Sorry,I Can´t be Perfect! (5) • OurStories.cz ~ naše povídky

Ahujky dálší kapoška...no dálší bude delší a myslím že do konce týdne zde bude Jinak nějaké ty komentíky jestli chcete pokráčko..;)..zatím ky ahujky!..vaše SeiRen

12.08.2009 (14:00) • seiren • Povídky » Na pokračování • komentováno 13× • zobrazeno 1172×

Písnička při které jsem psalaa vzpomínala...

http://www.youtube.com/watch?v=mvRurwxWEZo&eurl=http%3A%2F%2Fadmin%2Eblog%2Ecz%2Fclanky%2F38488239&feature=player_embedded

Peter mi pomohl s balením věcí. Dnes je 17. května je středa a já se stěhuji s
bratrem do chaty, kterou jsme si podnajali od Peterovích rodičů. Naši rodiče vědí o tom že se budeme stěhovat. Je jim to jedno. Dali to pěkně znát tím že jen přikývli a pokrčili rameny že zde nebudeme. Vlastně oni zachvíli zase sami nebudou, když matka čeká dítě. Ted zrovna bylo půl deváté ráno a rodiče byli u doktora. Viděla jsem je naposledy a naposledy je uvidím .Dneska je nechci potkat!

Peter vzal můj kufr a odnesl ho dolů do auta. Naposledy jsem se rozhlédla ve svém pokoji. Bude mi chybět a to moc. Vzala jsem do náruče Jess. Hodně vyrostla a hlavně byla přátelská, i když se sem tam obnovila její vlčí krev. Naposledy jsem se podívala z okna. Zde jsme vyrůstala. Zde se stalo hodně věcí ale život jde dál. Zavřela jsem za sebou dveře a odešla jsem dolů do obyváku. Naposledy jsem dala Jess jídlo a já jsem se napila plné sklenice vody. S pocitem že dělám chybu jsem odešla k autu, kde čekali kluci. Věci zabalené i dané v autě. Usmáli se na mě. Usměv jsem jim oplatila. Nasedla jsem do auta a odjížděli jsme k dalšímu štěstí? K Dlšímu novému pokračování mé budoucnosti.?

Za hodinku jsme dojeli na místo. Opustila jsem domov i školu. Nikoliv své přátelé. Ty na nás čekali u chaty. Dnes se bude konat večírek a loučení s Peterem, který odjíždí se školou na zájezd, který je pro něho důležitý .Ničem jsem mu nebránila.J eto jeho budoucnost, do které mu nemusím a nechci mluvit.

Přivítali jsme se . Opékali jsme a hráli hry. Šli jsme si i zaplavat do nedalekého rybníka. Všichni byli šťastní. Měli radost. Jen já jsem všechno předstírala. Bolest v srdci že jsem všechno opustila mi nedovolovala šťastně žít. Smích se vmísil v pláč a loučení s Peterem, který v šest večer musel odjed. Naposledy mě políbil a zašeptal moji přezdívku.

,,Labes."

To jméno je teď pro mě cizí. Nikdo mi tak neříkal často jako on. Měla jsem ho ráda a milovala ale jako přítele ..možná že v mém srdci to bylo i o něco víc. Peter nasedl do auta. Tři měsíce bude pryč. S povzdychem jsem si otřela oči od slz. Něčí ruce mě objali ze zade kolem pasu.

,,Joshi." zašeptala jsem a opřela jsem si hlavu o jeho nahou hruď. Políbil mě do vlasů. Usmála jsem se a vešla jsem se zbytkem lidí dovnitř. Zde jsme dál tančili a zpívali.

I když moje srdce bolelo zvládla jsem se bavit. Bavit se ale stýskat se mi bude a to moc. Kolem deseti večer polovina lidí odešla .Bydleli kousek od toho to místa. Zbytek zde zůstal. Uložili se na zemi i v postelích. Nemohla jsem usnout. Oči a mysl pracovala ale spánek ne. Vyšla jsem z pokoje a neslyšně jsem vyklouzla na terasu. Opřela jsem se o zábradlí a nadechla jsem se vzduchu. Jess mi dělala společnost .Nevím jak dlouho jsem zde stála ale začínala mi být zima. Zavrzali zamnou dveře,kde stál Josh.Usmála jsem se na něho úsměv mi oplatil.

,,Beck?"Zašeptal. Přehodil přízemně mikinu a objal mě.

,,Nemůžu spát. Nevím jestli dělám dobře. Se vším dobře co se teď děje."Zašeptala jsem a vzala jsem do náruče Jess.

,,Všechno je dobrý .Chce to jen čas a ten od nás máš."

,,Já vím."Přikývla jsem a vděčně jsem se na něho usmála.

,,Neboj se vše bude v pořádku."Šeptal mi do ucha.

,,Chci žít."Zašeptala jsem. Začínám být asi zoufalá. Co takhle zemřít a zase oživnout? Nemožné?Viď te?.

,,Žiješ.Už začínáš žít tak jak sis přála."Stále mě objímal. Pevněji mě sevřel ve své náruči.

,,Mě to připadá že ne..srdce bolí a mysl je zaneprázdněná otázkami."Zavrtěla jsem hlavou. Pohlédla jsem na zem.

,,Nemysli na ně."Jeho hlas zněl naléhavě a pronikavě tvrdý.

,,Hmm."Zabručela jsem. Jen.

,,Zavři oči. Zaposlouchej se do ticha. Vnímej vůni lesa, vody a dřeva. Zkus myslet jen na tyhle věci. Tvá mysl se uvolni. Zkusto ."Pobídl mě. Poslechla jsem ho a zaposlouchala jsem se do okolí a nadechla jsem se. Vnímala jsem jen teplo s Joshovi náruče, vůni jeho těla ale i dřeva a lesa kolem mně. Zaposlouchala jsem. V dáli cvrkotali cvrčci a houkala sova. Vítr, který se promísil se zvukem, některého ptáčka. Zpěv stromů ve větví. Moje mysl...možná trošku to pomohlo ale ne moc...jak bych chtěla.

Otevřela jsem oči.,,Myslím že nad tím nebudu myslet."Zašeptala jsem do ticha. Vymotala jsem se s objetí a odešla dovnitř. Zalehla jsem do postele a usnula jsem s Jess v náruči.

Do pátku jsme byli oba dva doma. Dělali jsme pořádek v domě. Smích se zde často ozýal jen mého nitra. Šly jsme do lesa na procházku. Posbírali jsme jahody, ostružiny. Brzo možná ale ta radost v mém srdci se zvětšovala.

,,Jdu tam."Oznámila jsem v sobotu kolem půl třetí, když někdo zaklepal na dvěře.Otevřela jsem je. Ve dveřích stál kluk. Neznala jsem ho ale i Josh ne.(Možná nezná...)

,,Ahoj,promiň jestli ruším, potřeboval bych sůl a cukr. Nějak nám doma došli věci a obchod je zavřen."Omluvně se usmál.

,,Joshi přines sůl a cukr."Zvolala jsem na něho.

,,Na co?"Objevil se na chodbě. Pohlédl na kluka a zmizel. Znovu se objevil a podával mu potřebné věci.

,,Klidně si je nech. My máme tolik potřeb, že by me mohli uživit hromadu hladových krků."Zavtipkoval brácha a odcházel.

,,Jess."Zvolala jsem, když mi vyběhla ven.

,,To je vlk?Nebo kříženec?"Zeptal se a prohlížel si psa.

,,Je to vlk.Zachránila jsem ji život."Sehla jsem se pro ni. Začala vrčet a štěkat.

,,Asi se ji nelíbím."Nahodil. Spíš určitě. Usmála jsem se a pokrčila rameny.

,,Tak se měj."Zamával mi a odešel.

,,Kdo to byl?"Zeptal se mě Josh, když jsme vešla do kuchyně opíral se o kuchyňskou linku a zíral do země.

,,Nevím neptala jsem se asi soused."Pokrčila jsem rameny.

,,Znám ho od vidění..."Zašeptal. Tak proč se ptal? Když to ví.

,,Opravdu?Tak co je zač?"Vyhrkla jsem.

,,Chci aby ses od něho držela dál."Zavrčel dost nahlas. Vykulila jsem na něho oči. Nechápala jsem proč takhle najednou zvýšil hlas.

,,Důvod."Zeptala jsem se a dala jsme ruce v bok.

,,Raději nic.Slib mi to."Jeho pohled byl smutný, nenávistný a bolestný.

,,Dobře."Pohodila jsem rukama a odešla jsem z místnosti. V hlavě mi vířili jen otázky. Kdo to je?A proč se Josh takhle zachoval?Nevnímavě jsem sledovala televizi. Nudný víkend byl zamnou ale i týden ve škole.

Dálší víkend, kde se konala na naše chatě znovu večírek. Sobota šest hodin a známí lidé se shromažďují.Nejen známí lidé a le přišla i skupinka kluků, kolem desáté večer. Byl tam i ten ,který se stavoval pro sůl a cukr.Josh zde zatím nebyl.Odešel pro další piva s kámošem.

Dala jsem mu slib a snažila jsem se držet se od něho dál. Mě se to povedlo ale mu ne. On se snažil semnou dát do řeči. Dvakrát se mu to nepovedlo a do třetice"jak je řečeno"se povedlo.

,,Ahoj,doufám že nevadí že jsme přišli."

,,Ehm...jasně že ne."Pokrčila jsem rameny a otočila jsem se k odchodu ke skupince kluků. Ucítila jsem teplou ruku na svém loktu. Otočila jsem se.

,,Přece nepůjdeš?"Zatvářil se uraženě.,,Jsem Dimitri."Přestavil se. Pustil můj loket a napřáhl ke mně ruku. Supr další jméno Dimiti.

,,Beck."Přijala jsem jeho ruku. Usmál se. Úsměv jsem mu neoplatila spíš úšklebek. Nelíbilo se mi jeho chování i když jeho hlas zněl a uměl se chovat mile něco mi na něm nehrálo. Chvíli jsme se bavili u baru. Popíjela jsem čistý džus. Čekala jsem na pivo. Vodka,rum mi nic neříkalo. Čas utekl rychle. Bavili jsme se hodinu. Byl milí a přátelský. Zalíbil se mi nechápala jsem co pro ti němo Josh má.

,,Beck!"Zaslechla jsem za sebou dost hlasitý a přísný a známí hlas. Otočila jsem se a pohlédla do Joshovích rozčílených očí. Jeho ruka sáhla po mé ruce a stáhl mě ze židle.,,Něco jsem ti říkal a ty jsi mi to slíbila!"Zněl a opravdu byl rozčílený.

,,Já..."Sklopila jsem hlavu

,,Jistě!"Teď na mě zakřičel.,,Ty a tvoje parta odejděte!"Ukázal na Dimiho.

,,Klid,ona nám dovolila tu být."Snažil se o klidnící hlas.

,,Ale já ne!Je to můj byt tak běžte dom!"Znovu zakřičel. Dimi vstal a omluvně se usmál. Šel pro své kluky od party a odešli. Josh se vytratil do neznáma. Možná že dvě minuty jsem stála na stejném místě.

,,Beck?Půjdeme tancovat?Nebo tu chceš vystát dulek?"Zbudil mě z nechápostí nad otázkami náš Dimitri z naši party .Jen jsem přikývla a šla jsem tančit. Tančit a pít pivo. Všichni byli už utahaní kolem půl jedné. Josha jsem od té doby neviděla. S nádechem jsem se rozloučila se skupinkou lidí,kteří šli domů po svých. Pár zde zůstalo,protože se nezmohli ani postavit. Vyšla jsem do druhého patra a zaklepala na dveře k Joshovi. Nikdo se neozýval. Zkusila jsem to znovu. Nic. Teď mě ani nenapadlo o čem by sem sním měla mluvit, proto jsem se otočila a odešla do svého pokoje. Rozhodla jsem se že si sním promluvím zítra ráno. Dala jsem si sprchu, vyčistila zuby a ulehla jsem do postele. Spánek ale nepřicházel. Necítila jsem únavu. Cítila jsem spíš zvláštní pocit.

Myslela jsem jen na Dimitriho.Proč?Byl hezký,milí ale...

Ale co?Zdál se tajemný. Vždyť mám Petera. Zahnala jsem tu myšlenku že by něco mělo být mezi náma. Ale proč ne být kámoši?Spánek mě dohnal asi kolem třetí ráno.

Vzbudila jsem se kolem jedenácté. Bolela mě hlava ale sneslo se to. Vstala jsem z postele a dopřála jsem si koupel, která mě vzbudila. Oblékla jsem si oblečení a vyšla z pokoje. Joshovi dveře byli otevřené. Místnost byla prázdná,t akže se možná dal do úklidu a buzení naši návštěvy. Sešla jsem schody všude bylo ticho. Neobvyklé v tom to domě a hlavně ráno.

Vešla jsem do kuchyně,kde se Josh opíral o kuchyňskou linku a popíjel asi kafe.

,,Ahoj."Pozdravila jsem ho a mrkla jsem do ledničky. Vzala jsem si jen jagurt. Hlad jsem neměla a nemělo to cenu, když dovezou oběd.

,,Je mi líto,ten včerejšek."Mluvila jsem na něho ale nepohlédla jsem do jeho tváře.,,Proč sním nesmím mluvit?"Zeptala jsem se s povzdychem jsem na něho pohlédla. Položil hrnek na linku a pohlédl na mě.

,,Jsou o něm všelijaké pověsti."Sykl.

,,Jaké?"Nedala jsem se rozhodit jeho tónem v hlasu.

,,Drogy,ženy a hlavně loupeže."Pokrčil rameny.

,,Aha...chápu."Přikývla jsem.,,Je ti jasný,když se chci bavit tak je to moje rozhodnutí."

,,Beck!"Zakřičel.,,Já mám o tebe strach. Nechci aby tě do něčeho namočil."Jistě starosti. Umím se ohlídat a když ne tak už dítě nebudu mít díky práškům. Strach že mě nepomůže?Si myslí že spolu budeme na věky?

,,Do čeho?Sama jsem kradla."Pokrčila jsem rameny. Kradla v obchoďáku hračky.

,,Jo ale.."Namítal.

,,Neboj se umím se ohlídat sama."Pohlédla jsem na něho.

,,Viděl jsem."Znovu sykl skrz zuby a pohlédl z okna ven

,,Sakra!"Rozkřikla jsem se.,,Bude mi osmnáct.Myslíš si že mi budeš stále mluvit do života?"Trošku jsem to přehnala ale byla jsem naštvaná a měla jsem dost jak mě hlídá.

,,Jak myslíš"Pokrčil rameny.,,.Já chci jen aby si pak nelitovala, tak jako s Danem."To bolelo. Sakra ten ví jak do mě udeřit.

,,Taky ti nemluvím do kámošů. Tobě bych měla zakázat se stýkat s Robertem! Měl a stále má na tebe špatný vliv!"Teď jsem hystericky křičela já. Byla to pravda .On a Rob nebyla dobrá dvojka.

,,Jenže on si nehraje ze zákony!"Vrátil mi to se zvýšeným hlasem.

,,Ne?Na to se podívám..."Zamyslela jsem se.,,Krádež auta, Oloupení starších žen. Podvod s občankou..."začala jsem

,,Tohle je něco jiného! Posloucháš co říkám? Drogy a ženy!"Nadskočila jsem nad židlou,k dyž na mě zařval ne zakřičel zařval vzteky.

,,No a?Určitě mě chce!Vypadám na čtrnáct a mám to!"Pohodila jsem v klidu s rukama.

,,Nebudeš o tom vědět, když ti něco dá."Zavrtěl hlavou.

,,Nepleť se do věcí...já si rozhodnu s kým budu ká-mo-šit!"Poslední slovo jsem už hláskovala.

,,Ne!"Stál na svém.

,,Jo!"A já na svým.

,,Ne!Jinak odemně nic nečekej. A hlavně nechoď zamnou že je ti to líto!"Odešel z místnosti a práskl dveřmi. Nadskočila jsem. Tohle bolelo. Jeho poslední věta mě ranila a to opravdu.

,,Co jsem to.."Zašeptala jsem. Snesla jsem se znovu na žídlu.

Sakra! Křičela jsem vevnitř. On takový není. Určitě si ho spletl. Možná že jeho kámoši ano ale on ne. Nevěřím tomu že by zrovna on byl vůdce těchto věcí.J osh odjel pryč z domu. Dala jsem se do úklidu. Přišel oběd, který jsem snědla na posezení a posadila jsem se k televizi.

Rozhodla jsem se že půjdu ven. Co je mu to potom co dělám. Já se taky nezajímám a k tomu je to nevlastní bratr. Sám to řekl.T akže ho nemusím poslouchat. Vyšla jsem ven s Jess. Prošli jsme snad každý kout této obydlené části až k pískovišti. Zde jsem si sedla do trávy.

Litovat?Ach sakra!Líto...líto?Sakra!Je mi to líto!?Ale co mi je líto,že jsem se sním pohádala. Začínám znovu žít .Moje nálady se nemění a výbuchy vzteku? Ty stále kolísají ale myslím že jsem na dobré cestě. Vzpomněla jsem si na Petera. Přítel?Kamarád?Láska?Zrada?Soucit?Bolest?Lítost?...Sakra!..což pak na tohle nejsou odpovědi?Jen jednu odpověď?Jak mu mám říct že ho nemiluji a že...Dítě.To dítě jsem si měla nechat.,,Je mi to tak líto."Zašeptala jsem do ticha.

Jess najednou začala štěkat, vrčet. Ohlédla jsem se za sebe.

Zaslechla jsem jen smích, vrčení a štěkot Jess.

Pak se předemnou objevila temnota.

°°°°°°°°°°°°°°°°

,,Co sní bude?"Zaslechla jsem. Oči jsem nechala stále zavřené jen jsem vnímala hlasy.Klučící,mužské hlasy.

,,Kolik ji je?Proboha jestli si vzal zákon tak si mě nepřej."Zašeptal jeden znich, který se ozval vedle mé hlavy.

,,No a co?"Odsekl mu další hlas. Sakra jak já jsem tak naivní. Naivně blbá. Skočila jsem snad klukovy podle vzhledu?Sakra!Kurva jak já jsem blbá.

,,Jaký no a co?V tom to já nejedu!"Znovu ten hlas vedle mé hlavy.

,,Klid.."Zaslechla jsem dívčí hlas.

,,Už se probouzí."Zašeptal ten vedle mé hlavy.Otevřela jsem zmateně oči.

,,Kde?..."Hlas mi selhal. Několikrát jsem zamrkala aby si moje oči zvykli na úzký proud světla,který mi svítil do obličeje.

,,Hej,kolik ti je?"Zeptal se jeden nich. Tváře jsem neviděla. Viděla jsem je jen rozmazaně. A ktomu jsem stěží vnímala jejich hlasy. Byla jsem mimo. Omámená, asi.

,,Já...bolí mě hlava."dostala jsem ze sebe.

,,Musel jsi tak pořádně? Říkal jsem kapesník."Otočila jsem hlavu na stranu od kud se ozýval hlas. Neviděla jsem mu do obličeje, protože byl ve tmě.

,,Byl tam pes."Sykl ten v povzdálí.

,,Jess..."Zašeptala jsem a otočila jsem hlavu na druhou stranu. Nazvedla jsem ruku. Byla tak těžká. Mě to tak připadalo, jako by měla zátěží. Dotkla jsem se hlavy. Ucítila jsem nějakou látku.

,,Jak se jmenuješ?"Zeptal se mě hlas vedle mě.

,,Beck."Zázrak můj hlas už zněl normálně.

,,Kolik ti je Beck?"Pokrčila jsem bezmocně ramenama. Věděla jsem kolik mi je ale nechtěla jsem to říct nahlas."Ženy."Zazněl mi v uších známí hlas.Teď už jsem to pochopila co měl namysli. Ne že by mi to nedošlo ale byla jsem tak naštvaná že jsem mu nevěřila. Ani on a já ho neznáme.

,,Beck?Slyšíš mě?"Přikývla jsem.,,Posaď se."

,,Kde je Josh?"S pomocí toho kluka, který byl vedle mě jsem se posadila. Zamotala se mi hlava. Opíral mě rukou kolem ramen.,,Kde to jsem?"Dodala jsem.

,,Později."Zazněla odpověď v povzdálí. Nazvedla jsem hlavu a pohlédla jsem kolem sebe. V světle jsem spatřila dva kluky asi kolem dvaceti let. Oba dva blonďáci s melírem. Na sobě měli tmavé oblečení. Za nimi stála dívka asi o něco straší než já. Byla štíhlejší. Namalovaná a oblečená jako...

"Ale ne."Zasténala jsem v duchu. S prominutím jako děvka. Byla jsem v nějaké tmavé místnosti. Světlo procházelo do pokoje z chodby . Do tváře jsem neviděla třem klukům stojících v rohu místnosti.Stáli u stolu a chystali.."pití?"Pohlédla jsem vedle sebe. Ten kluk byl taky v tmavém oblečení jako zbytek. Měl jen hnědé vlasy a oči. Hlavu jsem ponořila do ruk. Prohlídla jsem si je. Měla jsem je odřené. Tedy jen jedno zápěstí.

,,Co se stalo?"Další otázka.A žádná odpověď.

,,Teď není čas."Zazněl zase ten hlas v rohu v místnosti. Kluk, který seděl vedle mě a zdál se být milí a starostliví mě uchopil za zápěstí.

,,Neodporuj."Zašeptal. Sedl si vedle mě. Ruce mi držel podél mého boku. Nechápavě jsem se na něho podívala.

,,Co?.."Zašeptala jsem. Zavrtěl hlavou. Pohlédla jsem ke zvuku kroků. Jeden kluk z rohu zamířil ke mě a držel v ruce kelímek.S vodou?Těžko.

,,Drž ji!"Nařídil klukovy vedle mě. Více mi stiskl zápěstí.

Kluk z rohu přišel k posteli. Sundal si kapucu z hlavy.Jeho tvář mi nic neříkala. Sedl si na mé nohy,které jsem měla natažené před sebe.

,,Buď hodná."Zašeptal(bohužel jméno jsem stále nějak nezaslechla)kluk, který mě držel za ruce. Na chvíli mi pustil pravé zápěstí. Klekl si za mě a přidržel mi obě dvě ruce podél těla. Vystrašeně jsem dýchala. Zavrtěla jsem hlavou, když mě kluk na mích nohách vzal moji bradu.

,,Hou..."Zašeptal. Tohle nebude fungovat chlapečku, klidná slova mě opravdu nepřesvědčí aby sem tohle vypila. Začala jsem ze sebou házet aby mě pustil.J eho stiskl ze sílil tak i stisk na zápěstích.

,,Ne.."Zašeptala jsem a znovu jsem se mu vytrhla z držení.

,,Přestaň nebo to bude horší!"Rozčílil se. Aha takže pak to půjde násilím.

,,Až mi odpovíš."Fusla jsem mu do ksichtu. Zasmál se a otřel si sliny na svém obličeji.

,,Tak zlato co by jsi chtěla slyšet?"Uchopil mě za vlasy. Hlavu jsem měla na bok.

,,Kde jsem?"Zněla moje důležitá otázka.

,,Aha... u nás a daleko od tvého domova."Povzdychl si.

,,Místo?Co je to tu zač?"Trošku přesněji.

,,Bordel!!"Procedil skrz zuby. Znovu mě vzal za bradu. Našpulil mi rty aby do mě nalil to svinsvo.

,,Ne.."Procedila jsem naposledy. Nalil do mě pití. Chutnalo to jako citrón s cukrem a voda.

,,Opovaž se to vyplivnout."Varoval mě.Držel mě za ústa a čekal až to spolknu. Bohužel jsem musela nalil do mě celý obsah vody.

,,Tak je hodná."Popleskal mě po tváři.Slezl ze mě. Pustil mě i kluk zamnou a sedl si znovu vedle mě. Objal mě kolem ramen. Otřela jsem si rty a jen neschopná pohybu jsem zírala před sebe a oddychovala jsem.Vystrašeně.

,,Postarej se o ni a zauč ji. Zítra nastoupí."Odešli. Nás dva zde nechali. Ucítila jsem únavu. Zalehla jsem do postele.Nevím co mi to dali ale chtělo s emi tančit.Své tělo jsem přinutila nechat ležet.

,,Beck...?"Oslovil mě u ucha.

,,Hmmm."zabručela jsem jenom

,,Příště poslechni."Odtáhl se a vstal z postele.

,,Hmmm."Další nezájem.,,Co myslel tím "zaučit?"Zeptala jsem se a skousla jsem se do rtu.,,A kdo jsi?Jméno.."Trochu jsem upřesnila.

,,Sam."Zašeptal. Na druhou otázku mi neodpověděl proto jsem se zeptala znovu.

,,Zaučit..,když to zkrátím v sexu."Pohlédl na mě.

,,Ne.."Zašeptala jsem.

,,Promiň příkazy musím plnit i když nerad."Pokrčil znechuceně rameny. Jeho hlas zněl otráveně a opravdu lítostně.

,,Proč?"Zeptala jsem se.Proč stačí že jsme jako...

,,Je tu kamera."Zíral do země.

,,Já nemůžu jsem po operaci."Zavrtěla jsem hlavou,když šel ke mně.

,,Jaké?"Sedl si vedle mě na kraj postel.

,,Byla jsem na potratu."Objala jsem si břicho.

,,To je zajímat nebude."Znovu pokrčil rameny.Otočil se na mě.

,,Ale.."Chtěla jsem dál smlouvat.

,,Je mi to líto."Zašeptal a vzal můj obličej do svých ruk.

,,Ne..!"Zakřičela jsem a odtáhla jsem ho od sebe ale ne na dlouho.,,Prosím."Zašeptala jsem skrz slzy.

,,Protentokrát jen mazlení."

,,Ne..."Zavrtěla jsem hlavou.,,Já nemůžu."

,,Pokut budeš vyvádět zmlátíte a dají ti drogu."Lehl si na mě.

,,Raději než tohle."Zašeptala jsem.

,,Nevíš co říkáš."Odtáhl se.

,,Já nemůžu..."Zašeptala jsem a schoulila jsem se do klubíčka.

,,Promluvím snima."Vstal z postele a třikrát zabouchal na dveře.

,,No?"Vyštěkl jeden otráveně.

,,je po operaci...na potratu. Neměli bychom riskovat."Šeptal.

,,Ten Dan je takový debil."Zaslechla jsem.,,Nevadí vem ji,půjde tančit."Odešel. Sam se otočil ke mě.Vzal mě za zápěstí a táhl mě ven z místnosti.Šli jsme rovnou chodbou. Asi sklep .Na chodbě bylo světlo a další dívky .Jen asi tři dveře byli zamčené. Poslušně jsem kráčela vedle Sama. Nebála jsem se ho .Neměla jsem takovou potřebu mít z něho strach. Zdál se jiný než ostatní,ale možná jen přetvářka ke každé dívce,která zde byla.

Na konci chodby otevřel zamčené dveře. Šli jsme nahoru. Místnosti byli červené a tmavé ve světlých tónech světelných barev. Otevřel nějaké dveře. Pokynul mi abych šla. Zavřel zamnou dveře. Předemnou byl velký sál.Červenobílá barva.Místnost popisovat nebudu.jako z filmu kde hrají "bordel."

Uprostřed místnosti byl stůl kde seděli dva kluci naproti sebe. Kolem stolu stáli další kluci. mladí ale i starší. Nejmladšímu mohlo být tak osmnáct let a nejstaršímu třicet. S odporem jsem si objala hrudník a oddychovala. Postavila jsem se doprostřed místnosti.

,,Ahoj,Beck."Pozdravil mě ten ,který mi dneska dal pití. Přistoupil ke mě. Natáhl ke mě ruku na tvář.

Nechala jsem ho aby si dělal co chce.

,,Hodná.."Zašeptal. Udělala jsem krok do zadu.,,Lindo,postarej se o ni."Promluvil na dívku stojící u dveří. Pokynula hlavou a vzala mě za ruku a táhla do dveří na levé straně. Šatna. Oblékla mě do růžového oblečku.

,,Prozatím něco ne moc odvážného."zašeptala dívka.Celou dobu mlčela a já taky.Vyšli jsme ven.

,,Ta růžová..."Zamumlal si pro sebe jeden znich.

,,nevadí jen na zkoušku.Zítra dostaneš jiné oblečení."Zašeptal zamnou kluk s pitím.Jména jsem stále nevěděla.Sakra.Šli jsme rovně na konec místnosti.Dveře otevřeli pak ještě jedny,které byli zamčené.Pak jsme šli po schodech na horu do místnosti.Spíš nahoru na plac.Nikdo zde nebil.Asi zavřeno.Byli zde tyče a plácek,kde chodili asi dívky podávat svá těla.

,,Tak jo zatančíš nám."Pokynul mi hlavou jeden z nich a ukázal k jedné tyči.Zavrtěla jsem hlavou.

,,Ještě otázka kolik ti je let?"Zeptal se mě ten samí.Pokrčila jsem rameny.

,,Sedmnáct."Ozvalo se za námi. Otočila jsem se po známém hlasu.

Byl to on.On.Josh měl pravdu.Můj dech se zrychlil. Zírala jsem na něho a on se na mě usmíval.

Autor: seiren (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování