OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Zatmění slunce

14.10.2010 (19:00) • inris • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 802×

1.KAPITOLA

DRAHÝ DENÍČKU:

Dnešek je zářivou ukázkou mé ,,normální“ rodiny. I když i v jiných dnech se naši, nebo celé obyvatelstvo tohoto domu, snaží vypadat normálně  a spořádaně před mou kamarádkou Andie, která za mnou přišla na návštěvu. Mamka o téhle návštěvě ví asi od pondělí, protože vidí budoucnost a umí s ní „hýbat“. A dnes je pátek ,můj nejoblíbenější den, tedy i s víkendem.

A ještě bych se měla asi představit, jsem Sophie Svainová, moje jediná kamarádka je Andie Turkerová, bohužel bydlí až na konci města. Její rodiče nejsou moc bohatí, mají malý byt a v něm je mimo rodičů i její brácha Zack, který je do mě zamilovaný už od školky a nechce mi dát pokoj a je tam i kočka Lilla. Ještě bych měla představit rodinu, mamka se jmenuje Inris a táta Ben, strejda jedna je Rende, nevím jak mohli bejt jeho rodiče, alias moji prodiče, tak padlí na hlavu a dát mu takovéhle jméno, dodneška to nechápu. Rendova manželka je Anitte, která má jako jedna z mála normální jméno (asi měla normoš rodiče).

Strejdou číslo dvě je Peter, který vypadá, že za chvíli bude vraždit, pokud budu ještě dlouho psát  a horečně uvažovat.

HA, záchrana od Lisy, jeho přítelkyně, seznámil se s ní pro nás upíry poměrně nedávno, je to tak pět až šest let zpátky. Pak je tu „děda“, který se musí vydávat za dalšího strejdu, lidem by bylo divný, kdyby chlap, co vypadá na dvacet, byl „děda“, který je zakladatelem této rodiny, která tu je po staletí, jo a jméno je Jen, což řadím mezi ty na hlavu postavená jména.

„Babi“ se jmenuje Emily, další pohodový jméno, ale na pokec moc dobrá není, má staromódní názory. I když ani ty někdy nejsou na škodu.

A teď se asi čeká, že představím svého kluka. Budu muset zklamat, nikoho nemám, ne že by o mě neměli kluci zájem, ale buď to jsou odporní a nebo se mě bojí oslovit, no fakt výhra.

A jéje, budu muset končit, Peter vypadá, že mi tě roztrhá jak prošlej lístek do kina,tak to radši nebudu pokoušet.

„Panenko skákavá, co tam zase píšeš! Je tu návštěva, tak se o ni starej!!“ zařval na mě Peter.

Lisa se k němu naklonila a něco mu pošeptala a ať to bylo cokoli, tak se přestal mračit a jen zíral do blba. Lisa se na mě podívala a usmála se.

„Sophie, co kdybychom šly k tobě do pokoje?“ zeptala se mě Andie, která začala být nervóní, jako při každé návštěvě, musela jsem nad tím pousmát.

„Tak jo, jdem“ řekla jsem a zvedla se od stolu, kde jsem do teď  byla. Vyšly jsme do prvního patra a zatočily na chodbě do leva, ihned na rohu jsou dveře do mého pokoje, který vypadá jako před šestnácti lety, kdy jsem se narodila. Stejná oranžová stěna, plovoucí podlaha s imitací dřeva, obří skříň a další skříně, všechny barvy bukového dřeva, jen postel už není pro mimino, ale je kovová, kov je ohnutý do srdíček. Musí to znít asi dost nepohodlně, ale mě se na ní spí dobře.

„Andie, co se děje?“ zeptala jsem se, když jsem si všimla, že vypadá sklesle.

„Jedu s rodinou do Paříže na dva měsíce, zítra odjíždím,“ řekla smutně.

Musela jsem mít vykulené oči a otevřenou pusu, protože řekla:

„Naši mi to řekli dneska ráno“.

To od nich byla podpásovka, zítra začínají letňáky a oni ji vezou pryč. A my měly už plán, co budeme dělat, musela jsem sepnout na režim "zavři tu pusu konečně", než si všimne tech upířáků, které před ní tak dokonale schovávám. V mozku se mi rozsvítila žárovička.

„Nevadí, já se nezlobím,“ řekla jsem. Andie vykulila oči a řekla:

„Co chystáš?“ Znala mě dost dlouho na to, aby poznala, že mi v hlavě svítí celý lampiónový průvod. „Nech se překvapit.“

Mé překvápko bude asi v tom, že se pojede do Francie. Ze zdola se ozvalo zavolání:

„Holky večeře!“ Hups, co si mamka dnes vymyslela? Ne, že bych nemohla jíst normální jídlo, ale chutnali jste někdy hlínu?

„Tak pojď nebo se mamka zcvokne.“

Když jsme došly do kuchyně, ovanul mě zápach brokolice, tu Andie milovala, na rozdíl ode mě, já ji nenávidím. V jídle se s ní nikdy neshodnu.

„Mami, proč brokolice? Mohlas udělat cokoli jiného!“

Mamka se jen usmála.To mi dělá naschvál. Sedla jsem si proti Andie a začala jsem se se šklebit tak, že se začala válet smíchy.

„Sophie! Nech toho!“ zařvala mamka a já se neubránila úšklebku.

Záhadným způsobem mé jídlo mizelo z talíře, naštěstí si toho Andie nevšimla, nechtěla jsem vysvětlovat, že doma vaříme jídlo, které mizí. I když jsem se to snažila udělat tak, aby si ničeho nevšimla, k mé smůle si toho všiml Peter a zatvářil se, jako že až odejde návštěva, tak to pořádně slíznu (jako vždy).  Udělala jsem psí oči, jen zakroutil hlavou na nesouhlas.

„Soph, mamka si pro mě jede, musím domů."

„Cože, už?“ vykřikla jsem, dneska tu byla jen na otočku.

Na příjezdové cestě jsem uslyšela kola, její máma přijela. Nemám ji moc v lásce, drží svoje děti zkrátka, je to silná vegetariánka, nesmí jíst nic, co je od zvířat, doufám že se nikdy nedozví, že Andie maso klidně jí, i jiné zakázané produkty. Zazvonil zvonek, to znamená jediné, ta „kachna“ je tady. Otevřely se dveře a já uslyšela ten hnusný pisklavý hlas.

Ihned,  jak jsem vešla do předsíně, jsem ji uviděla, měla na sobě bundu a legíny, samozřejmě v křiklavě žůžové barvě, až to bilo do očí a bylo to nechutný, ne že bych proti té barvě něco měla, osobně mi moc nevadí, ale tahle kombinace byla naprosto vražedná.

„Dobrý den,“ pozdravila jsem ze slušnosti a snažila se netvářit způsobem: OKAMŽITĚ VYPADNI!. „Nazdar,“ odsekla mi. Hm, tak to vypadá, že se dneska nevyspala do růžova. Musela jsem se tomu zasmát.

Mrskla po mě tak hnusný pohled, že jsem zase tu pusu raději zaklapla.

„Tak ahoj,“ řekla mi na rozloučenou Andie, já jí jen zamávala a zalezla do domu, začínal se mi hlavě rodit plán, jak do Paříže.

Autor: inris, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zatmění slunce: