký
Má teď jediný střed.
Nebudu dělat okliky.
Tím středem je on.
Autor: Ellie, v rubrice: Básničky
Sdílet
Diskuse pro článek Usínám:
Přidat komentář:
- Priznanie
- Pán šeliem
- Ráno v blátě
- Stručná a třaskavá historie podle A. J. Crowleyho
- Skvělý a přesný průvodce po Nazaretu ex-archanděla Gabriela, zrádce
- Tu je moje miesto
- Když má srdce svoji hlavu 1
- Co zůstane v knihkupectví
- Sestra
- Šarlatán (začátek)
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!