Jsme jediná trojka v sirotčinci. V jednu chvíli nám však vedení oznamilo, že přijede poslední. Ten dorovná do čtverky. Říkají o něm, že je paranoidní. Pomalu však zjišťuji, že není. Že všechno co nám říkají je lež...
17.08.2012 (11:00) • JanieHutcherson • Povídky » Na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1213×
Stojím naproti zrcadlu. Koupelna nevypadá nijak divně. I tak mi tady něco nehraje.
„Au.“ Rychla si stiknu břicho. Bolí mě žaludek. Mám pocit, že se brzo pozvracím. Najednou nejsem ve svém pokoji, ale na chodbě sirotčince. Co nejrychleji utíkám k nedalekým umývárkám. Tam na něho narazím. Stojí tam a opírá se o jedno z umyvadel. Už se mi nechce zvracet.
„Kdo jsi?“ Nadlidskou rychlostí je u mě, tak blízko, že mi cítím jeho dech zezadu na krku. Vlasy m letí dozadu, jako v letadle bez střechy. Nemůžu se nadechnout, nabažit se jeho rysy. Mužskými rysy. Krátkých hnědých vlasů sexy uspořádané bez jakékoli chemikálie. Jeho sexy deodorant. Ale ty oči. Pronikavě zelené oči, které mě chtějí zabít. Jeho jemná kůže na ruce mi sjíždí od čela k tvářím a dál pokračuje k lícním kostem.
„Kdo jsi. Co jsi zač?“ Opakuji se když začnu normálně dýchat.
„Peter.“ Dojde rukou ke krku a za něj mě tvrdě chytí jako by mě chtěl uškrtit. Dusím se. Cítím, že už němám pevnou půdu pod nohama. Za to za sebou cítím studenou zeď. Jsem v cízím pokoji. Všímám si tmavě modrého přehozu na posteli s vyrytími písmeny. Ty nepřečtu. „Chad, Nick, Ben. Vyber si,“ říká tvrdým hlasem. Skoro na mě křičí.
„Co po mně chceš?“ Vidám skřípavým hlasem.
„Už brzy se to dozvíš. Dnes.“ Strhne mi tři kůžičky z ruky. Můj náramek. Snažím se vykřiknout, ale místo toho upadám do mdlob.Na poslední chvíli se mi před očima zjeví ty písmena P-B-C-N.
Sedám si prudce na postel. Svírám si hlavu v rukách a opírám ji o kolena. V duchu si čtu ty písmena. P-B-C-N. Co to k sakru je? Nějaká zkratka? Dívám se na budík. Jsou tři hodiny ráno. Už nespím. Uf, byl to jenom sen. Čekám kdy to bude skutečnost. Ten sen, sen co se mi zdá od nástupu sem. Od mých devíti let. Takže semi zdá hrozných osm let. Ať spím kdekoliv, zdá se mi. Teda né vždycky, ale každý týden. Poslední dobou každou neďěli. Jako teď.
Píše se rok třitísíce čtrnáct . Mé jméno je Stacey. Jsem tu jediná Stace. Stejně jako Amanda nebo Andy. S Mandy sdílím pokoj. A Andy je jediný kluk tady v našich letech. Jsme trojka. Trojka sedmnáctiletých. Slavíme narozeniny ve stejný den. Jsme jediná trojka tady.
Andy se rád učí, Mandy má ráda hudbu a tanec, což s ní sdílím. Já však navíc ještě strašně ráda čtu. Vlastně celý můj život se točí jenom kolem tance, zpěvu a knih. Žádná láska nebo tak, jsme tu nejstarší. Učitelé nám říkají zakladatelé. I většina dětí tady. Asi je to divné, ale je tu vždy čtveřice. Dva hoši a dvě dívky. Dva hoši dvouletí a dvě dívky dvouleté. Dva hoši desetiletí a dvě dívky desetileté. Jen my jsme tři. Všichni máme náramky. Prý od té doby co jsme sem došli. Aby se vám otevřely dveře, musíte jej označit. Ozve se tiché, ale patrné zabzučení, na zařízení kam se náramek s kódem přikládá, se rožne zelené světílko a dveře klapnou. To prý se odjistí panty.
Sirotčinec se jmenuje Michal's, typuju podle zakladatele. Celý komplex se skládá ze tří budov. Hlavní budova. Tam jsou naše pokoje, jídelna a kuchyň. To je jedna půlka. Druhá půlka se skládá z kanceláří. Tedy podle ředitelky Amber McKinely. My tam nesmíme, stejně jako na střechu. Obě půlky oddělují veliké kovové a jak typuji i tlusté dveře. Jsme smíšeni. Myslím kluci s dívkami. Proto je možné, že má Andy pokoj ob tři naše. Kvůli lichému počtu je tam sám. Ale říká, že mu to nevadí. Taky, komu by to vadilo, když tam chodíme já a Amanda. Takže my obýváme pokoje ve třetím patře. I tak všat není vidět přes velkou zeď, která obklopuje celý komplex. Vše je tu podle mě přeplácné. Všechno se ovládá přes počítače. Koupelna, jako pouštění vody nebo podávání ručníku, postel, jako stlaní a tak. Rožínání světel je tu alespoň na tlačítko u dveří. Druhá budova je Knihovna a učebny. My už do takzvané školy nemusíme. Už dva roky. Do patnácti je to povinně a mělo to být i déle, ale asi si o nás mysleli, že už nám to stačí. Prý máme i tak vysoké iq. Takže tak. Budovy jsou od sebe vzdálené tak na pět metrů. Se zadním vchodem ke zdi a hlavními vchody k malému náměstíčku s parkem. Kde se za stromy skrývá (né nějak tajná) kavárna. Tam taky trávím hodně času. Všude okole je krásná tráva. Fakticky jemná.
Následující díl »
Autor: JanieHutcherson (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Říkají, že nejsme lidi - 1. kapitola:
No, takže... Rozhodla jsem se číst tvoje povídky a začala jsem touhle, protože mi přidala být taková podle popisku nejvíc... Jak bych to jen napsala... Nejtajemnější? Nejhezčí? Nejsuprovější?
A jo, vím, že jsi tuhle povídku psala už velice dávno, ale pořád to ještě nebylo před deseti lety. 
Začátek byl zmatený, nakonec jsem pochopila že to byl sen. Hodila by se asi trochu úprava. 
Snad to naleznu v příští kapitole v kurvíze (něco). 
Takhle je to všechno moc zmatené a uspěchané. Ale já to určitě budu číst dál, protože první kapitola vypadala zajímavě a Darkness se těší na pokráčko! 
Ok, už mlčím. Jdu na další 
Jo já vím :D Na češtinu nejsem nejlepší a stydím se za to :)
No, jak bych to jenom řekla... Zatím nemám tušení, o co přesně jde, ale připadá mi to zajímavé. Bohužel mi čtení komplikují docela časté chyby, hlavně překlepy a chybějící písmena, no ale stane se, že... 
Takže bych ti poradila, aby sis po sobě kapitolu několikrát přečetla, než se ji rozhodneš vydat. 
Když si teď přečteš tuhle svoji kapitolku, určitě budeš kroutit hlavou, jaké chybky se ti tam vloudily a budeš se chytat za čelo, tak to chce jenom trochu pozornosti a cviku.
Další věc, která mi kazí čtení, jsou tvoje chaotické, ale hlavně nedostatečné popisy. Chvíli jsem nechápala, že se prostředí kolem Stacey mění, ale spíš jsem měla pocit, že ji někdo někam přemisťuje. Zkus si trochu víc pohrát s popisováním okolí i postav, protože teď je to takové, no, suché a uspěchané. 
A taky pozor na věty, které nedávají smysl. 
Jinak musím říct, že se mi to zdá celkem originální a rozhodně si jdu přečíst i další dílky.
Juuj to vypadá dobre,zrovna keď som sa dostala do toho deja tak skončil a ja si musím počkať na novú kapču ale stojí mi to za to tak počkám veľmi rada :)
Skvělej nápad, zní to opravdu báječně, těším se na další kapitolu!
Jediné, co mi opravdu vadilo, byly časté pravopisné chyby, čárky apod. Zkus to prosím do příští kapitoly vylepšit. A pak také začátek mi přišel hrozně zmatený. Až potom jsem pochopila, že to byl sen. Příště zkus třeba dát sny a ty 'nereálné rozhovory apod.' dát do kurzívy a ostatní text, ten reálný piš normálně. Bude to více přehledné.
Jinak skvělý nápad, pokračuj!
Rozhodne zacatek vypada hodne zajimave
Pěknej nápad. Uvidíme, co z toho vznikne dál :)
Přidat komentář:
- Priznanie
- Pán šeliem
- Ráno v blátě
- Stručná a třaskavá historie podle A. J. Crowleyho
- Skvělý a přesný průvodce po Nazaretu ex-archanděla Gabriela, zrádce
- Tu je moje miesto
- Když má srdce svoji hlavu 1
- Co zůstane v knihkupectví
- Sestra
- Šarlatán (začátek)
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!