Zakletý plyšový medvídek - 3. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Jsou chvíle, kdy přemýšlím o tom, že bych měla všechny vystavené plyšáky v pokoji odvrátit obličejem ke zdi. Co když opravdu sledují, co všechno se tu děje?

19.11.2013 (09:00) • EleanorBrandst • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 898×

Nemohla jsem si pomoci, ale něco mi říkalo, že mám pravdu. Ten medvídek nebyl obyčejný a určitě skrýval nějaké tajemství. Jaké? To jsem bohužel ještě netušila.

Je jen otázkou času, kdy ho odhalím. Dnešní noc je pouze začátek testování a nezastaví mě ani to, že mé okolí se bude na mě koukat jako na blázna. Na to mám totiž jedno řešení. Pokud se nezadaří dnes, nebudu o tom už mluvit, pouze připravovat pasti, do kterých medvídka chytím, a pomohou mi zjistit jeho tajemství – proč se děje, co se děje? Jak funguje jeho proměna?

A to všechno z jednoho jediného důvodu, pamatuji si totiž přesně, co jsem viděla jako malá holka jednu letní noc – hnědovlasého kluka zhruba v mém věku, který se proměnil z mého oblíbeného medvídka a snědl připravenou večeři. Doposud jsem si jistá, že to nebyl sen, halucinace či představivost malé holčičky – opravdu tam byl. A ať si říká, kdo chce co chce, nikdo mi to nerozmluví.

Ještě teď si naprosto živě pamatuji, jak mě naštvalo, když jsem zjistila, že ten drzý kluk medvídkovi vždycky sní, co jsem mu připravila. Nejprve jsem tenkrát chtěla vystartovat a vynadat mu, ale něco mi prozradilo, že mám mlčet a dělat, že spím. Začínalo mě totiž zajímat, kde se ten kluk v mém pokoji vzal. Jenže jsem udělala jednu malou chybu – byla jsem utahaná a nedokázala jsem mít oči otevřené až do konce – usnula jsem. A od té doby jsem neměla další šanci zjistit pravdu, protože tohle všechno se stalo v den, kdy jsme se stěhovali a já o medvídka přišla.

Snažila jsem se velmi dlouhou dobu přesvědčit rodiče o tom, že se musím pro něj vrátit, ale nepodařilo se mi to. Bohužel jsem ho musela nechat samotného. Možná si říkáte, proč jsem na něj prostě nezapomněla, jenže čím jsem byla starší, tím více jsem byla zvědavější, a pořád jsem cítila, že se musím dozvědět pravdu. Možná také z jednoho důvodu – abych se přesvědčila o tom, že nejsem blázen. Proto jsem už hodně dlouhou dobu po něm pátrala a dnes se konečně zadařilo a našla jsem ho v tom malém zapadlém bazárku. Jsem si jistá, že je to on – můj oblíbený plyšový medvídek.

Nyní můžu už jen doufat, že jsem měla pravdu. Jinak mé dětské sny, myšlenky, představy padnou vniveč a ze mě se stane studená žena s myšlenkami na to, že svět je pouze realita a pohádky neexistují. Mohla bych přestat věřit v pravou lásku, kterou doposud hledám, a jak se v posledních dnech zdá, tak naprosto neúspěšně. Copak jde všem mužům jen o sex a nic víc? Občas si říkám, že tahle doba je divná. Najít si partnera, který vás bude opravdu milovat a vydrží mu to, je nadlidský výkon. Dobře, nekomentuji raději ani opak, že ženy jsou také vybíravá stvoření. Ale co si budeme povídat, přece to muži nebudou mít tak lehké, ne?

…

Stál jsem uprostřed místnosti a slintal nad uvařenou večeří. Vlastně mi bylo jedno, že je studená. Byl jsem hladový, ale sníst jsem ji nesměl. Zadíval jsem se na mé dvě nové majitelky, jak spí na gauči, a děkoval bohu, že aspoň tuhle část zařídil takhle.

Pořád jsem ještě nebyl připravený na to, aby kdokoliv zjistil o mně pravdu. Tak dlouho jsem žil v osamocení, že bych byl asi nevrlý, kdyby se mi v životě někdo začal hrabat. Jenže teď jsem musel začít řešit úplně něco jiného. Můj žaludek se totiž začal hlásit o slovo, proto jsem potichu přešel k lednici a doufal, že ty dvě nejsou puntičkářky a nevšimnou si, když si ukrojím kus chleba, namažu si ho máslem a položím si na něj cokoliv, co nebude tolik nápadné. Ano, to všechno jsem měl v plánu s perfektním úklidem, tak aby nikdo nic nepoznal. Byl jsem zvyklý to tak dělat. Pamatoval jsem si vždycky, odkud jsem si co bral a kam dotyčná věc patří. V tomto směru jsem žil perfekcionisticky a díky tomu se mi doposud vedlo žít v utajení.

V lednici jsem ke svému příjemnému překvapení objevil kus sýra, šunku a nějakou tu zeleninu. Chleba byl trochu okoralejší, ale dal se pozřít, takže jsem si na talíř připravil takovou malou večeři a začal kousat. Sice to nebyla jimi připravená večeře, ale na zahnání hladu stačila. Celou dobu jsem sledoval ostražitě ty dvě a doufal, že dávka alkoholu byla dostačující.

Po naplnění svého žaludku jsem se rozhodl, že prozkoumám můj nový domov. Ocitl jsem se v malém bytě v nějaké pro mě neidentifikovatelné části Londýna. Z okna bylo vidět, že se byt nachází podél rušné třídy a i teď v noci tam jezdily typické dvoupatrové červené autobusy.

Ale nejprve, než řešit lokalitu, jsem si musel ohlédnout své nové působiště. Byt byl opravdu malý, protože kromě rozlehlejšího obýváku spojeného s kuchyní měl už jen dva opravdu pidipokojíky, kam se vešla jen tak tak postel se stolkem a nějaká ta skříň. Každý pokojík jsem si pečlivě prohlédl a potom začal hledat takové ty důležité věci po šuplících, jako jsou náhradní klíče a třeba nějaké to pánské oblečení. No, doufejme, že aspoň jedna z nich by mohla mít přítele, ať už teď nebo v minulosti, který tu něco nechal.

Jenže čím víc jsem hledal, byl jsem méně úspěšný. Ani ty náhradní klíče, abych si nemusel půjčovat jejich a mohl se chodit občas projít, jsem nenašel. Začínal jsem z toho být trochu zdrchaný. Takovou smůlu jsem neměl, ani nepamatuji. Nejenže mě podezřívají z mého prokletí, ale jak to vypadá, budu se muset pro začátek spokojit s tím, že nejsem v bazárku, kde se mi občas povedlo uniknout ven.

Nešťastně jsem dorazil do obýváku a podíval se na hodiny umístěné na stěně. Zjistil jsem, že jsem se vůbec nehlídal a málem zapomněl na čas. Bylo už tři čtvrtě na čtyři. Vrátil jsem se na místo, kde jsem se proměnil v muže, a posadil se na stolek v obýváku, kde jsem byl původně. Nic jiného jsem už dělat nemohl. Víc riskovat své prozrazení jsem nechtěl. Už tak mě děsila představa, že Annie něco ví, a dávat jí jakékoliv další vodítko bylo nebezpečné.

Trvalo to pouze chvíli a já byl zase plyšovým medvědem, který mohl pouze sledovat okolí a nijak jej neovlivňovat. Pozoroval jsem dívky, jak spí, a přemýšlel nad tím, co se mnou udělají, když nepřijdou na pravdu. Pošlou mě zpátky do bazárku, nebo si mě Annie třeba vystaví na poličku? Ta představa, jak další večer se mnou polička praskne, až se zase proměním v muže, mě trochu děsila. Cítil jsem se mizerně, když jsem nad těmito věcmi přemýšlel, do bazárku se mi zpět nechtělo a krom toho jsem tušil, že by mě mrzelo, kdybych opět přišel o pozornost Annie. Proč? Nevěděl jsem. Vždyť dospělou Annie jsem vlastně ani neznal.

Venku už svítalo a já tušil, že se ty dvě krásky začnou za chvíli probouzet. A měl jsem pravdu. Netrvalo to dlouho a Annie si mě zaujatě, rozespale prohlížela. Trochu otráveně zabručela, když spatřila, že jídla se nikdo nedotkl, a rozlámaně sebou plácla zpět do pohovky, čímž probudila Sammy.

„Au, kruci, proč tu zase spíme? Jsem hrozně rozlámaná,“ zabručela Sammy s otvíráním očí. První se podívala na Annie a nakonec se zaměřila na mě. Bylo jasné, že snědená večeře značí jedno, takže nemohla být zticha a neokomentovat to: „Nic, co?“ Byla to přesně jedna z těch protivných holek, která si nemohla nikdy odpustit žádnou poznámku. Nechápal jsem, jak s ní Annie vůbec mohla bydlet.

Annie její slova pro jistotu přešla mávnutím a vzala si mě do ruky. Chvíli mě prohlížela, jako by se snažila přijít na to, proč jsem se neproměnil, a pak sebou plácla se mnou v ruce znova na pohovku.

„No, aspoň mám teď s kým spát v posteli,“ řekla sarkasticky a Sammy se trochu pousmála. Ale zároveň na ní bylo vidět, že si oddechla, že její spolubydlící skončila pouť za honěním se za čirým bláznovstvím.

„Chtěla jsi říct: ‚Dokud nepotkáš dalšího muže.‘“ Čímž se z nějakého pro mě nepochopitelného důvodu Annie opravdu naštvala. Otráveně se totiž zvedla se mnou v ruce, došla do svého pokoje a bouchla dveřmi. Potom si oddechla, položila mě na skříňku a plácla sebou do postele. Asi se rozhodla, že dospí nepohodlně strávenou noc na pohovce. Upřímně, hrozně jsem jí to záviděl. Kéž by mě příště vzala k sobě a nenechala mě pouze na té tvrdé skříňce.

Spala jako Šípková Růženka a já mohl pouze sledovat, jak oddechuje. Nakonec jsem se dočkal jejího probuzení. Jenže jsem začal litovat dalších jejích pohybů ve chvíli, když jsem si uvědomil, v jaké jsem pozici. Postavila mě na místo, odkud jsem doslova měl výhled na všechno, co v pokoji dělá. Takže když se začala svlékat, pochopil jsem, že se ani jako gentleman nemůžu zachovat a odvrátit obličej. Musel jsem sledovat postupné shazování kousků jejího oblečení a prostě jen drze zírat. Dobře, přiznám se. Ačkoliv si tu před vámi sypu popel na hlavu, byl jsem opravdu zvědavý, co se skrývá pod vrstvou oblečení. A kdybych mohl, otevřel bych pusu, protože ona byla překrásná. Skoro bych ji popsal jako jednu z těch bohyň z hlavních obálek časopisů.

Jakmile představení v podobě převlékání skončilo, uvědomil jsem si jednu velmi důležitou věc – každé ráno, možná večer, někdy i přes den, toho budu svědkem. Mé prokletí se najednou přestávalo tvářit jako prokletím. Teda, aspoň do chvíle, dokud mi nedošlo, že můžu být svědkem i jiných scén, takže jsem se začínal v duchu modlit, aby si ještě dlouhou dobu nepořizovala žádného muže. Sice jsem byl muž, ale porno naživo s moji malou Annie nebylo něco, po čem bych zrovna toužil.

Autor: EleanorBrandst (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování