OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Nový nepřítel - 34. kapitola

18.02.2011 (16:00) • ElisR1 • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1414×

Všimla jsem si Colinovy hlavy v davu. Bylo mi to jedno. Přidal se k nim, je to zrádce. Pocítila jsem lítost, že ho ztratím, ale tu hned vymazal vztek. Ještě jeden pohled na ohnivou kouli, byla jsem připravena k hodu.

„Sbohem Coline,“ zašeptala jsem s krutým úsměvem.

34. KAPITOLA

Byla jsem rozhodnutá hodit tu kouli, bylo mi líto, že je tam Colin, ale zradil mě. Napřáhla jsem se, ale pak se něco změnilo. Ohnivá koule mi vypadla z ruky a kutálela se k vzbouřeným upírům. Pozorovala jsem, jak se za ní tvoří ohnivá cestička.

Podlomila se mi kolena a já skončila na zemi. Nebyla jsem schopná myslet, jediná myšlenka, na kterou jsem se zmohla, se točila ohledně Colina.

Ucítila jsem něčí ruce, jak mě začaly zvedat. Zaprotestovala jsem, nebyla jsem schopna udržet se na nohou. Vzhlédla jsem a viděla Johnův starostlivý obličej.

„Kde je Colin? Je v pořádku?“ Každé slovo ze mě lezlo jako z chlupaté deky.

Johnův pohled putoval někam k davu upírů, najednou zvážněl. Musela jsem jeho pohled následovat, a to, co jsem viděla se mi vůbec nelíbilo. Vzbouření upíři byli v ohnivé pasti. Zahlédla jsem mírný pohyb a všimla si, jak se někdo prodírá dopředu. Byl to Colin, přes ty šlehající plameny ho skoro nebylo vidět. Podívala jsem se mu do očí, byla v nich něha a plno lásky, odpouštěl mi.

Snažila jsem se vyškrábat na nohy, ale moc mi to nešlo. Nakonec se mi to s Johnovou pomocí podařilo. Nevěděla jsem co dělat, jediné, čím jsem si byla jistá bylo, že musím Colina zachránit, už tolikrát se mi to povedlo, tak proč ne teď?

Sebrala jsem zbývající síly a začala se soustředit. Všude kolem mě se začal zvedat silný vítr, nebe zčernalo a začalo hustě sněžit. Zavřela jsem oči a snažila se přidat na intenzitě. Za chvíli už byla taková vichřice, že všichni sotva stáli na nohou. Všude se ozýval křik mrznoucích upírů.

Otevřela jsem oči, po ohni nebylo ani památky. Něco tvrdého do mě narazilo, několikrát jsem zamrkala a zjistila, co se děje. Colin mě držel v pevném sevření. Znovu se mi podlomila kolena, byla jsem Colinovi vděčná, že mě držel.

„Co, co se stalo?“ snažila jsem se vykoktat. Cítila jsem únavu po celém těle. Byl to ten samý pocit jako tenkrát s Nikol, začala jsem se obávat o své schopnosti.

Colin mě posadil na zem a začal vysvětlovat: „Byl tu jeden upír, měl stejnou schopnost jako Jason. Když si se začala chovat divně, tak jsem prohledával mysli ostatních, abych zjistil, co se děje,“ usmál se na mě.

Vzpomínka na Jasona mě nepříjemně bodla u srdce, ale jeden pohled do Colinových očí a já na vše zapomněla. Opatrně mi pomohl na nohy a já se podívala na vedoucího vzbouřených upírů. Vůbec jsem netušila, co se teď bude dít.

„Slyšel jsem váš rozhovor. Víme, co dokážeš, proto vám znovu nabízím, abyste odešli,“ rozhodl.

Chvíli jsem na něho koukala, nestihla jsem nic říct, protože na ně John trochu vylítl.

Neposlouchala jsem ho, protože jsem pojala podezření, otočila jsem se na Colina a zašeptala jsem mu: „Přečti Johnovy myšlenky, jestli na nás něco nechystá.“ Colin jen přikývl a začal se soustředit, chvilku to trvalo, ale pak zakroutil hlavou: „O vzpouře nevěděl,“ ujistil mě.

„Dobře,“ vydechla jsem spokojeně. „Johne!“ zavolala jsem na něho.

„Když nám dávají šanci odejít, tak jdeme!“ Vyznělo to trochu jako rozkaz.

Celou cestu bylo ticho, nikdo z nás neměl o čem mluvit. Přemýšlela jsem o Johnových slovech. Přemýšlela jsem o budoucnosti, o dětech. Jaká budu mít budoucnost? Budu s Colinem? Možná, budeme mít i nějaké děti. Musela jsem se pousmát, protože jsem si představovala, jak Colin drží malé děťátko. Slušelo by mu to a jsem si jistá, že by byl skvělý otec.

Podívala jsem se na Colina a vzpomněla si na jeho schopnost čtení myšlenek.

„Coline?“ zeptala jsem se podezřívavě.

„Ano?“ usmál se na mě.

„Můžeš svoji schopnost vypínat?“ vyzvídala jsem a doufala, že neslyšel mé myšlenky, ale když jsem se mu dívala do očí, tak jsem usoudila, že to klidně mohl slyšet, vždyť je to i jeho budoucnost, doufám.

„No, nevím jestli vypínat, ale můžu myšlenky některých lidí ignorovat,“ odpověděl mi zcela upřímně.

„A moje myšlenky?“ snažila jsem se, aby doplnil.

„Dříve si mi naznačila, že nechceš, abych četl tvé myšlenky.“ Podíval se na mě. „Ano, tvé myšlenky ignoruji.“

Najednou mi to bylo líto, ale na sobě jsem nedala nic znát. Pár kroků od doupěte jsem nebyla schopna kroku. Doupě bylo vyzdobené a mě najednou všechno začalo zapadat. Naposledy, když bylo doupě takhle vyzdobené, tak se teta zasnoubila s Dariusem.

„Svatba,“ vydechla jsem, viděla jsem, že Colin to taky pochopil. Rozběhla jsem se dovnitř a začala hledat tetu.

Když mě teta uviděla, zakřičela radostí a už mě držela v náručí.

„Bála jsem se, že to nestihneš,“ začala vzlykat.

„Nenechala bych si ujít tvoji svatbu,“ uklidňovala jsem ji se smíchem. Mezitím k nám přišel Darius a taky mě objal.

„Dariusy, chtěla bych ti někoho představit, jestli můžu,“ začala jsem opatrně. Darius se na mě zvědavě podíval, ale nakonec kývl na souhlas.

Vydali jsme se před doupě, kde jsem nechala Johna a Darius mi po cestě vyprávěl všechny novinky.

Pár kroků od doupěte jsem zahlédla Johna.

„Co?“ Na nic jiného jsem se nezmohla, protože u Johna stáli tři Dariusovy upíři. Dva drželi Johna za ruce a třetí se mu právě chystal utrhnout hlavu.