Žiju druhý život 11. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Konečně konečný díl jedné mé povídky. Možná bude i nějaké delší pokračování ze života jednoho upíra a jednoho anděla. Užijte si přeměnu Stacey na dokonalou dívku

12.03.2015 (10:00) • JanieHutcherson • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 594×

Sedím před novinami a hlavou se mi šíří na miliony otázek. Copak tohle je možné? Jak může někdo třikrát umřít? Vždyť... nejsem kočka, abych měla devět životů!

„Proč ty jsi anděl a já mám být upír?" zeptá se zmateně Jasper vedle mě.

„Máš tesáky?" napadne mě zničehonic a vrhám se mu na zuby. S trochou protestu otevírá ústa a já pohledem zhodnocuji, že žádné nemá.

„Tak co?" řekne přes moje prsty. Pouštím ho a zadívám se do země.

„Nic. Pak to ale znamená, že ani já jsem ještě neprošla tou změnou."

„Jakou změnou?" zeptá se Jasper zmateně.

„Ten týpek nahoře říkal, že prý budu mít lepší tělo, hustší vlasy, lepší tón hlasu. Prostě budu lepší," zvedám se ze schodu a zuřivě zvedám ruce nahoru k nebi. „Co chcete!" zakřičím.

***

STACEY

Tu noc se převaluju. Je mi zle. Celé se to uvnitř mě svírá a já cítím, jak mě polévá horko a následně mnou přechází vlna mrazu. Budím se z bezesného spánku a vyskakuju z postele. Dívám se na své poškrábané ruce. Jemné vrásky se mi začínají jakoby vymazávat z pokožky.

Běžím do koupelny a sleduju se v zrcadle. Moje vlasy podivně září. Prohrabávám si je v prsech a ony mi jako na dotek rostou a zbarvují se do lesklé hnědé. Přijdu si jako ty dívky z reklamy, akorát tohle je skutečnost.

Udeří mě něco silně do prsou a já po chvíli zjišťuji, že je to ve mně. Protáčí se mi oči a já padám do bezvědomí.

Hlavou mi víří tisíce otázek. Všechny se začínají postupně zodpovídat.

„Nech mě, Bene!" Běžím ulicí a sráží mě autobus. Probouzím se znovu na silnici, kolem mě spoustu lidí. Zvedám se a odbíhám zpátky na internát.

Cítím v sobě spousty lásky k Benovi. Chci ho! Jsem si jistá, že ho chci, už jak mě vede do obchodu spolu se svým kolem.

„Budeš nám sloužit. Navždy naše. Zabiješ... pomiluješ..." v hlavě mi zní hlas onoho muže z nebe nebo odkud.

„Ano, budu."

„Jsi označená. Ono tetování Anděla na tvém rameni." Celý svět mě prudce strhává dozadu a já stojím v objetí s Benem a kulka se mi zavrtává daleko do těla. Padám a hlavou tvrdě narážím na zem.

„Pro ně jsi mrtvá... teď jsi naše."

„Vaše," utvrzuji je zase a tentokrát se ocitám před dveřmi mého pokoje. Někdo mě prudce strhává a moje hlava hnusně dopadá na kliku dveří.

Jaspere!

„Tvoje poslání je tajné. Nezemřeš. Nebuď šťastná. Už nikdy svobodná."

Teď se dívám na sebe jakoby seshora. Husté vlasy rozhozené na studené zemi koupelny.

„Tvoje nové já bude přitažlivé. Poradíš si s ním kdykoliv. Budeš se umět bránit a tvrdě udeřit."

Dívám se, jak sebou škubám a mé tělo se zbavuje všech nedokonalostí. Zmenšují se mi šlapky nohou a protahují mírně celé nohy.

„Odteď jsi spojena s oběma světy. Tím, co znáš, a tím, co je ti zatím dokonale utajen."

Moje břicho se zmenšuje a já přes vyhrnuté triko sleduju, jak získávám mírné svaly.

„Hodně štěstí, Stacey."

Celá scéna černá a já jsem opět vkopnuta do svého těla.

Malátně si stoupám a prohlížím se v zrcadle. Jsem sexy. Opravdu moc. Dívám se na svoji dokonalou bradu, skvělý nos, pronikavé modré oči. Jsem jedním slovem dokonalá. Dokonale mrtvá.

JASPER

Mé nové já se mi líbí. Moje rysy jsou tvrdší. Tělo pevnější a zuby smrtelnější. Prohlížím si levou paži a dívám se na malé tetování tesáků. Označkovali si mě. Už předem věděli, že budu upír.

Vzpomínám si na Staceyno tetování na rameni. Anděl. Teď je mi to všechno jasné. Dává to dokonalý smysl.

„Vypadáš hezky, máš i nějaké další vylepšení, upíre?" Prudce se otáčím, když mě vyrušuje Staceyn hlas. Opírá se o futra dveří. S otevřenou pusou si ji prohlížím.

Její křivky jsou naprosto dokonalé. Získala velice přitažlivou mezeru mezi nohama a její prsa. Jsou pevnější!

Zvedám oči k jejímu obličeji a brada mi padá až na zem.

„Jak jsem mohl spát s tou předchozí Stacey?"

„Jak já mohla kdy vypadat jinak," věnuje mi oslnivý úsměv a pak se podívá vzhůru na strop. „Připraven zabíjet?" Podívá se zpátky na mě a mně dochází, že se nedívala na strop, ale přímo do kanceláře našeho šéfa.

Ach bože, doufám, že víš, co děláš...

Autor: JanieHutcherson (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování