Protiklad lásky - Kapitola sedmá • OurStories.cz ~ naše povídky

Tak a je tu další kapitola. Co jsme se dozvěděli naposledy? Lily zažila svůj první trénink s Nikolasem. Jak bude jejich trénink pokračovat? A konečně se dozvíme i něco z historie? To a mnohem více v kapitole. Příjemné čtení, přeje LG.

13.04.2012 (20:00) • LittleGii • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 595×

Protiklad Lásky

Kapitola sedmá

„A jak je na tom s výcvikem? Víš, že teď nemáme lidi,“ dodal jsem.

„Potřebuje ještě rok, ale pak bude připraven.“ Souhlasně jsem kývl a vydal se za Lily. Otevřel jsem dveře, které dělily tělocvičnu od posilovny a zůstal stát. Lily zrovna dělala sedy lehy a byla ke mně zády. Konečně jsem si ji mohl nepozorovaně prohlédnou. Měla štíhlé, pevné, ale i ladné tělo. Dlouhé blonďaté vlasy měla stažené do culíku. Byla jednoduše krásná. Odkašlal jsem si a ona se na mě otočila.

„Jdeme,“ řekl sem prostě a ona se zvedla. Šli jsme zpět do tělocvičny a já se tak v polovině zastavil. Lily stála naproti mně. Čekal jsem až zaútočí. Nenechala mě čekat dlouho. Její útok jsem odrazil.

***

„Jsi průhledná, vím kam mě chceš uhodit.“ Na to jsem jí ukázal, jak to má udělat správně. Párkrát jsme ten výpad zkusili a pak pokročili dále. Takhle jsme cvičili asi tři hodiny až nám oběma došlo pití a já usoudil, že si dáme pauzu.

Šel jsem k sobě do bytu kde jsem si dal sprchu a najedl se. Pak jsem si pustil televizi a snažil se relaxovat. Znovu jsme se měli sejít o pěti. Do té doby mám čas. Hlavou se mi vířily myšlenky a já se zaměřil na jednu, kterou jsem dlouhou dobu ukrýval v pozadí.

Byl jsem čerstvě po proměně a moje stvořitelka stála kousek ode mě. Stále jsem nemohl věřit tomu, co se ze mě stalo. Bylo to už pár dní, co jsem se probudil, ale pořád mi to připadalo jako sen.

„Musím tě vycvičit,“ řekla. Její hlas byl jako hedvábí. Měl jsem na sobě ještě stále svoje oblečení, které jsem nosil, když jsme šli do lesa. Ona na sobě měla krásné zelené, korzetové šaty. Hnědé vlasy se jí točily v loknách k lopatkám. Její uhrančivé oči mě vybízely k poslušnosti a já se jim odevzdaně poroučel. Nemohl jsem uvěřit tomu, že tak křehká dívka je upírka a natož, aby mě mohla učit bojovat.

Když se, ale o půl hodiny později objevila v zahradě a na sobě měla chlapecké oblečení, nabyl jsem dojmu, že není tak křehká, jak se zdá.

Tehdy jsem poprvé v životě dostal opravdovou nakládačku. Od dívky, moje hrdost utrpěla újmu a od té doby jsem se učil. Denně jsem studoval historii, jazyky, umění a boj. Do roka jsem byl připraven, pak ale přišla další rána…

Z myšlenky mě vytrhlo zaklepání na dveře. Zvedl jsem se a šel otevřít. Za dveřmi stál Max. Pozval jsem ho dovnitř a nalil mu vína.

„Co tady děláš?“ zeptal jsem se přímo.

„Přišel jsem si popovídat,“ odpověděl mi prostě. Max byl můj dlouholetý kamarád a věděl o mě všechno. Neměl jsem před ním tajemství.

„A o čem?“ Nevěděl jsem o čem by mohl chtít mluvit, moc často jsme si nepovídali, když tady byla práce.

„O Lily. Připomíná ti ji, viď?“ Tím mě zarazil. Chvíli jsem ho pozoroval a pak jsem se podíval jinak. Měl pravdu, napadlo mě. Je pravda, že mě už včera, když jsem ji uviděl poprvé, že je podobná Agnes. Neuvěřitelně podobná tvář, ale trochu výraznější oči, taky nefritové oproti tomu Agnes je měla čokoládové. Blonďaté vlnité vlasy oproti hnědým, ale podoba tam byla.

„Ano,“ opověděl jsem mu jednoduše. „Ale ona není Agnes,“ dodal jsem po chvíli. Doufám, že není. Věděl jsem, že se před Maxem nemusím obhajovat. On jediný mě vždycky chápal a tak tam se mnou seděl a povídal si se mnou. Řekl mi, co mu o Lily vyprávěl Viktor. O tom, jak ji objevil v zapadlé uličce uprostřed Londýna. O tom, jak z ní udělal dámu, jak ji učil. O tom, jak byla paličatá, ale i o tom jak krásně se umí smát. O tom, co má ráda. V ten moment jsem si něco uvědomil. Ona se Maxovi líbí.

Pohled Maxe

Sledoval jsem jak znovu cvičí a vnímal její pohyby. Pohybovala se pevně, ale na jejích pohybech bylo tolik ladnosti. Byla jako baletka, ale ránu měla pevnou a tvrdou, jak jsem mohl poznat.

Když se cvičením skončili, byla unavená a já ji doprovodil k jejímu bytu.

„Chceš jít dovnitř?“ zeptala se mě u dveří.

„Jsi unavená, musíš se jít vyspat,“ oponoval jsem jí.

„Ale nejsem. Jen si dám kapku krve. Pojď můžeme se kouknout na nějaký film.“

„Nemůžeš spánek nahrazovat krví,“ oponoval jsem jí, ale ona jen zavrtěla hlavou. Znovu mě vybídla a já nakonec svolil. Znovu jsem se vrátil do svých mladých let. Těžko jsem věřil tomu, že je Lily tak mladá, ale když jsme takhle seděli, dívali se na film, pili colu a jedli popcorn, pochopil jsem, že je ještě mladá. Vytrhli jsme ji z života, který mohla prožívat. Mohla mít obyčejného chlapce, chodit nakupovat a místo toho tady bude denně cvičit a později vraždit. Život je tak nespravedlivý, napadlo mě. Ale na druhou stranu jsem byl rád, byla zpříjemněním v mé stereotypnosti. Oživila to tu, jak svým úsměvem, ale i svojí mladistvou ztřeštěností.

Když jsem od ní odcházel bylo něco kolem jedné ráno, mohlo by vám to připadat nezdvořilé, ale šel jsem k Maxovi. Zaklepal jsem a ani ne vteřinu na to mi otevřel. Ještě nespal, přesně jak jsem očekával.

„Co se děje, příteli?“ zeptal se mě hned. A pozval mě dovnitř.

„Možná jsme udělali chybu,“ odpověděl jsem mu a zároveň se usadil na pohovku.

„Co tím myslíš?“

„Lily. Měli jsme ji nechat žít normální život.“ Na to se proti mně posadil a začala dlouhá konverzace.

Autor: LittleGii (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování