OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Upíří kámošky - 2. kapitola

04.06.2011 (15:00) • FailleDraco • Povídky » Na pokračování • komentováno 12× • zobrazeno 2427×

2. kapitola – Krušné začátky &  come back to school

Prázdniny se chýlily ke konci a dívky objevovaly svoje schopnosti. Lepší smysly, rychlost, síla, ale také touha po krvi. Obě dívky však měly i jiné schopnosti. Lenka, ji pocítila jenom několik málo hodin po svém znovuzrození, čte lidem myšlenky. To Kristýna to měla těžší, ono manipulování sny se poznává těžko. Vlastně to poznala jenom díky Lence, které se zdálo o tom, že přečetla Oněgina, napsala knihu a stala se slavnou.

„Hele, Leni, víš, že mi někoho připomínáš?“ řekla z ničeho nic Týna, když jedly večeři, ke které měly palačinky s jahodami.

„Koho?“ zeptala se se zájmem blondýnka.

„Edwarda Cullena, on taky čte myšlenky.“

„Co?!“ než se Týna nadála, tak Lenka vzala vařečku a začala svoji kamarádku ohrožovat na životě.

Bylo prvního září. Obě dvě dívky seděly u snídaně. Lenka jedla kaviárové toasty a Týna jedla čokoládové kuličky s mlékem. Bruneta se dívala na svůj odraz ve dvířkách lednice a hodnotila svůj vzhled. Měla na sobě khaki minikraťase, černé tílko, přes to bílé tílko uvázané na boku na uzel a černé kozačky bez podpatků. Vlasy měla vyžehlené a vyčesané do vysokého culíku. Jako doplněk měla velké kruhové náušnice a černé korále. Lenka se na sebe ani nemusela dívat do lednice, aby věděla, jestli jí to sluší. Její jasnou volbou byly bílé legíny, tyrkysová sukně, bílé tílko s obrovským modrým smajlíkem a tyrkysové žabky. Vlasy nechala volně se vlnit po zádech až po lopatky. Po snídani obě dívky sešly do garáží, nasedly do Lenčiného Lexusu a odjely ke škole.

Obě dvě dívky seděly v předposlední lavici před prázdnou lavicí, do které si těsně před zvoněním na hodinu sedl Dave se Štěpim, protože je na chodbě zdržel jejich přiteplenej učitel matematiky, profesor Koloušek. Dave si sedl na židli a div, že si nedal nohy na stůl, Štěpi byl trošku kultivovanější a ty nohy na stůl si dal. Týna se radši opět ‚začetla‘ do slovíček a začala přemýšlet.

Týniny myšlenky: ‚Ach, ten Štěpán je ták krásnej…‘

*Lenka se nechtěně zapletla do brunetčina myšlenkového pochodu*

Lenčiny myšlenky: ‚OMG! Doufám, že to není Týna. ‘

Týniny myšlenky: ‚Ty vlasy a co teprve ty hluboké oči..‘

Lenčiny myšlenky: ‚A co bude dál?‘ *podivně se šklebí*

Týniny myšlenky: ‚Ty krásné svalnaté ruce…‘

Lenčiny myšlenky: *podívá se na Štěpána* ‚Zas takovej odvaz to teda není.‘

Týniny myšlenky: ‚Ach, ty břišáky…‘

Lenčiny myšlenky: ‚Sakra, jenom ať nepokračuje níž.‘

Týniny myšlenky: ‚A ten sexy zadek. Mmm…‘ *zasněně kouká do slovníku, a nechtějte vědět, jaký obrázek vidí před očima*

Lenčiny myšlenky: ‚Prosím, prosím, musím jít pryč. Leni, ty to zvládneš. Soustřeď se a dostaneš se odsud. *proto začala mluvit na Davida*

Týniny myšlenky: ‚Ach… Mmm…‘

***

Týniny myšlenky: ‚Sakra a ty boty… Nejsou to ty nový Lacoste?‘

Lenčiny myšlenky: ‚Uff, dostala jsem se ven právě v čas.‘

***

‚Musím s ním mluvit, ale chce to něco originálního,‘ říkala jsi v duchu Lenka a pak z ní najednou vypadlo: „Dejvi, ty máš ale sexy břišáky. To jsem řekla nahlas, co?“

Všichni tři se na ní podívali a přikývli na souhlas. Štěpán k tomu ještě dodal: „A co já? Já mám taky dobrý břišáky,“ a přitom si vyhrnuje tričko. Dave radši kouká jinam a snaží se přemýšlet nad komplimentem. Bruneta se snažila neomdlít, ale zároveň se snažila přetrpět bolest prořezávajících se špičáků.

Lenka si pomyslela: ‚To by ses divil, komu se líbí tvoje břišáky a bůhvíco ještě‘ a přitom mlátila hlavou o stůl, aby se nemusela Davidovi podívat do očí. V tom se jí náhle Dave zvědavě zeptal: „A jak jsi to myslela s těma břišákama?“

Lenka se dala do zdlouhavého vysvětlování: „Chtěla jsem říct, že máš hezký tričko a u mě je naprosto normální, že svlíkám lidi pohledem.“

V tom do třídy vrazí učitelka Figariová se štusem sešitů, Štěpán stále odhalené břicho, učitelka ho přejede hodnotícím pohledem, vezme do ruky školní řád a začne předčítat: „Žák musí do školy chodit řádně oblečen.“ Štěpimu to po těch pěti minutách konečně dojde a stáhne si tričko dolů. Učitelka dál pokračovala v předčítání: „Nemá ničit vybavení školy,“ Štěpi dá nohy dolů, koukne pod lavici a Dave na něj takový: „Co zase? O balení jointu pod lavicí tam nic není.“

A učitelka svůj monolog zakončí větou: „Nějako jste nám přes prázdniny zvlčel, pane Stránský.“

Štěpi se sám sebe ptá: ‚A tady Mr. Čerňák nic, jo?‘ Učitelka se sklonila nad třídní knihu a začala zapisovat, když v tom Štěpán opravdu zvlčel a udělal: „Vrrr…“ na učitelku. Dave se leknul, upustil jointa, který se odkutálel Lence pod nohy, (Poznámka autora: Podlaha ve třídě se mírně svažuje) Lenka ho vzala do ruky a zvedla ho do úrovně obličeje a jako slušná dívka nezapomněla poděkovat: „Dík.“

Dave začal na Leničku potichu řvát: „Vrať mi to, prosííím,“ přičemž se pokusil o neodolatelný pohled a kdyby to uměl, tak i zamrká. Lenka ani chvilku neváhala a začala vyjednávat.

„A co za to, zlato?“

„Pusu,“ David našpulil rtíky.

„OK, někdy si to vyberu,“ a dá mu to na lavici.

Lenka se akorát otočí ve chvíli, když učitelka odložila křídu a otočila se na žáky, kteří ji celou dobu ‚bedlivě‘ poslouchali.

„Tak a máme konec hodiny. Musím říct, že jste mě mile překvapili, jelikož jsme toho stihli více než je obvyklé, celé tři cvičení.“

Lenka s Davem se otočí na své sousedy a současně se zeptali: „A cože jsme to probírali?“ Štěpán překvapeně zvedl hlavu a rozespale se koukl na Davida.

„Co? Tohle není matika, v ájině nic nechápu,“ řekl skoro s brekem Štěpán.

Dave na to: „Hele kámo, toho jsem si všiml, když jsi jí začal odpovídat: ‚Ich bin der Katze.‘"

Autor: FailleDraco (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Upíří kámošky - 2. kapitola: