OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Skrytá v krvi 21



Skrytá v krvi 21Bonie ví, že ho do večera popraví, ale stejně tak je jí jasné, že jim to nemůže dovolit. Touha po odpovědích je silnější než cokoliv jiného a pokud ho nechá umřít, umře její minulost společně s ním...

Nejprve ji přelétl starostlivým pohledem, než znovu ztvrdl.

„Ani se k němu nepřiblížíš, je ti to jasný?!“

Bonie se prosmýkla okolo Samuela a vyrazila za Henrym.

„Potřebuju s tebou mluvit!“

„Teď to bude muset počkat. Musím s Karlem probrat další stěhování. Promluvíme si večer.“ S tím vyběhl schody a nechal ji stát překvapenou stát dole.

„Jak to myslel stěhovat?“ otočila se zmateně na Samuela.

„To že ho máme sebou, je příliš nebezpečné a tady jsme příliš dlouho. Henry se chce spakovat, než se setmí.“

„Sebou...“ hlesla „Necháte ho tady?“

Samuel neodpověděl. Tohle se nedalo nijak hezky zaobalit a stejně vlastně jeho odpověď znala dopředu. „Myslel jsem, že se ti spíše uleví.“

Nepřítomně přikývla.

Bylo jí jasný, že ho tu nenechají jen tak připoutanýho. Zahladí za sebou stopy.

Najednou se v ní zvedla vlna odporu. Jako by se uplynulé týdny propadly někam do pozadí její mysli. Jediné na co dokázala myslet bylo, že jim to nemůže dovolit. Ne teď. Ne tak najednou!

Vyběhla nahoru. Ostatní už věděli, že se budou stěhovat, tak balili, co bylo nutné. Nevěnovali jí pozornost. Hodila na sebe ryfle a mikinu.

Znovu seběhla schodiště. Chtěla proběhnout chodbou, ale pohled jí padl na tašku. Rozepnula zip. Byly v ní zbraně. Vyskládala je rychle na zem a rozběhla se do kuchyně.

Nehodlali se tady zdržet dlouho. Šlo to poznat podle krve, kterou jen tak naskládali do lednice. Hrábla dovnitř a sesypala celou jednu řadu do tašky.


 

 

 

21. kapitola

 

Henry seběhl schody. S Karlem vybrali jejich cíl cesty, nový úkryt.

„Samueli!“ zařval, když uviděl hromádku zbraní u zdi.

„Co je?“ vykoukl.

„Měls je, kurva, nabalit do auta.“

„Dal jsem je tam v tašce, až se toho bude brát víc,“ nechápal Samuel. Nebylo mu jasný, proč by je někdo vysypal na podlahu...

Déle neměl čas přemýšlet. Z venku se ozvalo zaburácení motoru. Ještě naštvaný Henry vyrazil ke dveřím. Stihl udělat jen dva kroky, pak se ozvala ohlušující rána a i domem to otřáslo.

Nevycházelo to však z venku, ale z chodby za nimi. Rozběhli se tím směrem a uviděli oblak prachu, který se vyvalil z pode dveří.

Rychle otočil klíčem a rozrazil je. Ty se však zarazily o nějakou překážku za nimi. Podařilo se mu otevřít jen tak, že zahlédl kus jejich toyoty, jak trčí ve zdi.

Nechápal co se děje, dokud z auta nevyskočila Bonie.

 

Prach jí skřípal mezi zuby a ona pohledem vyhledala překvapenou tvář. Zíral na ni nevěřícně modrýma očima a ani se nepohnul. Když vytáhla zbraň, jen sevřel čelist. Čekal, že vystřelí po něm. Na místo toho kulka minula těsně jeho zápěstí.

Ztěžka polkla, když jí došlo, že už nemůže zpátky a jemu trvalo ještě několik vteřin, než si uvědomil, že ho nepřišla zabít.

„Bonie!“

Oba se otočili ke dveřím, které se Henry pokusil vyrazit. I jemu došlo o co se ona snaží. Znovu zamířila a snažila se zamířit na pouta okolo jeho druhého zápěstí.

On však vstal a vší silou trhl. Svaly a šlachy se mu napnuly, když se vší silou snažil přetrhat řetěz. Jako by si myslel, že je to vůbec možné...

Ozvalo se zaskřípění a puknutí železa a jeho druhá ruka se mihla vzduchem.

Překvapeně zamrkala. Teprve až druhý náraz, jak se Henry pokusil vyrazit dveře, ji probudil. Vyrazila zpátky k autu. Motor stále běžel. Vyhoupla se za volant a stočila se odzadu. Nedokázala se po něm ohlídnout, ale jakmile ho zaslechla vedle sebe a bouchly dveře spolujezdce, dupla na plyn.

Auto poskočilo přes zbytky zdi. Prudce to stočila a sešlápla pedál plynu až k podlaze. Ztuhlá svírala volant. Snažila se zírat před sebe, ale nedokázala to. Pohledem se zaklesla na zadní zrcátko.

Stál tam. Vztekle se mu zvedala ramena a za ním zela díra ve zdi. Díval se na ni zrazeným pohledem. Ten na tu dálku vidět sice nemohla, ale věděla, že tam je.

Po tváři jí začaly stékat slzy. Byli jediní, koho kdy měla. Zachránili jí život a donutili přestat konečně jen utíkat...

„Neměla jsi to dělat.“

Otřela si slzy a zavrtěla hlavou.

„Do večera bys byl mrtvý.“

Konečně se na něj dokázala podívat. Po tváři se mu táhlo několik nových šrámů a modřin.

„Možná by to tak bylo lepší,“ zašeptal.

„Jestli chceš, tak si klidně chcípni, ale nejdřív budu chtít nějaký odpovědi,“ zařvala na něj a sevřela pevněji volant. Nenáviděla ho, děsil ji, ale potřebovalo ho. Tak zoufale chtěla vědět, kdo je.

 

* * *

 

Jela celý den. Teprve až se přistihla, že jí začínají klesat víčka, vzdala to.

„Nahoře jsou nějaké chaty, tak by mohla být některé prázdná.“

Škubla sebou, když po několika hodinách promluvil. Celou cestu hleděl nehnutě z okna. Myslela, že ji nevnímá. A on zatím hlídal každičký její nepatrný pohyb.

Poslušně zatočila na štěrkovou cestu. Minuli první dvě chatky. V obou byla tma, ale nechtěla riskovat a raději vybrala až tu třetí. Zastavila a pohledem prolétla okolí.

Nikde nebylo stopy po dalším autě a pěšky to sem bylo příliš daleko. Ode dveří se ozvalo tříštění skla. Vyděšeně se otočila. Už jen zahlédla, jak vchází dovnitř. Přešla tedy k autu a vytáhla zezadu tašku.

Uvnitř bylo šero. Otevřel už okenice, aby šlo alespoň trochu vidět, ale rožnout si netroufala. Přešla tedy k němu a pustila před něj tašku. Pak došla ke starému gauči u zdi a svalila se na něj vyčerpáním. Pružiny hlasitě zaprotestovaly.

Slyšela jak rozepl zip. Chvíli bylo ticho, jako by zkoumal obsah.

„Hodně jsi riskovala,“ hlesl.

Zvedla se do sedu a podívala se na něj. Jen tam stál a držel jeden ze sáčků krve.

„Řekl jsi, že vypadám jako ona.“

Ohlédl se po ní. Viděl, jak si přitáhla nohy na hruď a objala je pažemi. Chtěla své odpovědi.

Hodil pytlík s krví zpátky. Jako by krev byla teď to poslední, na co by mohl myslet.

„Jmenovala se Karolin. Byla překrásná.“ Viděla jeho tvář z profilu. Díval se nevidomě před sebe, jako by před očima měl naprosto něco jiného, než šero pokoje. „Když žiješ tak dlouho, už přestaneš vnímat, jak se věci pomalu mění, vše je stále dokola. Jenže ona... Donutila mě zase vnímat. Jako by mi rozevřela oči a já dokázal znovu vidět svět v zářivých barvách. To co jsem viděl snad už stokrát... A středem toho byla ona.“

Rozhostilo se ticho. Naklonil hlavu, jako by byl na míle a roky daleko a viděl, co ona nemůže.

„Byla tak křehká, lidská. Není našim zvykem, abychom si takhle něco začínali s člověkem. Většinou to mívá... neblahý konec.“ Přešel k oknu. „Já si ale nedokázal ani představit, že bych jí dokázal ublížit. Chtěl jsem s ní zůstat, ať by se dělo cokoliv. Mít domov s ní po boku.“ Rozhostilo se ticho.

„Chtěl jsem ji přivést do svého domova. Musel jsem ale odjet a když jsem se vrátil. Byla pryč. Hledal jsem ji snad všude. Chybělo jen pár jejich věcí.“ Nadechl se. „Opustila mě.“

Ohlédl se po ní. Jeho oči v šeru zazářily, až se otřásla.

„A pak jsi přišla ty. Jako bych ji viděl znovu. Jako by se mi vysmívala. Když jsem tě viděl ležet v prachu na zemi. Myslel jsem, že jsem prostě zešílel. Nemohl jsem tě pustit, ani zabít.“

Zaklonil hlavu a z hrdla u uniklo zvrácené uchechtnutí, které přešlo v tlumený povzdech.

„Připravovalo mě to o rozum. Jako droga, která člověka ničí, ale nedokáže se jí vzdát.“

„Zemřela,“ hlesla.

Jeho šílený úšklebek zmizel. Sjel na podlahu a opřel se zády o zeď. Prsty si přejel po holé hlavě.

„Tušil jsem to,“ přiznal. „Raději jsem se ale přesvědčoval o tom, že odešla. Že někde je, žije.“

„Milovala tě,“ hlesla. Nedokázala už déle udržet oči otevřené. „Milovala tě tak, že se mě nemohla vzdát...“

Sledoval ji. Hlas se jí vytratil a ramena pravidelně zvedala. Únava a slabost z hojení dokonaly své.

Jeho šílená mysl se taky začala zklidňovat. Slepá bolest, která v něm probouzela zvrácené šílenství začala ustupovat. Konečně za posledních několik dnů. Konečně od té doby, co ji našel.

Viděl její tvář, která byla tak podobná její i to, čím se lišila. Karolin byla křehká a milující, nikdy by nedokázala říct nikomu ani křivého slova. A její vlasy měly odstín tmavého medu.

Měl dceru a nikdy o tom neměl ani tušení. Celé ty roky... přišel o ně.

Bonie se stulila na bok a zamumlala.

Po chvilce váhání vstal a přešel přes pokoj. Chytil přehoz a přetáhl ho přes ni.

Najednou netušil co dál. Nemohl se vrátit. Jako by ta malá byla jeho svědomí, které na ty roky pohřbil. Nemohl pokračovat v tom, jak doteď žil...

A zároveň znovu cítil. Po těch letech, kdy ho z netečnosti dokázalo vyburcovat jen zvrácené zabíjení, znovu pocítil, jako by se mu srdce rozbušilo. Mělo pro co tlouct.

Jen doufal, že to pro ně oba není pozdě.



« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Skrytá v krvi 21:

9. Leen
14.12.2012 [20:36]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

8. Zulík
14.12.2012 [20:13]

Prosím uchovaj to puto čo práve začalo vznikat Emoticon

7. annaliesen
14.12.2012 [14:32]

tak to je boj táta nebo Henry Emoticon
a Henry se zblázní steky a žalem Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

6. martinexa přispěvatel
12.12.2012 [15:18]

martinexaBez Henryho to neni ono. No, jsem zvědavá, ajk to bude dál teď jsi mi to zamotala úplně :D

5. Texie admin
11.12.2012 [22:33]

TexieMěla na výběr - budoucnost nebo minulost. Vybrala si to druhé a ví to. Stejně tak, jako to, že jí tohle Henry nikdy neodpustí (protože je to hrdá natvrdlá palice).
Chudák novopečený taťulda ale vlastně netuší, co si tím uvázal na krk. Emoticon

4. sar
11.12.2012 [21:23]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. Simones
11.12.2012 [20:06]

Bonie má tátu, a co bude s Henrym, teď mě zajímá, jak to bude mezi nimi :) no určitě jí tu zradu odpustí, ale nebude to jen tak

2. laura458
11.12.2012 [18:38]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. maky21 přispěvatel
11.12.2012 [18:32]

maky21no ateď se to všechno prosralo Emoticon poněvadž v tom bude Henry vidět zradu a bude moc naštvanej a Bonie to rve na obě strany - za rodinou a za nabídkou kvalitního sexu Emoticon (oni tu nemají andělíčkovského smajlíka Emoticon )

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!