OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Rozervané srdce - 15. kapitola

25.06.2009 (15:05) • Luna • Povídky » Na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 1154×

Několik dalších dní probíhaly hlídky v naprostém poklidu, občas se někde na periférii objevilo pár jedinců, kteří se snažili ukojit svou žízeň, jejich existenci však Cooperovi muži záhy ukončili. Bethany se naprosto zotavila a všichni si konečně pořádně odpočali, jejich neklid se ale den ode dne zvyšoval. Tušili, že toto přechodné období je pouze klid před přicházející bouří.

Cooper ležel na postely a odpočíval, Bethany se zboku tiskla na něj, hlavu opřenou o jeho hruník a něžně s pohrávala s proužkem chloupků, který se mu táhl od pupíku dolů. „Baví tě to,“ zeptal se pobaveně. „Hmm,“ zabručela zamyšleně zatím co její prsty stále systematiky zaplétaly a opět rozplétaly jednotlive pramínky. Cooper spozoroval, že není ve své kůži. Nadzvedl se na lokty, tím pádem Beth znepříjemnil její polohu a vzhlédla k němu. „Nad čím přemýšlíš?“ nelíbil se mu ustaraný výraz v tom roztomilém obličeji. „Já jen tak,“ odpověděla bez zjevného zájmu o konverzaci. „No tak zlato. Vidím, že tě něco trápí.“ Vůbec se jí nechtělo rozbírat, že už dlouhou dobu přemýšlí o jejich svatbě. Když ji před necelým rokem požádal o ruku viděla se v bílém, jak kráčí v princeznovských šatech k muži, kterého nadevše miluje a nemohla se dočkat jejich společné dovolené u moře, kde nebudou muset řešit každodenní rutinu ohledně upírů. Od toho dne se k tomuto téma ani jednou nevrátili. Z hrdla jí unikl smutný vzdech. Podívala se mu z příma do očí a hluboce se nadechla. „Coope, miluješ mě ještě?“ „Cože?“ vychrlil vyděšeně. Posadil se naproti Beth a chytil ji za ramena. „Co tě to napadlo? Miluju tě víc než svůj vlastní život. O co jde? Musíš mi to říct kotě, dívat se na ten tvůj utrápenej výraz mě ničí.“ Znovu si povzdechla. „Ještě si mě chceš vzít?“ Cooper se rozesmál, zarazil se ve chvíli kdy spatřil její rozrušený pohled. „Jak tě tohle vůbec napadlo, jistě, že si tě chci vzít. Uznej ale sama, že teď nebylo zrovna příhodné období...“ odmlčel se. „Asi jsme si o tom měli promluvit dřív, zbytečně by ses netrápila. Záleží ale i na tobě, zda mě chceš. Nemysli si, že jsem si nevšiml, jak kolem tebe krouží ten doktor. Feromony jsou z něj cíti na kilometr daleko. Někdy mám chuť ho stáhnou z kůže za to, jak na tebe civí,“ utrousil a zatnul čelist, jeho tvář rázem zhrubla. Beth se zarazila. „Prosím?“ „No tak zlato, i slepej by viděl, jak za tebou pálí.“ „Coopre, jsme jenom kamarádi,“ bránila se. „Jasně, kamarád tady rád,“ zamručel pod vousy. „Coope!“ vykřikla a hodila po něm polštářem. Chvíli se jen tak poštuchovala. Nakonec jí srazil na záda, obkročmo si sedli přes ní a ruce jí pevně přidržel nad hlavou. „Vezmeme se,“ neptal se, prostě to oznamoval. „Tak fajn,“ souhlasila bez přemýšlení, pak se rozesmála, v žilách jí stále koloval adrenalin z předešlé postelové bitky.

Cooper ji chytil za ruku, postavil na nohy a táhl do restaurace. Beth vůbec netušila, co má zalubem. „Co děláš?“ vlála za ním po chodbě jako hadr. „Neptej se a poď!“ „Spomal blázne,“ marně se snažila vzepřít jeho sevření. Rozrazil dveře do restaurace, která byla posledních pár týdnů pro veřejnost uzavřená. Všichni k němu udiveně vzhlédli. „Poď,“ stále ji vláčel za sebou z jednoho stolu uprostřed strhl ubrus, přes židli vylezl na horu a Beth vytáhl vedle sebe. „Takže potřebuju dva silný chlapy, který nerozbrečí kdejaká kravina. Spiku, Reefe, mužete přijít k nám,“ oba dva nechápavě vykulili oči, ale přistoupili ke stolu. „Co se děje Coope?“ „Mám pro vás samostatnej, životně důležitej úkol,“ úmyslně mluvil tajemně. „Naháníš mi trochu hrůzu Coope,“ pronesl tiše Spike. „Do zítra...“ „Ne Coope, to nééé,“ Beth nesouhlasně vrtěla hlavou, když však zahlédla to odhodlání v jeho očích, skryla si obličej do dlaní. „Opakuji, do zítra,“ pokračoval, „vy dva seženete snubní prstýnky a odsvědčíte mi svatbu.“ „Cože?“ vyprskl Reef. „Rozhodli jsme se s Beth, že nemá smysl to dál odkládat. Pozítří se vezmeme.“ Beth ho čapla za košili, kterou si ležérně přehodil přes ramena a přitáhla ho k sobě, mluvila tak tiše aby ji slyšel jen on. „My? My jsme se rozhodli? Zbláznil ses?“ poslední dvě slova zdůraznila víc než bylo nutné, takže i ostatní pochopili o čem se baví. Cooper vzal Beth kolem pasu a vysadil ji vysoko do vzduchu. „Ano, zbláznil jsem se... zbláznil jsem se do tebe zlato.“ Spustil ji kousek níž, aby se mohli políbit, přesto nedosáhla špičkami nohou na zem. Ruce mu položila na ramena a propletla mu své prsty za hlavou. „Miluju tě Coope,“ zašeptala a lačně přitiskla své rty na jeho. Povolil sevření, Beth po jeho těle sklouzla na zem. Hleděli si do očí, Cooper se opět utápěl v očích barvy mořských hlubin. Restaurací se rozezněl veselý potlesk.

První k Bethany doběhla Kyla, vytrhla ji z Cooprovi vřelé naruče a srdečně se ji pověsila na krk. „Gratuluju, to nás čeká spousta zařizování, musíme ti sehnat šaty, a kadeřnici, make up,“ začala vyjmenovávat tisíce věcí, které nemůžou stihnout za dva dny. Beth se zmateně rozhlídla po místnosti. Hledala svou nejbližší kamarádku, ale nidke ji neviděla. „Nevíš, kde je Ruby?“ Kyla zavrtěla hlavou, „sotva Cooper oznámil vaši svatbu tak zmizela ven.“ „Cože?“ „Podle mě šla obstarat nějaký speciální dárek pro vás.“ Beth se usmála, v situaci své nejlepší kamarádky by se jistě nezachovala jinak, zvláště v takovém časové presu. „Kdy vyrazíme na nákupy, obchody za několik hodin zavřou, co vyrazit hned?“ než stačila dokončit větu už si rozvazovala zástěru a hodila ji po Spikovi. „Zvládneš to tu viď zlato?“ spiklenecky na něho mrkla a už Beth vláčela do víru velkoměsta.

Naštěstí nemusely projít příliš mnoho obchodů, aby si Beth vybrala svatební šaty. Vystoupila ze zkušební kabinky a Kyle se zatajil dech. „Nádhera,“ vydechla. „To jsou přesně ony,“ rozplývala se Beth. Dlouhé korzetové šaty elegantně odhalovaly ramena a delkolt, vosí pas zvýrazňovala lehce nařasená sukně, připadala si v nich jako bohyně. „Dokonalost sama, lepší výraz mě opravdu nenapadá. Teď ještě střevíčky,“ zatleskala radostně Kyla. Při slově “střevíčky“ naskočila Bethany husí kůže, poslední dobou nosila pouze steely s vystuženou kovovou špičkou nebo kecky. „Očistec,“ pomyslela si. Coopovo zlatou kartou zaplatily nehoráznou částku za šaty a vydaly se útokem do obuvy.

Kyla proběhla krámkem jako hurikán. Měla jasnou představu o botkách, které přesně sednou k těm překrásným štatům, bohužel žádné takové nesehnala, takže se shodly na jednoduchých střevíčkách ve stejně barvě jako svatební šaty s vysokým šněrovýním kolem lýtka. Působili velice žensky. „Sice to není přesně to, co jsem hledala, ale na noze vypadají pravdu božsky,“ radovala se. „Nemohla bych jít na nižším podpatku?“ Bethany se děsila nebezpečně vypadající jehly. „Zlomim si nohu dřív než někam dojdu.“ „Neboj, tyhle budou sedět pevně, ani nebudeš vědět že je máš.“ Beth se tento nákup snažila bezúspěsně bojkotovat. „Když pudu ve steelech nikdo si toho ani nevšimne, šaty jsou na to dlouhý dost.“ „Beth!“ okřikla ji rozhněvaně Kyla. „To snad nemyslíš vážně.“ Beth se začervenala a vzdala veškeré další pokusy o vzdor.

Přemýtala o tom, že by se nejraději někam zavřela, aby za ní všechno zařídili ostatní a pak by jen došla k oddávajícímu... „Oddávající!“ vykřikla s panikou v hlase. „Kylo my nemáme oddávajícího. Co budeme dělat, teď přeci nikoho neseženeme!“ „Beth, klid, v dnešní době internetu nepředpokládam, že byste nikoho nesehnali, a pokud se nepletu, tak má Cooper známého kněze, kde myslíš, že bereme ty zásoby svěcené vody,“ mluvila naprosto nevzrušeně. „Budeme se brát v kostele?“ dopadla na lavičku před obchůdkem. „No a? Co je na tom?“ „Pane Bože, my se vážně budeme brát...“ najednou na ní začala doléhat celá pravda. Všechno se to seběhlo tak rychle, že si to ani nestačila plně uvědomit. Kyla si klekla před ní a chytila její dlaně do svých. „Podívej se na mě,“ špitla, ale Beth jako zařezaná zírala na podlahu. „Bethany,“ při tom oslovení sebou cukla a vzhlédla. „V pořádku?“ „Budeme se brát,“ v očích se jí odráželo zděšení. „Ano, a bude to krásná svatba,“ šibalsky se usmála a Beth úsměv opětovala. „Můžeme se vrátit domů?“ zeptala se opatrně Kyla.

Šaty v neprůhledném vaku pověsila na skřín a krabici se střevíčkami zašoupla pod postel. Oklepala si o sebe ruce. „Tak to by bylo,“ očividně se jí ulevilo, že má nákupy za sebou. „Jsem zralá na panáka Kyl.“ „Tak dem,“ chytli se za ruce a vyrazili k baru. „Dvojtou,“ zavelela Beth a její společnice přikývla, chtěla to samé, za celou tu dobu poprvé mlčela. „Náročný den?“ zeptal se škodolibě Spike, o Bethany bylo všeobecně známé, že nákupy nejsou její silnou stránkou. „Nech toho,“ zavrčela. Kyla opět radostně brblala o svatbě. „Zítra ti zkusím vytvořit nějaký pěkný účes no a make up taky vymyslíme společně,“ další slova už Beth splynu do souvislého bla bla bla. Z toho nekonečného štěbetání jí začínala bolet hlava. Přemýšlela jestli se tomu dá uniknout a nebo Kylu bude muset rovnou zabít. Najednou jí ze zadu popadly svě silné paže. „Jdeme na lov,“ Cooper se opřel bradou o její rameno a políbil ji na tvář. „Jdeš taky?“ „Ano, prosím tě vem mě sebou prosím,“ vyzařovalo z ní čiré zoufalství.

Vyrazili chvilku před setměním, město zůstávalo nebezpečně klidné. Bethany jela na své motorce, doprovázela Cooprův vůz. Ve smyku zabrzdila a rozběhla se do temné uličky odkud vyšel tlumený výkřik. Opět se jedna zbloudilá duše snažila zpříjemnit si své nekonečné bytí. Podsaditou černošku na zeď tiskl hubený upír drobného vzrůstu. „Vybral sis velké sousto,“ Beth se rozkročila a dala ruce v bok, vypadala jako rozzlobená bohyně pomsty. Skrček se s hlubokým zavrčením otočil čelem k ní. „Nemám rád, když mě někdo ruší u hostiny,“ vyprsknul. „Utrhnu ti hlavu skřete?“ procedila skrz zatnuté zuby a skočila po něm. Cooper to zdálky pozoroval, kdyby potřebovala pomoc, ale opak byl pravdou. Beth se chtěla vybít, odreagovat, předtím než mu usekla hlavu jí posloužil jako boxovací pytel. Sáhla na záda pro meč, jedním svižným pohybem to ukončila, do obličeje ji dopadl pramínek karmínové krve. Otřela si tvář do rukávu a vrátila se zpět k autu. Cooper stáhl okénko. „To bylo vážně sexy, dračice,“ provokativně zvedl obočí. Beth na něho jen vyplázla jazyk a znovu nasedla na motorku.

Autor: Luna, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rozervané srdce - 15. kapitola: