OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Temná obloha plná hvězd - 1. kapitola

14.09.2011 (16:00) • Arterie • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 618×

„Russle! Pojď už, nemáme času nazbyt.“

Gary Spert čekal na svého nejlepšího kamaráda ze střední školy, kterou spolu prošli s odřenýma ušima. Opíral se o zábradlí točitého schodiště a netrpělivě poklepával rukou a kontroloval hodinky.

„Neboj se, však máme ještě spousty času. Mám to vypočítaný na minuty,“ zvolal Jack, když si uvazoval kravatu. Mrkl na sebe do zrcadla.

„To si piš béjby, jsem velký zvíře a vydělávám fůru prašulí. Ehm, to radši ne. Tento styl projevu radši vynechám.“

Když už konečně uvázal kravatu, nasadil pohodový výraz, strčil šrajtofli do kapsy a seběhl dolů ze schodů.

„Páni, Gary! Vypadáš ohromně. Proč ses tak vyšvihl? Nezapomeň, je to dobročinná akce a nikoho tam balit nebudeš, máš doma oddanou manželku, která trpí vše, co děláš…“ Gary se ušklíbl.

„Ty máš co povídat, laciná kolínská z Tebe táhne na sto ohonů.“ Šťouchl Jacka do žeber.

Vyšli ven a Jack začal zamykat svůj tajný systém. Čtyři uzamčení v dolní klíčové dírce, osmkrát otočit klíčkem v tajné dírce a pak na spodu zatáhnout za kličku, která dům pojistila zevnitř. Spokojeně se usmál na dům. Klíče zastrčil do kapsy a vydal se ke svému autu, kde se Gary opíral zády o auto a pozorně pozoroval kamaráda, jako každý večer, jak zamyká dveře.

„Hele, bude tam i Jollana Sentery. Měl by sis s ní promluvit. Mám o Tebe starost, jak si sám.“ Jack pevněji sevřel volant.

„Abys věděl, já nejsem sám!“ odsekl Jack a stočil volant do leva.

„Opravdu? Tak mi řekni, jak se ta slečna jmenuje a všechny detaily o ní.“ Jack už měl dost toho, jak se Gary staral. Byl to jeho nejlepší kamarád, ale pořád mu vyčítal, že je sám. Začal si vymýšlet popis a vymyslel si ztělesněnou dokonalost. Gary jenom zíral.

„Teda, to máš kliku a jak se teda ten Tvůj objekt touhy jmenuje?“

„Neboj se, už brzy ji poznáš. Rád vás dva seznámím.“ Jack naprázdno polkl. Gary na to nezapomene a bude tlačit. Ale tenhle večer si užije a nebude nad tím přemýšlet. Vjel do brány sídla, ve kterém se konala ona dobročinná akce, kterou pořádal místní boháč Rick Slee. Zaparkoval vedle černého mustanga a když vylezli z auta už u nich byla slyšet hudba ze sálu i lidi bylo slyšet. Jack se ještě upravil v zrcátku u auta a vyrazili směrem k sídlu.

Když prošli zahradou a dorazili k hlavním dveřím a zazvonili na zvonek.

„Dobrý den, jsem komorný pana Ricka. Pojďte, dál pane Russle a Sperte.“

„Jacku, všiml sis, že ten chlap zná naše jména? To jsme asi opravdu známí,“ užasle šeptal Gary a přitom si prohlížel všechny obrazy, sochy a velké krásné schody s červeným kobercem.

„Víš, to bude tím, že máme na obleku jmenovku, abychom se dostali dovnitř.“

Jack a Gary byli odvedeni do sálu, kde se už tancovalo, pilo a bavilo. Jack procházel jako první, zdravil všechny lidi, co znal a pokyvoval hlavou těm, které neznal. Gary se snažil udělat dojem a tak se narovnal, procházel a všem kolemjdoucím potřásal rukou a vítal je. Jackovi spadla do oka Jollana, která přišla v dlouhých rudých šatech, k nim měla červené střevíce a měla krásný zlatý náhrdelník. Už zdálky se na ni usmíval a mířil přímo k ní.

„Dobrý večer, slečno Sentery. Rád vás tu vidím.“ Jack uchopil Jollaninu ruku a jemně ji políbil. Jollana se usmála a přestala vnímat, ty se kterými se bavila a věnovala pozornost jen jemu.

„Dobrý večer i vám, pane Russle. Dnes je opravdu příjemný večer, že? Pan Rick Slee je opravdu moc milý, že pořádá tuto dobročinnou akci ve svém sídle.“ Jollana pohodila svými blond vlasy a odhalila své krásné, rovné a bílé zuby, jako perličky.

„Ano, je to opravdový gentleman. Smím prosit o tanec?“ a nabídl svou ruku, která se chvěla.

Jollana kývla, podala mu svou ruku a nechala se vést doprostřed parketu. Tam se Jack zastavil, dal ji ruku kolem pasu a začali svižně tančit.

„Dobrý večer pane Hitovski. Aha, moc dobrý večer ne. Samozřejmě, vyřídím. Spolehněte se, jsme u vás do deseti minut. Ano, nashle.“ Gary zavěsil mobil a začal hledat Jacka.

„Moc dobře tančíte. Jako byste splynula s hudbou a jste jedna duše.“ Jack už tančil s Jollanou pátý tanec a pořád si užíval pohled na ni, na krásnou bytost. Najednou mu někdo poklepal na rameno.

„Promiň, že Tě vyrušuji Romeo, ale volal pan Hitovski. Máme se k němu okamžitě dostavit. Někdo vraždil už podruhé ve Tvé čtvrti a opět stejným brutálním způsobem.“

Jackovi se naježily chlupy na krku. Pustil Jollanu, políbil ji ruku a uklonil se: „Je mi to moc líto, ale musím, vás opustit slečno. Volají mne na další případ. Ještě se setkáme.“ Otočil se na podpatku a začal se prodírat skrz dav za svým parťákem. Došli ke dveřím a Jack začal vytahovat peněženku.

„Neblbni, na tohle není čas.“ Gary se snažil Jacka odtáhnout.

„Ne! Gary, přišli jsme na dobročinnou akci a ty bys odešel a nepodpořil je?“ Jack vytáhl z peněženky pár bankovek a hodil je do schránky.

Vyšli ven, sedli do auta a vyrazili za šéfem do kanceláře.

„Vrah je velmi agresivní a umí si snadno získat pozornost. A má velikou sílu. Již druhou oběť přidělal ke stěně. Lihovým fixem namaluje kříž na zeď a dotyčného tam přibije hřeby. Zřejmě to bude křesťan, když maluje kříž. Někdo ho musel zklamat. Víra, lidé. Cokoliv.“ Výklad Charlese Hitovského přerušilo bouchnutí dveří, když dovnitř vstupovali jeho oblíbení detektivové Russel a Spert.

,,Pardon šéfe, pokračujte,“ řekl ztišeně Jack a usedl s Garym do poslední řady.

„Ano, kde jsem to skončil? Aha, už vím. Opravdu potřebujeme znát motiv. Vraťte se na místo činu, prozkoumejte ho a zkuste najít něco nového, co by nám mohlo pomoct. To je vše co vám chci říct, prosím pracujte rychle, čas jde neúprosně proti nám.“ Hitovski zabalil dokumenty, vzal své kafe ze stolu a šel do své kanceláře.

„Jacku, jedem. Rád bych se na to podíval. Chci to mít za sebou a konečně si jet domů lehnout,“ řekl Gary a mířil ven k autu.

Autor: Arterie, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Temná obloha plná hvězd - 1. kapitola: