OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Second - 5. kapitola

13.11.2013 (18:00) • KarolinaTereza • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1008×

Ethan:

Sice jsem s tou slečnou, tedy paní, nemluvil, ale její vyraz, byl okouzlující. Že je už provdaná mi vadilo, ale zakázané ovoce chutná přece nejlépe, ne? Na tomhle ovoci bych si pochutnal velmi rád.

Jak jsem tak přemýšlel nad ženou, u které jenom vím, že se jmenuje paní Hamiltonová, což mi něco říkalo, zapomněl jsem, že držím v ruce kafe a vylil jsem ho na svoji novou košili.

Rychle jsem zalezl do kanceláře ekonoma, u kterého mám své věci a sundávám si svoji zašpiněnou košili, když mi padne zrak na okno. Nejsem si zcela jist, ale myslím, že v něm stojí právě ona. Paní Hamiltonová.

Pomalým krokem se k ní vydám a vidím tu její kamarádku, které jde vidět pomalu až do žaludku. Nemám moc rád takovéhle typy žen. Prodat se za každou cenu.

„Dámy, stalo se snad něco?“ Otevřu dveře a snažím se o konverzační a nechápavý tón. Připadám si, jak kdybych mluvil s dětmi, co do teď věřily na Santa Clause a zjistily, že není.

„Máte špinavou košili,“ kuňkne paní Hamiltonová, její křestní jméno nevím, a připadám si proto hloupě. Měl bych si dneska popovídat se strýčkem Jacksonem, který ji učí.

„No, právě se převlékám do čisté, jak jste si jistě všimla, ale možná máte moc zamlžené to okno, tak si nejsem zcela jist.“ Nenapadne mě nic lepšího, než si z nich, především z NÍ utahovat.

„Musíme na přednášku, tak nás omluvte a to okno není zamlžené!“ Zčervená jako rajče, otočí se a za rukáv táhne svoji kamarádku pryč. Tím se mi naskytne možnost prohlédnout si ji i zezadu. Na můj vkus je hodně pohublá, ale hezká.

Když zmizí z dohledu, jdu zpět do kanceláře, obleču si konečně košili a mířím za strýčkem Jacksonem, který mě chce představit ve své další třídě. Je to už čtvrtá za tento týden a já e modlím, aby byl pátek a moje práce tu skončila.

„Ahoj Ethane, kde jsi byl?“ usměje se strýc, kterého mám nejraději ze všech a který mě i vychoval, protože rodiče neměli čas a před třemi lety se zabili v autě.

„Promiň, strýčku, vylil jsem na sebe černý jed jménem kafe,“ zařehtám se a poplácám ho po zádech.

„Můžu se tě na něco zeptat, ohledně jedné tvé studentky?“ Se strýcem jsem vždy mohl mluvit narovinu a nikdy se mi nesmál, a nebo mě nebral vážně. To se mi na něm líbilo. Respektoval mě a moje názory.

„Hádám, že to bude paní Charlotte Kelsingtonová, že?“ usměje se tak, že má vějířky vrásek kolem očí a posadí se do křesla u okna.

„Přesně na ni. Přijde mi něčím zajímavá a na to, že je tak mladá je zvláštní,že je vdaná, nemyslíš? A nejmenuje se náhodou Hamiltonová,“ povytáhnu obočí a opřu se o stůl.

„Řeknu ti jen to, že si myslím, že v jejím životě není vše na té správné cestě a její manžel není takový, jaký se jeví na veřejnosti. Občas si pletu její dívčí jméno, ale pravé, to převzaté příjmení po jejím muži je Kensilgtonová.“ Pohledí z okna, kde je mlhavo a zhluboka se nadechne.

„Teď už tě jdeme představit našim medikům,“ zvedne se a odejde do třídy.

Charlotte. Krásné jméno pro tak krásnou a mladou slečnu. Vím sice, že je vdaná, ale moje mysl mi říká, že bych ji měl více poznat. To jak se dívá, jak chodí a ten její trapas ve třídě, prostě je úžasná. Mona Lissa pro Ethana Walshe.

Charlotte:

Cesta autem s Georgem byla tichá, ale nevypadal, že by byl naštvaný. Dobré znamení pro mě.

Doma jsem vystoupila z auta a kráčela do kuchyně. Měla jsem hlad jako vlk.

„Co ti chtěl ten chlap?“ vyprskl Georg vedle mého ucha a zavřel ledničku přímo před mým nosem. Přemýšlela jsem, co mu mám říct, ale nějak jsem měla v mozku prázdno a pravdu mu neřeknu za nic na světě.

„Rád by si s tebou dal obchodní schůzku.“ Bylo to první, co mě napadlo a hned jsem toho začala litovat, protože ani nevím s čím podniká a nic takového neříkal. Pravda y byla možná lepší.

„A jak, že se jmenuje?“ Jeho tvář se uvolnila a pohrával mu snad na rtech i lehký úsměv. Zažehnáno!

„Ethan Walsh.“ To jméno se mi až moc dobře vyslovovalo a znělo tak krásně, až andělsky.

„Domluv s ním tedy večeři, u nás doma, na sobotu!“ přikáže mi a odloudá se k televizi. Já blbá kráva jsem si myslela, že se sejdou někde v kanceláři a on ho chce pozvat k nám domů! To ne, to nezvládnu.

„Lásko, není divné pozvat někoho na první schůzku hned domů?“ zkouším Georga oblbnout, ale jak ho znám, tak se asi nedá.

„Tohle je můj dům a já si sem můžu pozvat, koho chci, ty kachno, tak se do toho laskavě neser a zařiď to!“ seřve mě jako bych udělala něco, co se nesmí a já radši odejdu, protože tohle jsem opravdu nečekala.

Odebrala jsem se radši do ložnice, převlékla se a usedla ke svému notebooku. Ještě štěstí, že existuje něco jako Google a ohledně Ethana Walshe mi to našlo mnoho věcí.

Myslela jsem si, že bude přinejmenším s někým chodit, ale je svobodný už rok, co opustil tu modelku. Jeho fotky byly všude a já se nemohla vynadívat. Teď ještě zjistit s čím podniká.

Po rozkliknutí jeho profilu na FB mi vyjede, že je ředitelem firmy, která dělá něco okolo čipů do počítačů nebo co a je velmi úspěšná. Štěstí, že Georg je taky ujetej do PC.

Asi hodinu jsem sledovala jeho profil a měla nutkavou potřebu si ho přidat, ale včas jsem se zarazila. Budu jenom tiše obdivovat jeho fotky a jeho tělo v oknech. To by ani jinak nešlo.

Autor: KarolinaTereza, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Second - 5. kapitola: