OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Second - 4. kapitola

11.11.2013 (10:00) • KarolinaTereza • Povídky » Na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 912×

Charlotte:

Proč jen člověk pije hned v pondělí? Nemohla jsem počkat třeba do pátku? Ne, jasně, že nemohla.

Zvedám se pomalu z postele a hledám krabičku s prášky. Leží na nočním stolku. Mám skoro už jeden v puse a vzpomenu si, že bych měla nejdříve v deset mít první, po tom debilním alkoholu. Kruci! To nezvládnu.

Po velmi, ale velmi divné sprše se dopotácím do kuchyně a jdu rovnou do lékárničky pro šumák a naliju si sklenici vody. Aspoň něco, co si můžu vzít.

„Ahoj lásko, vypadáš nevyspale,“ obtočí vedle mě zezadu svoje ruce Georg a dá mi pusu do umytých vlasů.

„No, jsem, trochu utahá,“ zamumlám a radši upiju „vyprošťováku“. Oči jsem nezamhouřila jen proto, že vedle mě spal násilník. Rychle dopíjím a jdu do své šatny. Pryč a jen dál od něj.

Moje nálada je trochu odměřená, ale chci se obléct hezky. Odpoutám tím třeba pohled na ruku a tvář, která je teď modrá. Štěstí, že venku svítí a já si můžu vzít sluneční brýle. 

Když jsem konečně oblečená, tak si vezmu kabelku a vyrážím s velkou bolestí v ruce a hlavě do školy. Jaký šok, že mě odváží Georg. Nechce přece, aby se mi něco stalo. Jaká ironie.

„Nejsi nějak málo oblečená?“ prohlíží si mě, když zastavíme před školou. Mám na sobě hezký výběr oblečení, tak co se mu opět nezdá?

„Vzhledem k tomu, že mám na sobě bundu a všechno oblečení je upnuté na mém těle si to nemyslím,“ odporuju, protože mi jde vidět jenom zhyzděná tvář a ruce. Tohle už přehání. Snad se někdy můžu obléct jinak.

„No, dobrá,“ nakloní se ke mně a začne mě líbat. Jsem z toho tak vykolejená, že chvíli přemýšlím, co to. Tak dlouho jsme se nelíbali. Dlouho.

„Co to děláš?“ odtáhnu se, protože tomu opravdu nerozumím, ale on si mě jen přitáhne zpět a šahá mi nenasytně na zip kalhot. Tak dost! Nebudu provozovat porno přímo před zraky lidí.

„Musím jít,“ už podruhé se odtrhnu a snažím se vystoupit.

„Po škole tě vyzvednu, moje milá.“ Otočí se směrem dopředu a já vystupuji. Hned, jakmile zavřu dveře, odjede, a já tam jen stojím jako solný sloup a čekám na to, až přijde Messi a pohne se mnou.

„Co se ti proboha stalo?“ otočí mě směrem k ní a sundává mi sluneční brýle. Zamrkám tím množstvím světla a sklopím zrak dolů na své kozačky.

„Alkohol je hrozná věc. Zakopla jsem na schodech a hodila hubu,“ zakřením se, aby si myslela, že je to pravda a vezmu si zpět svoje sluneční brýle. Ostatní nemusí vidět moji tvář tak detailně.

„Ty kanče, mě bolí jen děsně hlava.“ Chytne se za ni a jde směrem k budově, kde máme přednášku. Vůbec se mi teda nechce, ale být doma, to už vůbec.

„Dneska to vidím na spánek, velmi dlouhý spánek,“ mluvím velmi pomalu, protože mluvit rychle v mém stavu je těžké a navíc taky nemyslitelné. Připadám si jako retardovaná školačka.

Nacházíme se zrovna v hlavní hale, když vidím, jak Messi zastaví a kouká do okna, kde je kancelář ekonoma školy. Chvíli stojím vedle ní, ale moc mě nebaví přemýšlet nad tím, co asi dělá. 

„Prosím tě, pojď a nečum na toho blbého ekonoma, stejnak je hnusný a má manželku,“ zatáhám ji za rukáv jejího kašmírového svetru a nemůžu s ní hnout.

„On se tam právě převléká, pojď se kouknout!“ zatahá tenkrát ona mě a stáhne k oknu. Tam v celé své kráse stojí Ethan Walsh, převléká si košili, která je od kafe.

„Ten má ale postavu, co?“ broukne a než se stihnu s mým pomalým, opilým mozkem ozvat, tak se Ethan podívá do oka, u kterého stojíme z otevřenými ústy, a vydá se naším směrem.

„Teď bychom měly odejít, ale myslím, že nás už viděl,“ stojím jako opařená a hledím přímo do jeho očí.“ Jsou tak svůdné, a jak jde! Ladný pohyb a přitom nemá na sobě tu zatracenou košili! Myslím, že sebou švihnu.

„Očividně je pozdě, máš pravdu.“ Přitaká a posune si výstřih svého kašmírového svetru níž, až jí leze bílá podprsenka.

„Dámy, stalo se snad něco?“ otevře dveře Ethan a my na něj koukáme.

„Máte špinavou košili,“ je to jediné, co ze sebe dostanu a polknu naprázdno. To jsem opravdu řekla? Bože, já jsem blbec! Musí si myslet, že mám zatměno na mozku.

„No, právě se převlékám do čisté, jak jste si jistě všimla, ale možná máte moc zamlžené to okno, tak si nejsem zcela jist,“ pokrčí rameny a směje se nám! Tsss!

„Musíme na přednášku, tak nás omluvte a to okno není zamlžené!“ vzpamatuju se a táhnu Messi i sebe do učebny. Zatracený sexouš! Nikdy jsem se takhle neztrapnila. Prý zamlžené sklo! Zase tak moc jsme necivěly!

Přednáška byla určitě zajímavá, ale moje soustředěnost zůstala na skle toho okna u kanceláře. Jeho postava je od boha jako dar, jinak si to nedokážu představit. Musím pořád přemýšlet nad tím, jak by bylo asi v jeho objetí. Asi dobře.

„Paní Hamiltonová, jak byste nazvala tuto krajinu, jakožto budoucí veterinář?“zeptá se mě profesor a dostává moji pozornost. Latinsky jsem uměla dobře, ale teda teď vůbec netuším, jakou myslel krajinu. Kruci.

„Promiňte, jakou krajinu jste měl na mysli?“ zdvořile se usměji a doufám, že to pomůže.

„Nejenže odcházíte z důležitých přednášek, ale neumíte ani základy!“ ve své podstatě mě seřve a jsem oproti němu malá jako mravenec. Stydím se.

„A sundejte si ty brýle, nejste na pláži!“

„To nemohu, mám zánět očnice a doktor mi zakázal sundávat si brýle kvůli infekci, jestli chápete,“ usměju se na něj pohledem, že by si měl přinejmenším políbit zadek a jsem ráda, že zvoní.

Vyjdu konečně směrem pryč z této školy a chystám se na parkoviště. Vidím George a mířím jeho směrem. Jsem skoro u dveří, když mě chytne teplá ruka za moji ruku a otočí směrem k sobě. Ethan Walsh.

„Chci se jen zeptat, zda nechcete hodit domů?“ pořád nepouští moji ruku a já nevím, co říct.

„Mám odvoz, zde mého manžela George, takže nechci, ale děkuji. Myslím, že Messi by měla zájem,“ kouknu se za sebe a vidím její pohled a podprsenku, která mluví za vše.

„Dobrá, nashledanou Charlotte,“ pustí moji ruku a vydá se směrem k Messi. Já jen tiše nastoupím a radši se na George nedívám. I přes to teplo v autě cítím jeho oči, které žhnou zlostí. Bože, ochraňuj mě!

Autor: KarolinaTereza, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Second - 4. kapitola: