OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » The Killing Past (3. část)

15.10.2024 (10:00) • Ghostprincess • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 40×

Asher

Vezu Dee ke stanici na předním sedadle svého policejního auta, Ethan jede hned za námi ve svém černém Volkswagenu Taigo. Letmo, jen na kratičký okamžik, zaměřím svou pozornost na Dee, zrovna píše esemesku o pozdním příchodu do práce. Viditelně se jí třesou ruce, a kdo by se jí divil. Ty hrůzy, které prožila, které jsme oba prožili, když vyšlo napovrch Jaydenovo šílené řádění. Představa, že žijete několik let s vrahem s člověkem otřese. I přes fakt, že měl k tomu Jayden dobrý důvod, alespoň si myslím, že to tak bral. Jeho obětmi byli chlapi, kteří se dopouštěli násilí a vražd na dětech a ženách. Byli to zvířata, a kdyby náš systém byl spravedlivý, nemuseli by takové činy vykonávat lidi jako Jayden. Takže ano, chápu Jaydena, a to, čeho se dopustil, a lituji, že tím soudcem byl zrovna on. Takový osud jsem mu nepřál. To bohužel nic nemění na jeho prohřešku. Lidem nepřísluší rozhodovat o osudech jiných lidí. Nakonec za své činy sám zaplatil životem v hořícím domě. Jako bych ten obraz měl znovu živě před očima, jen na to pomyslím.

Hořící budovu. Jaydenovu postavu. Dee běžící k té žhnoucí, sálající vatře. Bortící se zdi doprovázené zvuky hroutící se budovy. Kdo viděl Jaydenovu postavu v okně ošlehaném plameny? Já nebo Dee? Vzpomínky, byť jen dva a půl roku staré, se mi pomalu vytrácejí z mysli. Nemůžu si vzpomenout, jak přesně se ta situace seběhla, ale na ten telefonát s Jayovým přiznáním nikdy nezapomenu. Ten pocit, který bouchl v mé hrudi, když mi došlo, že ten hlas z telefonu znám, ten pocit informovat o tom Dee a její výraz ve tváři. Strach pohlcující mé tělo, když se rozeběhla směrem k troskám, chtěla za ním. Pocit ze ztráty nejlepšího přítele.

Zamrkám, abych rozehnal slzy. Dee to špatně nesla, hlavně proto, že s ním byla těhotná a následné trauma s ní tak otřáslo, že o dítě přišla. Vezl jsem ji tenkrát do nemocnice. Snažil jsem se tu pro ní být a nakonec to přerostlo v jakési pouto a občasný sex. Co jste říkali? Že jsem zmrd a podrazil svého mrtvého kamaráda? Že se nestydím svést vdovu? Jen do mě, nemůžete mi říct nic, čím byste mi ublížili. Myslím si o sobě to samé. Vypadá to, že se minulost vrátila a dohnala nás za naše hříchy. Znovu budeme prožívat tu starou, téměř zahojenou bolest. Křečovitě sevřu volant.

„O co myslíš, že jde, Ashere?“ Její hlas mě přiměje přemýšlet. A sám se ptám na stejnou otázku. Stejně tak, jako mě zajímá, jak Ethan našel Dee. Musel o ní celou dobu vědět a včera na stanici mě jen zkoušel. Zkoušel mou reakci a to, zda budu opravdu svolný mu pomáhat. A naneštěstí pro něj zjistil, že mu pomáhat nemíním. „Doufala jsem, že je to už za mnou. Chtěla jsem se v životě konečně pohnout dál, myslela jsem, že mě zve na rande.“

„Počkej, cože? Ty jsi s ním chtěla jít na rande?“

„Zval mě na kafe a byl milý. Nevěděla jsem, kdo to je,“ bránila se. Nekárám ji, ale překvapilo mě to. Jsme dohodnutí, že to, co mezi námi je, je čistě jen živočišné. Jde jen o sex. Oba máme právo si kdykoliv kohokoliv najít. Já jen nevěděl, jestli chci. Delilah se mi vždycky líbila, už od začátku, ale v životě bych nejlepšímu kamarádovi nenasadil parohy. Jayden pro mě vždy hodně znamenal, jako přátelé jsme si byli věrní.

„To chápu, ale že jsi mi neřekla, že o něčem takovém uvažuješ. Posunout se dál a někoho si najít?“

„Nevěděla jsem, že se musím ptát o svolení, mami.“

„Nebuď sarkastická, Dee, víš, že jsem to takto nemyslel.“

„Promiň,“ omlouvá se a položí dlaň na mé stehno. Napnu se. Její blízkost mi vždy byla příjemná. A i když spolu spíme, uvnitř sebe mám pořád zrníčko provinilosti, že tím ubližuji Jayovi. „To Ethan, nechci, aby se někdo šťoural v Jaydenově případu."

„Postarám se o to, to ti slibuju.“ Stisknu její ruku, stále spočívající na mém stehnu.

„Jak?“

„Nech to na mně, ničím se netrap. Hlavně Bodhimu řekni vše, co bude chtít vědět, nerad bych, aby tě zatáhl do něčeho většího.“

„Říkala jsem pravdu tenkrát, budu ji říkat i teď.“ Pokývnu na ni hlavou. U stanice jí pomůžu vylézt z auta, a než si stačím čipem otevřít dveře od budovy, za zády mi stojí Ethan a pronásleduje nás cestou ke kancelářím.

„Šerife Garrete, odveďte paní Sorenovou do jedné z vašich výslechových místností, prosím,“ křikne na mě.

„To snad není nutné, Bodhi.“

Nenechá se odbýt. „Sejdeme se uvnitř,“ odbude mě, zavrčím a otočím se směrem k místnostem pro výslechy.

„Kretén,“ utrousím a pohledem spočinu na Dee. „Chceš kávu nebo čaj?“

„Čaj stačí,“ odvětí, odvedu ji do výslechové místnosti „C3“ a odejdu do kuchyně udělat jí čaj, kde se střetnu s Ethanem.

Autor: Ghostprincess, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek The Killing Past (3. část):