OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » When devil is your ex - 2. kapitola

16.05.2018 (11:00) • Simiik • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1358×

Nepřála si, aby ji dále obtěžoval. Tak proč musí neustále na něj myslet a ptát se sama sebe, proč se ještě neobjevil přímo před ní? Proč je tak ubohá a vrtá jí to hlavou?

Možná to není ubohost. Přece jen se objeví po tolika letech znenadání, bez vysvětlení a je…pořád tak okouzlující a krásný jako předtím. Vůbec se nezměnil, na rozdíl od ní. Už si pomalu začíná šetřit na botox, a on? Na to, kolik má let, je ve slušné kondici.

Nelly zatřepala hlavou a sebrala ze stolu složku s projektem, který vypracovala pro šéfa, a odebrala se do jeho kanceláře. Teď je v práci, musí se soustředit. Brečet nad tím, že ji odkopl ďábelský ex, který se po dvou letech vrátil a tím ji absolutně vyvedl z míry, může řešit potom společně s Jess u láhve vína. Což jí připomíná, že musí dnes s ní mluvit. Od srazu Jess nebrala telefony a neodpovídala na zprávy. Musí být na ni pěkně naštvaná, ale Nelly je úplně mimo od té doby, co viděla Alejandra a zase zmizel.

Je to už několik dní a ani nezavolal! Vždy, když něco chtěl, šel si za tím. Je to přece ďábel, copak si nedělá to, co chce, kdykoliv a kdekoliv? Třeba už ho opravdu nezajímá.

„Ty huso hloupá, vždyť tě odkopl, tak co děláš? Náhodou se vetřel na tvůj školní sraz a hned mu štěstím bez sebe roztáhneš nohy, nebo co?“

„Slečno Buttonová, vnímáte mě?“ vyrušil Nelly z jejich myšlenek dotěrný hlas jejího šéfa. Neochotně se na něj podívala. Vypadá normálně, ani pěkný, ani ošklivý, průměrný vzhled, výška, váha, ale ta povaha. Nechutný, oplzlý panchart.

„Promiňte, co jste říkal?“ snažila se na tváři vyloudit milý úsměv, ale jak se zvedal od svého stolu a přibližoval se k ní, měla nehoráznou chuť začít na něj křičet.

„Chválil jsem vás, opět výborná práce,“ pronesl a začal kroužit kolem ní. „Jste jedna z těch nejlepší, co zde máme,“ zastavil se za jejími zády. Cítila, jak se k ní ještě víc přiblížil, cítila jeho dech na kůži. „Proč jsem vás tedy ještě nepovýšil?“ Nebyla to ani otázka, spíš si s ní hrál. Byla jeho laboratorní krysa na hraní.

Nelly učinila dva kroky do strany a pohlédla na něj. „Netuším, to musíte vědět vy.“ Samozřejmě, že věděla proč, ale říkat nahlas to nebude. Nikdy. Ne před ním. Příliš se bojí přijít o svou dobře placenou práci.

Jeho chtivý úsměv mluvil za vše. Už se nadechoval, že jí pěkně na rovinu řekne, že po ní nechce, aby si hrála na workoholičku a dělala na sto procent svou práci.

„Philippe, musím s tebou probrat novou smlouvu ohledně změny dopravce. Nějak mi ty podmínky nesedí,“ vtrhla do kanceláře vysoká štíhlá žena se zářivě rudými vlasy, které měla stáhnuté do drdolu.

Chantal.

Nelly využila situace a okamžitě vyklidila pole. Opět mu utekla ze spárů. Ale na jak dlouho? Nebude moct věčně utíkat a bude se tomu muset postavit čelem. Když procházela kolem prosklené části budovy, zahlédla bílou kočku, která se ochomýtala kolem.

…

Tanix se líně protáhl a vstal z pohovky. Měli toho dnes na práci dost, proto se přesunul k notebooku a zapnul ho. Museli najít nephilim. Kdo by řekl, že malé dítě může být nebezpečné a hrát důležitou roli ve smrti jeho pána? Čím dřív najdou to dítě, tím líp.

„Pane, bude problematické najít ve městě, které má skoro osm milionů obyvatel, jedno malé dítě,“ svěřil se svými obavami, když Alejandro vstoupil do místnosti.

„Mám pár informací, která by nám mohly hledání usnadnit.“ Podal papír Tanixovi a ten si ho převzal.

Jméno Arion, dívka, narozena 17. března 2016, mateřské znaménko za levým uchem, které připomíná hvězdu.

Tanix se zadíval na Alejandra, ten se usadil do křesla vedle stolu. „Stejně bude trvat několik týdnů, než prohledáme všechny sirotčince.“

„Já vím, proto musíme co nejrychleji začít. Už jsem mluvil se všemi, kterým můžeme věřit, ať pomohou s hledáním. Jenže je jich mizerně málo.“ Alejandro se pousmál. Nesnášel zradu, ale svým způsobem s ní počítal. Velká moc plodí nenávist a závist. Proč nemít to, co má druhý? Proč on by měl být lepší než démoni, jenž stvořil? Svůj úsměv rozšířil. Miloval ten pocit, kdy mohl tyto hlupáky ztrestat a zničit. „Co Nelly? Neděje se kolem ní nic neobvyklého?“ změnil raději téma Alejandro. Aby byl přesný, na jeho nejoblíbenější téma. Znovu si musel přehrávat ve své mysli, jak se krásně čertila, když na něj byla naštvaná. Roztomile krčila svůj drobný nosánek a ty její hnědozelené oči plné jiskřiček ohně a vášně.

„Kolem paní Nelly se neděje nic neobvyklého. Chodí do práce, nakupovat a občas běhat. I když,“ Tanix se zastavil. Měl říct svému pánovi o tom, co dnes zjistil?

„Co?“ vyhrkl zvědavě Alejandro.

„Nemyslím si, že její nadřízený se chová slušně. Viděl jsem, jak se ho bojí, a proto jsem se na něj zaměřil,“ na chvíli ustal ve vyprávění. Viděl na svém pánovi, jak to v něm vře. Proto zvažoval, zda ho má informovat o této situaci, či ne. Nechce, aby se jeho pán zaměřoval na tento drobný problém, který by dokázal i on sám vyřešit. Přece je služebník Pána pekel. Vždy bude věrně po jeho boku sloužit a vyřídit nějakého smrtelníka je pro něj hračka.

„Pokračuj!“ zavrčel netrpělivě Alejandro. „Co jsi zjistil?“

„Ten člověk… má zálusk na paní Nelly. Jenže ona zájem o něj nemá.“ Tohle vše se dozvěděl, když se vydával za stážistu. Tanix měl hodně převleků, když se potřeboval dozvědět to, co chtěl. Nejoblíbenější převtělení je kočka. Milému zvířátku málokdo odolá. Ale pro drby musel zvolit vhodnější převtělení, jako je mladičký, pohledný stážista. 

Alejandro prudko vstal z křesla, pěsti zaťaté.

„Samozřejmě, že o něj nemá zájem! Vždyť je stále zamilovaná do mě!“ křikl naštvaně a přesunul se do své ložnice. Už jen představa, že se jeho sladké Nelly dotýká jiný muž, mu ničila všechny zdravé mozkové buňky. Nedokázal by rozdýchat, kdyby se vrátil a ona spokojeně žila s někým jiným!

Je přece jeho a nikoho jiného!

„Pane,“ tiše jako duch se objevil v ložnici Tanix. „Musíme se soustředit na hledání dítěte,“ upozornil ho.

„Já vím, nemusíš mít strach,“ ujistil ho Alejandro a přitom se spokojeně zazubil. „Ale to neznamená, že zapomenu na tu nejdůležitější osobu svého života.“ 

Moc děkuji za předešlé komentáře a doufám, že se pokračování líbilo. S.

Autor: Simiik (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek When devil is your ex - 2. kapitola: