Upřímně, nevím jestli to dává smysl, a tak bych byla ráda za vaše komentáře, jestli to smysl dává. Jinak, opět mé deprese udělaly svoje. Je to přesně to, co cítím. Ale otázka zní, jestli jsem to vystihla dobře, abyste pochopili. Takže moc děkuji za komentíky, byla bych za ně nesmírně vděčná. Děkuji...
01.08.2011 (17:00) • SafiraDarkfire • Básničky • komentováno 15× • zobrazeno 1752×
Znova?
Zase?
Motáš mi hlavu?
Myslíš si,
že po tak dlouhé době,
můžeš přijít,
říct ahoj,
jakoby se nic nestalo?
Bez vysvětlení?
Bez jediného slova omluvy?
Bez…
NE!
Ale stejně s tebou jdu na pivo.
Stejně si s tebou povídám,
stejně se směju tvým vtipům,
a nedokážu zlobit se.
To není fér.
Jak můžeš?
Jak můžu já?
Jak to?
Proč?
To není možné!
A přece…
Podívala jsem se na tebe...
Svět se mi zatočil!
Myslela jsem, že už jsem z tohohle pryč.
Že už jsi minulostí.
Bránila jsem se.
Ale tys řekl jednu věc…
„Tomuhle se bránit nedá!“
Máš pravdu,
neubránila jsem se.
Co mi teď zbývá?
Snažit se bránit.
Udržet si zbytky důstojnosti...
Držela jsem se od tebe dál,
ale ty ses stále přibližoval.
A pak jsem narazila do zdi.
Usmál ses.
Stočila jsem hlavu na stranu,
snažila se odtáhnout.
Však chytil jsi mě kolem pasu.
Neměla jsem už kam utéct.
Tvé ruce…
Ach…
Tak hrozně hřály,
Na mém ledovém těle.
Teplo procházelo pomalu,
rozehřívalo každou část mé kůže,
svalů,
žil.
Srdce!
Ledová stěna opadla.
Zavzdychala jsem,
a tys věděl…
Vyhráno jsi měl.
Naklonil ses znova,
uhnula jsem,
s posledními zbytky sebeúcty.
Políbil si mě na krk.
Zatnula jsem zuby.
Ale vzdychat se mi chtělo.
Políbil jsi mě znova.
Určitě jsi studoval mou tvář.
S každým polibkem…
Tála…
Cítila jsem za polibky úsměv.
Otočila jsem hlavu zpět.
Usmíval ses.
Co jsi mohl vidět v očích mých?
Bolest?
Zmar?
Zášť?
Ne!
Vášeň!
Přitažlivost!
Jiskru!
Jiskru mého života.
Byl to spalující oheň,
oheň uvnitř mě.
Vášnivý, temný oheň.
Spaloval mě a sžíral.
Chtěl ukrást ti polibek.
A já už se neovládla.
Políbila jsem tě.
Bylo mi jedno, jak dlouho ses neozval.
Na jak dlouho jsi zmizel.
Kde jsi byl,
S kým…
Bylo mi to jedno.
Teď!
V tomhle okamžiku jsi byl můj.
Zatáhl jsi mě k sobě domů.
Nevzpírala jsem se.
Mohl sis semnou dělat cokoliv.
Byla jsem tvá.
Ráno jsem zmizela.
Jako vždy.
Nechtěla jsem, abys viděl…
Mé slzy…
Zase to tak bolelo.
Musela jsem odejít.
Jinak to nešlo.
Nemohla jsem u tebe zůstat.
Musel jsi trpět.
Za to jak si naposledy zmizel.
Odešla jsem já.
Naposledy jsem ti ukradla polibek,
a odešla se vztyčenou hlavou.
Něco, co jsem nedávno prožila.
Říká se, že jestli se někdo prochází v tvé hlavě, a ty jej nemůžeš dostat pryč, tak se tím netrap. Zřejmně tam prostě má být. I když to bolí... Já nechci aby tam byl... Ale... Kdo dokáže poradit?
Byla by to rada nad zlato... Ale tahle asi neexituje...
No snad ta báseň je srozumitelná a bude se vám aspoň líbit.
Budu vděčná za jakýkoliv komentář, děkuji...
Autor: SafiraDarkfire (Shrnutí povídek), v rubrice: Básničky
Sdílet
Diskuse pro článek Motáš mi hlavu! Já nechci!:
Mirror: Děkuji. Si moc hodna. Ale už je mi lepe, zase ho neuvidím nějakou dobu a snad až mi příště napiše pošlu ho někam:D
Báseň je naozaj veľmi pekná, ale nepáči sa mi, že je o "ňom" a o tom, že ti znovu ubližuje! Myslím to vážne, ak by som ho stretla, nakopala by som mu zadok! 
Andie :): No rytmickou neumím, nebo aspon už ne. Ale jsem ráda že jsi pochopila. A je mi líto, že to taky prožíváš. Je to hnus:(
krásné i když já mám radši rytmyckou poezii, ale chápu jak si to myslela, něco podbné též prožívám :)
Blbky: Velice moc děkuji.
Tak toto je naozaj krásna báseň napísaná od srdca. Všetko to bolo tak nádherné napísané, že som to prežívala s tebou. Ako keby som v tej chvíli bola ja to dievča plné žiaľu, bolesti a zároveň vášne. Strácam slová a máš u mňa jednu veľkú poklonu. 
Carrie: Velice děkuji za komentík a jsem ráda, že se mi podařilo vystihnout všechno přesně tak jak bylo a že to zároven dokázali poznat i jiní. Velice děkuji.
Páni, po přečtení téhle básně mi naprosto došly slova. Je to něco úžasnýho. Když jsem se do toho začetla, naprosto jsem pochopila, jak se "ta holka" cítila. A ze začátku jsem se s tím příběhem naprosto ztotožnila, páč jsem prožívala něco podobnýho. Je to tak bolestivé a přitom dokonalé. 
NatsumiSaito: Pustila jsem si stejnou písničku a přečetla si svou básen znovu abych trochu pochopila, a upřímně já se málem rozbrečela taky. Takže moc děkuji za komentík a mrzí mě, že tohle prožíváš taky, protože je to hnus, když si to tak vezmu, teď bych ho nejradši za to všechno zabila, ale zároven vím, že když se ozve znova neodolám a bude to trvat ještě hodně dlouho, než se tak stane:(
Přidat komentář:
- Priznanie
- Pán šeliem
- Ráno v blátě
- Stručná a třaskavá historie podle A. J. Crowleyho
- Skvělý a přesný průvodce po Nazaretu ex-archanděla Gabriela, zrádce
- Tu je moje miesto
- Když má srdce svoji hlavu 1
- Co zůstane v knihkupectví
- Sestra
- Šarlatán (začátek)
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!