Šedá myška 21 • OurStories.cz ~ naše povídky

Stačilo tak málo, jen příležitost... a celé se to nějak zvrtlo. Michael zjišťuje, že Sendiny reakce nejsou jediná nepředvídatelná veličina, se kterou se bude muset vypořádat.

16.05.2012 (18:00) • Texie • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 2272×

21. Využitá příležitost

Dorazili na uježděnou plochu za městem a tentokrát než stihl oběhnout kapotu, už seděla za volantem a natahovala k němu ruku pro klíče.

Rozhodně jí to šlo líp a tak jí po chvíli dovolil i řadit. Držel jí při tom ruku, aby za to zbytečně nervala.

„Jo, přesně tak a teď přidej plyn, aby se tahle ručička dostala sem k té červené.“

„Červená znamená zařadit nahoru, zelená dolů,“ ujistila se s rychlým pohledem na otáčkoměr.

„Chytrá holka.“

„Od tebe to sedí,“ uculila se.

Když řídila, zapomínala na všechno okolo. I na tu svou věčnou podrážděnost.

Sešlápla plyn a poskočili.

„Ne tak rychle, musíš plynule,“ protočil oči. Už netušil jak ji donutit, šlapat na ty pedály pomalu.

Natáhl se a dal jí dlaň na koleno. Trhla sebou. Bylo mu jasný, že to udělá, tak to ignoroval.

„Musíš postupně přidávat, pak ti auto nebude dělat to co nechceš a budeš stíhat reagovat.“

Ztuhle ho nechala, aby jí tlačil nohu pomalu dolů.

„A teď budeš zatáčet, takže zase ubereš.“

Držel ji, aby nohu zvedala pozvolna a znovu jí netrhla hned nahoru.

A teď dojeď k té hromadě,“ pokývl hlavou tím směrem, „a zastav.“

Jen co k tomu místu blížili a ona přesunula nohu nad brzdu, natáhl se ještě blíž a nutil ji sešlápnout ji pomalu až k zemi.

Auto zastavilo a motor utichl.

„Už ti to začíná jít,“ usmál se a podíval se na ni. Teprve až v tu chvíli si oba uvědomili, že takhle natažený má obličej jen kousek od toho jejího. Zírala na něj s očima dokořán z poza velkých brýlí. Měla krásný oči. Normálně by si toho asi nevšiml, ale takhle zblízka to nešlo přehlédnout. Vlastně byla hezká. Teď když neměla rty sevřené v podrážděné lince, ale překvapením mírně pootevřené...

Ani si to neuvědomil, ale natáhl se k ní. Uvědomil si to až těsně pár centimetrů od jejího obličeje, ale vůbec se mu nechtělo přestat.

Dotkl se jejích rtů. Měla je měkké ap poddajné. Ucítil její překvapené vydechnutí, které ho zalechtalo. Pohnul rty...

To ji teprve probralo. Cukla sebou dozadu, až se hlavou praštila o opěrky. Její oči se na něj ještě okamžik vyděšeně dívaly, než se přivřely v podezíravé štěrbinky.

S povzdechem se narovnal a dosedl zpátky.

„Myslím...“ zašeptala a zmlkla. „Myslím, že pro dnešek už to stačí,“ dopověděla už silnějším hlasem.

„Dobře.“ Nehodlal se s ní hádat. Nemělo by to cenu a navíc na to neměl najednou náladu. To že ucukla se ho dotklo víc, než by si myslel.

Přehodili se za volantem a ani jeden z nich nepromluvili, dokud ji nevysadil před domem.

* * *

Meggie se v ní nevyznala. Naprosto nechápala ty její výkyvy nálad. Jedno ráno byla šťastná a další se vztekala na celý svět. Tohle bylo jedno z těch horších rán.

Sendy se raději ani ve škole nerozhlížela, rovnou zamířila do třídy a své lavice. Batoh pohodila vedle sebe a sjela po židli dolů. Nepřítomně si okusovala nehty, nedočkává, než přijde profesor.

Takový klid jí ale dopřán nebyl.

Vedle ní vrzla židle.

„Víš,“ ozval se známý hlas. Trhla sebou, ale na Michaela se nepodívala. „Přemýšlel jsem, proč se takhle chováš. Odkopáváš od sebe většinu těch, co se k tobě pokusí jen přiblížit.“

Ignorovala ho a modlila se, aby ho tohle moralizování co nejdříve přestalo bavit a odplul zpátky do své lavice.

„Chováš se, jako by ti ublížili a...“

„Možná že jo,“ odsekla a střelila po něm pohledem. Zabodávala ho do něj, jako by právě trefil hřebík na hlavičku. I jemu to docházelo. Zírali na sebe jako souboj pohledu, kdo to dříve vzdá. Okolo se rozezněl zvonek.

Michael si povzdech a vstal. Stále na místě se ale opřel dlaní o lavici a sklonil nad ni.

„Ať se ti stalo cokoliv, já takový nejsem.“

Znovu se vztyčil a přešel do své lavice. Právě si sedal, když dovnitř vešel profesor. Hlasy ostatních se ztišily a ona tak mohla slyšet tichý šepot o dvě lavice dál.

„Cos té šeredce chtěl?“ hlesl nenápadně Jason.

Sendy semkla pevně čelist a přes vlasy, spadající jí do tváře vrhla tím směrem vražedný pohled.

„Radši sklapni, Jasone,“ dostalo se mu podrážděné odpovědi, že to zarazilo nejen toho dotyčného.

> Přihláška >

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování