Kdysi jsem tak seděla v kuchyni na podlaze u francouzského okna a pozorovala vítr. No, a vzniklo z toho tohle. Nemýlíte se, je to moje další poetické dílko :) .
05.02.2010 (17:00) • angbee • Básničky • komentováno 5× • zobrazeno 2066×
Malíř
Vítr, co řeže jako nůž, ruka svírá tuž.
Maluje obrysy silného větru, sama jen skrytá v děravém svetru.
Vítr se mazlí s větvemi stromů, člověka bolí, musí jít domů.
Ale kam?
Když jako droga bylo malování.
Teď je čas k umírání...
Promrzlé tělo, sklopená tvář, kolem hlavy skoro svatozář.
Už brzy zemře, umrzne, skoná.
A tento život překryje clona.
Obrazy jeho však neupadnou v zapomění.
To snad možné ani není.
Autor: angbee, v rubrice: Básničky
Sdílet
Diskuse pro článek Malíř:
Děkuju Vám moc a Annah, strašně si toho vážím, protože ty máš obrovský talent a spoustu slavných básníků bys strčila do kapsy (což už dávno víš
).
Nádhera. Moja slovná zásoba skončila
Wow, smekám. Ode mě by nic tak inteligentně nevyznělo, což je kompliment
moc kraasna basnicka...
Proste nemám slov
Krásne
Přidat komentář:
- Priznanie
- Pán šeliem
- Ráno v blátě
- Stručná a třaskavá historie podle A. J. Crowleyho
- Skvělý a přesný průvodce po Nazaretu ex-archanděla Gabriela, zrádce
- Tu je moje miesto
- Když má srdce svoji hlavu 1
- Co zůstane v knihkupectví
- Sestra
- Šarlatán (začátek)
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!