OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Říkej mi Wicky - 11.



Říkej mi Wicky - 11. Návštěva nemocnice, důležitá otázka a nakonec povídání s Annie. Tethys

Zdravotní sestřička vzhlédla od hromady papírů a pohlédla na nás unavenýma očima schovnýma za skly tlustých brýlí. „Jak se to stalo?“ zeptala se.

„Jak se stalo co?“ zeptal se Luke/Reid zmateně.

„Tvoje zranění, mladíku,“ opáčila sestřička a pohledem přeskočila na mě, jako kdyby očekávala, že důvod mám napsaný na čele.

„Wicky, ten malíček mě hrozně bolí, nemůžu se soustředit. Mohla bys říct, co se mi stalo?“ zasténal najednou Luke/Reid.

Nevěřícně jsem se na něj podívala. To nemyslí vážně, že? Já nic říkat nebudu. On mě do té třídy zatáhl, on mě začal líbat, on si přepadl přes židli.

Sestřička pozvedla své šedé obočí, ale nic neřekla.

„Myslím, že na tom nejsi tak špatně,“ odvětila jsem a nutila se do klidu. „Zvládneš to.“

Sestřička nadzdvihla i své druhé obočí.

„Sama jsi navrhovala, abychom šli do nemocnice, a teď mi nechceš věřit, že to bolí?“ zeptal se hraně dotčeným tónem Luke/Reid.

Kdyby to bylo možné, tak by se nebohé obočí sestřičky zachytilo o vlasy pečlivě svázané do šedého uzlu. 

„Ach, tak dobře,“ povzdychla jsem si teatrálně. „Víte, já tady Lukea doučuju z francouzštiny a dnes jsme měli hodinu. Šel se napít, jenže byl z toho tak zamyšlený, že přepadl přes židli. Ale i když je chudák takový nemotorný, všichni ho máme rádi, že, Lukeu?“ řekla jsem a nakonec mu ještě prohrábla vlasy.

Luke/Reid se na mě zamračeně podíval. Nevinně jsem se usmála a pokrčila rameny. „Co je? Říkala jsem přece pravdu a ušetřila tě od námahy, kterou by ti mluvení poskytlo.“

Sestřička se s pobaveným úsměvem opět sklonila nad papíry a něco zapsala.

„Počkejte,“ vyletěl polekaně Luke/Reid. „Nebudete tam psát to o tom, že mě všichni mají rádi?“

Sestřička se usmála a pobaveně na mě mrkla. „Ale je to přece pravda, ne?“

 

OoOoO

 

Nikdy jsem nepodceňovala rychlost drbů (obzvlášť na naší škole), ale docela mě překvapilo, že mi přišla zpráva jen pár minut po tom, co jsme s Lukem/Reidem vyšli z nemocnice.

Je pravda, že chodíš s Reidem? Steve

Chvíli jsem nevěřícně zírala na displej své staré otlučené Nokie a natočila mobil tak, aby si zprávu mohl přečíst i Luke/Reidem.

„Cože?“ zeptal se se smíchem. „Tohle fakt není možný. Madam Briand je stará drbna.“

„Neřekla bych, že je to drbna,“ prohlásila jsem zamyšleně. „Spíš myslím, že nás někdo viděl, když jsme odcházeli ze školy.“

„A není to jedno, Wicky? Prostě se smiř s tím, že do zítřka to budou vědět všichni,“ řekl prostě a pokrčil rameny.

„Ale je to pravda? Chci říct – chodíme spolu?“ Původně to měla být jen řečnická otázka v mé hlavě, ale ani jsem si neuvědomila, že jsem to řekla nahlas, dokud se Luke/Reid nezastavil a nepodíval se na mě.

Taky jsem se zastavila a trochu vyděšeně si pomyslela, že se vlastně ani nechci dozvědět, jestli je to pravda. „Já – no, ty… prostě nemusíš odpovídat. Nebo víš co? Neodpovídej. Zapomeň na to,“ zamumlala jsem si a rozešla se. Bože můj. Moc to dramatizuju. Kolik mi je, deset?

„Ach, Wicky,“ povzdechl si a přešel ke mně. Nervózně jsem se kousla do rtu. Sakra, hra na pravdu začíná. Sklonil se a vzal mi hlavu do dlaní. „Záleží na tom? Zkus se na jeden den vykašlat na to, co si o tobě myslí ostatní, a buď jen sama sebou. A protože tě znám, tak vím, že to nedokážeš. Ale když si to představíš… jsem v tom světě, kde jsi sama sebou, i já?“

Nad odpovědí jsem nemusela přemýšlet ani minutu. „Ano,“ zašeptala jsem.

„Tak spolu asi chodíme,“ řekl s lehkým úsměvem a políbil mě.

Tehdy jsem si uvědomila, že jsem se do něj asi doopravdy zamilovala. I když je to idiot.

 

OoOoO

 

„Hej, Claire. Musím s tebou o něčem mluvit,“ ozval se mi u ucha Annin hlas. Měla jsem právě rozečtený závěrečný díl Pekelných stojů, takže jsem ji zprvu úplně ignorovala, ale něco v jejím hlase mě donutilo přestat číst. Byl nezvykle úzkostlivý, tak trochu pohřební.

„Hm?“ zeptala jsem se nejistě, zatímco jsem si dávala záložku na stranu třicet pět.

„Víš, jde to o to, že…“

„… jsi těhotná?“ dokončila jsem za ni panicky. Bože, ona si ve dvaadvaceti udělá dítě! Co medicína, její sny o tom, že se přestěhuje do Ameriky, kde založí svou vlastní kliniku?

Annie zklouzla pohled na své (zatím) ploché břicho schované pod tričkem New York loves me!, které ji máma dovezla ze Států a zpátky na mě. Potom se začala smát.

„Ne, díky bohu nejsem,“ řekla a ještě se u toho pochechtávala.

„To ten tvůj pohřební tón,“ vysvětlila jsem. „Tak co se děje, Annie? Děsíš mě.“

Annin úsměv trochu pohasl a já se už vážně bála. Takhle vážnou jsem ji naposledy viděla před šesti lety, když se máma tři týdny neozvala.

„Jsi drogová dealerka? Zjistili ti rakovinu plic v posledním stádiu? Vyhodili tě ze školy? Adama přejelo auto? Porvala ses a půjdeš sedět za těžké ublížení na zdraví?“ vyjmenovávala jsem různé možnosti, které mě právě napadaly.

Annie se zatvářila dotčeně. „Proboha, Claire, proč si myslíš, že by mě měli vyhazovat ze školy? Myslíš, že se učím málo?“

A jejda. To jsem uhodila hřebík na hlavičku. Škola a máma – dvě Annina citlivá místa. „Nemyslím si to, ale chci, abys mi to konečně řekla, Annie. Víš, že mě můžeš říct všechno,“ řekla jsem měkce.

Annie si povzdychla a zavřela oči. Nervózně jsem zaryla prsty do předmětu, který jsem právě držela – kniha Mechanická princezna. Když jsem si uvědomila, co dělám, rychle jsem knihu zvedla a začala hledat následky. Vypadalo to, že se jí nic nestalo, ale začátek Anniny věty mi ušel.

„… Adam mě pozval do kina.“

Položila jsem knihu na konferenční stolek a s pozdvihnutým obočím se otočila k Annie. „Můj život už nikdy nebude stejný jako předtím.“

Annie po mně rozzlobeně střelila pohledem. „Ještě jsem neskončila. Je to takové to rande - kino, večeře…“

„Bože, Annie,“ zaúpěla jsem. „Nepotřebuju znát plán vašeho rande.“

„No, Adam mi nabídl, abych u něj přespala,“ vymáčkla ze sebe Annie konečně. „Nevadí ti to?“

Zasmála jsem se. „Mělo by? Ann, uklidni se. Ty děláš, jako kdybych poprvé měla spát sama doma.“

„To ne.“ Annie se zatvářila rozpačitě. „Jenom je mi hloupé tě tu nechávat samotnou kvůli nějakému klukovi.“

„Kvůli nějakému klukovi?“ zopakovala jsem po ní. „Vždyť je to Adam! Ten hodný Adam, kterého známe snad celou věčnost, ten Adam, který nám vždycky se vším pomáhal!“

Annie se na mě chvíli dívala nerozluštitelným pohledem a potom se mi vrhla kolem krku, až jsem se zapotácela. „Claire,“ řekla dojatě. „Jsem ráda, že to bereš takhle. Hrozně moc si toho vážím.“

„Ty bys přece udělala to samé,“ namítla jsem.

„Udělala,“ přikývla Annie a odtáhla se ode mě. „Víš, předevčírem se mě Adam zeptal, jestli bych se k němu nechtěla odstěhovat.“

Překvapeně jsem na ni zírala, neschopna slova. Kdyby se Annie odstěhovala k Adamovi, tak bych musela jít bydlet k mámě. Bydlet? Vždyť ona nikde nebydlí. Musela bych pořád cestovat s ní a její hroznou přítomností. A co Luke? Teď, když se to konečně nějak vyřešilo... „A co jsi mu odpověděla?“ zeptala jsem se nakonec.

„Že ne, samozřejmě,“ řekla Annie jednoduše. „Koukej, s Adamem jsem ráda. Asi ho mám víc než ráda. Ale ty jsi moje sestra. Musela bych tě doopravdy nenávidět, kdybych tě nechala bydlet u mámy. No, a vím, že teď sis nějak začala rozumět s tím divným kámošem, co ti říká Wicky. Ale to všechno je vedlejší, Claire. Co bych si počala bez těch tvých neustálých keců o Potterovi a závislosti na čokoládě?“

Cítila jsem, jak mě v očích pálí podezřelé slzy. V krku jsem měla obrovský knedlík, který mi zabraňoval mluvit, ale věděla jsem, že teď ani není potřeba mluvit. Tentokrát jsem to byla já, kdo se Annie hodil do náruče.

„Myslím, že beze mě by sis klidně počala, Annie,“ zamumlala jsem jí do ramene, ale ve skutečnosti ji byla neskutečně vděčná. 


Mea - vidíš? Fakt není zbouchlá. :D

Děkuji vám všem za komentáře! :)* Miluju vás víc než Draca Malfoye. :D (Tak si toho važte. :D)

Příště máme na programu drby a setkání s někým důležitým v Lukeově životě. 

Tethys


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Říkej mi Wicky - 11. :

11. lucy
11.11.2013 [17:55]

kedy bude ďalšia časť???

10. Tethys přispěvatel
09.11.2013 [22:16]

Tethyslili, díky. Emoticon

9. lili
09.11.2013 [14:40]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

8. Tethys přispěvatel
09.11.2013 [11:58]

Tethysmartinexa, děkuju. Emoticon
lucy, nevím... včera v noci jsem konečně dopsala třináctku, takže další by se tu mohla objevit asi v neděli, v pondělí. Emoticon

7. lucy
08.11.2013 [21:59]

kedy bude nová časť?? :D

6. martinexa přispěvatel
08.11.2013 [20:19]

martinexaTo je tak roztomilé Emoticon

5. Tethys přispěvatel
08.11.2013 [19:49]

TethysMimi, ano, ano, chodí. Emoticon Jsem ráda, že jsi nadšená, protože já jsem nadšená, když ty jsi nadšená. Emoticon Emoticon Díky! Emoticon
Mea, taky ses zamilovala? Pokud tě to potěší, tak v tom nejsi sama. Emoticon Děkuju ti za nádherný komentář. Emoticon (A klidně mi zasmajlíkuj shrnutí, nejsem proti. Emoticon )
silvi14, nový čtenář? Díky. Emoticon
ninik, děkuju. Emoticon

4. ninik
08.11.2013 [19:03]

super!!! Honem další Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. silvi14 přispěvatel
08.11.2013 [18:31]

silvi14Moc krásné Emoticon

2. Mea přispěvatel
08.11.2013 [17:55]

MeaJéj, já jsem v sedmém nebi! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Zrovna, když jsem to četla mi hrála písnička Beautiful day! Jo, to sedělo! A ta nádherná věta: Tehdy jsem si uvědomila, že jsem se do něj asi doopravdy zamilovala. A ten dodatek: I když je to idiot, byl tak nááááádhernej! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Panenko skákavá, to byla taková krása, já jsem se asi taky zamilovala! Emoticon Jak já to jenom bez Wicky a Lukea přežiju! Emoticon Kapitolka byla opravdu bombová a nemůžu se dočkat další, tak dělej! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Už slintám: Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon A ten konečný rozhovor s Annií, byl tak krásnej! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Nejlepší kapitolka pod sluncem... No, tak snad jsem všechno řekla a teď si ještě trochu zasmajlíkuju! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!