OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Sorry,I Can´t be Perfect! (2)

Dálší díleček..omlouvám se ale o potratu atd nic nevím... a za druhé taky bych chtěla takového bráchu sakra... proč člověk musí být starší? Mno nic doufám že se zalíbí a zanecháte komentíky...

04.08.2009 (13:00) • seiren • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 981×

 

 

http://www.youtube.com/watch?v=owTmJrtD7g8&eurl=http%3A%2F%2Fadmin%2Eblog%2Ecz%2Fclanky%2F38240916&feature=player_embedded

 

 

Bylo půl osmé. Čas vyjet do škole. Než ale pojedeme do škole musíme se stavit pro věci Petera.Dala jsem nádobí do dřezu. Digi to uklidí. Naše hospodyně,která dohlíží na náš domeček.

 

Vyjeli jsme autem. Joshovím Tuningem. Když jsem říkala že jsme bohatí tak jsme. Ale nedáváme to najevo kromě tohohle auta. Vyjeli jsme k Peterovému domu. Vzal si věci a vyjeli jsme směr škola.

 

 

Cestou po nás každý pokukoval. Zvykli jsme si. Je to každý den stejné. Závist.Strašná věc. Zaparkovali jsme blízko škole,kde bylo výsadně naše místo. Vystoupili jsme a zamířili do škole. S klukama jsem se rozloučila a zamířila na svoji hodinu. Hodina Výtvarky,kterou miluji.

 

Hodina začala po osmé hodině. Učitelka vešla do třídy. Zadala nám úkol. Volný úkol nakreslit cokoliv co nás trápí. Mě samotnou trápí hodně věcí ale nakreslila jsem neznámé tváře kluků a připsala jsem k tomu..."Že ztratím přítele,kterého mám ráda a který je pro mě vším..." Měli jsme dvouhodinovku a já jsem tohle zvládla za hodinu Nakreslila jsem pak něco volného k tématu to nebylo. Nakreslila jsem strom a s tím houpačku. Pak jsem nakreslila jen kružnice,květiny a vybarvila. Učitelka byla spokojená. Hodina skončila a to mě nenapadlo že tohle chce vystavit na škole jak jsem se později po škole dozvěděla.

 Zazvonilo poslední zvonění. Čas na oběd. Po obědě ještě dvě hodiny. Biologie a občanka. Když jsem vyšla ze třídy,každý na mě zíral. Nechápala jsem proč.Zeptala jsem se Lilian s kterou mám společnou biologii,občanku i výtvarku zjistila jsem že je taky nadaná na kreslení. Ta jen pokrčila rameny. Směr jídelna u které do jedných uliček ke třídám výtvarné a občanské výchovy byl shluk lidí.

 

 

 

,,Becky."Zvolal na mě Robert. Každá holka na mě zabíjela pohledem. Popadl mě za zápěstí,teď každá omdlévala z představ. Táhl mě k nástěnce. Zalapala jsem po dechu.

,,Ne."Zašeptala jsem. Učitelka vyvěsila moje obrazy. Nejen z dnešní hodiny ale ze všech hodin.

 

Byli tu i portréty mích přátel ale i ten dnešní obrázek neznámého kluka,kterého měl představovat Petera. Jistě některé to napadlo kdo to má být hlavně z těch slov. Zavrtěla jsem hlavou. Po celé stěně byli moje obrazy ale i Lilian i když jen tři,které dneska stačila nakreslit. Děcka se cpali do předu aby každý viděl mé obrazy. Spíš mé pocity. Udělala jsem dva kroky do zadu. Vrazila jsem do někoho. Otočila jsem se byl to Dan.

 

 

,,A..Ahoj,promiň."Zašeptala jsem. Jen se usmál.

,,Tvé pocity jsou smíšené..."poznamenal. Přikývla jsem.

,,Jsou nádherné umíš se vžít do sebe to se cení."Zašeptal a odcházel. Dívala jsem se za ním. Z rohu se objevil Peter .Přišel k nám. Shluk lidí se zmenšil. Byl tu i Robert s Joshem. Otočila jsem se ke svému obrazu a dívala jsem se na oranžový kruh,který pro mě představovalo slunce.

Ze zadu mě uchopili něčí ruce.Kolem pasu. Přitiskl si mě k sobě. Hlavu si opřel o moje rameno. Peter.

 

,,Já nespěchám..."Zašeptal.,,Promiň mi to myslím že máš pravdu,bez tebe by to nebylo."Znovu zašeptal.,,Taky tě nechci ztratit."Vlepil mi pusu na tvář. Přikývla jsem. Pustil mě. Chvíli jsem pozorovala slunce. Pak jsem odešla do jídelny.
Volné místo zbylo u Dana a Lilian.
Přisedla jsem si.

Nemluvili jsme spolu. Celou dobu jsme byli ticho.

 

,,Máš dneska čas?"Zeptal se mě Dan. Po chvíli ticha.

,,Jo mám proč?"

,,Chtě bych ti něco ukázat."Mrkl na mě. Přikývla jsem.,,Třeba kolem čtvrté?Stavím se pro tebe."Přikývla jsem. Jen se usmál a odešel.

 

,,Dávej si pozor." Zašeptala ke mě Lilian a taky odcházela. Nepochopila jsem ji. Dál jsem se věnovala k jídlu. Odešla jsem hned,když jsem spatřila Roberta s bráchou. Šla jsem na další dvě hodiny,které se pomalu vleky a pěkně nudně. Domů jsem musela pěšky. Kluci jeli na zápas. Když jsem jim řekla že něco mám nechali to být. Ještě že tak. Kolem půl čtvrté zazněl zvonek. Otevřela jsem byl tam Dan.

,,Ahoj."Pozdravil mě .Pozdrav jsem mu oplatila. Vzala jsem klíče a vyšla ven.

 

,,Kam
jdeme?" Zeptala jsem se ho. Vzal mě za ruku a táhl mě směrem nahoru na konec ulice. Vedl mě do domu. Ten dům jsem neznala ale usoudila jsem že je to jeho dům.

,,Chceš něco k pití?"Přikývla jsem. Podal mi džus. Divně ale chutnal. Dala jsem si jen dva loky a sklenici jsem položila na stůl.

,,Chtěl jsem si ukázat jeden obraz."Konečně se dostal k věci. Jen jsem přikývla. Šla jsem poslušně za ním nahoru do pokoje,kde na stěně vysel obraz. Uprostřed byl černý kruh . Kolem byl čtverec ve fialové barvě,která se táhla od tmavé ke světlé k hranám.

,,Ten obraz kreslila matka po smrti našeho otce. Tohle je zase její nálada."Pokrčil rameny. Podal mi pití. Znovu jsem si dala dva loky. Divně to vonělo ale chutnalo to normálně jako džus. Posadila jsem se na postel. Až teď jsem začala chápat Lilian a její slova .Sedl si vedle mě. Svalil mě na postel. Sedl si na mě. Uchopil moje ruce nad hlavu .Držel mě pevně za zápěstí .
Začala jsem se mu kroutit s jeho sevření.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

http://www.youtube.com/watch?v=VxoHq8G2byA&eurl=http%3A%2F%2Fadmin%2Eblog%2Ecz%2Fclanky%2F38240916&feature=player_embedded

 

 

 

,,Číčo ale no tak,vždyť ty to chceš taky."Začal šeptat. Uchopil moje ruce do jedné ruky a druhou mě uchopil za bradu. Přitiskl svoje rty na moje a začal mě znechuceně líbat. Líbat jazyk mi vrazil až k mandlím. Nechutné. Pustil moje bradu a rukou mi sjel pod tričko. Pohrával si s mím prsem. Projížděl mi po pupíku dolů ke kraťasům. Celou dobu jsem se mu kroutila. Snažila jsem se dostat se s jeho sevření a hlavně uvolnit hlavu aby jsem se mohla nadechnout. Více si mě přitiskl na postel .Lepil se na mě. Povedlo se mi uvolnit jednu ruku. začala jsem ho mlátit do obličeje. Nic marná snaha. Spíš se jen zasmál. Pokračoval dál rozepínal moje kraťase. Kroucení ho rozčilovalo. Uhodil mě do břicha.
Do očí se mi nahrnuli slzy. Slzy z nechutenství a bolesti. Nachvíli mě přestal líbat. Vysvlékl mi kraťase i kalhotky. Svoje věci taky. Byl vzrušený a já jsem byla na dně .Znechucená a to dost. Přestala jsem se sebou házet. nechala jsem se mu..podala jsem se mu .Raději tohle než aby mě zmlátil. Ruce mi pustil. Svoje ruce mi položil na pánev a tak si mě přidržoval na postel aby sem mu neutekla. Ruce jsem si dala na tvář. Pláč. Moje slzy,můj nářek byl silnější. Zatím mě stále líbal. Líbal na břichu,hrál si smíma bradavkama. Vzlyky a nářek byl hlasitější.

 

,,Prosím ne."Zašeptala jsem.zaslechl to. Zasmál se a pokračoval. Ucítila jsem jeho prsty. Byli ve mě. Tohle nebylo vzrušení tohle bylo znechucení. Pak se ze svými rty dostal kmím rtům. Znovu mě líbal a tak mě umlčel aby jsem nevykřikla bolestí,která mnou projela,když do mě vniknul. Pomalím ale i rychlími pohyby udělal si na mě svoji potřebu dosáhnout orgasmu. Stalo se. To mučení trvalo půl hodiny. Naposledy mě zlíbal. Odešel do koupelny. Zmatená jsem se oblékla a vstala z postele. Zakolísala jsem. Ale nohy jsem udržela. Dveře byli zamčené. Jediný útěk je okno. Otevřela jsem ho. Nebylo vysoko. Vylezla jsem z něho a skočila na střechu. Pak ze střechy na auto,které parkovalo před garáží. Dala jsem se na útěk. Přes slzy jsem nic neviděla. Doběhla jsem dom. Doma nikdo nebyl. Měla jsem štěstí,i když jsem si přála teď něco jiného. Vyběhla jsem do pokoje. dala jsem si koupel. Zabalila jsem se do županu a snesla jsem se do postele. Slzy,vzlyky nepřestávali. Uplynul čas. Dvě hodiny uplynuli. Stále jsem byla sama. Znovu jsem si dala koupel. Stále jsem ho cítila. Cítila jsem ho v sobě ale hlavně na sobě. Šla jsem do obýváku kde jsem si pustila dvd a sledovala jsem nějakou komedii. Nemohla jsem a musela jsem se smát. Takže,když přišli kluci neviděli mě ubrečenou ale vysmátou.

 

Jenže,když přišli zmocnila se mi panika. Robert s skokem skočil vedle mě na pohovku. Moje panika se zvýšila,když mě objal kolem ramen. Vskočila jsem na nohy. A utíkala jsem dolů do tělocvičny. Dala jsem se do tance při písničce

od Hana Pastle "These Two Hands."Do tance jsem dala všechno. Svůj vztek. Své sny,touhy. Hlavně v tom hrál ten vztek hlavní roly a hlavně moje panika se zmírnila ale na jak dlouho? Ponořila jsem se do tance a vnímala jsem hudbu. Ale ta se zastavila. Nečekaně utichla. Zastavila jsem se a pohlédla ke dveřím,kde stál Josh.

 

 

 

 

 

,,Stalo se něco?"Zeptal se.Ve tváři měl starost.

,,Ne,jen jsem byla venku a byli tam kluci."Pokrčila jsem rameny. ,,Nic mi neudělali,protože kolem prošla paní se psem."Dodala jsem a pokusila jsem se o úsměv.

,,Dobře."Přikývl a odešel. Hudba začala znovu hrát a já jsem se znovu ponořila do vzteklého tance. Tance smutku.

 

 

 

 

 

 

 

 ¨

 

°°°°°°

 

 

 

 

 

 

,,Becky,stáváme."Zatřásl semnou někdo. Otevřela jsem oči. Byl to Josh.

,,Už jdu."Zabručela jsem. Vstala jsem a vysprchovala,učesala a oblékla. Dole už byla nachystaná snídaně. Snědla jsem ji. Moje nálada byla hrozná. Vzala jsem si Tričko s dlouhým rukávem s kapucí,kterou jsem si nasadila na hlavu. Byla jsem dneska v celém černém. Nic neobvyklého.

Vyjeli jsme do škole. Škola místo mého mučení. Ty klučičí pohledy. Ta bolest na srdci. To setkání sním.

Vystoupila jsem. První hodinu jsme měli angličtinu. Bohužel jsem zjistila že ji mám sním. Ten se na mě jen usmál. Celou dobu jsem nemluvila,neodpovídala. Vyhábala jsem se klukům.T eď jsem byla uzavřená ve svém světe.Světe "panika". Na oběd jsem nešla. Vyšla jsem ven.

 

,,Ahoj."Pozdravil mě Peter.

 

,,Ahoj."Zašeptala jsem.

 

,,Děje se něco?"Starostlivé otázky.

 

,,Ne-e."Zavrtěla jsem hlavou.

,,Beck,ty víš že nám můžeš cokoliv říct."Připomínka?

 

,,Vím že ano taky jsem to řekla Joshovy."Věděla jsem že jim to řekl.

 

,,Víme,řekl nám to ale tohle není ten důvod proč se nás straníš? je vtom i něco jiného?"Další otázka.

 

,,Věř mi že ne-e.byli jen nechutní.Dejte mi jen čas."Přikývl. Naklonil se nademně. Chtěl mi dát pusu na čelo. Panika se probudila. Uhnula jsem. Jen se zamračil a odešel do škole a já také. Další hodina výtvarka. Tentokrát jen hodinovka. Kreslila jsem jen černě. Černé plačící dítě tuží. Další skvělá a zasloužená práce s výbornou známkou a přihláškou na soutěž. Přijala jsem ji. Měla být tento čtvrtek. Rodičům jsem to zaslala faxem. Podepsali a já jsem odevzdala. Do čtvrtka jsem byla uzavřená v pokoji. Kluci mi dali čas. Nastal den D. Soutěži jsem si vedla výborně. Téma jsem si vybrala dobře. Kreslila jsem jen tuží. Krajinu,lidé a zvíře. Vše jsem měla hotové ani ne za hodinu. Teď jen čekat na výsledky,které budou příští čtvrtek.

 

 

 

 

 

 

 

Příští pátek po soutěži,kterou jsem vyhrála ve všech kategoriích jsem seděla v pokoji, začala jsem totiž panikařit. Začala jsem počítat měsíčky. Vycházelo mi že jsem je měla dostat ve středu. Nikdy.
Zdůrazňuji že se mi nikdy neopozdili. Moje panika se zmocnila v pláč. Bylo půl třetí v lékárně měli ještě otevřeno. Šla jsem tam. Koupila jsem si těhotenský test .Nevnímala jsem pohled prodavačky. Ochotně mi ho dala bez ptaní. Doma v pokoji jsem si udělala test. Čekala jsem. Nebyla jsem schopná se podívat. Ale musela jsem. Možná že bylo moc brzo ale měsíčky jsou měsíčky. Seděla jsem v koupelně vedle vany. Vzala jsem test do ruky.

Byli tam čárky.

 

Dvě zářivé čárky. Šokovaná,překvapeně jsem zírala na proužek. Asi deset minut jsem tam seděla. Do očí se mi nahrnuli slzy. Vyšla jsem s koupelny do pokoje a dolů do obýváku kde byli kluci a hráli hry.

 

 

 

,,Back."Zvolal na mě zděšeně Josh. Objal mě. Já jsem mu objetí oplácela a to pěkně silně. Moje vzlyky a slzy mi zabraňovali v mluvení. Vzal mě do náruče a položil mě na gauč.

 

,,Hou co se stalo?"Utěšoval mě kolébáním. S třesoucíma rukama jsem vytáhla test. Upadl mi na zem. Přes slzy jsem neviděla kdo ho zvedl ale podal ho Joshovy.

 

,,Ježíši.Becky co se stalo?"Dál naléhal na moji odpověď. Zavrtěla jsem hlavou. Více jsem se k němu přitiskla.

 

,,Nechte nás o samotě."požádal kluky. Odtáhla jsem se od něho.

 

,,Ať zůstanou."Dostala jsem ze sebe. Kluci zůstali kousek od nás u televize.

 

,,Tak Beck zvládneš to?"Pokrčila jsem rameny. Někdo mi podal sklenici vody. Chtěla jsem si ji vzít ale Peter ji přidržoval. Napila jsem se.

 

,,V pondělí...jsem blbá..."Zaskuhrala jsem.,,Chtěl mi ukázat obraz. Ty víš jak miluji obrazy."Přikývl.,,Šla jsem sním k němu. Dal mi pití. Divně vonělo. Napila jsem se jen čtyři loky. Pak po mě vyjel."Schoulila jsem se do klubíčka. Objal mě.,,Nedostala jsem to. Nikdy se mi neopozdili,takže jsem si skočila do lékárny tady máš výsledek."Vzlyky ustali ale slzy se dál ronili po mé tváři.

 

,,Beck,kdo to byl?"Při této otázce jsem ztuhla.Všimli si toho.

,,Labes?"Oslovil mě Peter a pohlédl mi do tváře. Zavřela jsem oči. Záblesk jeho dotyků a polibky. Zavrtěla jsem hlavou.

,,Labes."Naléhal.Jeho hlas zněl naléhavě.

,,Daniel."Zašeptala jsem tak potichu že jen stěží zaznamenal jaké jsme řekla jméno.

,,Labes?"Nadzvedl mi bradu. Pohlédla jsem mu do očí. Nadechla jsem se.

,,Daniel."Zašeptala jsem tak aby to slyšel. Vstal Byl naštvaný a zároveň znechucený. Chytla jsem ho za ruku.

,,Petere nech ho,prosím."Požádala
jsem ho.
,Joshi půjdeš semnou k lékaři?"Zeptala jsem se ho a pohlédla na něho. Přikývl.

,,Sežeň peníze."Pokusila jsem se o malí úsměv.

,,Petere ty tu zůstaň,prosím."Stále jsem šeptala. Zaváhavě přikývl. Vstala jsem a vzala jsem ho za ruku.,,Beck,nepůjdeme dneska?Zítra je sobota."

,,Joshi je to brzo."Zavrtěla jsem hlavou.A hlavně jsem nechtěla omdlít z novinek.Přikývl.

,,Udělám ti čaj."Políbil mě do vlasů Peter a odešel.

,,Budu u sebe."Zvolala jsem a odešla do pokoje.Ruce kolem hrudi.Slyzy ustali tak i vzlyky ale bolest neustala.

 

 

 

 

 

http://www.youtube.com/watch?v=cFt5SvItq1o&eurl=http%3A%2F%2Fadmin%2Eblog%2Ecz%2Fclanky%2F38240916&feature=player_embedded

 

 

Pustila jsem si přehrávač s melodií od nástrojů.Hlavně piano,klavír a housle ale i jiné melodie.Dala jsem ji nahlas.Melodie až tak hrozný,hlasitý zvuk nedělají.Šla jsem do koupelny na záchod a opláchla jsem si obličej.Vyšla jsem z pokoje.V místnosti byl Peter s čajem.Postavil mi ho na noční stolek u postele.Připravil mi postel.Ulehla jsem do ni.

,,Slíbíš mi že mu nic neuděláš?"Zeptala jsem se ho.Vzala jsem ho za ruku.Tentokrát jsem necítila paniku a ani strach z klučičí přítomností.Sledoval naše ruce a já jeho skrytou tvář.Nadzvedla jsem mu bradu.

,,Tohle nejde slíbit Beck."Zavrtěl hlavou.,,Ale budu se snažit mu nic neudělat."Ztěží to vyslovil.Opřela jsem si hlavu o jeho rameno.

,,Zůstaneš tady?Celý víkend?"Zeptala jsem se ho.Posunula jsem se na posteli a poklepala vedle sebe.Nazvedl obočí.Jen jsem se usmála.

 

,,Dobře večer jen zavolám domů." Přikývl. Lehl si vedle mě.Jednu ruku si dal pod hlavu druhou měl podél těla.Vzala jsem mu ruku a lehla jsem si na jeho hruď.Svou ruku mi dal kolem ramen.Zaposlouchala jsem se do melodie piana a do melodie srdce.Srdce pod,kterým jsem našla to nejlepší.Naposledy jsem se usmála a usnula jsem.Naposledy jsem pocítila jak pře ze mě přehazuje deku.A já jsem se ponořila do nádherného snu , který se proměnil v noční můru.

 

 

 

 

 

Sen .Ten sen znovu začal tak jako minule ale tento sen měl i konec.

Tančím sama doma.Ticho.Všude je jen ticho.Venku nezpívají ani vrabci.Nic.Všude je jen ticho.Já tančím.Balet.Ten balet,který jsem dělala jen dva roky.Ten bolestný tanec ale překrásný tanec.

 

Tančím jen tančím po špičkách.Na palcích bez bot.Bez piškotů.Jen na boso.Dělám otočky.Na jednu stranu a pak na druhou.Jen otočky.Nic víc nic míň. Předemnou se objeví osoba.Osobu neznám.Nevidím mu do tváři.Podle postavy je to muž.Stále jen tančím.On se směje a vylévá něco na podlahu.Smrdí to.Znám tu vůni ale nemohu si vzpomenout.Když už tuším co se bude dít.

 

Zde se vždy probudím ale tentokrát ne.

 

Sen pokračuje.Je to benzín.Tu věc kterou vyléval byl benzín.Zapálil syrku a hodil ji na podlahu.Vše začalo tak rychle hořet a já jsem nemohla přestat tančit.Ten tanec byl nekončící.Oheň se ke mně přibližoval,takovou rychlostí že jsem při otočkách znovu spatřila tvář.Tu tvář jsem znala.Byl to on.Ten,který mi udělal tuhle věc.Byl to on.On mě zaživa nechal spálit.Oheň byl blízko spatřila jsem tunel.Ten tunel byl okouzlující.Uprostřed zářila rudá záře.Kolem bylo oranžové.Zahlédla jsem sebe ale i stím malím v sobě.Zahlédla jsem sebe s bříškem kde jsem čekala nechtěné dítě.Dítě násilníka.

 

 

 

 

 

 

Ucítila jsem něčí ruce na svém těle a hlas. Byl mi povědomí ale nevěděla jsem kam ho přiřadit.

Vzbudila jsem se. Mé tělo. Můj pocit teď byl plné paniky že jsem začala couvat z postele. Spadla jsem na zem. Vyděšeně jsem zírala před sebe .Hudba dozněla. Už nehrála. Pohlédla jsem na postel. Na ní byl stále Peter. Vyděšeně jsem pohlédla za sebe kde bylo zrcadlo. Zavřela jsem pusu. Tohle nejsem já. Pod očima kruhy,nateklé oči od slz. Zavřela jsem oči a znovu jsem je otevřela. Tohle nejsem já. Chytla jsem se bříška. Tam kde se rodí nový začátek .Ne půjde. Musí jít pryč. Zavrtěla jsem hlavou před představou že bych si to měla nechat. Je mi sedmnáct a já chci dítě s někým jiným. Znovu jsem zavřela oči a nadechla jsem se.

 

,,Byl to sen."Zaslechla jsem za sebou hlas."Otočila jsem se k němu. Seděl na kraji postele.

,,V tom snu.Je stejný teď byl ale i s koncem."Zašeptala jsem.vystrašené oči se nechtěli vrátit do normálního výrazu tak i ne mé vystrašené pulzující srdce. Měla jsem ale velký uzel v krku. Zakřičet říkala jsem si. Taky jsem udělala. Zavřela jsem oči a nadechla jsem se. Vykřikla jsem .Dvakrát za sebou. Pak už jen ještě jednou.

 

,,NE!!!"Zakřičela jsem co mi síle stačili.Do pokoje přišel Josh.,,Ne!"Zavrtěla jsem hlavou.

,,Měl konec,uhořela jsem.tančila jsem a já jsem uhořela. Tvář jsem zahlédla byl to on...viděla jsem ale i sebe a tohle malé."Zavzlykala jsem. Vstala jsem a skočila jsem mu do náruče.

 

,,Potřebuješ spánek."Zašeptal mi. Vešel do koupelny a podal mi prášky na spaní. Vzala jsem si dva. To mě nezabije,když už ne tento sen. Znovu jsem se ponořila do spánku na Peterovi hrudi. Vím že už jsem neměla žádný sny. Bezzesná
noc?Den

 

°°°°

 

 

 

 

 

Probudila jsem se až v sobotu a to časně ráno. Peter ležel vedle mě. Usmála jsem se. Vyšla jsem z pokoje a šla jsem se nasnídat. Náladu jsem měla už lepší .Nemyslela jsem na to co se stalo. Doufala jsem že je to jen sen,i když je mi teď jasné že není .Do kuchyně přišel Josh po hodině Peter. Přemluvila jsem je že si zahrajeme karty. Karty černého Petra,kterého jsme milovali a u kterého se nám povedlo se zasmát. Taky že se svedlo. Podváděla jsem a je to rozčilovalo. To mě probralo ještě víc. Večírek se nekonal ale za to přišel Julian s Alexem. Jak já jsem je milovala,i když jsem u nich žádnou šanci neměla. Byli milí,přátelští a hlavně mi zvedli více náladu ve hře qwister.

 

Čas tak rychle utekl. Kluci museli domů a já jsem zůstala s Joshem a Peterem. Rozhodla jsem se že budou semnou v pokoji na jedné postele. Nenechali se dlouho přemlouvat. Usnula jsem hned. Byla jsem vyčerpaná že jsem neměla žádné sny. Neděle probíhala stejně ale kluci si všimli že přemýšlím nad zítřkem.Návštěva doktora. Tam kam jsem nikdy nechtěla vstoupit.

 

 

 

 

Nastal den D. Vzala jsem si jeden prášek na spaní. Ráno bylo strašně nervní. Dohodli jsme se že půjdeme do škole .Lékař měl dneska ordinaci až kolem třetí hodiny do šesti. Vstup do škole byl normální jako každý den. Výtvarce jsme se věnovali ničemu. Měli jsme suplování,takže jsem kreslila jen nálady a znovu ve fialové barvě plačící dítě.

Dana jsem potkala na chodbě dvakrát. Pak na obědě. Zaslechla jsem hlasy,když jsem šla na oběd ven.

 

 

 

,,Petere!"Zakřičela jsem na něho.Nebyl tam sám.Jůlian,Alex,Markus,Robert a Josh.

,,Neboj se jen mu vysvětlujeme situaci aby od tud odešel."Snažil se mě uklidnit Rob. Jen jsem přikývla. Šla jsem za nima a hlavně blíž k němu.

,,Že bych si to dítě nechala aby jsi mi platil alimenty?Nebo chceš jít do vězení?" Trošku postrašit.

,,Dítě?"Otázka a šokovaný výraz. Dala jsem mu pořádnou facku.

,,Jistě otče."Zavrčela jsem a odešla jsme do škole na poslední dvě hodiny.

 

 

Škola se vekla jak šnek. Vyjeli jsme směr město a nemocnice. Jel Josh i Peter. Peter na nás čekal před čekárnou. Josh byl semnou v čekárně. Pohledy žen jsem nesnesla.Nedivím se co si myslí. Jsem mladá a taky na to vypadám. vypadám spíš na třináct než na sedmnáct ale vzhled tu nehraje roli.

Johs mi masíroval zápěstí.trochu mě to uklidnilo a uvolnilo.Když jsme byli na řadě Josh šel semnou.Chtěla jsem aby tam byl semnou.

 

 

 

,Dobrý den."Pozdravila jsem doktora.

,,Dobrý den..takže tam si vlezte do kabinky. Vysvlečte si jen kalhoty a kalhotky pak se sem vrať te.

 

,,Takže slečno máte nějaké problémy nebo jste se rozhodla pro prášky?"Zeptal se mě. Skousla jsem se do rtu. Pohlédla jsem na Josha ten přikývl.

,,Sestru minulé Pondělí znásilnil jeden spolužák. Bohužel nedostala měsíčky. Dělala si i těhotenský test,který ji vyšel pozitivní."Vděčně jsem se usmála.

 

,,Tak tohle je jiná věc."Zapsal si poznámky do karty.Takže slečno vylezte si sem na horu.Pochopím,když vám to teď přijde dotěrné."Navlékl si rukavice.Bratr se postavil vedle mě a držel mě za ruku (nebojte se měla jsem dlouhé tričko brácha nic neviděl.) Měl pravdu bylo to nepříjemné.Hlavně když se mě znovu zmocnila panika.nechtěla jsem aby..mě znovu někdo osahával.

,,Dobře,zánět tam není nic neobvyklého,takže teď vás požádám aby jste zašla na záchod.Sem do skleničky."Povzbudivě se na mě usmál.,,Běžte se obléct."Přikývla jsem.,,Pak se sem vrátíte a pokut bude opravdu pozitivní tak vás pošleme na ultrazvuk,i když tam nic moc nic neuvidíme."Utichl.Vyšla jsem ven.,,Dítě si necháte nebo ne?"Na tuhle otázku jsem hned
znala odpověď´d ale teď jsem si nebyla s tou odpovědí jistá.

,,Interrupce může být do dvanácti týdnu.Vy jste asi v prvím.Ve vašem případě bychom začali za týden.Takže příští Pondělí.Uvidíme podle výsledků."Zmlk.Přikývla jsem.Vzala jsme si skleničku a odešla z místnosti.Josh mě objal kolem ramen.Vyšli jsme ven z čekárny.Kde byl Peter.

 

 

,,Musíme ještě na vyšetření pak v Pondělí bude po všem."Zašeptala jsem mu. Zašla jsem na záchod po pěti minutách co jsem se zpamatovala z pocitu paniky jsem vyšla .Zaklepala jsme na ordinaci. Sestřička nás vzala. Do skleničky dala papírek. Test. Nechtěla jsem ho vidět. Josh mi stále přejížděl po zápěstí. Sestřička mi oznámila jen tak že je pozitivní. Jistě to jsem už věděla.chtělo se mi křičet. Znovu jsme vešli k doktorovi,který mi podal žádost o vyšetření na ultrazvuk.
Trávili jsme zde hodinu a půl.Když konečně bylo po všem usnula jsem v autě.Byla jsem tak unavená že jsem stěží vnímala doktora,který mi oznamoval věci,které proběhnou v Pondělí.

 

 

 

 

°°°°°°°°°

 

http://www.youtube.com/watch?v=khfClqzWqC8&eurl=http%3A%2F%2Fadmin%2Eblog%2Ecz%2Fclanky%2F38240916&feature=player_embedded

 

 

 

 

Prospala jsem celé tři dny. Moje nervy byli na dranc tak jako moje pocity a moje nejistota v rozhodnutí.
Kluci mě nechali o samotě. Musela jsme si myšlenky srovnat v hlavě. Stále jsem si říkala že musí jít pryč.
Ale jak můžu dát něco pryč? Živého tvora,který se rodí ve mě. Celý den jsem proležela v posteli .Měla jsem zamčeno,takže jídlo mi nechávali za dveřmi. Vždy jsem snědla jen ani ne půl. Neměla jsem chuť. Chuť jsem neměla ale hlad jsem měla strašný. Blížil se den D pondělí. Pondělí konce jednoho živého tvora.
Zaznělo v půl jedné zaklepání. Nadešel čas. Touha aby dítě žilo bylo silnější než moje rozhodnutí nad,kterým jsem si stále stála.

 

Vyšla jsem z pokoje. Pokusila jsem se o úsměv. Josh mě objal. Peter mi vzal tašku. Nastoupili jsme do auta.

,,Budeme s tebou."Povzbudivě mě objal Josh,když jsme vystoupili z auta,před nemocnicí. Jen jsem přikývla a snažila jsem se o nesmělí úsměv.

 

 

 

 

,,Dobrý den."Pozdravili jsme na recepci.

 

,,Jistě,vím kdo jste."Přikývla.Otočila se za sebe a vyhledávala moje jméno.Podala nám složku.

 

,,Tyhle papíry,vyplňte a podepište. Máte hodinu než nastoupíte. Pokut byste si to rozmyslela. Zde máte ještě jeden,který vyplníte že si dítě necháte,pokut budete ho chtít dát k adopci napíše."Přikývla jsem. Tohle jsem nechtěla. Hodinu čekat. Čekat než tohle všechno skončí. Kluci vzali papíry. Měla jsem pokoj číslo dvanáct v prvním patře.Na pokoji jsem byla sama.Ještě že tak. Pustila jsem si rádio a prozpěvovala jsem si písničku.."Láska na 100 let."

 

,,Já nevím,jestli dělám dobře."Zašeptala jsem.,,Já nevím.."

,,Labes." Ztěžka vyslovil moji přezdívku Peter. Sedl si na kraj postele. Pohlédla jsem k oknu kde stál Josh. Nadechla jsem se. Peter vzal moji tvář k sobě do svých dlaní.

 

 

,,Labes jsi mladá,mám před sebou hodně času a hlavně jsi na to..promiň že to říkám ale moc mladá.
Mladá a hubená. Víš jak je to těžké?I,když přibereš...snad nechceš aby dítě žilo bez otce."

 

Skousla jsem se do rtu. Měl pravdu.

 

 

,,Mysli Labes na sebe.Teď hlavně mysli na sebe. Třeba za pět let to bude jiný. Vím že ti nepomáhám ale mysli hlavně na sebe."Díval se mi do očí. Zavřela jsem je a zapřemýšlela jsem nad jeho slovy. Nad tím to jsem neuvažovala. Nepřemýšlela. Myslela jsem jen na to malé. Objala jsem si břicho. Znovu jsem otevřela oči. Stále sledoval můj obličej a držel ho ve svých dlaní. Usmála jsem se na něho. Přikývla jsem. Položila jsem dlaň na jeho ruku a spustila jsem ji ze své tváře. Pohlédla jsem k okno .Josh stále sledoval okolí venku. Znovu jsem pohlédla na Petera. Tentokrát jsem vzala jeho obličej do svých dlaní. Dala jsem mu pusu na čelo ale i na rty.

 

 

 

,,Dobře máš pravdu."Zašeptala jsem. Usmál se na mě. Dál jsme hovořili o tom

co bude s Danem.nechala jsem to být i oni.Jen poněm chtěli aby přestoupil na jinou školu,když už ne odstěhovat se.Hodinu jsme čekali. Poslouchali hudbu a zpívali.

Autor: seiren (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování



Sdílet

Diskuse pro článek Sorry,I Can´t be Perfect! (2):

no dufam ze na koniec si nenecha to dieta !! a je to velmi pekne napisane takze len tek dalej

Hezký,píšeš dobře..ale trochu si dávej pozor na ty chyby:/ Jako že třeba pořád píšeš 'do škole' místo 'do školy' a další...promiň,neber to osobně,jen by to bez nich vypadalo líp:D

výborná povídka pokračuj prosím

naadhernee...jaa osobne bych mu dala takovou pres ...ehmm..danovi jakoje to smutnnyy...ae je to sqele napsany honem dalsii!!

krása a smutný

Stále bezvadné, moc krásně píšeš, jen tak dál ;)

Přidat komentář:

Nick:

Text: