Tvůj hřích si Tě najde !!! 6. díl • OurStories.cz ~ naše povídky

V tomhle díle se nic moc neděje,ale doufám, že to nevadí :) Příjemné čteníí !!

20.07.2009 (12:48) • Janee • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 775×

„Kdepak je dneska Elizabeth?“ zeptala se Kristel s plnou pusou.

„Včera jsme to trochu přehnali, není jí dobře,“ řekl Seb jak nejnormálněji to dokázal, ale i tak na něm byla poznat starost, kterou o ní má.

„Mě teda nepřišlo, že by jste to nějak přehnali. Rádo vypadala víc než zdravě.“ Ve dveřích jídelny se objevila Sharon.

„Ty by jsi si toho tak všimla,“ řekla kysele Kristel.

„Kolem čtvrté se snažila dosta ven. Neviděla jsem ji se vracet. Je tady ještě vůbec, Sebe?“ Sedla si vedle něj. Seb ji políbil na tvář a objal jednou rukou.

„Jsem tady,“ řekla jsem a sedla si na kraj stolu. Abigail mi donesla talíř se snídaní.

„Tak si říkám, Elizabeth, kdepak jsi byla? Nebylo trochu brzo na vycházku?“ Nenechala se odbýt Sharon a darovala mi pohrdavý pohled.

„Do toho ti nic není,“ odeskla jsem a pohledem spalovala svoji snídani. Sharon mi začala lézt na nervy. Musela jsem se hodně přemáhat, aby jí talíř s mou snídaní neskončil na hlavě.

Do jídelny vstoupil Shane.

„Nazdar, šéfe,“ pronesli téměř zborově. Shane jen kývl a sedl si na opačný konec stolu proti mně. Zvláštně starostlivě si mě prohlížel a já se bála, jestli něco neví. Ale jeho pohled prozrazoval, že toho ví víc než jen to.

„Dík za ty klíče.“ Hodila jsem mu přes stůl svazek klíčů, který mi dneska ráno půjčil. Jen se usmál.

„Po zítří dojedou z Evropy. A dneska přijde Darren. Jel napřed. Má nový „hračky“.“Zasmál se.

Po zbytek snídaně jsem jen zarytě mlčela, poslouchala jejich konverzaci a neodtrhovala pohled od talíře.

„Dneska dostaneš první bojovou lekci.“ Uculoval se na mě Bud, který ještě postával u automatu na kafe a prohlížel si dnešní noviny.

„Hmmm...“ Zvedla jsem se a odešla do pokoje.

Před mým pokojem postávala Kristel.

„No, říkala jsem si, že v tomhle se ti asi moc dobře trénovat nebude, tak jsem ti něco přinesla.“

„Díky,“ snažila jsem se jí úsměv oplatit, ale nešlo to.

„Elie? Je ti něco? Jestli je to kvůli Sharon, tak z té si nic nedělej. Je to kráva.“ Snažila se napodobobit její výraz, aby mě rozesmála.

„Můžu jít s tebou dneska? Budu se dívat jak ti to jde.“

„Pohled na mě tě zrovna dvakrát bavit nebude.“ Ušklíbla jsem se.

„No lepší než celej den sledovat Sharon se Sebem, jak se kolem sebe furt motají. Nechápu, jak s ní může vydržet.“ Kristel mlela dál a dál.

Takže Seb a Sharon? No jasně. Koukni se na sebe, Eliz, jen mu tě bylo líto, nic jiného v tom nebylo. Seš pro něj jen malá holka co potřebovala utěšit.

Rychle jsem na sebe naházela oblečení, co mi Kristel přinesla a šli jsme do tělocvičny. Otevřela jsem dveře. Stál tam Shane v uplém tílku a volných kalhotách. Na svůj věk vypadal vážně sexy. Usmál se na mě a pokynul mi, abych za ním přišla.

„Umíš něco ze sebeobrany nebo tak něco?“

Zavrtěla jsem hlavou zatímco si Kristel sedala na žiněnku u dveří.

„Tak dobře, začneme tím nejednodušším.......“

--------

„Jakto, že mě už neučí Seb?“ zeptala jsem se, když jsem opět dopadal na zem.

„Asi bys byla radši, kdyby tě to učil Seb, ale Seb žádný bojovník není.“ Mrkl na mě a pomohl mi na nohy.

„Eliz, soustřeď se, ano? Musíš se naučit odhadovat, co útočník udělá.....“ Pokračoval v instrukcích a po každém pádu přišla nová zkušenost, která mi pomáhala naplnit můj osud.

Dveře do tělocvičny se rozrazili zrovna v okamžiku, kdy se mi konečně podařilo Shana trochu vyvést z rovnováhy. Do dveří vstoupil třicetiletý muž. Dlouhé vlasy volně puštěné kolem obličeje, na nose posazené sluneční brýle, kožená bunda, ryfle a v jedné ruce cigareta. Takový pohled se mi naskytl. Zatímco jsem si třela namožené zápěstí, muži se přivítali a byli samý úsměv. Předali si pár novinek a přátelsky se drželi kolem ramen.

„Že se taky ukážeš Darrene.“ Smál se Shane. Kristel k nim hned přiskočila a potřásla si s Darrenem rukou.

„A kdopak je tohle?“ Sundal si brýle, aby si mě líp prohlédl.

„Je tady nová. Elizabeth tohle je Darren. Darrene Elizabeth.“ Jen jsem kývla a přešlapovala na místě.

„Tak pro dnešek to stačilo. Můžeš jít, ale jestli se chceš podívat, co Darren přivezl, tak můžeš jít s náma.“ Kristel rozhodla za mě. Než jsem stačila otevřít pusu, že si radši půjdu lehnout, chytla mě za ruku a táhla za nimi.

Došli jsme do té luxusně vypadající haly a Darren na stůl u zdi vyzvedl stříbrný kufr. Rozevžel ho a spokojeně se na nás usmál. Údivem jsem otevřela pusu. Asi by mě to nemělo překvapovat, ale překvapilo. Z kufru na mě koukala dokonale vytvarovaná černá zbraň.

„Je to úplně nový model,“ začal vysvětlovat Darr. „ ID sniper.“ Spokojeně po ní přejel rukou.

„Místo kulek vystřeluje RFID čip. Je to jako, když tě štípne komár. A podle toho čipu můžeš ty osoby sledovat, aniž by to věděli. A v zaměřovači má kameru s vysokým rozlišením. Je to skvělá hračka“ Zasmál se a předal ji Shaneovi, aby si ji potěžkal. Mezitím sem přišli i Sharon se Sebem a Bud.

„To vidíš prvně co?“ šťouchl do mě Bud a smál se. Srovnala jsem svůj výraz a smála se s ním.

„Pěknej kousek!“ Poznamenal Seb. Při pohledu na Sharon v objetí se Sebem jsem pocítila ostré bodnutí žárlivosti. Radši jsem směřovala svůj pohled jinam.

„Chceš ju vyzkoušet?“ Sharon vzala od Darra pušku a vyšla ke dveřím, s kterými jsem ještě neměla tu čest a nevěděla, co se za nimi skrývá. Tušila jsem to, když tam teď mířili se zbraněmi, ale přišlo mi to neuvěřitelné.

Byla to povětší místnost, přestavená na střelnici. Na nejvzdálenější zdi bylo vidět, kolikrát se kdo netrefil do terče. V rohu místnosti jsem si všimla ještě jedněch dveří. Taky netuším, co se za nimi skrývá.

„Už jsi někdy střílela?“ naklonil se ke mně Bud.

„Ne, ještě nikdy, a abych řekla pravdu, je to první zbraň, kterou vidím jinde než v televizi.“ Usmála jsem se a sledovala Sharon – jak strašné mi to jméno teď připadá – jak zaměřuje. Ozvala se tichý zvuk, jak čip prořízl vzduch.

„Hezký, přímo do středu!“ Poznamenal Darren.

„Chceš si to zkusit?“ zeptal se Seb. Trhla jsem sebou. Sharon prvně střelila pohledem po něm a pak po mě. Její pohled doslova propaloval.

„Radši ne,“ pípla jsem.

„No tak nic to není. Můžeš to zkusit s menší.“ Odemkl ty dveře v rohu a na chvíli se nám ztratil z očí.

„Berreta M92F. Ráže 9 mm.“ Popsal zbraň. Byla malá a černá. Takvou můžete vidět v televizních kriminálkách.

„Pojď.“ Pobídnul mě a Kristel do mě strčila.

Vložil mi zbraň do ruky a já ucítila tu neuvěřitelnou sílu a nebezpečnost, která z ní vyzařovala. Ten pocit se mi líbil víc než by měl.

„Chyť ji pořádně do obou ruk.“ Seb ke mě přistoupil ze zadu a pomáhal mi ji pevně uchopit. Cítila jsem Sharonin propalující pohled na mé tváři a Kristelin spokojený, když viděla nafouknutou Sharon. Srdeční tep mi stoupal nejen díky zbrani, kterou jsem držela, ale i proto že jsem cítila blízkost Seba. Cítila jsem jak se mu zvedá jeho vypracovaná hruď při každém nádechu. Jeho melodický hlas dávající mi instrukce a jeho dech otírající se o mé vlasy. Soustředila jsem se, abych nezapomněla dýchat.

„Teď si zaměř. A pak zmáčkni kohoutek.“ Seb o krok ustoupil. Ruce se mi nechvěli, jak jsem očekávala. Chvíli jsme zaměřovala na střed terče a pak zmáčkla kohoutek. Chtěla jsem se zeptat proč to nestřílí. Když jsem se otáčela na ně, že se zeptám, vzpomněla jsem si, jak v televizi prvně oddělávají pojistku. Když jsem se na ně ale otočila i se zbraní ruce, všichni se tak rychle sehnuli k zemi, že jsem se lekla, pojistka se odjistila a můj pravý ukazováček dokonal to dílo. Ve zdi hned vedle dveří se objevila díra a v ní zavrtaná kulka.

„Jak se to odjišťuje......“ Dořekla jsem zpomaleně větu, kterou jsem chtěla říct.

„Sakra, tak to bylo o fous.“ Začali se všichni smát, samozdřejmě až na Sharon.

„Uuups.“ Uculila jsem se na ně.

„Dětem zbraně do ruky nepatří.“ Řekla kysele Sharon a odpochodovala pryč. Nikdo si její poznámky nevšímal, jen Seb za ní vrhl trpitelský pohled.

„Myslím, že už víš jak se to odjišťuje.“ Smál se dál Shane. „Teď jen prosím tě miř na ten terč.“

Udělala jsem jak řekl. Znovu jsem zacílila a zmáčkla kohoutek. Zbraň vystřelila s mnohem větším hlukem než předešlá a já s potěšením zjistila, že jsem se trefila přímo do středu terče.

„Skvělé.“ Poplácal mě po zádech Bud. „Neříkej, žes nikdy nestřílela. Tohle ti nezbaštím.“ Mrkl na mě. Měl ajsme chuť na ěnj vypláznouta jazyk jako malá holka.

„Dáme si skleničku, né?“ pozval všechny Shane.

Autor: Janee, v rubrice: Povídky » Na pokračování