OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » The Killing Past (5. část)

28.10.2024 (10:00) • Ghostprincess • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 106×

Asher

Jedeme směrem k jejímu bytu, přestože to od stanice má jen pár bloků, přišlo mi lepší, když osobně dohlédnu na to, že se dostala domů v pořádku. Cestou přemýšlím, jak jí jemně říct, že by si opravdu měla najít právníka. Bodhiho chování a postupy o něm vypovídají, že je zkušeným detektivem. Přesto si o něm musím něco zjistit. Nelíbí se mi, jak se celá situace zamotává. Fakt, že se tu potuluje vrah se stejnou zálibou v ohavnostech, v jakých si liboval Jayden, mě dost děsí. A obávám se, že se do toho může Delilah zaplést víc, než by se jí samotné líbilo. Když jsem viděl ty fotky pana Darina, jako bych se ocitl zpět v čase. Jay vždy zůstane mým nejlepším kamarádem, ale i tohle bylo na mě tenkrát moc. A pozorovat Dee, jak si tím znovu prochází, mě bolelo.

Odhodlám se k tomu začít. „Vím, že se ti ta situace nelíbí, ale vypadá to, že Bodhi se nezastaví. Myslím, že by sis vážně měla najít právníka. Bůh ví, co ještě na tebe vytáhne, nechtěl mě seznámit s okolnostmi případu a podle vrchního velitele mu mám být k dispozici za jakýchkoliv okolností…“ nechám konec věty vyznít ve vzduchu.

„Já se zařídím, Ashere. Nenechám se jím zastrašit, nemám co skrývat.“

„Doufám, že víš, že ti pomůžu, jak jen to půjde.“ V rádiu zrovna hraje písnička od Camouflage, jejíž slova si zpívám v duchu a jejich význam mě nutí přemýšlet nad podobností mých pocitů s touto situací. When I sometimes close my eyes, my mind starts spinning around. Pocit, že se s vámi točí svět. Jako když si v alkoholovém opojení lehnete do postele. But nothing is quite forever, especially staying together. Už to vnímám nějakou chvíli, poslední dobou si všímám pomalu zaražených klínů ve vztahu mezi mnou a Dee. Ale co čekám, vztah založený na sexu nikdy netrvá věčně.

„Ovšem, ale neměl by ses do toho plést. Ty můžeš ztratit práci, když tě z něčeho obviní. Třeba maření výkonu při vyšetřování a čert ví co ještě.“

„Chodím v tom už nějakou dobu, Dee. Vím, co si můžu dovolit.“ Vřele se na mě usměje, alespoň to za vřelý úsměv považuji. Vypadá totiž na půl, že mi nevěří. „Kde máš vůbec auto?“

„Pořád je zaparkované u kavárny. Vyzvednu si ho zítra cestou do práce.“ Přikývnu, ale obávám se, že do práce se v brzké době nepodívá. „To auto!“ Vyskočí na sedadle a chytne mě za ruku, zkontroluji zpětné i boční zrcátka.

Stočím pohled jejím směrem a nechápavě si ji prohlížím. „Jaké auto?“

„No, Bodhiho. Vím, že jsem ho už někde viděla.“ Zamračím se nad tou poznámkou.

„Jsi si jistá? Vím, že toho je teď na tebe moc a…“

„Jsem si jistá! Nevím kde, ale viděla jsem ho.“

„Dobře, zkusím to prověřit.“ Když nad tím tak přemýšlím, uvědomím si, že bych se ani nedivil tomu, kdyby ji Bodhi sledoval.

„Ashi?“

„Ano.“

„Máš pořád ten náhradní klíč od mého bytu?“ Trochu se zastydím, že jej pořád mám schovaný. Kdysi mi jej nechala udělat, hned po Jaydenově smrti. Cítila se tak v bezpečí, když věděla, že ho mám. Možná ta víra ve mě právě odstartovala to, co se mezi námi do teď odehrává.

„Ano…“ odpovím nervózně. Nevím, jestli jí to nebude vadit.

„To je dobře, cítím se tak bezpečněji.“ Vyfouknu úlevně neviditelný vzduch z plic. Do teď jsem ani netušil, že ho zadržuju.

Doprovodím ji k bytu v pátém patře světle fialově natřené bytovky. Auto jsem musel zaparkovat na druhé straně ulice, tyto budovy neměly vlastní garáže. Přeběhneme tramvajové koleje a zalezeme do budovy ve chvíli, kdy se z nebe spustí mrholení. V tomto ročním období tu prší celkem často. Výtah byl dnes mimo provoz, musíme vyšlapat sto padesát sedm schodů do pátého podlaží, což moje plíce moc neocenily. V chodbě visí Halloweenská výzdoba, zakroutím nad tím hlavou. Nikdy jsem neměl ten svátek rád, už od dětství ho nesnáším. Dee se zastaví před dveřmi od bytu, z malé kabelky přes rameno vyloví klíče s přívěsky a zachrastí s nimi v zámku, dvěma otočeními dveře otevře a vstoupí dovnitř. V tom okamžiku, ještě držící se za kliku, mi padne do náruče.

„Co to bylo!“ vyjekne. Shlédne dolů ke svým nohám, na podpatku hnědých polobotek má nalepenou bílou obálku, ohne se dolů a odlepí ji. Společně ji zkoumáme. Bleskurychle si z kapsy vytáhnu modré, gumové rukavice, s mlasknutím si je nasadím a obálku jí vytrhnu z ruky. Tady není pochyb o tom, co se děje. Obálka je popsaná černou fixou s nápisem: Zaplatíš za to, co udělal. Myslím, že se tu není o čem bavit. Uvnitř najdu fotku z místa činu pana Darina. Od teď je obálka důkazním materiálem. Někdo chtěl do toho Dee zatáhnout a to se mu podařilo.

„Ashi! To znamená, že jsem další na řadě?“ Vzhlédne ke mně a v očích se jí odráží strach.

„Pokud se bude držet plánu podle Jaydena, tak zabíjí jen muže.“ Snažím se nás uklidnit. Sám se ale klidně necítím. „Každopádně to předložím Bodhimu, toho právníka kontaktuj hned zítra. Bodhi s tebou bude chtít jistě hned mluvit.“

„Proboha,“ rukama si pročísne vlasy, „jak se to sem vůbec dostalo?“

„Co tím myslíš?“ Předpokládal jsem, že to někdo podstrčil přes práh dveří.

„Ashere, ten člověk musel být uvnitř,“ zhrozí se Dee. „Poštu si vybírám dole ve schránce a pode dveřmi se nic nedostane, jsou těsněné, aby pod nimi netáhlo.“ Pohlédnu směrem na dveře. Znovu je zavřu, přidřepnu si a zkontroluji pravdivost jejích slov.

„Kurva.“ Tohle se mi nelíbí. Zámek vypadá nepoškozený, ale stejně zavolám forenzní tým, aby se na to podívali.

Zarazí mě rukou na rameni. „Cítíš to?“ Zhluboka se nadechnu. Vůně mě štípe v nosních dírkách, potáhne mi celý vnitřek nosu. Příjemná a kořeněná. Tu vůni znám, uvědomím si.

„Kolínská,“ pronesu a bedlivě sleduji vnitřek jejího bytu. Zprvu mě napadne, že tak musel vonět dotyčný pachatel, který se sem vloupal, ale pak vůni znovu natáhnu nosem do plic.

„Koho ti to připomíná?“ hlesne Dee.

Po třetí nechám kolínskou prostoupit mými čichovými buňkami, nechám nos analyzovat jednotlivé vůně. Skutečnost mě udeří přímo do obličeje. „Jaye,“ odpovím. „Ty tu máš ještě pořád jeho kolínskou?“ Vyděšená na mě zavrtí hlavou. Mozek mi běží na plné obrátky. Pokud Delilah již nemá Jaydenovu kolínskou, znamená to, že pachatele pravděpodobně zná a on zná ji. Věděl, jakou kolínskou používal Jayden. Zamrazí mě z toho a po páteři mi přeběhne nepříjemný pocit. Z kapsy bundy vytáhnu telefon a vytočím kolegu z forenzního. „Ahoj Vicku, potřebuju okamžitě tým na roh Blackway a Šedesátý pátý. Budu tě čekat venku.“

„Hned tam budu, šéfe.“ Podívám se na Dee.

„Za chvíli přijede forenzní tým a vezmou to tu od podlahy, jestli tu někdo byl a něco tu zanechal, najdou to.“ Pokývá na mě hlavou

Přes veškeré protesty, které jsem měl, chtěla Delilah zůstat ve svém bytě. Řekl jsem jí, že buď pojede se mnou ke mně do bytu, nebo zůstávám já tady. Akorát vylézám ven z její sprchy, otřu se ručníkem a natáhnu si boxerky. Z mokrých vlasů mi i po osušení odkapávají kapičky vody. Dveře od bytu zamknu na dva západy a nechám klíč zastrčený v zámku na doraz, pro jistotu ještě dveře zajistím řetízkem. Forenznímu trvalo přes dvě hodiny, než prozkoumali celý byt a posbírali důkazy k šetření. Dokonce se tu jako zázrakem ukázal i Bodhi, adresu jejího bydliště si musel zjistit ze složek s Jaydenovým případem. Nikdy nechtěla opustit jejich společné bydlení.

Netuším, jak se tak rychle dozvěděl, co se děje. Sám si stihl projít její byt, prohrabal se všemi šuplíky, i tím s jejím spodním prádlem. Stále by mě zajímalo, o co mu doopravdy jde. Ten člověk mi nesedí a přišlo mi krajně podezřelé, že osočí Delilah z vraždy, láká ji k sehnání právníka a pak se u ní doma najde obálka dokazující, že je do případu zapletená, jen ne tak, jak si Bodhi myslel. Vše nasvědčuje tomu, že by měla být jedna z obětí. A nakonec ta podivná náhoda, že jeho auto přijde Dee odněkud povědomé.

Po tom, co forenzní skončilo s prohlídkou, jel jsem s nimi a s Bodhim zpátky na stanici. Nechtěl jsem sice Dee nechávat doma samotnou, ale do hodiny jsem byl zpátky.

„Už mi věříte, Bodhi, že Delilah ty lidi nezabila?“ Spustím na detektiva hned, jak dorazíme na stanici. Cestou sem mi na mou žádost jeden ze seržantů prověřil značku Bodhiho auta, kterou jsem si při odchodu od Dee opsal do notesu. Ještě po cestě na stanici mi poslal záznamy z posledního týdne, a kdo byl ve stejnou dobu v pátek večer na hřbitově jako Dee? Vím, že tam chodí každý druhý pátek. Já tam chodím ty týdny mezitím.

„Potvrdilo se mi jen to, že je do toho namočená. Ta obálka nemusí nic znamenat. Prý máte klíče od jejího bytu,“ poznamená, ani nevím, že stihl s Dee v mezičase mluvit. Musela mu to sdělit ona, nikdo jiný to neví.

„Chcete tím něco říct?“ Otočí se a ukáže mi záda.

„Jen poukazuji na fakt, že se do jejího bytu lze dostat bez vloupání.“ Sjede mě podezřívavým pohledem od shora dolů, pro něj jsme byli všichni podezřelí. Vážně odvádí dobrou práci. Já jej vnímám stejně, nevěřím mu.

„Aspoň svědka zapleteného do případu po večerech nesleduju na hřbitovy jako vy, Bodhi.“ Zastaví se v chodbě a prudce se otočí zpátky ke mně.

„Aby bylo jasno, Garrette, nepleťte se mi do cesty, nebo vás nechám sesadit. Já tu řeším vraždu, vy se jen chcete dostat do kalhotek manželce vašeho zesnulého kamaráda.“ Kdyby tak věděl, že už tam dávno přístup mám. I tak se neovládnu a kolosálně to poseru.

Vrazím mu pěstí takovou silou, až mu hlava odlétla dozadu. Když se otočí zpět, ze spodního rtu mu teče krev. Vítězně se na mě usměje a sáhne do kapsy pro mobil. Zhluboka a naštvaně oddechuji, bylo mi jasné komu volá. Nemíním tam stát jak kárané dítě, jehož učitel volá rodičům. Seberu se do své kanceláře, kde mi zazvoní pevná linka v momentě, co rázně za sebou zabouchnu dveře. Volal nejvyšší velitel a postavil mě mimo službu, dokud se případ nevyřeší. Prásknu se sluchátkem zpět na místo, sednu si na židli a složím hlavu do dlaní. Proč jsem to udělal? Protože mě to naštvalo. A proč mě to naštvalo? Protože na tom, co Bodhi řekl, něco bylo. Částečně se nenávidím za to, jaký vztah s Dee momentálně udržuji. Mám pocit, že jsem tak Jaye podrazil. Ale upřímně, v jejích kalhotkách se mi líbí a chci v nich být celkem dlouho. Ale však víte, kamarádova holka a tak dále. Hlavou se mi honí, zda dělám správnou věc, nebo bych to měl ukončit.

Autor: Ghostprincess, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek The Killing Past (5. část):