OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Život a čest - 37. kapitola

04.08.2010 (20:00) • Texie • Povídky » Na pokračování • komentováno 14× • zobrazeno 4011×

37. kapitola

Konečně se podařilo na hradě zprovoznit i kovárnu. Byla v příšerném stavu. Ronald byl vděčný, protože tak už skončilo Packetovo potloukání po hradě. Nyní měl práce víc než dost. Rozčilovalo ho, když byl blízko Mirandy. Možná proto, že o ni projevil zájem, poslouchal spíše ji než Ronalda a také částečně proto, že se oba chovali, jako by spolu měli něco společného.

Nesnášel předsudky, ale Packeta prostě neměl rád.

Proto nebyl taky nadšený, když za ním musel jít. Jeho koni spadla podkova a tak neměl na výběr. K jeho podráždění tam však našel jenom Mirandu. Pobývala tady víc než mu bylo milé.

„Kde je,” zavrčel podrážděně. Miranda se tu chovala jako doma.

„Ve vsi,” odpověděla prostě.

„Nelíbí se mi, že se tady pořád pohybuješ okolo pece, není to tady bezpečné,” zkusil to.

„Pro mě ne,” hlesla.

„Mirando, prostě se mi nelíbí...”

„Táta byl kovář, vychovával mě od sedmi let. Věř mi, dokážu se po kovárně pohybovat líp než kdokoliv jiný.”

Ronald se zarazil. Pozoroval Mirandu a její zvláštní náladu. Jako by jí to tady připomínalo minulost, kterou na rozdíl od té zbývající nechtěla pohřbít.

„Byl dobrý?”

„Nejlepší, nikdy jsem už lepší práci neviděla. Vyráběl mi i dárky k narozeninám, byly to ty nejkrásnější, jaké jsem kdy dostala.” Pak se podívala smutně na zem. „Jenže jsem o všechny přišla. Zůstaly tam.”

„Třeba by šlo...”

Miranda prudce zamrkala jako by se najednou probudila.

„Ne,” přerušila ho razantně. „S tím co bylo je konec, teď je můj život tady.”

Vypadala tak rozhodně, že se toho Ronald rozhodl využít.

„Hmm, když už sis tedy tak zvykla na svůj nový život tady, tak by jsme konečně taky mohli projevit trochu slušnosti k našim sousedům. Je zvykem se s nimi jako noví páni na Garwanu seznámit.”

S potutelným úsměvem se opřel ramenem o zeď a čekal její reakci. Nálada se mu náhle obrátila o sto osmdesát stupňů.

„To jako objíždět jednoho po druhém a sedět tam na zadku, zatím co na tebe chrlí ty stupidní společenský fráze?!” Ztěžka polkla, stačilo ji tyhle sedánky párkrát zahlídnout na dvoře. Po deseti minutách měla chuť vyskočit z okna a to tam byla jen jako stráž.

„Tušil jsem, že na to budeš mít obdobný názor,” uchechtl se, za což ho zpražila pohledem. „Brzy budou ale jedni pořádat výroční slavnost, tak bychom si to mohli odbýt hezky naráz. Měli by tam být všichni z okolí.”

Také tomuhle zrovna moc neholdoval, ale před Mirandou by to nikdy nedal najevo. To by přišel o tu zábavu a výrazy v její tváři.

„Takže přežít jediné odpoledne a hotovo?” zeptala se pro jistotu.

Přikývl.

„Jo to vydržím.”

„Bezva, protože je to už pozítří.”

„Fajn,” přikývla naprosto klidně.

Ronald zvedl obočí. Být to obyčejná žena tak už by začala hystericky vyvádět, že se nestihne připravit, najít vhodné šaty... Jenže Miranda nebyla rozhodně obyčejná.

O dva dny později však tyhle problémy musela řešit taky. Šatů bylo ve skříních dostatek, to problém nebyl. Většina byla na drobné ženy, tak by jí i padly. Problém se však ukázal jinde. Všechny se snažili dělat svou nositelku co nejatraktivnější, což bylo právě to o co Miranda nestála. Výstřihy, nabírané či spadené rukávy a podobné výstřednosti totiž odhalovaly její jizvy na pažích a ramenou.

Přehrabovala se v těch skříních až se za ní vršila hromada pestrých látek a krajek. Nakonec však našla to, co hledala. Netušila pro jakou příležitost sice byly, ale měly dlouhé rukávy a zapínání až ke krku.

Začala si je tedy oblékat na spodničku až pokud mohla, pak byla donucená zavolat Terezu. Na stahovací šňůrky na zádech prostě neměla šanci pořádně dosáhnout. Ta přiběhla, jako by čekala jen na povel. Zručně začala utahovat jednu tkaničku za druhou, až ke konci, kde konce tkanic skryla pod šev.

Ačkoliv si od ní Tereza držela stále trochu odstup, tak teď bylo vidět, že nastala její chvíle. Nedala Mirandě ani šanci se hnout a už ji tlačila na židli. Prsty jí zajela do vlasů. Nejprve jí je pročesala kartáčem ze štětin až se leskly a pak je začala smotávat pramen po pramenu.

Miranda zavřela oči a nechala ji dělat co umí.

„Tak a hotovo,” vydechla spokojeně Tereza. Mirandu tím trochu vzbudila, protože začala z toho dlouhého sezení usínat.

„Bezva,” oddychla si. Teprve až ve dveřích se znovu otočila na Terezu. „Díky,” usmála se na ni. S krátkým zaváháním jí ho Tereza oplatila.

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Život a čest - 37. kapitola: