Střetnutí pod horou Ida - 2.kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Ráda bych vám napsala o Trojské válce, jen se zaboříme do hloubky příběhů hrdinů... :) Trochu jsem se zasekla, především díky škole... Snad se bude líbit... :) Artérie

14.03.2012 (15:00) • Arterie • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 353×

Takže jak to všechno začalo…

„Jsem Agamemnón, syn krále Átrea. Mám mladšího bratra Meneláa. Vždy jsem ho ochraňoval a samozřejmě miloval. Teď je králem Sparty. Vládne moudře a poddaní ho oceňují. Já jsem králem Mykén, ale musel jsem o království bojovat se svým strýcem. Zabil mého otce a prohlásil se jako králem Mykén. Já a Meneláos jsme utekli do Sparty. Meneláos zůstal ve Spartě, já se však vrátil a pomstil otcovu smrt. Meneláos už se oženil. Nedávno jsem byl se svou manželkou Klytaimnéstrou na svatbě. Bral si dvojče od Klytaimnéstry. Pochází totiž z dvojčat, ale mají jiného otce. Helenin otec je Zeus, vládce všech bohů. Je to velmi zvláštní, že? Ale velmi výjimečné. Takže Meneláos a Helena jsou opravdu krásný pár. Ale Helenou to vše začalo.“

… Agamemnón se procházel po své zahradě. A kochal se krásným, jarním dnem. Zima už pomalu opadávala, sníh roztál a do Mykén se začali stěhovat ptáci.

„Oresté! Neběhej kolem toho jezírka, spadneš do něj a utoneš.“

Agamemnónův pohled spočinul na malou Élektru, jak si hraje s panenkami na dece.

„Princezno, na copak si hraješ?“

„Jsem kouzelnice a tohle jsou mé sestry, které neumí tak dobře čarovat, takže je to všechno musím naučit. Chceš se přidat?“ Élektra byla opravdu rozkošná, měla velmi bujnou fantazii a byla velmi bystrá.

„Rád bych, ale přišel jsem vás jen zkontrolovat. Teď musím zpět do pracovny a vyřídit plno důležitých věcí. Ale večer než půjdeš spinkat, tak si zahrajeme šachy, ano? Brzy bude oběd, brzy přijď do jídelny.“

Ano, Agamemnón dbal na to, aby jeho děti byli bystré, chytré. Orestéa učil boji, poctivosti, jak správně kralovat a chovat se ke svým poddaným, ochraňovat svou rodinu a ctít své rodiče. Orestés byl velmi učenlivý a chtěl umět to, co uměl jeho otec.

„Otče! Počkej, půjdu s Tebou. Prosím, vyprávěj mi cestou o tom, až bude toto království mé,“ prosil Orestés svého otce.

Orestés velmi miloval, když mu Agamemnón vyprávěl o království, které připadne jemu, až umře. Agamemnón vždy uměl příběh tak vybarvit, že si občas Orestés pomyslil: „Těším se, až otec zemře.“ Ale pak hned tuto myšlenku zahnal, protože svého otce bezmezně miloval.

„Teď utíkej pomoct své matce s chystáním večeře. Já dojdu pro důležité papíry, které musím odeslat a půjdu na zahradu pro Élektru,“ řekl Agamemnón svému synovi a sledoval, jak syn peláší za Klytaimnéstrou.

„Oresté, nenakláněj se tolik k talíři, seď rovně!“ Klytaimnéstra nevěděla, co si počít s Orestéem, který nevydržel sedět na místě, byl velmi živý a vždy měl dostatek elánu.

„Agamemnóne, Helena a Meneláos nás pozvali na tento víkend k nim na zámek. Máme přivézt i děti a být jejich hosty na 3 dny. Už jsem poslala posla se souhlasem, souhlasíš doufám…“

„Ale jistěže, rád uvidím bratra a Helenu. Rozkážu služebnictvu, aby připravili na večer koně a kočár a pojedeme… Prosím, zlatá Klytaimnéstro, jdi nám sbalit pár věcí, ať se potom nezdržujeme…“

Klytaimnéstra šla po chodbě a rozmýšlela, co zabalí. Rozhodně si zabalí nové, zlatou nití vyšívané, šaty. Z přemýšlení ji vytrhl zvuk zabouchnutých dveří. Otočila se a šla se podívat do komory, kde byly hedvábná prostěradla a různé ručníky pro služebnictvo. Pootočila klikou a nakoukla dovnitř, než se stačila vzpamatovat, někdo ji vtáhl dovnitř a začal ji svlékat.

„Aigisthosi! Nyní na to není čas. Musím jít zabalit oblečení na naší cestu do Sparty. Agamemnón za mnou za chvíli přijde do ložnice… Okamžitě mne pusť!!!“

Klytaimnéstra strčila do Aigisthose, vstala a z vlasů si vyndala všechny různé pinetky a sponky, které položila na poličku. Aigisthos ležel na zemi a s chutí se na ni díval. Když se Klytaimnéstra vysvlékla, už na nic nečekal a vrhl se na ni.

Po dvou hodinách…

„Tři dny bez Tebe nevydržím, doufám, že si tam nebudeš s Agamemnónem užívat,“ řekl Aigisthos a políbil ji.

„Ohrozil mou čest a pověst v šatníku, to si zaslouží malou pomstu,“ usmála se v duchu Klytaimnéstra a než se Aigisthos stačil natáhnout pro oblečení, vzala ho, usmála se a utekla ven z komnaty. Aigisthos jen koukal a začal kolem sebe omotávat prostěradlo…

Autor: Arterie, v rubrice: Povídky » Na pokračování