OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Vznešený bojovník a královna lesa

17.06.2009 (20:29) • missjanka • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1359×

Vznešený bojovník a královna lesa

Gillan mě vede přes město. Temnými a opuštěnými uličkami. Konečně jsme dorazili na pole za městem. Půlnoční měsíc všechno zbarvoval do černo-bíla. Tajemné stíny lesa na obzoru se pohupovaly v lehkém vánku. Při pohledu na les se mě zmocnila neznámá touha. Touha dostat se co nejblíže k němu. Do lesa. Táhlo mě to tam a já nevěděla co se to děje. Jsem zmatená. Ani pořádně nerozumím slovům co Gillan říkal u kostela. Velekněžka? Ústředí? Učit se? Zachraňovat svět? To mi nedává smysl. Já přece nic zvláštního neumím. „To je další lež, kterou ti musím vymluvit, moje drahá Kathe.“ Zapomínám že umí číst myšlenky, tak aspoň tohle se vážně chci naučit. „Neboj, naučíš se to. Budu ti pomáhat. Naučíš se toho mnohem víc. Jako Velekněžka se musíš naučit ovládat přírodu. Když to řeknu přehnaně.“ Gillan zjevně nepostrádal humor. Nic pořádného o něm ale nevím. Kdo to vlastně je, kromě toho že je to můj strážný anděl?

„Já ti to všechno povím. Ale za chvíli budeme v ústředí. Musím tě připravit na to co tě čeká. Ničeho se neboj, budu pořád s tebou.“ Ani jsem si nevšimla že jsme přešli celé pole a zastavili se na kraji lesa. „Až vstoupíme do lesa, možná se v tobě něco změní. Nedokážu to vysvětlit, ale byla si dlouho mezi lidmi a tak ti tak nějak zakrněly ty správné elfí schopnosti. Až vstoupíš do lesa tak se v tobě všechno probudí a trochu se změníš. Neděs se. I já se změním. Hlavně teda oblečení a uši. Když jdeme mezi lidi tak se to změní abychom nevyčnívali a byli jsme méně nápadní. Když se vrátíme do lesa zase se všechno změní. U tebe to bude ale rozsáhlejší změna. Jsi připravená?“ Připravená? Jsem v šoku! Ani nečekal až mu odpovím na hlas a už mě táhnul do lesa. Samozřejmě s pobaveným úsměvem.

Měl pravdu. Hned jak jsem do lesa vstoupila, pocítila jsem jeho sílu, jak je starý a moudrý. Cítila jsem jak mě ta síla prostupuje, naplňuje mě. Zavřela jsem oči a cítila jak se nadnáším. Síla ve mně sílila. Rozbolela mě hlava. Bylo to nesnesitelné. Když bolest, tlak a síla dosáhly hranice snesitelnosti, vkřikla jsem bolestí a rozpřáhla ruce, aby ze mě ta síla vyletěla. Dopadla jsem na zem.

„Kathe? Kathe?! Prober se.“ Slyšela jsem Gillana. Cítila jsem i ruce jak mnou třese. Pomalu otvírám oči. Usmívá se na mě. Změnil se, to ano. Ale teď vypadal krásně. Vážně strašně moc. „A to si ještě neviděla sebe.“ Usmál se a pomohl mi na nohy. Podívala jsem se nejdřív na své ruce. Byly jiné než jsem je měla. Byly štíhlé, s dlouhými prsty. Pokožku jsem měla na dotek jemnou a byla nezvykle zbarvená. Podobně jako dřevo. Taková světlá jemně hnědavá barva. Vyděsilo mě když jsem si uvědomila co mám na sobě. Tmavé šaty, které vypadaly jako by je tvořila kůra stromů. Na jednotlivých kusech látky byly vidět jakoby letokruhy. Bylo to krásné. Takové podmanivé a neobvyklé. Měla jsem i delší vlasy. Jen o trochu víc než dřív. Jediné co se změnilo byla barva. Z mých zrzavých vln, byly blonďaté vlny. Kolem pasu jsem měla opasek, na kterém jsem měla nějako zbraň. Vypadala jako meč, ale byla lehce ohnutá. Vytáhla jsem ji a podívala se na ni z blízka. Vypadala nebezpečně. Doufám že se s ní naučí zacházet. „Jistě že se to naučíš.“ Jistě že ano. Odpověděla jsem Gillanovi jen v duchu protože jsem věděla že mě slyší. Jsem zvědavá kdy se to naučím já. „Vždyť už to umíš.“ Otočila jsem se na Gillana a ten se jen široce usmíval, zřejmě mému vykulenému výrazu. Jak to že to umím? Nepamatuji se že bych se to učila. Uměla jsi to vždycky. Jen si to zapomněla. Se změnou tvého zevnějšku se toho hodně změnilo i uvnitř. S hrůzou sem pozorovala Gillana, kterého jsem slyšela, ale který vůbec nehýbal rty. To z toho budu mít pořádnej zmatek v hlavě až se dostanem mezi ostatní ne? Neboj, neuslyšíš všechny. Navzájem se slyší jen ti, kteří jsou tak nějak spojeni. A jak jsme spojeni my? Zachránil jsem ti život. To za prvé. A za druhé…No...dejme tomu...řeknu ti to později.

Z ničeho nic se kolem oběvilo několik dalších bojovníků a všichni měli luky a šípy namířený přímo na mě. Hroty se nebezpečně leskly. Co se to děje Gillane? „Já jsem Gillan. Jsem poveřený ochranou této dívky, Kathlin. Jdeme před radu.“ Neboj Kath. To jsou jen strážci lesa. Ti nám neublíží a díky nim jsme utajeni i před smrtelníky. „Jistě. Gillan. Rada vás již očekává. Pojďte s námi.“ Promluvil jeden muž v koženém oblečení, který přistoupil nejblíže k nám se složenou zbraní. Všichni byly tak vznešení. Jiní než můj Gillan. Ten byl…nebojácný. Přímo z něj čišela ta vášeň. Nezkrotný bojovník. To byl můj Gillan. Nezkrotný bojovník, můj anděl strážný. Ne jako tihle. Z těch vyzařoval jistá nadřazenost a pýcha. Nebyli mi sympatičtí už od pohledu.

Dovedly nás lesem až na mýtinu, kde stál obrovský strom. Musel být velmi, velmi starý. Cítila jsem jeho sílu. Došly jsme až k němu a já vzhlédla do koruny toho impozantního, starého dubu. Ve větvích jsem viděla lucerničky s mihotavými plamínky. Sem tam se mihnul i nějaký ten elf. Byl ale tak rychlý a maskovaný že jsem je sotva postřehla. Prohlíželi si mě. Slyšela jsem jak si o mě špitají i v korunách ostatních stromů.Gillane. Tomu nerozumím. Proč si myslý že jsem královna? Protože jí si.Proto jdeme před radu. Ta nám vládne místo tebe. Je to v jedné z našich legend. Ty pocházíš z královské rodiny. Jak sis vzpomněla, tvý rodiče byly zavražděni. Tebe jsem zachránil. Rada vládla místo tebe. Teď si ale tady a hned po složení slibu „Aina Alltárie“ se staneš naší královnou. Královnou lesa. Teď se chovej přirozeně. V radě je pět členů, jsou nejstarší z nás. Budou se tě vyptávat na minulost, nebudu ti moct radit protože v hlavním sále vysílání a přímání myšlenek nefunguje, je to zablokované právě z tohoto důvodu. Co budu dělat? Vždyť já si nic nepamatuji! Uklidni se. Jsem s tebou. Navíc si k tomu předurčena. Teď jsem vážně vystresovaná. Jak jim mam říct něco o čem nemam ani tušení?

Autor: missjanka, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vznešený bojovník a královna lesa: