OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Sorry,I can´t be Perfect! (1)

Ahujky. Povídka je o životě holky, která skočí klukovy...pak vše a všechny ztratí. Vrátí se do normálního života? Nebo ne? Toť se možná dozvíte pokud, chcete aby sem pokračovala díky a bye!

03.08.2009 (12:39) • seiren • Povídky » Na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 1824×

Jen za ním
jen za ním chci jít
jen za ním
jen za ním chci jít
jen za ním
jen zaním chci jít

Pomalými kroky tančím od rádia ke zrcadlům, kde je tyč. Tyč pro baletky. Baletní tyč kde jsem trénovala jen dva roky. Dva roky baletu. To utrpení ale i tak je to překrásný tanec.

Jen za ním
jen za ním chci jít
jen za ním
jen za ním chci jít
jen za ním
jen za ním chci jít

Tanec. Tanec je pro mě vším, když se trápím, když mám zlé sny, když mi něco nevychází, když nad něčím přemýšlím. Tohle je moje útěcha. Útěcha za štěstím. Útěk od zlých myšlenek.

V zádech mám arsenál dávních dnů
zbytečných bez jeho plánů

Láká nás Nefritová hráz
Čínskou zdí
vítr vát nepřestává

Došla jsem k tyči po špičkách. Dneska musím zapomenout na ten sen. Sen, který se mi stále zdá stejný a každou noc.

S ním s ním být
a tím jít krokem mílovým
ať udělá co udělá
ať sta sluncí žár nás na popel spálí

Jen za ním...

Sen. Ten sen. Tančím sama doma. Ticho. Všude je jen ticho. Venku nezpívají ani vrabci. Nic. Všude je jen ticho. Já tančím. Balet. Ten balet, který jsem dělala jen dva roky. Ten bolestný tanec ale překrásný tanec.

Tančím jen tančím po špičkách. Na palcích bez bot. Bez piškotů. Jen na boso. Dělám otočky. Na jednu stranu a pak na druhou. Jen otočky, nic víc nic míň. Předemnou se objeví osoba. Osobu neznám. Nevidím mu do tváři. Podle postavy je to muž. Stále jen tančím. On se směje a vylévá něco na podlahu. Smrdí to. Znám tu vůni, ale nemohu si vzpomenout. Když už tuším co se bude dít. Probudím se. Někdy mě musí probudit bratr. Můj křik mu dělá obavy. Zná můj sen. Můj sen. Sen Baletní. A jen oheň. Ten poslední záblesk byl dneska oheň.

V zádech mám arsenál prázdných dnů
zbytečných bez jeho plánů

Váhání jestli bude chtít
sálání že ohňový sny roufouká

S ním s ním být...

Probudila jsem se sama. Časně ráno. Kolem čtvrté ranní. Dala jsem si studenou sprchu a vydala jsem se sem. Do sklepa našeho domu. Sklep by se nedal nazvat sklep, ale tělocvična. Po celém obvodu domu dole byla tělocvična. Taneční,posilovna,pink ponk. Najde se i zde bar. Velký nádherný bar. Každý nám to zde záviděl. Naše rodiče jsou bohatí. Bydlíme ve vile. Každý víkend zde trávíme večírek. Je tu dobrý izolant proti hudbě. Nejde slyšet do okolí, ale jde slyšet tedy cítit v domě až v horním pokoji. Píseň dozněla a tím i můj sen. Udělala jsem pár otoček k rádiu a vypnula ho.

Sundala jsem si piškoty, když se otevřely dveře. Pohlédla jsem k nim. Objevil se tam brácha. Josh. Usmála jsem se na něho. Úsměv mi oplatil. Za ním vstoupil do místnosti Dimitri.

,,Ahoj."Pozdravila jsem je a oba jsem objala. Můj pozdrav. Už si zvykli.

,,Ahoj."Odpověděli mi v objetí.

,,Zase ten sen?"Zeptal se mě Josh. Přikývla jsem.,,Snídala jsi?"Dálší jeho otázka ve zvyku. Přikývla jsem.,,Dobře tak půjdeme."Vzal mě kolem ramen a odcházeli jsme ven. Dneska byla neděle.

Den, kdy jsme trávili s jeho a mýma kámoši čas venku s hrou nazvanou fotbal, ale nejen tento sport je v plánu. Cestou se kluci bavili o soutěži, která je čeká v úterý. Jdou hrát za školu tenis. Tenis. Můj bratr a tenis stále jsem vrtěla hlavou nad tím to sportem. Stěží zvládá ping pong.

Dorazili jsme na hřiště. Hřiště se nalézá u škole. Je na podnájem. Domluvíte se kdy, chcete jít na hřiště, zaplatíte a můžete zde být celý den. My jsme si brali každou neděli. Milovala jsem tento den. Dneska zářilo slunce. Je květen. Měsíc,který mám ráda. Na hřišti už byl zbytek kluků.

Hlavně Peter. Můj kámoš od školky. Chodili jsme na stejnou školu a taky chodíme na stejnou střední, i když je o ročník starší. Mám ho ráda. Mezi náma nic víc není a on to dobře ví. Jsme jen a budeme přátelé. Jistě zde nemohl chybět Robert. Rudé vlasy,tetování. Tohle byl lámač dívčích srdcí.

No ale spíš jak se to vezme. Chodí s bráchou na střední do posledního ročníku. Oba dva na základce propadli. Proč oba?Jedonuše, Robert měl problém a můj bráška mu pomohl tím že propadne a zůstane s ním. Jedonušeji jsou nerozluční přátelé. Nebojte se homosexuálové nejsou tak jako Alex s Julianem. Jenže to víte jsem jeho sestra a když mě s ním ale i s celou partou potkají holky ze škole hned se na mě lepí. Je to strašné a otravné. Hlavně neví, jak jsou trapné. Tímto chováním. Sám si to uvědomoval.Dělal si z toho srandu. Tak jako ze mě. O mě je velký zájem prý, nevím tedy co je ne mě tak přitažlivého asi moje nálada, která se každý den mění.

,,Ahoj,krasavice má dneska přátelskou náladu?" Zeptal se nadšeně mě objal a vlepil mi pusu na čelo.

,,Jasně ale ještě si to rozmyslím." Zabručela jsem a odstrčila ho od sebe. Zasmál se mému tónu.

,,Dobře tými jsou stejné a dneska je řada na vaši starně si vysléct trička." Pobízel nás do hry.

Já jsem byla v týmu s Julianem,Peterem,Markusem a Alexem...

,,Co?" Vyjekla jsem, až teď jsem pochopila že mluvil k našemu týmu,když si kluci vyslékli trička. Všichni se zasmáli.

,,Ale no tak,pravidla znáš. Dneska je hezky a minule jsi chyběla, řada je na vašem týmu." Pokrčil rameny Rob. Pravidla jsem znala. Byla to jeho a brášinová pravidla. Aby se trochu opálili a hlavně tak aby viděli ty tváře holek, které kolem tudy chodili schválně,každou neděli.Teď se přiznávám že jsem na to zapomněla naposledy jsem s nima hrála před pěti měsíci a to byla zima.Teď jsem  snima měla hrát i já. Přemluvili mě za čokoládu. No vědí čemu neodolám.

,,Tak jdeme šup, triko dolů." Zasmál se a natáhl ruce k mému tričku. Uhla jsem mu.

,,Umím se vysléct sama." Zabručela jsem znovu. Jistě na něho jsem pořád nabručená. Ty jeho vtípky. Znovu se zasmál.

,,Ach jistě vidím."Zašeptal mi do ucha. Jen jsem si povzdychla a utíkala k lavečce kam kluci pohodili trička.,,Opálit."zašeptala jsem si pro sebe.Vyslékla jsem tričko.Měla jsem plavky,takže moc neuvidí,taky co by chtěli vidět? Jako by vživotě neviděli holky na bazéně, kde tráví soboty? No nic šla jsem na místo. Neposlouchala jsem jejich pokřiky. Jen jsem se zastavila na svém místě.

,,Hrajeme nebo ne?!"Křikla jsem na ně. Všichni na chvíli ztichli. Ozvala se píšťalka a hra začala.

No začala hra ale i hudba.

http://www.youtube.com/watch?v=dq0GsPUPQs8&eurl=http%3A%2F%2Fadmin%2Eblog%2Ecz%2Fclanky%2F38218862&feature=player_embedded

Ach ne zasténala jsem v duchu. Hrál Enrique Iglesias Push...tu písničku jsem měla ráda ale nebyla jsem jediná. Při hudbě se nejen hrálo ale i tančilo a zpívalo. No na to jsem taky zapomněla. Všichni se honili za míčem. Zastavila jsem se. Sakra. Dupla jsem do země. No nic hudbu jsem vnímala. Běžela jsem za míčem k Mikovi. Sebrala jsem mu jednoduše míč a běžela jsem dál. Směr brána. Jenže kluci mi zablokovali cestu. Mik se šklebil a Rob se smál. Dostala jsem se za ně otočkou a dál jsem běžela směrem k bráně. V bráně byl brácha. Do hry jsem se vžila. Až moc,vedle mě se dostal Mik z druhé nikdo nebyl ale někdo mě ze zadu uchopil kolem pasu a vznesl mě nad zem a otočil se se mnou.

,,Hey!"Vykřikla jsem.,,Tohle je podvod a neférové."Zabručela jsem. Spadli jsme na zem. Já jsem byla dole, on nahoře. Jistě Robert jako vždy. Vyplázl na mě jazyk. Vstal a mě nechal ležet na zemi. Odběhl a věnoval se hře. Dálší nevýhoda nemít tričko. Vstala jsem a zkoumala jsem záda. Jistě škrábanec a zelený flek. Tak i na kraťasích. Udělala jsem pár kroků,když na mě ze zadu někdo zavolal.

,,Labes."Otočila jsem se. Byl to Julián pro něco se skláněl. Došla jsem k němu.

,,No?"Řekla jsem otráveným hlasem.

,,Není tohle tvoje?"Zeptal se mě a spustil mezi prsty řetízek. Řetízek bez křížku. Dostala jsem ho v deseti od Joshe. Nikdy jsem ho nesundala. Milovala jsem ten řetízek. Zalapala jsem po dechu. Zmocnila se mě panika.

,,Křížek, kde je?"Zeptala jsem se ho a vzala jsem si od něho řetízek bez křížku.

,,Nevím."

,,Musím ho najít."Sedla jsem si do trávy a pročesávala jsem místo kde se našel řetízek.

,,Hej,co se děje?"Zvolal Robert. Otočila jsem se na něho.

,,Ty sklapni!"Vykřikla jsem na něho a pokračovala jsem v hledání. Julian mi pomáhal. Nic jsme nenalezli. Přišli k nám i Josh a Peter. Zbytek se šel na pít.

,,Co se děje?"Zeptali se oba dva zaráz. Ukázala jsem jim přívěšek a dál jsem prohlédavala trávu.

,,Nemůžu ho najít."Zabručela jsem.

,,Koupím ti jiný."Pohlédla jsem na něho.

,,Ne!"Zavrčela jsem.,,Už by to nebylo ono."zašeptala jsem.

,,Mohl se ztratit jinde. Měla jsi ho?"

,,Měla jsem ho do té doby než mě ten cvok popadl a shodil na zem."Kopla jsem do země. Zmocňoval se mě vztek.

,,Beck, uklidni se najdemeho."Snažil se mě uklidnit Peter. Nadechla jsem se a prohlédla jsem místo kama jsem šla. Nic. Vstala jsem a vydala jsem se za Robertem.

,,Labes."Zvolali na mě.Nevnímala jsem je.

,,Kde je?"Vyjela jsem po něm z ostra.

,,Co kde je?"Nechápavě pokrčil obočí.

,,Křížek a nerozčiluj mě!"Zavrčela jsem na něho. Ruce jsem dala do pěsti. Vztek se mnou jen lomcoval.

,,Labes,přestaň."Zadržel mě Peter. Uchopil mě za zápěstí.,,Robe, pokud ho máš nebo víš kam spadl tak ji ho dej."Zamračeně na něho pohlédl.

,,Nevím nic o tom přívěšku, přisahám."Pokrčil rameny a udělal neviný obličej.

,,Máme ho."Zvolali za náma. Nadechla jsem se a vydechla.

,,Máš štěstí."Zavrčela jsem na něho a otočila jsem se ke klukům.

,,Pojď půjdem." Objal mě Peter. Joshovy jsem podala přívěšek ,nasadil mi křížek a dal mi ho na krk.

,,Promiň."Zašeptala jsem mu. Omlouvala jsem se mu zase že jsem se nechala vytočit ale já se nezměním a on to dobře veděl.Dal mi pusu na čelo a objal mě.

,,Myslím že půjdeme."Přikývla jsem a odešli jsme.

°°°°°°

,,Joshi?Chtěla bych udělat večírek dneska večer." Kousla jsem se do rtu.Odpoveď mohla být ne, protože zítra je škola.

,,Dnes? Večírek?"

,,JO."Zašeptala jsem sklesle.

,,Dobře, tak jdi domů, já jdu pozvat lidi."Souhlasil. Jen jsem přikývla a šla jsem domů. Do sklepa. Do naše tělocvičny. Sedla jsem si do rohu místnosti a přemýšlela jsem nad tím proč jsem tak strašná.

Protivná holka, která má problémy s náladama. Schoulila jsem se do klubíčka u zrcadel a asi jsem usnula.

,,Lab,stávej.No tak Becky stáváme."zatřásl někdo semnou. Otevřela jsem oči. Nademnou se skláněl Peter.

,,A...ahoj..."Zašeptala jsem a posadila se do tureckého sedu. U baru byl zbytek kluků ze hřiště.

,,Usnula jsi, nechtěli jsme tě budit ale za chvíli přijdou lidi, takže..."Přikývla jsem a zívla.

,,To je dobrý, kolik je hodin?"Zeptala jsem se.

,,Bude šest. Rozhodli jsme se že večírek začne v šest do deseti, když je zítra škola."Vstal a podal mi ruku. Přijala jsem ji a s jeho pomocí jsem vstala. Usmála jsem se na něho.

,,Půjdu se převléct."Vyšla jsem z místnosti. Vystoupila jsem schody nahoru do svého pokoje.

Můj pokoj je tak akorát. Není velký a ani malý. Vypadá jako ložnice, což v tom to domě vypadají všechny pokoje. Velká postel uprostřed. Hlavně hodně světla. Moc prosvětlený pokoj okny. Jedna velká skříň. Tohle mi stačí. Stůl, kde dělám úkoly tak ten nemám. V pracovně dělám potřebné věci do škole.Taky tam často usínám na pohovce.

Otevřela jsem skříń. Moje oblečení. Mno byla jsem bohatá ale měla jsem více bot tedy converesek než oblečení. Asi čtyři sukně, dvoje šaty pak jsou to jen rotrhané kraťase a ryfle. Trička bez rukávů, s dlouhým rukávem no a prostě obyčejná trička. Vzala jsem si černou sukni s červeným potiskem k tomu jsem si vzala tričko bez rukávu v oranžové barvě. Na nohy jsem navlékla pravé černé konveresky. Takhle jsem chodila často do škole,takže dole by nemuseli mít překvapení.

Nemuseli by mít ale měli. Kluci začali aplousovat. Udělala jsem jim několik baletních otoček a sedla jsem si za bar.Za barem byla Emma moje kámoška. Dalo by se říci že jediná kámoška.Známe se s kroužku od koní. Zítra večer odjíždí na závody.  Já bych mohla taky ale neměla jsem na to náladu.

No jedonuše na závody já jedu až příští týden na dva dny,takže ona jede o něco dřív což ji ale i mě mrzí. Dneska obsluhovala. Nebojte se prodej alkoholu se tu neděje. Tedy až na to že za jednými dveřmi je sklípek s vínem ale i vodka se tam najde,takže teď se jen modlit aby někdo nedostal tak velkou žízeň. Je neděla a zaslechla jsem bráchu jak lidi, kteří přicházeli varoval že dneska bude jen džus. Džus byl ale i nebyl. Někteří si donesli svoje, takže se to tu pěkně rozjelo.

Hrála muzika, dost nahlas. Nikdo se neslyšel. Hrála se flaška jak na úkoly tak na svlékání oblečení.

Já jsem měla větší štěstí. Zůstala jsem jen bez trička. To by se nedalo říct o Jůlianovy. Ten zůstal v trenýrkách. Hru jsme pak ukončili. Tančili jsme,zpívali a blbli. Tohle jsem dneska potřebovala. Odmotat hlavu od toho co se ráno stalo. Hráli jak ploužáky tak i taneční hudby. Naše skupinka je vyloženě taneční takže jsme se rozdělili do skupin a tančili proti sobě. Byla to sranda, když jsem jim ukázala že se umím taky točit na hlavě tak jako oni kluci.

http://www.youtube.com/watch?v=saalGKY7ifU&feature=PlayList&p=23BE56AC15372E44&index=0

Pak začala hrát ploužák písnička od Titanicu. Tu jsem zbožňovala. Milovala jsem ten film a tu hudbu. Na této skladbě jsem vyhrála domáci Hobby na koních v drezuře. Nezapomenutelný zážitek. Při této hudbě vždy kreslím a hlavně přírodu ale hlavně mého bratra.

Na ploužáka tančilo jen pár lidí. Sedla jsem si k baru. Zakecela jsem se s Emmou. Musela jít už domů. Za bar přišla neznámá holka. Měla modré vlasy. Zdálo se že je tu nová. Neznala jsem ji. Když jsem ji chtěla oslovit. Někdo mi zaklepal na rameno. Byl to Peter . Peter, který už měl hodně upito ale snesl se lépe než Robert.

,,Smím prosit?"Zeptal se mě. Přikývla jsem a začali jsme tančit na ploužák. Písnička sílila hlasem a tak i on se svým tělem. Více si mě k sobě přitiskl. Pohlédla jsem mu do očí a zavrtěla hlavou. Chtěla jsem ho od sebe dostat ale nešlo to. Jednou rukou si mě více k sobě přitiskl a tou druhou mi nazvedl bradu. Nestihla jsem nic namítat. Políbil mě."Sakra." Pomyslela jsem si v duchu. Jasně jsem mu říkala před pěti lety že zůstaneme přátelé. Možná že je to tím alkoholem. Více si mě k sobě tiskl. Píseň stále hrála. Jeho rty byli naléhavé a drtivé na mé. Na chvíli jsem se mu podala a oplácela jsem mu polibky. Jenže on sílil. Začala jsem ho dlaní odstrkovat. Toho více povzbudilo. Ani malé plácaní po tváři, odstrkování a drápnutí mých nehtů ho nezastavilo.

,,Ehm..ehm..smím prosit?"Ozvalo se vedle nás zakašlaní. Teď jsem byla volná a vděčná.

,,Ne."Sykl na něho Peter. Byl to cizí kluk. Jméno ale i tvář jsem teď viděla poprvé v životě tak jako u té holky. Možná nová rodina a Josh chtěl být milý. Jako vždy. Vděčně jsem se na něho usmála.

,,Petere, hodně si toho vypil odvedu tě do pokoje pro hosty."Rozhodla jsem se. Kypěl zlostí tedy naštvaností.,,Pomůžeš mi?"otočila jsem se na neznámého. Zalíbil se mi. Už šílím. Já a zamilovat se.

Přikývl. Petera jsem vzala za jednu ruku on za druhou a vedli jsme ho z místnosti pryč .Museli jsme až do druhého patra. Zvládli jsme to. Položili jsme ho na postel a odešli. S úlevou jsem si povzdychla.

,,Díky."Zašeptala jsem mu.

,,Nemáš zač. Přemýšlel jsem jestli mám zasáhnout asi jsem udělal dobře."

,,Přehnal to s pitím on když je na mol je vedle."Zavrtěla jsem hlavou a šly jsme dolů.

,,Ty jsi kdo?Nějak tě neznám."

,,Jsem Dan ,včera jsme se přistěhovali se sestrou."Odpověděl zkráceně a šli jsme dál.Jen jsem přikývla.,,Jinak zatančíš si semnou?"Mrkl na mě a otevřel mi dveře.

,,Jasně."Usmála jsem se na něho. Vzal mě za ruku a došli jsme na parket.

http://www.youtube.com/watch?v=z8wnLt9NX-o&eurl=http%3A%2F%2Fadmin%2Eblog%2Ecz%2Fclanky%2F38218862&feature=player_embedded

Hrála písnička od Support Lesbiens...První máj. Dálší ploužák. Ochotně jsem mu dala ruce kolem krku a pomalu jsme se kroužili v pomalém rytmu hudby. Povídali jsme si. Zjistila jsem že je mu devetenáct, jeho sestra je Lilian a je to ta holka za barem. Přistěhovali se sem za tetou. Otec jim zemřel před měsícem a matka se jim shroutila a tak šli sem. Zjistila jsem že bude chodit na stejnou školu jako já až na to že do třetího ročníku. Jeho sestra do druhého. Často cestovali proto jsou ve škole pozadu jak se studiem tak i s ročníkem. Bydlí prý na stejné ulici jako my jen o šest domů dále. Bavili jsme se do půl desáte. Rozloučili jsme se zbytkem lidí. Poklidili jsme nepořádek. Nebylo toho tolik jak bývá sobotu. Rozločila jsem se s naši skupinou. Joshovy jsem oznámila že Peter je v pokoji pro hosty. Jen přikývl a zalezl do svého pokoje. Já jsem ještě zkontrolovala Petera. Spal. S úlevou jsem si dala sprchu a zalezla do peřin. Usnula jsem až o půl noci. Moje mysl byla zaprázdněná myšlenkama na dnešek.

Peter byl a je a bude jen kámoš. Přítel,kterého mám ráda. Ne kterého miluju. Já nevím co je to láska a někoho milovat. Rodiče tu nejsou. Ani nevíte jaký je to pocit, když si nemůžete promluvit s matkou o klucích a podobně. Tohle mě trápí a je to moc bolestné.

Vzbudila jsem se bylo půl paté. Protáhla jsem se a snažila jsem se znovu usnout. Bez úspěchu. Vyšla jsem z pokoje za Joshem. Spal. Vlezla jsem si k němu do postele.

,,Hmm.."Zabručel a ospale otevřel oči a pohlédl na mě.,,Děje se něco?"zeptal se ospale.

,,Promiň nechtěla jsem tě vzbudit nemůžu usnout a..."Nedokončila jsem větu. Nevím jak začít.

,,Je půl paté..."Zaskuhral. Opřel si hlavu o loket a pohlédl mi zkoumavě do tváře.,,Becky co se děje?"Zeptal se starostlivě. Zavřela jsem oči. Hledala jsem správná slova.

,,Já..jak mám říct Peterovy že mezi náma víc nebude?...Já nevím s kým to mám probrat..."Zašeptala jsem.

,,Aha..."Zamračil se a přemýšlel co říct.Pokračovala jsem.

,,Mluvili jsme o tom to pomalu celý rok. Myslela jsem že to pochopil jenže dneska. I když byl napitý zdálo se že je to on. Byl to on ne alkohol." Zasténala jsem a lehla jsem si pohlodlněji na kraj jeho postele.

,,Zkus mu to zopakovat. Pomalu a opatrně. Pokud tohle nepomůže tak ho zkus na chvíli ignorovat pak možná na to příjde že nejleší bude aby jste zůstali přátelé.Myslím že přátelství je důležitější než láska nebo vztah."Zamračila jsem se.Ignorovat.,,Promiň asi jsem ti nepomohl."Zašeptal lítostným tónem.Pohlédla jsem na něho a usmála se.Dala jsem mu pusu na čelo.

,,Díky,myslím že to zvládnu jen nechci aby pak žárlil..asi jsem se...zamilovala."

,,Do koho?Do toho nového?Dana?"Chrlil na mě otázky.Zasmál se mému výrazu.

,,Asi jo."pokrčila jsem rameny a sešla jsem z jeho postele.

,,Beck,kam jdeš?"Zeptal se mě a smutně se usmál.

,,Jdu probudit z kocoviny Petera..aby byl fit do škole."Pokrčila jsem rameny. Jen se zašklebil a usnul. Odešla jsem z místnosti a vešla do druhých dveří.

Peter stále spal. Nic překvapujícího.Roztáhla jsem závěsy a rolety. Dovnitř proniklo jasné světlo ale i tma. Nic. Klekla jsem si před jeho postelí a hlavou. Zatřásla jsem sním a oslovila jsem ho několikrát asi za pět minut se povedlo. Probral se. Zmateně zamrkal a rozhlédl se kolem sebe. To už jsem stála ze sklenicí vody a s práškem v ruce.

,,Dobré ráno."Zašeptala jsem a věnovala jsem mu úsměv.

,,Jo dobrý...jak pro koho."Zabručel. Sedla jsem si na kraj postele. Podala jsem mu sklenici s práškem. Zapil ho. Za pět minut by měl zapůsobit a přestat mu bolet hlava.

,,Je to lepší?"Přikývl. Tentokrát se na mě i usmál.

,,Hele měl jsem jen tři vodky...vůbec nechápu jak se mi povedlo být na mol."začal protestovat. Jen jsem přikývla.

,,Běž si dát sprchu. Donesu ti od bráchy oblečení pak se nasnídáš a dáš si kávu. Nezapomeň že musíš do škole."Vstala jsem a odešla z místnosti. Ze skříně jsem vytáhla nějaké hadry a znovu jsem vešla do pokoje pro hosty. Z koupelny se ozývala voda. Za deset minut vylezl s ručníkem okolo pasu. Švihla jsem po něm oblečení. Znovu vlezl do koupelny a oblékl se.

,,Teď vypadáš jako člověk."Usmála jsem se na něho.

,,Jasně."Zašklebil se.,,ale dal bych si ještě šoflíka."Pohlédl na budík bylo půl šesté. Pokrčila jsem rameny.

,,Jistě tak si dej šoflíka o půl sedmé tě vzbudím mezitím si udělám vlastní potřeby a nachystám vám snídani."Vyskočila jsem na nohy a zamířila ke dveřím. Když jsem vzala za kliku a otevřela dveře Peter se o ně opřel rukou a zavřel je. Mě chytil za zápěstí a otočil si mě k sobě. Přitiskl mě na dveře.Jednou rukou mě objal kolem pasu a druhou mi nazvedl bradu.

,,Přestaň."Zašeptala jsem.

,,Promiň ale..."Nedokončil. Svoje rty přitiskl na moje. Tentokrát byli jiné. Pomalé nebyli tak naléhavé a touževné. Byli spíš bolesti a lásky. Pustil mi pas. Více si mě přitiskl na dveře. jednu ruku mi dal kolem svého krku,taktéž i tu druhou. Povolila jsem mu. Polibky jsem mu začala vracet ale jen na chvíli. Znovu jsem uchopila jeho bradu a snažila jsem se ho odstrčit.

,,Podej se tomu."Zašeptal blízko u mých rtů. Nestihla jsem odpovědět. Znovu mě začal líbat tentokrát naléhavěji a touževně. Jednou rukou mě držel znovu kolem pasu druhou mě začal přejíždět po ruce. Pak k pasu až k bříšku. Svoje rty odlepil od mých. Líbal mi krk,klíční kost,čelo,tvář nakoce znovu rty. Nic jsem neříkala. Byla jsem ticho. Srdce mi tlučelo jako o závod. Teď už jsem toho měla dost. Dupla jsem mu na nohu. Pustil mě. Dala jsem mu facku. Odychovala jsem zhluboka.

,,Tohle já nechci Petere."

,,Proč?"

,,Nechci tě ztratit. Roky se mění a já snima. Co,když někoho najdu?A budu ho mít více ráda než tebe?Já chci abychom zůstali přátelé. Takhle je to nejlepší. Pro mě ale i pro tebe."Snesla jsem se podél dveří. Dala jsem se do pláče.

,,Rozumím."Zašeptal. Poklekl vedle mě. Nechala jsem ho aby mě pohladil.,,Dobře,promiň."Vstal já jsem taky vstala.

,,Promiň."Zašeptala jsem a vyšla jsem z místnosti. Vešla jsem do pokoje a snesla jsem se do postele. Promočila jsem polštáře. Vztekle jsem pohodila kapnou na zem. Bylo půl sedmé,když jsem se uklidnila. Vzbudila jsem Josha a on Petera. Na nic se mě neptal,když spatřil můj obličej. Důkazy jsem se snažila skrýt. Udělala jsem snídani. Od Josha jsem dostala pusu na krk. Vzal si palačinky a odešel na terasu. I Peterovy jsem dala snídani. Usmála jsem se na něho. Úsměv mi oplatil. Všichni jsme si dali ranní snídani na terase. Joshovy palačinka upadla na zem. Dělal u toho vtipy,které mě rozesmáli. Byla jsem vděčná a ráda že ho mám.

Autor: seiren (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování



Sdílet

Diskuse pro článek Sorry,I can´t be Perfect! (1):

super...

Erica..je to mišmaš..takže nějak poslouchají aspon ona všechno možný!...Dej je v Londýně...

Moc se mi to líbí, akorát mi tam moc nepasují ti Support Lesbiens - podle jmen usuzuji, že se to neodehrává v Česku,nebo ano?

jo pokračuj

Moc pěkný, přečetla jsem to jedním dechem a hned jdu číst další díl ;) Pokračuj, je to super!

pěknýý určitě pokračuj !

uuuzaaa:Jo taky jsme chtěla starsího brachu..mám prcka..spíš...

Sisi:
http://ourstories.ic.cz/6-na-pokracovani/sorry-i-can-t-be-perfect-2/
Druhý dílek do vyhledávače stačí dát číslo...;)

Je to moooooooooooc pěkné.strašně moc se těším na další.Honem prosííím

ty jo...nemam slov...jaaaa chci taky takoveho braachu...to co tady popisujes ja osobne vbc neznam...njn..jedinacek..ten dej je velice poutavy a sem zvedava co s toho dal vznikne

Snažila jsem se opravit ty chyby, ale dělat mezery za čárkami a tečkami jsem vzdala asi ve třičtvtině. Taky si dávej pozor na gramatické chyby. Plus v povídkách radši nepoužívej slova jako teplouši, působí to rasisticky. Pro příště nepoužívej pouze věty jednoduché, ale zkus i souvětí. Pokud to chceš vydat, budeš si to muset opravit. Nebuzeruju tě, jenom se to pak lépe čte. Ten příběh se mi líbí, jen tak jak je to napsané se to čte problematicky a když si lepšíš gramatiku, více lidí si to přečte.

Přidat komentář:

Nick:

Text: