Tygří oko - 7. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Po dlouhé době je tu další kapitola. Prosím komentář, stačí smajlík! První dny na táboře. MyBerry

23.03.2014 (15:00) • MyBerry • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1538×

7. kapitola

„Ty jsi tady nová, že?“ zeptala se Vicky.

„Jo.“

„A kdo tě přivedl?“ vyptávala se dál.

„No, Lucy. Znáš ji?“

„Lucy? Ona je zebra, že?“

Přikývla jsem.

„Hej, pojď sem!“ zavolala z dálky dívka. Měla oříškově hnědé vlasy střižené do mikáda.

„Už musím,“ usmála se Vicky a odcupitala pryč.

Hnědovláska se proměnila do mědvědice stejné barvy srsti, jako měla dívka vlasy.

Vicky za ní běžela v podobě lišky.

Toužebně jsem se za nimi dívala. Taky jsem se už chtěla proměňovat. Pak jsem si všimla, že Kate už dojedla. „Pohni!“ řekla netrpělivě.

Honem jsem do sebe naházela snídani a běžela za Kate.

„Hej, kam jdeme?“ zeptala jsem se jí.

„Na hodinu!“ zavolala přes rameno a rozběhla. Než jsem se nadála, běžela přede mnou písková vlčice.

Hm, tý zavisti se jen tak nezbavím, pomyslela jsem si.

Původně jsem si myslela, že učebna bude nějaká budova, ale vše se odehrávalo venku na louce. Sedla jsem si opodál na pařez a sledovala jsem hodinu. Byl to nezapomenutelný zážitek. Zvířata pobíhala po louce a cvičila ovládání svého těla a také něco jako smečkovou telepatii.

***

Pak jsme měli večeři. Byla celkem dobrá. Přikradla se k nám Vicky a usmála se.

„Ahoj! Jak je?“

„Jde to. Copak?“

Vicky se najednou zatvářila jako liška. Inu, proměňovala se do ní. Vicky začala šeptat: „Dneska v noci půjdeme na Sněžnou louku!“

„Co?“

„Ty nevíš, co je to Sněžná louka?“

„Ehm, ne.“

„Looser!“ popíchla mě.

„Hele, klid. Ale... mohla bych s vámi dneska jít?“

„No jasně. Vyzvednem tě, páč jseš nováček. Tak zatím,“ zamávala a odběhla.

„Ty tam opravdu chceš jít?“ zeptala se jako vždy ustrašená Kate.

„Proč ne?“

„Oni totiž už měli dost problémů...“

„Neboj se, Kate. Bude to zábava. Hele, a povíš mi, co to ta Sněžná louka je?“

Kate mlčela.

„Prosím,“ zaškemrala jsem.

„No dobře...“ vzdychla. „Můžeš tam urychlit svoji přeměnu. Pokud tam dneska půjdeš, možná z tebe už dnes bude tygr.“

„To je super! Příjdu!“

„Nedělej to! Prosím.“

„Kate, půjdeme tam obě. Bude to super! Dobrodrůžo.“

Kate obrátila oči v sloup a nejistě se usmála. „Tak jo.“

***

„Poběž!“ zavolala Vicky. Společně se skupinkou ostatních dívek mě pobízela, abych byla rychlá. Kvůli Kate musím být ne rychlá, ale extrémně rychlá. Rozběhla jsem se tedy za nimi. Dívky se proměnily ve zvířata. Bylo to méně nápadné. Medvědice si mě vysadila na hřbet a už se jelo. Jely jsme lesem. Nevím jak dlouho, ale mohlo to být asi třicet minut. Pak jsme konečně zastavily. Nad námi se rozprostíral měsíc. Byl skoro v úplňku.

„To nám musí stačit,“ řekla jedna blonďatá dívka již v lidské podobě.

Pak už si toho po pravdě moc nepamatuju. Viděla jsem jen černotu. Vím jenom, že nastal nějaký problém a slyšela jsem hlas Vicky: „Možná je úplněk slabý.“

„Nebo je ona moc slabá,“ řekl drsný hlas jedné dívky.

„Ne, není. Já jí věřím!“ ozvala se Vicky.

„Nehádejte se!“ ozval se jiný hlas. „Třeba se už neprobudí nikdy.“

Pak už si nic nepamatuju.

***

Slyšela jsem pláč, který mě vzbudil.

„Claire!“ vydechla Kate a objala mě. Pak jsem si všimla, že v místnosti sedí i všechny dívky ze včerejška. Vicky se jako obvykle usmívala od ucha k uchu.

„Co se stalo?“ Až teď mi došlo, že jsem asi na ošetřovně.

„Učitelé nás šmírovali,“ vysvětlila Vicky.

„A zabránili tomu?“ Myslela jsem tím proměnu.

„Zabránili tomu, abys umřela!“ vykřikla Kate a po tvářích se jí začaly koulet slzy. Hodně ji včerejší zážitek vyděsil.

„Víš, zabránili tomu, abys umřela, ale něco se jim nepodařilo,“ vydechla Vicky. „Nevím, jestli budeš mít radost nebo ne, po tom, co jsi zažila.“

„Tak ven s tím!!!“ vyhrkla jsem.

„Nezabránili tomu, aby ses začala proměňovat.“

Prosím!!! Koment!

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: MyBerry (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování