Ať se líbí!
29.09.2009 (17:00) • Lena • Básničky • komentováno 6× • zobrazeno 1493×
Pod noční oblohou
v měsíčním svitu
stávala ve stínu postava.
Kam oči nemohou
bez hlesu a špitu
čekala plachá a doufala
Půlnoc co půlnoc
tajně jsem vstávala
abych jej mohla obejmout.
Láska, ta bezmoc,
podle mne klamala,
nechávala mne sežehnout.
Pak po dlouhém čase
vtíravá pochybnost
našla si k očím mým cestičku.
Něco v tom hlase,
ukrytá pravda?
trápila ve dne mou dušičku.
„Proč jenom hvězdy,“
zeptala jsem se,
„mohou být svědky našich chvil?“
„Protože kresby,
co kreslí slunce
jsou příliš teskné,“ odvětil.
Se smutkem ve rtech
ty mé našel si
jako když kradeš plátek růži.
A já jako ve snech,
kdy andělé spí,
hřála si hada na své kůži.
Autor: Lena (Shrnutí povídek), v rubrice: Básničky
Sdílet
Diskuse pro článek Prokleté ovoce :
Děkuji.
fakt ja ti zavidim
mna tiez bavi pisat a tiez sa to s tymto neda ani porovnat
taky bych tak chtěla někdy psát. Moje básničky s tím nejdou srovnávat.
naaaaaaadherA
Krása jako obvykle! Prostě dokonalost.
Dokonalý..!! Moc se mito líbí..Poklona
Přidat komentář:
- Priznanie
- Pán šeliem
- Ráno v blátě
- Stručná a třaskavá historie podle A. J. Crowleyho
- Skvělý a přesný průvodce po Nazaretu ex-archanděla Gabriela, zrádce
- Tu je moje miesto
- Když má srdce svoji hlavu 1
- Co zůstane v knihkupectví
- Sestra
- Šarlatán (začátek)
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!