OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Tenká hranice mezi láskou a nenávistí - 12. kapitola + Epilog

05.05.2012 (20:00) • Lucka24 • Povídky » Na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 1627×

12. KAPITOLA

William se v Josephově domě objevil za dva dny. Doslova se vřítil do vstupní haly a netrpělivě čekal, až za ním přijde Joseph. Chvíli se snažil v klidu sedět než se jeho přítel dostaví, ale nedokázal to – byl až příliš nervózní. Strach o Caroline mu nedovolil už několik dní spát. U její tety ji nenašel a nikdy po cestě ji nepotkal. Byl naprosto zoufalý a na pokraji vyčerpání. Těch pár dní zestárl o několik let.

„Williame,“ uvítal ho radostně Joseph, „konečně jsi přijel…“

William ho však neposlouchal a skočil mu do řeči. „Josephe, musíš mi pomoct. Caroline už to ví. Musela nás tehdy slyšet. Odešla ode mě. Utekla. Měla jít prý ke své tetě, ale tam vůbec nedorazila. Musíš mi pomoct ji najít. Musíš! Dlužíš mi to!...“

„Je tady,“ přerušil ho Joseph.

„Cože?“

„Říkám, že není třeba hledat,“ opakoval, „Caroline je tady u mě.“

William to nechápal. Nebylo mu nijak jasné, proč by Caroline hledala pomoc u muže, který ji znásilnil. „Jak to? Jak dlouho tu je?“

Joseph mu v rychlosti vypověděl, jak Caroline objevil v lese a jak ji zachránil. Když vyprávěl o mužích, kteří Caroline unesli, zrudl William vzteky. „Ublížili jí?“ zeptal se rozhořčeně.

„Nestihli to. Caroline dokonce jednoho z nich málem zabila.“

„Ach, díky Bohu,“ zašeptal William. Nedokázal si ani představit, jak musela jeho žena trpět. Věděl že je velmi statečná a musel ji proto obdivovat. „Musím ji vidět,“ prohlásil. „Musím s ní mluvit. Ujistit se, že je opravdu v pořádku. Vysvětlit jí…“ Co by jí měl vlastně vysvětlovat? Říct jí, proč ji vlastně tenkrát ublížil? Co ho k tomu vedlo? Že ho k tomu Joseph přiměl? Ne, ve svém nitru cítil, že to všechno by bylo zbytečné. Caroline mu to nikdy neodpustí. „Říct jí, že ji miluji,“ prohlásil nakonec.

Joseph se na okamžik zamyslel. „Nejsem si jistý, jestli s tebou bude chtít mluvit.“

„To riziko hodlám podstoupit.“

„Dobrá,“ přikývl Joseph, „dovedu tě k ní.“

***

Caroline spala. William u ní byl už téměř dvě hodiny a stále se neprobouzela. Jak minuty plynuly, William přemýšlel, zda dělá dobře, když tu u ní sedí. Téměř začal pochybovat.

„Wille,“ zašeptala.

„Caroline,“ přešel k ní. Oči měla stále zavřené. „Asi mluví ze spaní,“ pomyslel si.

„Ach, miláčku,“ její šepot přešel ve sténání, „miluj mě. Prosím.“

Jen pouhá Carolinina slova ve Williamovi vzbudila obrovskou touhu, kterou jen stěží dokázal potlačit. Posadil se k ní na postel. Hladil ji po zlatých vlasech.

„Lásko.“ Měla lehce pootevřené rty, které přímo vybízely k polibku. Tentokrát William neodolal, sklonil se k ní a lehce ji políbil. Překvapilo ho, že mu polibek opětovala. Věděl, že by měl přestat a nezneužívat Carolinina snu, ale nedokázal to. Zavřel oči. Znovu se spojil s jejími rty, tentokrát již v mnohem delším a vášnivějším polibku. Nebránila se. Podíval se na ni. Byla vzhůru. Okamžitě přestal. Chtěl se jí začít omlouvat, ale Caroline se jej přitáhla zpět k sobě. Vášeň ji zachvátila jako horečka, takže nedokázala přestat Co nejrychleji ho svlékala a v momentě pak byli oba nazí.

William byl zmatený. Myslel si, že na něj bude Caroline křičet, pošle ho pryč, bude ho nenávidět… Na tohle nebyl připravený, ale nebránil se tomu. Ani Caroline nechápala, co se s ní děje. Její duše křičela na protest, ale tělo, které se toužilo spojit s Wiliamovým, ji neposlouchalo a dál se zamilovaně tisklo k manželovi.

Williamova  ruka pomalu putovala k jejímu klínu. Zlehka se dotkla jejího ženství. Uchvátilo ho, že je na něj již připravená. Slastně vydechla a William dál pokračoval v tom překrásném vášnivém mučení, dokud se pod jeho doteky neprohnula jako luk a nevykřikla.

Nalehl na ni. V jednu chvíli se zdálo, že ho nakonec odmítne a odstrčí ho od sebe. Neudělala to však a beze slov ho tak vyzvala, aby pokračoval. Pomalu do ní pronikl, nohama ho obemkla kolem boků, těla se vzájemně propletla. Jejich milování bylo něžné a přitom velmi vášnivé. Caroline pod Williamovými pohyby sténala, nehty mu zatínala do paží jimiž ji objímal. A pak měla pocit, jako by ji vhodili do hlubokých vod moře, jehož vlny ji ve slastných rytmech uspokojení ukolébávaly. William ji vmžiku následoval, jeho tělo ztuhlo, svaly se napjaly a jeho sémě vytrysklo do Carolinina lůna.

Počkala, až z ní sleze a pak se k němu otočila zády. Bylo to, jako by náhle vystřízlivěla z opojného poblouznění. Nebylo potřeba žádných slov. Udělala chybu, že mu podlehla, ale žel Bohu ho milovala. Potichu brečela do polštáře.

„Odpusť mi to,“ zašeptal William, přitiskl se k ní a zlehka ji políbil na nahé rameno, „Lásko, prosím odpusť mi to.“

Zavrtěla hlavou: „To nejde. Na to, cos mi udělal, se nedá zapomenout. Nemohu ti to odpustit.“ Na okamžik se odmlčela a obrátila se zpět čelem k němu. „Nikdy tě ale také nepřestanu milovat.“

„Vrátíš se se mnou na Carlton?“ zeptal se s nadějí v hlase.

„Ano,“ na moment zaváhala, „ano, vrátím se. Dítě by totiž nemělo vyrůstat bez otce.“

„Cože? Ty…“

Přikývla: „Ano, jsem těhotná.“

Zaskočila ho. Tohle opravdu nečekal. „Já nevím, co mám říct… Bože, Caroline, to je skvělé.“ Chtěl ji radostně políbit, ale tentokrát ucukla.

„Williame, to ne, prosím. Musíš mi dát čas. Musíš mě pochopit.“

Chápal ji až moc dobře – nenáviděla ho a milovala zároveň. Který cit ale převažoval? Vracela se s ním jenom kvůli dítěti a vrátila by se zpět, kdyby ho nečekala? Otázky mu vířily myslí, ale odpovědět si na ně nedokázal. „Musíš mi dát čas,“ zaznělo mu znovu v uších. O to samé už ho kdysi žádala. Tenkrát, když ještě neznala pravdu a přestože spolu žili jen formálně, byli oba šťastní.

„Nebudu na tebe s ničím naléhat.“ Začal se oblékat.

„Děkuji.“

Věděl, že Caroline teď potřebuje být sama a měl se k odchodu. „Chtěl bych, aby vše bylo jako dřív,“ otočil se k ní ještě.

Smutně se usmála: „Nikdy už to nebude jako dřív.“

Vyšel ve z pokoje, zavřel za sebou dveře a opřel se o ně. „Ale bude,“ zašeptal do ticha prázdné chodby, „udělám pro to všechno.“

EPILOG

Z Carolininy ložnice vyšel bolestivý přidušený výkřik, který nedokázala rodička zadržet. William, který přecházel před jejími dveřmi jako lev, se chtěl rozeběhnout k ní, ale Stefan už ho jako po několikrát zadržel.

„To není dobrý nápad, pane hrabě.“

Výkřik se ozval znovu. William měl sto chutí si zacpat uši, ale neudělal to. Měl pocit, že porod trvá nekonečně dlouho. Chtěl být v tuto těžkou chvíli s Caroline, ale ona to rázně odmítla. Posledních pár měsíců pro ně byly velmi těžké, ale překonaly je. Caroline sice nemohla stále snést Williamovi něžnosti, ale jemu to nevadilo. Nemilovali se spolu od té doby, kdy se setkali u Josepha, ale William to vydržel. Bylo to, jako krátce po jejich svatbě – spíše než manželé byli přátelé.

S posledním výkřikem se z pokoje také ozval dětský pláč. Tentokrát už Stefan nedokázal Williama zadržet. Vřítil se do ložnice doslova rychlostí blesku. Caroline ležela na posteli. Ve tváři se jí zračilo vyčerpání, ale také hluboké štěstí. O jejich dítě zatím pečovala porodní bába.

Poklekl vedle ní a vzal ji za ruku. Pevně mu ji stiskla a usmála se na něj. „Máme syna, Williame. Krásného chlapečka.“ V příštím okamžiku kloučka přinesli a položili jej matce do náruče. Rodiče se na něj nemohli vynadívat.

Gareth ji políbil na čelo. „Děkuji ti, lásko.“

„Ne,“ zašeptala, „to já děkuji tobě.“ Byl to ten nejšťastnější den v Carolinině životě. Narodil se jí krásný syn, měla manžela, který ji hluboce miloval a ona milovala jeho. Vše, o čem kdy snila, se splnilo.

„Odpouštím ti,“ zašeptala a společně se se synem k němu natiskla. A konečně Williamovi opravdu odpustila. A pokud nezemřeli, žijí spolu šťastně ještě dnes.

KONEC

Autor: Lucka24 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tenká hranice mezi láskou a nenávistí - 12. kapitola + Epilog: