OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Střetnutí pod horou Ida - 1. kapitola

13.01.2012 (13:00) • Arterie • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 654×

Vstal ze země a zkusil oprášit kalhoty. Kalhoty byly zničené a brnění úplně rozcupované, ale byl na živu. Z obličeje si odstranil zaschlou hlínu a hledal své kamarády, spojence a přece i svého bratra. Zrak mu spočinul na velké pláni, která byla celá zaplněna mrtvými muži. Najednou viděl, jak se ze země kdosi zvedá. Rychle se k němu rozběhl a nevěřil vlastním očím.

„Ty žiješ,“ zašeptal. Pevně ho sevřel do náruče a nechtěl svého bratra pustit.

„Pusť mě, strašně mě mačkáš. Mám pocit, že mám zlomené žebro. Jak dlouho odtud je náš stan s lékárničkou?“

„Jen chviličku, ani se nenaděješ a už se budeš opírat ve svém křesle a budeš usrkovat sladkou medovinu.“

Pomohl svému bratrovi vstát. Oba se rozhlíželi po pláni. Byl to velmi krutý a hodně prolitý krví boj.  Navzájem se podpírali a pomalu se ubírali k stanu.

„Kde jsou ostatní? Spojenci? A kde je vůbec Diomédes? Byl celou tu dobu vedle mě. A pak se ztratil, musím ho jít hledat.“

„Meneláe, prosím tě, teď se musíš hlavně posadit, napít se a něco sníst. Jsi raněný, slibuji, že Ti udělám něco k jídlu a hned půjdu ostatní hledat. Souhlasíš?“

„Copak mám na výběr? Nejradši bych šel s Tebou, ale cítím, že jsem na tom opravdu špatně. Takže souhlasím.“

Po deseti minutách konečně doklopýtali k základně. Kolem stanů sedělo plno mužů a někteří pobíhali kolem nich a nosili jim vodu, jídlo a léky. Ještě skoro padesát kroků a budou ve stanu.

„Meneláe?! Vstávej, už tam skoro budeme. Já vím, že jsi vyčerpaný a zmožený, ale přece to teď nevzdáš, když už jsi skoro ve stanu. Dostaneš napít, já Ti donesu misku polívky a někde tam mám ve džbánku medovinu, na tu máš vždy chuť. Tak vstávej, prosím. Nevzdávej to.“

Nechal ležet svého bratra na zemi a pelášil ke stanům.

„Dioméde? Jsi to ty? Prosím, rychle. Támhle leží Meneláos a už je vysílen. Nezvednu ho bez tvé pomoci.“

„Dobrá, jdeme a odneseme ho do mého stanu, je tam volná postel. Pak půjdeš hledat lékaře a já se o něho postarám.“ Diomédes vzal placatici s vodou a utíkal k Meneláovi.

„Neboj, jsem tu s tebou. Doneseme tě do mého stanu. A tam tě ošetří. Uvidíš, bude to všechno v pořádku. Většina tvého vojska přežila. Je to krásné vítězství, musíš být hrdý. Pořádně si odpočineš,  až dojedeš zpátky domů do Sparty. “

Zvedli Meneláa a pomalu ho odnesli do stanu. Tam se o něj Diomédes začal starat. Donesl mu vodu k posteli, šel s miskou pro polívku a guláš a nakonec mu na chuť donesl i trochu medoviny.

Bratr Meneláa to pozoroval a pak nechal svého bratra odpočívat a stál venku a rozhlížel se po celé zemi, kterou tak zpustošili za těch deset let.

„Koukáš, jaká je to hrůza co? Naše skupina sem dorazila dvě hodiny před vámi a taky jsem tu stál a koukal. Ale zas to ber tak, že jsme vyhráli a plno z nás přežilo.“

„To ano, ale plno našich dobrých přátel to nepřežilo, vítězství chutná jinak. Tohle je něco jiného, ale co se stalo, stalo se.“

„Chápu Tě… Agamemnone,“ řekl polohlasem Odysseus a šel zpět do svého stanu.

Autor: Arterie, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Střetnutí pod horou Ida - 1. kapitola: