Žiju druhý život 6. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Zkusím si Jaspera získat zpět? Mám? Co bude dál? Jak to, že mám další tetování, a koho mi pořád připomíná láska?

14.11.2012 (10:00) • JanieHutcherson • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 731×

Koukne na mě provinile. „Všechny ho chtějí, říkala jsem ti to. Ale Stacey," chytne mě za ruku, „on chce tebe. Řekl to, ukázal, pochop to."

„A co mám teda dělat?" Usměje se a vstane.

„Převlečeme tě a upravíme, a na dnešní párty ho znovu zaujmeš a řekneš mu, že ses bouchla do hlavy a že se mu moc omlouváš. A jestli by tě ještě vzal zpátky." Poslouchám ji a zkouším porozumět. Nic moc, no. Moc mi to nejde. Tak si taky stoupnu. Jde k mé skříni a začíná vytahovat oblečení. Háže ho za sebe a pak ho zase probírá a pořád se u toho tak divně tváří. Pak vytáhne bílé tílko, hnědé kraťasy a tričko, které se dá přes rameno tak, aby bylo jedno rameno odhaleno a druhé ne. „Tohle si oblečeš a sbalíš ho." Přikývnu. Obleču se a pak mi podá přívěšek. Sovu. Mám ji až na břiše.

***

Připravená. Pročesané vlasy, volně splývající s mýmy zády. Tričko na bok. Conversky na nohou. Sova volně houpající. Glorie na mě zaťuká. Otevřu a jdeme po schodech do společenské místnosti, kde už je večírek v plném proudu. Všichni mě teď začnou vítat a já vůbec nevím, kdo to je. Glorie ukazuje na pár lidí. Nějaká holka jménem Alexis prý spala už s celou školou, včetně dívek. Jen ještě Jasper a pak nějakej kluk, co je gay, a jedna či dvě lesby a tak dále. Pak uvdíme Jaspera. Má obyčejné tričko a rifle. Opírá se o stůl, v ruce červený kelímek s bůh ví čím a srandovní šleby mezi ním a ostatními kluky kolem stolu. Předpokládám, že jsou v kuchyni. Glorie mě opustí a jde mezi tančící lidi uprostřed místnosti. Podívám se na Jaspera. V tu chvíli si mě taky všimne. Poklepe kluka vedle sebe na rameno, ten na něj kývne. Pořádně si lokne a jde za mnou. Opírám se o sloup. Zády k němu. Pak si mě přetočí a dá ruku vedle mé hlavy, čímž se opře.

„Ahoj, Staceynko," řekne ironicky.

„Omlouvám se," řeknu. Divné je, že s něj netáhne vůbec alkohol. „Spadla jsem ze schodů a nepamatovala jsem si tě, Jaspere." Usměje se.

„Glor už ti to řekla, že," říká. Stále se přibližuje. „Měla bys být ráda, že jsem ti dal šanci." Druhou ruku mi dá na bok. Zamrazí mě.

„Ne, to ty bys měl být rád," zasměju se.

„To asi jo." Usměje se a přiblíží. Pak mě políbí. Dá mi na boky i druhou ruku. Já mu přehodím ruce na ramena a pak je spojím. Když se začne odtahovat, chytnu mu hlavu a jemně ho zatlačím zpět. Neprotestuje. Zajedu mu prsty do vlasů. Pak ho za ramena chytne ten kluk, co mu předtím něco říkal u kuchyňského stolu, a Jasper se odtáhne. „Večer?" Chce se se mnou vyspat. Tak jen přikývnu a pustím ho. On mě však přehodí ruce přes ramena a otočí bokem k němu a táhne mě spolu s ním k tomu stolu. Tam si podá ruku s klukem a zasmějou se spolu. „Ahoj," zasměje se.

„Stacey!" řekne ten kluk. Jasper se ke mně natočí a do ucha mi zašeptá jméno Nick.

„Nicku!" Zasměje se. Jasper. Je nádherný. Vážně.

Autor: JanieHutcherson (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování