OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Půlnoc - 9. kapitola

28.02.2011 (10:00) • ElisR1 • Povídky » Na pokračování • komentováno 16× • zobrazeno 1542×

9. KAPITOLA – Vysvětlení

„Zajdu se podívat, co se děje,“ oznámil mi Patrik a už se zvedal z gauče. Slyšela jsem, jak Patrik došel ke dveřím a jak je zabouchnul. Chvíli se nic nedělo, proto jsem se trochu uklidnila.

Jenže pak jsem zaslechla další zabouchnutí dveří, myslela jsem si, že je to Patrik, ale ozvalo se zamykání dveří. To je poprvé, co Patrik zamyká, musí to být opravdu vážné.

Zaslechla jsem kroky a rachocení klíčů. Stále jsem koukala tím směrem, odkud Patrik odešel a čekala, kdy se zase objeví.

Ty kroky se stále blížily, až se ve dveřích objevila osoba.

Nebyl to Patrik. Chvíli jsem na ni zírala, a pak jsem si uvědomila, kdo to je.

„Marie?“ zeptala jsem se překvapeně. „Co tu děláte?“

„Musím ti něco říct, dokud tu není Patrik.“ Mluvila rychle, občas jí bylo špatně rozumět.

Věděla jsem, že bych měla mít strach, ale ona na mě působila tak uklidňujícím dojmem, že to nešlo.

Marie zatím došla ke mně a posadila se na gauč.

„Sledovala jsem tě, když si šla sem,“ řekla omluvně a já na ni jen povzbudivě kývla, aby pokračovala.

„Potřebuji s tebou mluvit,“ pokračovala dál Marie.

„Dobře.“ Znovu jsem přikývla a čekala až přejde k tomu, proč vlastně přišla.

„Všechno, co ti Tomáš řekl je pravda,“ začala a já ji okamžitě přerušila.

„To mě mohlo napadnout, že mě sem přijdete přesvědčovat,“ rozčilovala jsem se.

„Ne, tak to není. Vyslechni mě, prosím.“ A podívala se na mě psíma očima. Nešlo odmítnout, přikývla jsem a ona začala vyprávět.

„Patrik je ten zlý, to on nechal zabít tvého otce. Najal si nějaké vrahy a pod Tomášovým jménem zaútočil na náš hrad. Tvůj otec mu slepě důvěřoval a proto tě svěřil Patrikovi.

Patrik si vždycky někoho najal a poslal ho na tebe. Chtěl tě vystrašit a tím, že tě zachrání, ze sebe dělal dobráka, ale on tě chce jen využít,“ vysvětlovala mi, ale můj mozek zamrzl na tom, jak ví, kdo mi zabil otce.

„Jak můžete vědět to s mým otcem?“ zeptala jsem se na svoji předešlou myšlenku.

„Protože jsem tvoje matka,“ přiznala se sklopenou hlavou. Vyděšeně jsem se na ni podívala.

„Ale moje matka je mrtvá,“ divila jsem se.

„Ne, nejsem mrtvá, podařilo se mi uniknout,“ snažila se mě přesvědčit. Odvrátila jsem se od ní a začala si všechno urovnávat v hlavě.

To nemůže být pravda, Patrik by něčeho takového nebyl schopen, vždyť mě stále chrání, přece to nedělá jen kvůli tomu, aby mě využil. Nebo snad ano?

Nevěděla jsem, co si o tom všem mám myslet. Nechtěla jsem věřit Mariiným slovům, ale všechno mi to pomalu začalo zapadat.

Podívala jsem se na ni a ona ťukala nějaké číslo do mobilu. Nevyrušovala jsem ji a čekala až dovolá.

„Tomáši, asi bys měl, co nejrychleji přijet.“ Chvíli ještě něco vyřizovala a když zavěsila, okamžitě jsem na ni vyvalila otázku: „Proč má okamžitě přijet?“

„Musí tě před Patrikem ochránit,“ odpověděla klidným hlasem.

„Ale já nepotřebuji před Patrikem chránit,“ namítla jsem, ale přerušil mě nějaký hluk.

Po chvíli ke mně dolehl Patrikův hlas: „Venku nikdo není, už nemusíš mít strach.“

Cítila jsem, jak se Marie zachvěla.

„Jak si se sem dostal?“ zeptala jsem se zmateně, protože jsem věděla, že Marie zamkla.

„Mám vlastní klíče,“ řekl jakoby nic a vešel do pokoje. Podíval se na mě a okamžitě se zarazil.

„Marie?“ zeptal se překvapeně.

V tu chvíli jsem uvěřila, že Marie je moje matka.