OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Prodaná 8



Prodaná 8Faridovi se její pořezaná noha ani trochu nezamlouvá, z čehož má trochu škodolibou radost. Ještě větší radost jí však udělá objevení knihovny...
Trocha romantiky, než ji zase začnu trápit :)

 

* 8 *

 

Celý den měl dobrou náladu. Stačilo si vzpomenout na ni a na to, jak ho svírala. Až během oblékání si všiml drobných škrábanců na rameni, jak do něj ráno zatnula nehty.

Jeho večerní únavu a podrážděnost ze všech těch problémů a porad najednou vystřídala nedočkavost. Těšil se, až ji zase uvidí.

Jeho ložnice ale byla prázdná. Vůbec se mu to nelíbilo. Zamračeně přejel prázdný pokoj. To už tu jednou bylo. Jestli se zase pokusila utéct...

Za zády vrzly dveře. Otočil se a už jen viděl, jak je za sebou zavírá.

„Máš tu na mě čekat. Ne opačně,“ zavrčel. Cítil větší úlevu, než se mu líbilo.

Raději ignorovala jeho náladu a přešla k němu. Začala ho odstrojovat. Byl to už rituál a její prsty se šikovně a hbitě míhaly. Sledoval ji u toho.

Ani k němu nevzhlédla. Sledovala jen to, co dělá. Její náhlá ochota se mu moc nepozdávala. Navíc ji rád viděl do očí. Zračila se v nich vždy ta škála emocí, co s ní tak bouřlivě zmítaly.

Teď jí do nich neviděl přes husté řasy. Odnesla poslední oblečení a položila ho. Chtěl se po ní natáhnout, ale zarazil se.

Zvedla ruce a začala se vysvlékat.

Tohle rozhodně nečekal. Sledoval, jak nechala šaty sklouznout na zem. Teprve pak se otočila. Pozoroval ji. Kochal se pohledem na celé její tělo. Jen tam stála. Očividně už se nehodlala bránit, ale udělat ten poslední krok k němu, to odmítala.

Natáhl se po ní a přitáhl si ji. Opřela se o něj tělem. Stačilo tak málo, aby ho to vzrušilo. Její blízkost a horkost těla...

Políbil ji. Ještě okamžik to trvalo, než se uvolnila a začala mu odpovídat se stejnou touhou.

Chtěl ji a tentokrát se nehodlal zdržovat s nějakým pomalým sváděním. Ucítila, jak ji sjel dlaněmi na zadek a zvedl. Přejel jí po stehnech a donutil ji obemknout ho jimi.

Líbal ji a ona přestávala vnímat téměř cokoliv mimo ně. Do vědomí jí pronikalo přes to všechno jen houpaní, jak s ní vykročil k posteli a to jak se zabořila zády do matrace.

Nechala se tím unášet a tentokrát si bez výčitek užívala všechnu tu slastnou zaplavu pocitu. Dokud nezůstala udýchaně ležet pod ním.

Podívala se na něj. Vlastně to bylo poprvé, co více vnímala i jeho. To, jak to prožíval on. Cítila zvláštní zadostiučinění při pohledu na jeho spokojený výraz. Prožíval to stejně jako ona.

Něco na tom vědomí ji hřálo a představa, že by nad ním měla stejnou moc jako on nad ní, se jí až hříšně zamlouvala.

Odkulil se z ní a zůstal ležet. Dech se mu zpomaloval. Viděla, jak ho zmáhá únava. Vlastně vždycky dorazil unavený. Záviděla mu jeho ničím nerušený tvrdý spánek.

Vzepřela se na lokti a přetočila k němu. Vnímala, jak se mu dech zarazil v hrdle, když mu přejela prsy po hrudi. Natáhla se ještě víc a políbila ho. Užívala si to a zároveň vnímala, co to děla s ním. Do nějakých námitek měl daleko.

Teprve až po chvíli se kousek odtáhl.

„Už spi.“

Nereagovala. Nechtěla. Stále to mohla beztrestně svádět na to, že mu nerozumí. Ještě chvíli ji nechal, než ji chytil okolo pasu a přetočil se. Ocitla se vedle něj. Jeho pevný stisk jí nedovolil se pohnout. Držel ji zády k sobě. Trvalo to jen pár minut, než jeho stisk povolil a rameno ji začal ovívat jeho pravidelný dech.

* * *

Líbilo se mu budit se vedle ní. I když se v noci převalovala a nevydržela chvíli v klidu. A ještě víc se mu zamlouvala vidina její povolnosti.

Ležela tam a nohu měla přehozenou přes jeho stehno. Jediné, co ji zakrývalo, byly její vlasy.

Pohled mu zavadil ale o něco, co se mu nezamlouvalo ani trochu. Po pokrývce byly krvavé šmouhy a rozhodně to nebyla jeho krev.

Nemusel ani dlouho pátrat, aby zjistil, odkud se vzala. Po jedné noze se jí táhla čerstvá krev až po kotník.

Překvapeně sebou škubla. Noha jí uvízla v pevném stisku. Zamžourala vytřeštěně do jeho podrážděné tváře.

„Od čeho... Sakra.“ Velmi rychle mu došlo, že je zbytečné se jí ptát.

Pustil ji a přešel ke dveřím

Cestou na sebe jen hodil halenu. Slyšela, jak na někoho zavolal.

Netrvalo dlouho a dovnitř naklusala nervózní Amisha.

„Co to má s nohou?“

„Pořezala se včera ráno o střep.“

Nenápadně je pozorovala. Netušili, že rozumí každému jejich slovu. Gestem ji poslal pryč. Moc dobře si uvědomoval v jakém rozpoložení včera ráno odsud vyběhla i to, odkud se ty střepy pravděpodobně vzaly.

Ohlédl se zpátky k ní a zamračil se ještě víc. Neunikl mu její posměšný úsměv. Nemohla si pomoct. Nelíbilo se mu, že něco poškodilo jeho majetek.

Ignorovala jeho náladu a zachumlala se zpátky do postele. Noha jí trochu trnula. Mast proti bolesti přestala přes noc působit. Jenže to pokušení bylo příliš silné.

* * *

Procházela se chodbami. Hned jak odešel, naklusal k ní doktor, aby jí zkontroloval ránu. Stehy naštěstí byly v pořádku a tak ji jen nohu znovu obvázal.

Připadalo jí neskutečné, jaky důraz tady všichni kladli na vzhled. Očividně to byla hlavní přednost žen tady. Mohly mít v hlavě slámu a neumět se ani podepsat, ale s hezkou tvářičkou a tělem měly obrovskou hodnotu.

Nebylo to poprvé, co nad tím uvazovala. Ve společném pokoji pro manželky nenašla snad jedinou knihu a jejich rozhovory se také týkaly jen toho, co se dělo tady uvnitř.

Neznaly nic mimo tenhle svůj malinký svět uvnitř. Nikdo to po nich nechtěl a očividně jim připadalo zbytečné na tom cokoliv měnit.

Amisha ji sice po domě provedla, ale ukázala ji jen ty části, které využívaly zdejší ženy. Vydala se na obchůzku sama. Našla snad desítku dalších ložnic, salonku a chodeb, než narazila na úplný poklad.

Fascinovaně zírala na vysoké police s knihami. Vklouzla rychle dovnitř a tiše za sebou zavřela. Zdejší ženy možná četbou opovrhovaly, ale muži si evidentně knihy cenily vysoko. Přecházela mezi regály. Bylo zde hned několik uliček a všechny pečlivě zarovnané. Přejela prsty po kožené vazbě se zlaceným písmem.

Takovouhle knihovnu ještě nikdy neviděla. Musela být snad pětkrát větší, než na zámku jejího strýce a ten se s ní pyšnil po celém okolí.

Byly tu knihy v různých jazycích a v poslední uličce dokonce pečlivě uložené svitky.

Byla v pokušení sáhnou po nějaké v jejím rodném jazyce a konečně na chvíli uniknout z tohodle místa, alespoň myslí.

Jenže ona potřebovala teď něco mnohem více. Pokud se odtud chtěla dostat, rozhodně by se jí hodilo umět číst tu jejich hatmatilku.

 

Po nějaké době hledaní našla atlas. Bylo to podobné vydaní jako měl její otec, ale místo úhledných písmen tam byly ty jejich prapodivné klikyháky. Byl ideální. Věděla, co to slovo znamená a mohla tak lépe zkoumat jednotlivé znaky.

Na chodbě zaslechla kroky. Velmi dobře si uvědomovala, že tady nemá co dělat. K její úlevě však pokračovaly dále chodbou.

Jen co bylo opět ticho, rozhodla se zalézt někam, kde by nebyla tolik na očích. Rozhlédla se. Přes vysoká okna byly dlouhé závěsy. Propouštěly dost světla, ale zároveň chránily knihy před přímým sluncem. Lehce povlávaly. Odhrnula je. Byl tu další z nesčetných balkonů. Zalezla si hned na okraj. Byla tak schovaná před zraky těch, co by do knihovny vešli.

Uvelebila se a začala se zase soustředěně mračit na znaky uvnitř.

Chvílemi už se jí všechno to písmo začínalo slévat dohromady. Raději knihu zavřela a zahleděla se dolů. Byla to stejně zvláštní země. Několikrát už s otcem cestovala, ale tyhle jejich prapodivné zvyky a pravidla ji stále zarážely.

Sledovala čilý ruch tam dole. Ženy tady jezdily obkročmo na koních, jídlo vařili ve velkých pánvích přímo na ulici a všude se ozýval hlasitý křik pouličních prodejců dohadujících se o cenách.

Nechápala tuhle zemi, s trochou neochoty ale musela uznat, že má své osobité kouzlo.

 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Prodaná 8:

1. Witmy
13.08.2022 [16:29]

Jsem zvědavá kdy na ní praskne že jim rozumí Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!