OurStories.cz ~ naše povídky - Básničky » Pocity

28.02.2011 (15:00) • ShadowKissed • Básničky • komentováno 2× • zobrazeno 1222×

Pocity

Lidé

se odrážejí v dílech,

která tvoří.

Představivost

hranice nemožného jednoduše

boří.

Láska

dává zapomenout,

že existuje nenávist.

Život

provází různé pocity,

avšak závist...

Závist

je zkázou

v rukou člověka.

Mění se v mříž, jenž srdce zatýká.

Hranice

neexistuje

pokud jde o závist.

A lidé nesnesou,

když někdo má víc

než on.

A v jejich srdcích

pak rodí se jen

nenávist.

A co láska?

Tu lidé zničí, zboří během chvíle.

A ona vymizí, roztaje,

změní se v prach

a bez lásky

zbude nám jen strach.

A strach přeroste v děs a hrůzy.

Až lidi opustí polibek múzy

a oni přestanou tvořit

a snít...

Pak nastane konec,

zmizí pak svět,

protože zmizí naše vůle.

Už to začalo...

K naší smůle.

A až zmizí lidé,

zmizí emoce...

Ztráta života, lásky,

ta bude bolet nejvíce.

Tak vezmi svou vůli

a jdi vpřed.

Ať nezmizí náš svět...

Protože jak se to stane,

už bude pozdě.

Pozdě litovat...

Pozdě snít...

Až nebudeme moci mít

ten pocit.

Jakýkoli pocit...

Protože až zmizí emoce,

zmizí s nimi lid.

A věci,

jež se budou dít,

se stanou nepodstatnými.

Jak zmizí emoce

a bude

věčný

klid...

A srdce

budou moci

bít

jez zpod těžké hlíny.

Pak bude pozdě,

pozdě již.

A konec?

Ten bude blíž.

A proto nenechme emoce

zahynout.

Pokud chceme někdy spočinout

v nebi.

Protože city jsou to, co dělá člověka člověkem, ale mnoho lidí je ztrácí...

A proč mít city?

Kdo ví v dnešní době?

Však každý zpovídá se

sám sobě.

Já však chci cítit,

ať už bolest,

nebo strach.

Protože i to znamená,

že jsem živa,

že nejsem jen vrah.

Protože city jsou to, co dělá mě mnou samou... A já je nechci nechat jít.

A kdybych je měla nechat stranou,

pak volím radši

odejít...

Autor: ShadowKissed (Shrnutí povídek), v rubrice: Básničky

Sdílet

Diskuse pro článek Pocity: