OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Úsměv čtyř andílků - 6. kapitola



Úsměv čtyř andílků - 6. kapitolaDalší kapitola... jinak se moc omlouvám, těm kteří čekají na další kapitolky, že jsem se tentokrát malinko zdržela. Měla jsem plný program, tak snad se Vám to čekání vyplatilo. :) To budete muset posoudit již sami. :) Pěkné čtení přeje LoAn

Protáhla jsem se a pořádně zívla. To se neobešlo bez povšimnutí Aničky. Ta se ke mně naklonila a začala do mě rejpat, co jsem celou noc dělala, když právě o hodinu zeměpisu usínám.

„A víš, že máš pravdu, vůbec jsem se nevyspala.“ Ještě jednou jsem si zívla. „Měla jsem děsivou noční můru a skoro jsem neu…“

„Eriko, doufám, že tě neruším svým výkladem o Evropě?“ zeptala se uštěpačně učitelka.

Měla jsem na vybranou, buďto jsem mohla mlčet, nebo říct že ne. Nebo popravdě, že mě opravdu ruší. Ale to jsem nemohla, to bych měla další průser a ty si teď nemůžu vůbec dovolit. Pro mě by bylo nejlepší odcestovat někam pryč. Někam s tátou a Emou na opuštěný ostrov, abych nemusela řešit žádné problémy. Panebože vždyť jsem dítě, já nic nemám řešit! Vždyť jsem puberťák, já se mám honit za kluky, mrkat očima a jen řešit módu. Toto nikdo nechápe?!

Pokusila jsem se zatvářit dost nevinně a jako, že to co se teď děje u nás doma mě dost ničí. Naše učitelky jsou docela drbny, takže se rychle po škole rozneslo, jak to teď u nás doma je. Samozřejmě nějaké učitelky, jako i právě učitelka zeměpisu ze mě dělají malou chudinku. Možná, že mi to i trochu vyhovuje.

Takže jsem jí zahrála na city, udělala ze sebe nemožnou a zdeprimovanou chudinku, a ona mě už nechala na pokoji a dál pokračovala v hodině.

***

„Ty si vážně pořádně vychcaná, co?“ rýpla si do mě Popelka „To si vážně myslíš, že ti pokaždé všechno prominou, když si budeš hrát na chudinku?“

„Ale tak já vím, že je to špatné, ale co jinýho mám dělat? Navíc, chvíli jim to ještě vydrží a já se tak budu moc věnovat mnohem důležitějším věcem.“

„Jako například?“ zeptala se Jitka, které to jako vždycky ohromně slušelo.

„No tak já nevím, třeba bych to mohla nějak vyřešit s mámou, tátou a tím úchylákem. Taky bych mohla přijít na to, co měla znamenat ta noční můra a ještě pomoc spolu s vámi Popelce,“ řekla jsem na jeden nádech „Copak už jenom to nestačí?“

To asi holky museli uznat, že teď toho mám hodně. Jenže začínalo ve mně hryzat špatné svědomí, že se snažím být středem pozornosti. Přitom každá z nás si prošla svým vlastním peklem. Jitce se skoro až do krve pohádali rodiče, když se jednou opili na slavnosti. Její mamce potom na památku zůstala jizva a její táta to odnesl zlomeným prstem. To se ale stalo ještě dvakrát. Popelka měla trápení s maminkou, která dostala rakovinu a málem umřela. Trvalo to dost dlouho, než se z toho dostala. Naštěstí jí rakovinu prsu našli včas a chemoterapie jí pomohla. Míša to tehdy dost odnesla, právě po té události se z ní stala nová Popelka, najednou byla drzá a bláznivá. Od té doby nepláče, myslím, že se bojí, že kdyby začala plakat, její mámě by se rakovina opět vrátila.

A to ani nemluvím o Aničce. Ta si prožila asi skoro nejvíc a navíc se z toho do teď nedostala. Je tichá a smutná. Její máma se dostlala k drogám a doktoři říkali, že k těm nejhorším. Občas jich smíchala až vražedně moc dohromady a až když ji jednou musela odvézt záchranka do nemocnice na předávkování, tak se to teprve provalilo na veřejnost.  Lidé jí začali pomlouvat a šuškali si mezi sebou, že i prý Anna a David začínají s drogami. Tak se jejich máma začala léčit ze závislosti na omamných látkách, ale stejně si myslím, že to bude ještě dlouho trvat, než se to srovná.

Tak já nevím, my jsme asi pořádně ujetá a divná banda kamarádek. Každá z nás si prošla nebo prochází svým soukromým peklem ale ani jedna si jím neprochází sama. Máme jedna druhou, a druhá třetí a třetí čtvrtou. Máme se všichni navzájem a vždycky si pomáháme.

„A o čem byla přesně ta noční můra?“ probrala mě z úvah Anička.

„A víš, že máš pravdu, my jsme asi vážně nějaké divné, každé z nás se někdy něco stalo ošklivého a vždycky to souviselo s rodiči,“ řekla jsem, ale asi to bylo dost mimo konverzaci, protože se najednou všechny na mě dost udiveně podívaly.

„Cože?“ vyjekly dohromady.

„Sorry, na to jste se mě asi neptaly, co?“

„S tebou se asi vážně něco děje,“ pronesla zadumaně a zároveň s obavou v hlase Jitka. „Anička se tě ptala, o čem byla ta noční můra?“

Tak jsem se musela provinile usmát a holky mi ten úsměv oplatily. Sice se mi moc nechtělo, ale musela jsem se z toho vypovídat. Přesně jsem jim popisovala tu noční můru, detail po detailu. Vysely mi na rtech a spolu se mnou se chvěly strachy, když jsem to dost děsivě popisovala. Já je děsit nechtěla, ale jenom vzpomínka na to mi sypala slova z úst. Když jsem skončila s vyprávěním, se soucitem se na mě podívaly, jako by je napadlo to stejné jako mě. Co když ta nadržená, nechutná a přesto vášnivá stvůra byl Marek?

„A funěl jako hodně nadrženě, nebo jako udýchaně, když nemůže popadnout dech?“ vypadlo z Míši.

„A jak se to dá poznat?“

Míša nám to dost názorně předvedla, jako by nikdy nedělala nic jiného. Bylo to přesné a výstižné. Nejdřív napodobila udýchanost po běhu a potom ten nadržený. Sice jsme se chechtaly smíchy a nemohly přestat, ale ten nadržený dech se mi stále ozýval v hlavě. Bylo to ono! Zdálo se mi o nadržené stvůře!

Jak jsme se smály, dočista jsme zapomněly na tu otázku, na kterou jsem se ptala. Šly jsme na další hodinu a ten sen už raději neřešily. Bylo to pro nás pro všechny to nejlepší.

***

Přidala jsem do kroku, abych tam byla rychleji. Nerozptylovala jsem se zbytečně, ale přesto jsem si uvědomovala svoje okolí. Šla jsem rovnou ze školy a musela jsem se táhnout s těžkým batohem. Můj nos příjemně dráždila slaná chuť výtečné pizzy, která se vznášela všude po okolí. Když jsem procházela kolem velkých průhledných dveří pizzerie, na chvíli jsem zaváhala a napadlo mě koupit pizzu. Ale v hlavě mi zvonil rázný hlas mojí tety, která nám zakázala pizzu a pomalu nás nutila jíst zdravě a hlavně zeleně!

Přesně tak, k mámě na návštěvu přijela teta Dana, tedy její starší sestra. Přesně ta sestra ze statku, u které se zamilovala do Marka! Danu jsem neměla zrovna dvakrát v oblibě. Popravdě občas mi naháněla husí kůži. Je hubená a přesto neskutečně silná. Na svém statku chová koně, prasata, kozy, slepice a dokonce pár oslíků. Nejhorší ale je, že je zapřisáhlá stoupenkyně zdravé výživy a nikomu a ničemu nedovolí jíst nezdravě. Když jsme bydleli ještě s mámou a Dana k nám občas zajela, tak to bylo hotové pozdvižení. Táta jako milovník masa a tučného jídla, musel vyhodit všechny naše tučné zásoby do koše a někdy si je schoval k sousedům. Dana byla a ještě pořád je děsná fúrie. Všechny neustále komanduje a je nesnesitelně nesnesitelná! K mému neštěstí mi ale mamka zavolala, že mě chce vidět a mě nezbylo nic jiného než poslechnout! Nemůžu si přece dovolit další problém s mojí „milovanou“ maminkou!

Už jsem se blížila ke světle hnědému domku s bílými rámy u oken. Na chvíli jsem se zastavila a hodně zhluboka jsem se nadechla. Musela jsem si dodat odvahy. Děsila mě představa na dvě monstra, které čekaly za těmi světlými dveřmi (Marek a Dana).

Tak proč jsem teda tak spěchala, abych tam byla tak brzo? Jsem vůbec zdravá? Měla bych se jít asi léčit na demenci. Jenže já se těšila za Eliášem, který mi moc a moc přirostl k srdci. Už jsem ho neviděla jako ten zrůdný symbol jejich lásky, ale skoro už jako svého malého bratříčka. Možná to mě táhlo k tomu domu! Možná sesterská láska překonala strach z Marka a Dany. A možná taky ne! Možná jsem jenom prostě pitomá!

Nestačila jsem ani zaklepat, když se náhle otevřely dveře a tam stála mamka v zavinovacích šatech. Smála se od ucha k uchu a v pravé ruce držela sklenku červeného vína. Pomalu se ani na mě nepodívala a čekala, dokud jsem nevešla dovnitř. Rychle jsem se přezula a mamka mě se strkáním do zad popoháněla až k červenému gauči, na kterém seděla Dana a ještě jedna žena. Teta nebyla nijak moderně oblečená, spíše mi to připomínalo světlé tepláky to, co měla na sobě. Vytknout nahlas jsem nemohla! I ona v ruce držela sklenku vína a křečovitě se usmívala.

Mamka si odkašlala, aby na sebe upozornila, nebo aby upozornila na mě. Dana se otočila.  Přísným pohledem si mě přeměřila. Nadzvedla levé obočí a našpulila rty. Vypadala tak na šedesát, přitom jí nemohlo být více než kolem padesátky.

Ukazováčkem naznačila, abych k ní přišla blíže. Zprvu se mi vůbec nechtělo, ale mamka mě zase dloubla do zad a popostrčila mě. Malinko jsem klopýtla a najednou…

Padala jsem na svou tetu! Přitom se mi podařilo zvrhnout víno, které bylo na stolečku. To se převrhlo a celý jeho červený tekutý obsah se vylil na bílý chlupatý koberec. Slyšela jsem, jak mamka začíná pištět. Bohužel to nebylo všechno! Teta Dana mě chtěla chytit, jenomže si neuvědomila, že drží skleničku s vínem. Ani nevím, jak ale najednou měla na svém divném světlém kompletu veliký flek od vína. Z ničeho nic nekřičela jenom mamka ale i teta. Teda ta nekřičela, ale sprostě nadávala jako nevycválá selka z nějakého zapadákova!

Začala se na mě obořovat, že si to zaplatím, že to mi nikdy nezapomene a potom sprostá slova, hodně sprostých slov. Mamka bědovala, seděla nad flekem na koberci a lomila rukama.

„Byl úplně nový! Marek mě zabije! To bude katastrofa! To je katastrofa!“

Ani si nepamatuji, co dělala ta třetí neznámá žena, ale v tu chvíli jsem ji nezaregistrovala. Stála jsem naproti rozčílené tetě. Snažila jsem se nasadit obličej, který by ukázal, že to byla nehoda. Kousala jsem se do rtu s malou nadějí, že se nebude zlobit. Ta ale se vztekem a kopáním do všech věcí odběhla do koupelny, a asi doufala, že ten flek vypere. Mamka pořád bezradně klečela nad kobercem.

Stála jsem s rukama za zády, jako zlobivým prvňáček a kníkla: „Promiň.“

Mamka na to nic neřekla, ale v tom se ozvala ta neznámá.

„Vy všichni naděláte! Vždyť to jsou jenom věci,“ zřejmě byla už krapet podnapilá „bylo by horší, kdyby se Erika řízla o láhev vína a Dana o skleničku. No ne?“

Na to se nedalo nic říct, musela jsem se jenom pousmát. Mamce stejně nezbylo nic jiného než udělat to samé. V těchto chvílích se stejně nedá dělat ani nic jiného.

No vlastně dá a to udělala Dana.

Dávno jsme seděly s novou láhví červeného vína a smály jsme se. Rozčilená teta vyšla z koupelny asi až za půl hodiny. Z červeného fleku udělala obrovský mokrý flek přes celou halenku a přes ty „tepláky“. Zuřila a skřípala zuby.  Nejvíc ji ale asi dorazil pohled na nás, jak tam tak klidně sedíme. Mamka se zvedla a hned k ní přiběhla. Ptala se jí, jestli je všechno v pořádku, jestli nechce pučit něco jejího a tak dále.

„Co si jako myslíš? Ten tvůj Richard ti tu Eriku pěkně zkazil! Tahle se chovají slušné děti k návštěvě? To těžko! Radši si ji vezmi k sobě, jinak zvlčí dočista a potom bude pozdě!“

Mamka se na ni trochu vyděšeně dívala. Vypadalo, že se jí bojí. Okamžitě jsem nad jejími slovy s překvapením nadzvedla obě obočí a otevřela pusu do kořán. Tohle jsem si nenechala líbit zase já! Byla to přece nehoda, a kdyby si to nechala vysvětlit, jisto jistě by se uklidnila. Nenechám po sobě ani po tátovi a mámě šlapat! Sice mi mamka ublížila, ale tohle bych nedopustila!

„Přestaň! To není žádná pravda! Táta mě vychovává správně, tak aby ze mě byl slušný člověk. A tohle byla nehoda, kdybys byla alespoň o trošku rozumnější, pochopila bys to! A k mamce se stěhovat nebudu, jedině, že ona se přestěhuje s Eliášem zase k nám! Jenže nejdřív bych jí musela odpustit!“

S těmito slovy jsem okamžitě odešla. Málem jsem si ani nezavázala tenisky, jenom abych byla co nejrychleji daleko od tety. A vlastně i od mámy, teď jsem jí dala totiž najevo, že jí pomalu začínám odpouštět, ale nevím, jestli to dokážu úplně. Ke svojí mamce pořád cítím nějakou tu poslední bolest přes veškerou lásku, která se navracela. Až jsem se toho děsila!

Můj pokus o to normálně fungovat s mamkou a jejími příbuznými skončil zase fiaskem. I když to byla nehoda, nemusela to stát. Mohly jsme to setkání přežít ve zdraví, ale mě štěstí prostě nepřeje! 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Úsměv čtyř andílků - 6. kapitola:

2.
Smazat | Upravit | 17.04.2012 [8:48]

*Pozor na shodu přísudku s podmětem. Emoticon

1. Leen
16.04.2012 [21:29]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon prosim dalsi dil Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!