OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Tajemství - 11. část

21.08.2011 (18:00) • ElisR1 • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 757×

Pomalu jsem otevřela oči. Všude kolem mě byla tma, která postupně řídla a nabírala různé barvy a tvary.

Nevěděla jsem, kde jsem a to mě děsilo. Snažila jsem si vzpomenout, co se stalo, ale nemohla jsem si nic vybavit. Děsilo mě, že jsem si nevzpomínala ani na vlastní jméno.

Najednou se přede mnou objevila záře. Musela jsem přimhouřit oči, protože mě pálily.

„Daro?“ ozval se mně neznámý hlas. „Co tu děláš?“

Zmateně jsem se ohlédla za sebe a zjistila, že jsem tu sama, takže ten hlas musel mluvit na mě.

„Promiňte, ale já nikoho takového neznám,“ pronesla jsem přiškrceným hlasem.

„Jasně, promiň, neuvědomila jsem si, že jsi se právě přeměnila,“ zasmál se ten hlas. Zamrkala jsem a podívala se zpět do toho světla. Překvapilo mě, když na místě té záře stála žena.

„Kdo jste?“ zeptala jsem se vyděšeným hlasem. Ta žena, místo odpovědi přešla vzdálenost mezi námi a natáhla ke mně ruku.

Vyděšeně jsem ucukla.

„Neboj se,“ řekla sametovým hlasem. „Bude to jen chvilka.“

Nejistě jsem přikývla a čekala, co bude dál. Ta žena zvedla ruku a položila mi ji na čelo. V tu chvíli se něco stalo. Hlavou mi začaly probíhat různé obrazy a já cítila, že ty situace, které se mi ukazují, znám.

Pomalu jsem si začala vzpomínat na to, kdo jsem.

Najednou se obrazy v mé hlavě zastavily a já zaslechla ženin hlas: „Teď to bude trochu nepříjemné, ale je to důležitý okamžik tvého života.“

Zavřela jsem oči a začala se soustředit.

Viděla jsem svůj boj o život.

„Tak už to skonči,“ opakovalo se mi stále v hlavě. Nemohla jsem to už vydržet. Zacpala jsem si uši, ale nepomáhalo to. Začala jsem křičet, ale ten příšerný hlas, který rozhodl o mém životě, stále zněl.

„Ššš,“ slyšela jsem promluvit tu ženu a hned potom jsem cítila, jak mi položila ruku kolem ramen.

Po tváři mi tekly slzy a já s těží vykoktala: „Takže, jsem mrtvá?“

Ta žena se usmála: „Ne, nejsi.“

Zmateně jsem na ni pohlédla: „Tak, co tedy se mnou je?“

„Tvá matka,“ začala. „Asi ti nikdy neřekla, že je anděl. Ta choroba, co ji potkala, byla způsobena tím, jak dlouho byla na zemi. Pro nás, pro pravé anděly není zdravé být tam dole. Proto vás tvá matka opustila...

No, zkrátka, ty nemůžeš umřít, dokud neprojdeš proměnou, která za chvilku začne. Po té, co ji dokončíš a někdo tě zabije, už se nemůžeš vrátit. Potom už budeš doopravdy mrtvá a nic ti nepomůže.“

„Bude to bolet?“ zeptala jsem se opatrně.

„Jenom trošičku,“ přiznala ta žena a znovu mi položila ruku na čelo.

Celé mé tělo ztuhlo v křeči. Cítila jsem něco uvnitř sebe, dralo se to na povrch. Bolest začínala od zad a postupně prostupovala do celého těla.

Po chvilce jsem ucítila, jak mi pukla kůže na zádech a bolest ještě zesílila.

Najednou mě pokrylo zvláštní teplo a bolest zmizela.

Snažila jsem se postavit, ale když se mi to povedlo, málem jsem se převážila dozadu.

„Na tohle si budeš muset zvyknout,“ usmála se ta žena. „Na, tohle si obleč.“ Podala mi nějaké oblečení.

Zprvu jsem nechápala proč mi dává nové oblečení, ale když jsem se podívala na ty cáry, co jsem měla na sobě, okamžitě jsem pochopila.

„Je to trochu jiný styl, než co nosíš, ale tohle je takový náš úbor,“ pronesla trochu omluvně.

Nekoukala jsem na to oblečení příliš nadšeně, ale bylo to stále lepší než to, co jsem měla na sobě.

Ohlédla jsem se za sebe a nemohla tomu uvěřit. Ze zad mi vyrůstaly obrovská křídla, pokrytá hnědými pírky.

„Zvykneš si,“ ujistila mě ta žena. „Teď už se obleč.“

Zmateně jsem se rozhlédla, jestli to myslí vážně, abych se převlékala na louce, ale zjistila jsem, že jsme v nějakém pokoji.

Když jsem se chtěla zeptat, jak jsme se sem dostaly, byla jsem už v pokoji sama. Rychle jsem se ustrojila a pohlédla do zrcadla. Nemohla jsem uvěřit tomu, co jsem viděla. Málem jsem se ani nepoznala.

Nevěřícně jsem položila jednu ruku na zrcadlo a zakroutila hlavou. V tom mě napadla jedna myšlenka: „Jak tohle vysvětlím doma?“

Tak, doufám, že se vám kapitola líbila, a taky doufám, že jsem vás překvapila tím, co se s Darou stalo =D.

A jako bonus přidávám obrázek Patrika.

Autor: ElisR1 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tajemství - 11. část: