OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Stín nad městem 19. kapitola

21.10.2012 (16:00) • Texie • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1393×

19. kapitola

Derek dorazil domů až v šest. Byl to dlouhý den a bylo mu jasný, že ještě neskončil. Než otevřel dveře do vlastního bytu, tak se zhluboka nadechl. Žádné mrazivé přivítání se ale nekonalo.

Všude panovalo ticho. Položil si kufřík a kabát pověsil. Pohled ale stále upíral chodbou. Vykročil. Nelíbilo se mu to ticho. Než ale stihl nahlédnout do obýváku, postřehl tichý zvuk. Pravidelné údery.

Opřel se ramenem o zeď a zůstal tiše pozorovat tu spoušť, co se mu rozkládala uprostřed obýváku. Byla to změť papírů, složek a uprostřed tomu všemu vévodila Beky divoce klapající po klávesnici noteboku.

Bylo to jako sledovat někoho přes jednostranné zrcadlo. Nevnímala ho. Byla tak zabraná do psaní, že okolí vytěsnila. Teprve až se natáhla pro jednu ze složek, která byla jeho směrem, všimla si, že tam není sama.

„Nazdar,” hlesla překvapeně.

„Už jsi jedla?“

Zamyšleně nakrčila čelo ve snaze si vzpomenout, kdy naposledy vlastně jedla. Měla takový neblahý pocit, že někdy dopoledne ten hot dog...

„Udělám těstoviny,“ utnul ji raději, protože tušil odpověď a sám měl hlad, že by zakousl i co se ještě hýbe.

„Bezva,“ kývla a už měla hlavu skloněnou zase k monitoru.

Dal vařit vodu, na pánev vysypal zeleninovou směs a nakrájel do ní ještě kousky šunky. Nechal to, aby se to podusilo a zatím se otočil zpátky k ní. Stál opřený o kuchyňskou desku a sledoval ji. Začal chápat, proč je tak dobrá. Prsty jí jen tančily po klávesách a jen chvílemi jejich pochyb ustával, když potřebovala nějakou informaci. To se pak vrhala prudce po složkách okolo. Bylo jí naprosto jedno, že se tak povalují všude přeházené po sobě.

V jednom momentě chňapla papír a přitáhla si ho k sobě, aniž by od něj odtrhla pohled, znovu začala psát. Jako by její hlava prostě vstřebávala informace a ty jí protékaly, formulovaly se, skládaly jedna k druhé a prsty už jen zaznamenávaly výsledek toho všeho.

Z fantastické podívané ho vyrušilo až poskakování pokličky nad vřelou vodou. Hodil ji rovnou do dřezu a nasypal do vody špagety. Průběžně je kontroloval a začal ještě dochucovat omáčku. Celou dobu slyšel klapot za zády.

A pak se rozhostilo ticho. Překvapeně se otočil. Beky si propletla prsty a protahovala se. Vlastně ani netušil, jak dlouho tu takhle seděla.

„Pojď se najíst,“ houkl na ni přes rameno a začal špagety slévat do síta.

Uslyšel jak přeběhla až k lince a pak tiché žuchnutí. Beky se vyhoupla rovnou na linku a nohy si stočila na turka. Netušil, jestli to bylo nedočkavostí z jídla, přebytkem energie po tom, co tak dlouho seděla a nebo prostě aby ho naštvala.

Nabral na oba talíře pořádnou porci špaget a zalil omáčkou. Jeden talíř položil před ni a s druhým obešel pult a sedl si na barovou židličku.

„Díky,“ hlesla a rovnou si nacpala plnou pusu. „Ani jsem netušila jakej mám hlad, než jsi zmínil jídlo.“

„Jak to jde?“ kývl hlavou za sebe.

„Už to mám. Jedna část už je v tisku a tu druhou jim ještě pošlu mailem do ranního vydání.“

Přikývl.

Chovala se tak v pohodě, jako by se včera ani nic nestalo. Otázkou jen bylo, jestli to pustila z hlavy, nebo ten vztek v sobě dusí. Tu druhou variantu by docela nerad riskoval někde venku.

„Chtěl jsem se ti omluvit...“ začal diplomaticky.

Zvědavě zvedla obočí.

„Neměl jsem to včera říkat.“

Vidlička se jí zastavila na talíři, jak namotávala špagety.

„Takže to nebyla pravda?“ zeptala se a dloubla do kousku mrkve na talíři. Nepodívala se na něj. Na to ji moc zaměstnávaly vlastní myšlenky.

„No, byla...“

Konečně se na něj podívala a utnula ho.

„Tak proč se za to omlouváš?“ Opřela se lokty o kolena. Pod jejím pohledem začal být nervózní. Tohle nebyl dobrý nápad...

„Měl jsem ti to nějak naznačit, už když jsi tu začala přespávat.“

„Říct nebo naznačit, vyjde to nastejno. Prostě nemáš zájem,“ shrnula to a samotný se jí nelíbilo, co říká, ale to bylo vlastně jedno. Na věci to nic neměnilo.

„Já prostě na tyhle vztahy nejsem,“ snažil se to nějak uzavřít. Vzal svůj talíř a odnesl ho do dřezu.

„Ty jsi gay?“ hlesla s nepříjemným tušením.

V týhle době už to nebylo nic divnýho. Dost se jich to ani nebálo přiznat, většina se ale stále pod touhle otázkou zarazila a snažila se z toho vybruslit. Derek ale na její dotaz reagoval tím druhým způsobem.

„Cože?!“ otočil se na ni prudce.

Ani za boha by nepřiznala, jak se jí ulevilo. Ta slabá jiskřička naděje tam někde vzadu její mysli křepčila nadšením.

„Že já jsem s tím vůbec začínal,“ hlesl odevzdaně a prohrábl si prsty vlasy. „Jen jsem to chtěl nějak dořešit, ať mě nezačneš v noci venku něčím najednou mlátit po hlavě...“ zabručel a vyrazil z kuchyně.

„My jdeme dneska ven?“ odfiltrovala si ty nepodstatné informace.

„Jo!“ zahučel už z chodby.

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Stín nad městem 19. kapitola: