OurStories.cz ~ naše povídky - Básničky » Když se kazí

12.02.2016 (09:00) • ostravak30 • Básničky • komentováno 1× • zobrazeno 1645×

Bylo slunce, bylo krásně,

svítilo, no zkrátka jasně,

pak se nějak zatáhlo,

asi Bůh zatáhl za táhlo.

Když se kazí, tak se kazí,

člověka až z toho mrazí,

když se sere, tak se sere,

v člověku se všechno pere.

Chlastat už tě nebaví,

však stejně dáš si na zdraví,

ženský nepřijdou ti sexy,

k večeři máš jenom keksy.

Sex znáš jenom z televize,

rakev, věnec – tvoje vize,

nic nebolí, přesto srdce puká,

třese se ti pravá ruka.

Noha jde ti mírně šejdrem,

na hřbitově se všichni sejdem,

přesto že nic nebolí,

upozorním okolí.

Živý parte vyvěšuji,

datum pohřbu všem sděluji,

raději vše s předstihem,

nechci, ať to nestihnem.

Co napíšu do závěti,

naštěstí však nemám děti,

ale bratr, otec, matka,

tohle budou vážně jatka.

Příbuzní se klepou strachy,

nemám barák, auto, prachy,

umřu jako mladý junák,

vždyť jsem vlastně úplný chudák.

V životě jsem neměl kliku

a teď smrt mám na jazyku,

no jak já to udělám,

když už jenom týden mám.

Nemám co světu zanechat,

ani těm, co mám je rád,

vždyť ten čas tak strašně letí,

za týden nestihnu děti.

Ještě ve mně naposled hrklo,

čeká mě nebe, nebo peklo,

možná se zbytečně soužím,

ráj si stejně nezasloužím.

A jak si tak v rakvi ležím,

říkám si: „Na majetku nezáleží”,

důležitý jsou tvoje činy,

ať jsi taký či úplně jiný.

Poslední rozloučení s rodinnou smečkou,

měl bych končit moudrou tečkou,

není důležité, kým jsi byl,

pouze jen to, jak jsi žil.

Autor: ostravak30, v rubrice: Básničky

Sdílet

Diskuse pro článek Když se kazí: