OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Žiju druhý život 8. kapitola

21.11.2012 (12:00) • JanieHutcherson • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 624×

Když se budím v jeho náručí, usměju se. Stále spí. Tak se vykroutím z jeho objetí, seberu oblečení ze země a navléknu se do jeho trička a svých kalhot. Musím mít přece nějakou památku, že. Nenápadně se vykradu z pokoje. Když asi po dvaceti minutách trefím na svůj pokoj a otevřu dveře, je tu strašný bordel. Všechno mám rozházené. Někdo tu byl. Ale kdo? Jak to mám asi vědět? řeknu si sama pro sebe. Pak popadnu své černé tričko a vyměním ho za Jasperovo. Pak vrznou dveře. Prudce se otočím. Stojí tam tři dívky. Nalevo je malá blondýna, uprostřed o hlavu vetší blond holka a napravo černovlasá. Všechny tři mají na tvářích pomstichtivý úsměv. Až se jich bojím. Ani jedna nepromluví. Jen se smějí. Pak ta uprošstřed mávne rukou a její dvě kamarádky mě chytí pod pažemi. Táhnou mě ze dveří. Mrskám sebou a křičím. „Tady ti nikdo nepomůže. Všichni šli na ten výlet." Jakej výlet, kruci? Dál se tím však nezaobírám. Protože mě shazují ze schodů. Kutálím se dolů a mám pocit, že snad umřu teď a tady. Dobíhají mě. Zvedám se a chci jim utéct. Z hlavy mi příští krev. Motám se, a tak mě dohánějí a sráží na zem. Táhnou mě na chlapeckou kolej. Co tady proboha chtějí? A co chtějí po mně? A kdo to vůbec je? Hážou mě do zdi. Vedle si všímám hnědých dvěří. Tady už jsem byla. Jasper. Ta velká blondýna vchází k němu do pokoje. Černovláska za ní zamyká a já slyším kroky. Třetí mě drží. Láme mi ruku. Vykřiknu. Silně. Proto mě asi udeří do hlavy. Sklátím se k zemi. Ležím na rudém koberci a dívám se mlhavým okem ke dveřím. Druhé mám podlité modřinou. Proto přes něj nic nevidím. Dýchám. Vnímám to jako zpomalené. Za dveřmi se ozývají dvoje kroky. Je tam. Ani on nešel na ten posranej výlet. Jak by taky mohl? Krucinál. Mám na jazyku i tvrdší slova.

JASPER

Prudce se zvedám. Před mou postelí stojí Alexandra. „Co chceš?" ptám se a navlékám si spodky.

„Tak ty jsi s ní spal? S tou malou čubkou?"

„Cože?! Jak to o ní kruci mluvíš?! Vypadni!" řeknu jí a vstanu. Vrhne se na mě a shodí mě na postel.

STACEY

Dívky mě chytnou. Jedna mě drží za vlasy. Druhá jen sleduje a mačká mi kotník. Tahnou mě k jeho dveřím. Pak mě naráží na rám. Silně a tvrdě.

JASPER

Ozve se rána. Vymaním se od ní. Bežím ke dveřím a lomcuju klikou. Tak mě naráží Alex na dveře. Nikdy jsem nevěděl, jakou má sílu. Síla plná nenávisti.

„Kam si myslíš, že jdeš?" Znovu mě kolenem přirazí na dveře. „Já jsem přece tvoje holka." Kope mě silně do rozkroku.

STACEY

Slyším na druhé straně za dveřmi ránu. Zařvu. „Jaspere!!?"

JASPER

„Stacey!!?" Slyším ji. Co jí to dělají. „Kde je?" zeptám se v chaotickém stavu.

„No za dveřmi, ty můj hlupáčku." Přiklekne ke mně a políbí mě. Kousnu ji do rtu. Zvedne se. „Co děláš, ty debile?" řekne a vlepí mi facku. Pak mě silně naráží na kliku. Tělem mi projede ostrá bolest.

STACEY

Už ty dívky zřejmě neví co, jsem celá od krve a vše mě bolí. Tak mi černovláska bere do ruk hlavu a silně s ní bokem udeří do kliky. Mám pocit, že jsem se na ni nabodla. Pak však spadnu podél dveří na zem.

JASPER

Bezmocně padám ke dveřím. Pomalu přestávám dýchat.

STACEY

Naposledy si oddechne. Pak už nic.

STACEY-JASPER

Jen ticho. Zlé, mrtvé ticho...

Autor: JanieHutcherson (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Žiju druhý život 8. kapitola: