OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Zakázané? No a co! 10. kapitola

02.05.2012 (16:00) • Lucka24 • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1006×

Zakázané? No a co! 10. kapitola

Nadšeně jsem letěla otevřít dveře. To moje tele letělo se mnou a já měla strach, že mi podkopne nohy, jak se snažila být první u dveří. S úsměvem na rtech jsem dveře otevřela.

„Ehm... Ahoj babi, co tady děláš, tak pozdě?" zeptala jsem se a koukala se na záda mojí babičky, která si zrovna vyzouvala boty.

„Něco jsem ti přinesla a taky jsem tě přinesla zkontrolovat," oznámila mi úplně klidně a zmáčkla mi v prstech tvář. Já jen protočila oči a doufala, že moje mamka nebude stejná.

„Někam jdeš?" měřila si mě pohledem. Byla jsem už učesaná a namalovaná.

„No jo jdu," přikývla jsem a následovala ji do kuchyně.

„Máš rande?" zeptala se mě a já se zamyslela. Rande? Je to rande, když už spolu tak nějak chodíte? Ale nejspíše ano.

„No dá se to tak říct a za chvíli tady bude a..." zarazila mě a usmála se.

„Neboj se už jdu. Odkud ho znáš?" ptala se a po vybalení věcí se šla zase obouvat. Teď se obouvala v předsíni.

„Ze školy?" zašeptala jsem a protáhla trochu svou odpověď.

„Tak si to užíj," usmála se a otevřela. K mé smůle málem narazila do Michala. Já jen potichu zaskučela, protože přesně tohohle jsem se bála.

Nevěděla jsem, co mám dělat. Bylo brzo na to, abych ho seznamovala s rodinou nebo spíše jsem ho toho chtěla ušetřit, protože moje rodina je divná, jako každá jiná. Taky mi z hlavy vypadla etická stránka představování.

„Babi, tohle je Michal, tohle je moje babička," kývla jsem z jednoho na druhého a byla jsem nervózní. Chtěla jsem znovu zalézt do sprchy se studenou vodou. Když ze sebe Michal vykoktal dobrý den, tak nám babička popřála ať se bavíme a odešla. Usmála jsem se na Michala a pokynula mu rukou, aby šel dovnitř. Vyzul se a prohlédl si mě.

„Nejsi připravená?" pobaveně se usmál.

„Ale jsem, copak se za mě budeš stydět? Ne jen nevím, co máš v plánu, takže nevím, co si mám oblíknout," přiznala jsem se a pobavila se jeho pohledem, že tak jdu ven.

„Ne to ne, ale... Myslel jsem večeře, víno?" koukal na mě a čekal, co odpovím.

„Dobře," přikývla jsem a odebrala se do pokoje a ze skříně vzala šaty. Na ně jsem si dala lehký svetřík a vzala si kabelku.

„Tak můžeme," zavřela jsem dveře a šla do předsíně.

„Sluší ti to," následoval mě a já mu poděkovala. Obul si boty a já si vzala baleríny. Pak jsem zamkla a šla dolů. Pořád jsem nevěděla, jak se mám chovat.

„Tak máš nějakou oblíbenou restauraci?" zeptal se mě a mé dilema vyřešil za mě tím, že mě chytil za ruku.

„No tak to záleží na tom, na co máš chuť. Pizza, čína, nebo klasiku?" odpověděla jsem a koukla jsem na naše  ruce. Pořád jsem byla nervózní, protože i když bylo opravdu málo lidí ze školy a stejného města, pořád bychom mohli někoho potkat a to jsem nechtěla.

„Opravdu mi to je jedno. Vyber, co chceš," usmál se a prohlížel si okolí kudma jsme šli. Nakonec jsem si řekla, že půjdeme na náměstí, protože tam je z každého něco.

 „Tak tady," kývla jsem na dveře v jedné uličce. Byla to malá čínská restaurace. Je příjemná. Každý tam má soukromí, hraje tam příjemná hudba i obsluha za něco stojí.

„Tak slečno, račte dovnitř," otevřel mi dveře a pustil mě. Vešla jsem a pak se odebrala ke stolu. Vybrala jsem stoleček akorát pro dva vzadu v restauraci. Posadila jsem se na židli a pohlédla na Michala na proti sobě. Skoro hned k  nám přišel číšník a dal nám jídelní lístek. Každý jsme si vzali jeden a začali vybírat.

„Co si dáš?" zeptal se a vypadal, že je nerozhodný stejně jako já.

„Co tohle?" ukázala jsem na menu pro dva. Usmál se a přikývl. Objednali jsme si tedy to menu a vodu.

„Za týden máš jet pod ten stan, co?" nadhodil téma a chytl mě za ruku.

„Ne, za týden mám možnost jet pod stan, ještě nevím. Víš, že se mi moc nechce," pokrčila jsem rameny.

„Měla bys jet, abys toho jednou nelitovala," koukla jsem na něj a pousmála se.

„Je to až za týden, ještě uvidím," navrhla jsem a upila z donesené vody.

Celý večer jsem se dobře bavila. Pořád jsme si měli o čem povídat. Smáli jsme se a já byla opravdu šťastná. Měla jsem ten pocit. Jídlo bylo taky skvělé a oba jsme se najedli tak na týden dopředu. Michal zaplatil a vyšli jsme ven. Chytla jsem ho za ruku a druhou jsem ho objala kolem krku. Políbila jsem ho. Vlastně od doby, co přišel poprvé.

„Děkuji za pozvání," zašeptala jsem mu do rtů a ještě jednou ho políbila.

„Nemáš zač. Za takovou odměnu, to budu dělat častěji," usmál se a já zavrtěla hlavou.

„To nemusíš, budu to dělat i tak," mrkla jsem na něj a pak jsme se pomalu vydali domů. Nakonec jsme se zastavili u jeho auta. Opřela jsem se o dveře od řidiče. On položil ruce na střechu a přiblížil se ke mně. Usmála jsem se a s chutí se natáhla pro polibek.

„Už musíš?" zeptala jsem se a koukala na něj.

„Měl bych. Musím vyvenčit Sindy," líbl mě na nos a to pro mě byl pádný důvod. Přikývla jsem a proklouzla pod jeho rukou,

„Leda, že byste chtěli vy jít na návštěvu ke mně," navrhl z ničeho nic. Byla jsem celkem nervózní, protože jsem nevěděla jestli ano nebo ne. Asi viděl mé rozpaky.

„Neboj, ve vší počestnosti," dodal a já se usmála.

„Opravdu? Opravdu si myslíš, že to je důvod, proč váhám?" usmála jsem se a byla překvapená.

„Za chvíli jsem zpět," líbla jsem ho na tvář a letěla domů. Rychle jsem se převlékla a nabalila do tašky všechny potřebné věci od oblečení až po kosmetiku. Pak jsem zamkla a i s Arnym jsem se vracela k autu. Otevřel kufr a Arny tam i hned skočil. Batoh jsem dala na zadní sedadlo a sedla si dopředu. Než jsme vyjeli, tak si mě přitáhl k polibku. Polibek jsem mu opětovala a pak se připoutala. Vyrazili jsme k němu domů.

Po hodině jsme k němu dojeli. Bylo už jedenáct a venku byl klid a tma. Vzali jsme ještě naše pejsky a vydali se je vyvenčit. Byli jsme venku asi hodinu a pak jsme se vydali zpět.

„Tak chceš už jít spát nebo se koukat na film?" zeptal se mě a já si vyzula boty.

„Film bude fajn," usmála jsem se a vešla jsem do obýváku.

„Dobře," přikývl a šel za mnou.

Usmála jsem se na něj a uvědomila si, že to bude ještě zajímavý večer.

Autor: Lucka24 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zakázané? No a co! 10. kapitola: