OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Wrong, which can change the future - 11. část

03.02.2014 (15:00) • • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 640×

11. část – Sázka

Vyběhl jsem po schodech ke svému bytu. Měl jsem neuvěřitelné zpoždění. Doufal jsem, že mého andílka neomrzelo to hrozné čekání. Zadýchaně jsem se zastavil. Pořád tu byl. Zvedl tu svou obarvenou hlavu a na jeho tváři se objevil starý známý úsměv.

„Okaeri, Toshi-sama,“ promluvil jako první.

„Tadaima,“ odpověděl jsem trochu omámeně. „Jsem rád, že tě neomrzelo čekání. Omlouvám se.“

„To nemusíš, Sachiko-san mi to pověděla,“ pokusil se mě uklidnit. Mělo to ale opačný význam, když vyslovil Sachino jméno.

„Aha,“ dostal jsem ze sebe. Otevřel jsem dveře, abychom mohli oba dovnitř. Yoshi doslova vtančil do obýváku, sledoval jsem ho s povytaženým obočím. „Zdá se, že máš dobrou náladu.“ S úsměvem se ke mně otočil a kývl. Posadil se na pohovku hned vedle mě. To nikdy nedělal, vždy si držel odstup. Pobaveně jsem mu rozcuchal vlasy. „Tak povídej, určitě mi chceš něco říct.“

„Pojďme se vsadit,“ šibalsky se usmál.

To se mi vůbec nelíbilo. „Sázka?“

„Jo, úplně nevinná sázka,“ zatajil dech, jak čekal, jestli to přijmu.

„Tak dobře,“ nemohl jsem odolat tomu jeho pohledu. „O co se sázíme?“

„Zahrajeme si kámen, nůžky, papír.“ Za tím jeho nevinným úsměvem se muselo něco skrývat.

„Dobře,“ pousmál jsem se. „Ale když vyhraju, tak sem budeš chodit mi vařit.“

Kývl hlavou, jako by nemohl prohrát. „A když prohraješ, budeme spolu měsíc chodit se vším všudy.“

Bylo v tom víc, než naznačoval. Trochu jsem se zamračil, tady jde o hodně. Nadechl jsem se a pomalu souhlasil. Oba jsme své sevřené dlaně měli proti sobě. Za pár minut se odhalí karty zvráceného osudu. Tři… Dva… Jedna…

Yoshiho tvář byla stále klidná. Svou dlaň jsem nechal sevřenou v pěst na znamení kamene. K mému překvapení se jeho dlaň rozevřela a tu mou zabalila jako papír.

„Vyhrál jsem,“ zazubil se na mě.

Do prd*le! pomyslel jsem si. Tohle se nepovedlo. Skousl jsem si ret. Nemůžu to vzít zpátky, jsem přece chlap. Jak jsem mohl prohrát? Co mám dělat?

Podíval jsem se do jeho tváře. Zářil jako měsíček na hnoji. Nechtěl jsem mu kazit radost. Tak moc vypadal roztomile, když vyhrál tuhle sázku. Nevěděl jsem, jestli toho mám litovat, nebo ne. Co si mám s touhle situací počít?

„Toshi-san?“ zeptal se starostlivě. „Vypadáš nějak bledě…“

„To je dobrý,“ vzpamatoval jsem se. „Koukám, že máš ze své výhry zadost.“

„Proč bych neměl mít?“ nechápal.

Přešel jsem jeho otázku. „Eto… Připadalo mi, že jsi od začátku věděl, že vyhraješ… Jak? Vždyť je tahle hra o štěstí a náhodě…“

„Nó,“ protáhl. „Jindy by možná byla, ale to bych nemohl mluvit předtím se Sachiko-san“

„Sachi?“ Nějak jsem to nechápal.

„Jo, prozradila mi, jak můžu u tebe přijít na to, jak budeš hrát,“ smál se.

„Zatracená Sachi!“ ulevil jsem si. Pak začaly docházet souvislosti. „Počkej, to jako… To byl všechno tohle Sachin nápad…?“

Pobaveně přikývl. „Zlobíš se?“

„Ne, teda, aspoň ne na tebe,“ podíval jsem se mu do očí. Zdálo se, že pro něj asi tahle sázka znamenala opravdu hodně. Odkašlal jsem si. „Takže já teda prohrál, jo?“

Znovu pouze kývl.

„Co si teda představuješ, že budeme dělat, když spolu od teď na měsíc chodíme?“ zeptal jsem se a pokoušel jsem se skrýt v hlase zvědavost.

„No, co třeba tohle?“ zeptal se a přiblížil se ke mně. Položil mi ruku na rameno a druhou mi zajel do vlasů. Zarazil jsem se a nebyl schopen se pohnout. Fascinovaně jsem se díval na jeho stále se přibližující obličej. Přitiskl rty na mé. Najednou jsem si připadal jako ve svém snu, jen s tím rozdílem, že jsem poznal chuť jeho rtů. Přivřel jsem víčka, vnímal jsem pouze jeho horké rty…

Tak Toshi prohrál, ale asi mu to zas tolik nevadí, jak si myslel. Doufám, že se vám tohle stále líbí, a já se pokusím, co nejdřív přidat další díl. Bohužel už míříme do finále. No, budu ráda, když mi tu necháte komentář.

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Wrong, which can change the future - 11. část: