OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Pathfinders - Prolog

20.05.2016 (11:00) • Ever • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1834×

Prolog 

Zlatavé paprsky slunce líně olizují obzory pahorků, přislibujíce příchod chladné noci. Jen rozverné hlavy ostré jako meče jejich majitelů nemilosrdně řežou do téměř posvátného ticha noci. Nikdo by se neodvážil být tak hlasitý. Ne… ne tady. Tady nikoli. Mrazící posvátnost toho místa ani téměř sebevražedné nebezpečí, ale, zdá se, jedince nijak neznepokojovala. Skryti před zraky náhodných pozorovatelů se oddávali večerním radovánkám ukryti za mírným pahorkem. Kouř z živoucího ohně se nespěchaje linul k obloze. U ohně sedí rozvalená skupina lovců, kteří si předávají mezi sebou láhev s kořalkou. Všeobecně panuje dobrá nálada navzdory době, kterou už tu lovci tráví od chvíle, co se setkali s tajemnou postavou v hostinci.

„Kurva, jak ještě dlouho? Prdel mě bolí vod těch šutráků tady kolem. Stojí to vůbec za to, chlapi? Jen pro nějakou čarodějnickou děvku se takhle ničit,“ zaprská naštvaně mohutný muž, který si říká Kostilam, ale všichni mu říkají Jantar.

„Pamatuješ si na ten pytel zlata, kterej si za to máme vodnýst?“ zeptá se křiklavým hlasem lovec přezdívaný Krysa. „Jo, stojí. Navíc už z toho vycouvat nemůžeme, i kdybychom chtěli. Viděli jste ho, ne? Ty jeho voči? V životě na ně nezapomenu, a to jsem viděl nějaký fakt děsivý věci. Při tom pohledu jsem se málem posral strachy, a to nepotřeboval ani nic říct,“ odpoví a zatřese se, než se posilní kořalkou. Když mu alkohol dodává dost odvahy, pokračuje: „Vzali jsme zálohu a já se neupsal ďáblu, abych se ho pokusil potom podvést a riskoval tím ztrátu svojí podoby nebo jinejch důležitých částí.“

„To za předpokladu, že bys uměl psát,“ zasměje se Jantar a ušklíbne se na svého společníka, sic si nikdo u ohně nemyslí, že on by to snad uměl. Psaní a čtení nebylo předpokladem pro tenhle druh práce. „Mrcha malá, co od ní vůbec může chtít? S těma čárama snad může oblbnout kdejakou holku, ať po dobrém či zlém,” ušklíbne se a poškrábe se v rozkroku. „Proč plýtvat energií a prachama na nějakou čarodějku. Ne, že bych si stěžoval. Prachy to jsou dobrý, ale stejně…” zavrtí nechápavě hlavou.

„Najmout si celou bandu kvůli jediný holce, to musí být slušná kořist. Ta malá mrcha mi pěkně zaplatí, že na ni musíme tak dlouho čekat. S čarodějkou jsem ještě nešukal,” zasměje se hřmotným hlasem.

Krysa se na něj jen podívá. „A nebojíš se, že ti při tom uhnije pták? Víš, co se říká…” upozorní Jantara, kterej trochu znejistí.

„Kterou část na tom neublížit a nechat ji počestnou jsi nepochopil?” zeptá se vyšší muž, který doposud jen seděl a čistil si svůj dlouhý smrtelně ostrý meč. „Chceš dostat zaplaceno, nebo se chceš stát žábou na tu krátkou dobu, než tě zašlápne? Jestli děláte práci, naučte se poslouchat instrukce,” přísně se na ně podívá. „Já nevím jak vy, ale já mám v úmyslu tuhle práci přežít,” vysvětlí klidně a krátce zvedne pohled od ostří svého meče, aby se usmál, než ho zase sklopí zpět.

Jantar se hlasitě zasměje, přičemž zcela zapomněl na předešlé varování Krysy. „Neboj mladej, až s ní skončím, tak ani nešpitne o tom, copak se jí stalo. Ještě bude čaroději zpívat o tom, jak krásně jsem se o ni staral. Ještě ti teče mlíko po bradě, vo ženskej víš leda tak hovno,” ušklíbne se na něj pobaveně.

„Ten mladej má ale pravdu, Jantare. Serem na to, po cestě je dost vesnic, kde si můžeš smočit svýho ptáka. Kořist necháš na pokoji, protože jestli ne, tak budeš si to muset vyříkat s námi všema,” oponuje snad stejně mohutný muž, který se doposud věnoval spíše pití než rozhovoru.

„Fajn! Jestli ale bude dělat moc velkej bordel, tak se neznám. Žádná ženská si na mě nic zkoušet nebude. Ať už to je kořist, nebo ne. Je mi to u prdele, to vám říkám rovnou,” upozorní ostře Jantar, aby sebral zpět část svojí hrdosti.

„Stejně nám nedal moc instrukcí. Jen místo, kde máme čekat a jak dlouho. Zajímalo by mě, jestli to jsou nějaké zoufalé pokusy se strefit do toho, kdy zrovna někdo vyjede, nebo zda v tom má sám prsty. Přeci už je to jen zatraceně dlouho, co se jen mluvilo o tomhle druhu staré magie,” pronese zamyšleně dlouhán po chvilce ticha a rozhlédne se po ostatních, jestli náhodou nevědí víc, než říkají, ale nesetká se s úspěchem.

Krysa se jen ušklíbne. „Ještěže kurva tak! Dědeček mi vyprávěl o dobách, kdy být lovcem už něco kurva znamenalo. Boj proti zlým čarodějnicím, tyranizující bezbranné lidi. Zlaťáky přetékající z pokladnic, ženskejch v posteli, cos jen chtěl, a věčná sláva k tomu. To byly kurva doby… No jo, ale to jich bylo ale mnohem víc, ale to i nás. Takže by to sakra mohlo klapnout, ne? Jich není tolik, nás není tolik. Třeba ty prachy přilákaj některou ženskou, a když ne, můžu si jich zatraceně hodně koupit,” zamumlá Krysa, než se znovu napije a trochu sebere. „Však jsme hrdinové, nebo aspoň budem, až tu mrchu chytnem.”

„Proč jsme vůbec brali mladýho?” zeptá se Jantar a při tom přemýšlení se mu objeví vrásky na čele. „Stejně proti čarodějnici udělá hovno, akorát nám bude brát zlato,” zaprotestuje nahlas a změří si vysokého muže nepřátelským pohledem. „Takový párátko, bych si s ním vyčistil zuby.”

„Protože to je drafter, čaroděj nás varoval před tím, že by mohla dělat problémy, nebo zdrhnout. A i když máme amulety na ochranu, zabránit jí v tom nedokážeme. Proto máme jeho,” odpoví znovu mohutný muž, který nejspíš hraje roli jejich vůdce.

Jantar se jen natvrdle ušklíbne. „Bez magie by byl k hovnu… Je to přece taky čaroděj, nějak. Proč nelovíme tyhlety?… Je jich víc, bylo by víc práce,” zamumlá na svou obranu a zle se podívá na dlouhána.

„Drafteři jsou teď už přemnožení… Mají systém, hierarchii, zákony,… Na ně už by se šlo hůř," promluví mohutný a poškrábe se ve vousech. „Ve chvíli, kdybychom začali lovit je, dostal by nás první takový… z lovců by se stala štvaná zvěř," ušklíbne se a šlehne k vysokému drafterovi pohledem, než snad s nepatrným náznakem strachu v jeho očích sklopí zrak zase na Jantara. „Prostě se s jeho přítomností smiř a zítra se dáme znovu do práce. Už to nebude dlouho trvat,” dodává a s tím končí zábava. Ti nejvíce střízliví si berou hlídku a ostatní jdou spát. Slunce zapadlo a nad údolím se sevřela tma.

Autor: Ever (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Pathfinders - Prolog: