OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Nový nepřítel - 31. kapitola

13.02.2011 (18:00) • ElisR1 • Povídky » Na pokračování • komentováno 13× • zobrazeno 1522×

31. KAPITOLA

Musela jsem se na Colina usmát. John se choval jako starostlivý otec, zvlášť po tom, co řekl, že upíři mohou mít děti. To mě přivedlo na myšlenku, že vlastně nevím, jak to myslel.

„Nejdříve mi ty řekni, jak si to myslel s těmi dětmi?“ zeptala jsem se zvědavě. John se na mě upřeně podíval, a pak s hlubokým nádechem spustil: „Je to důkaz pravé lásky, ale většina upíru svoji pravou lásku nenajde, takže nedochází k přemnožení,“ zasmál se svému výrazu. Slovo přemnožení mě přivedlo k další otázce.

„Takže upíří děti se už rodí jako upíři?“ ptala jsem se, jestli jsem to pochopila správně.

„Ne, rodí se jako poloupíři. Chovají se normálně jako děti, můžou jíst, pít a vše kolem toho, ale jakmile ochutnají jen jedinou kapku krve, spouští se ihned proměna,“ vysvětlil mi.

„Aha, takže upíří dítě má možnost žít normální život, zestárnout a umřít?“ zeptala jsem se radši pro upřesnění. John jen pokýval hlavou na souhlas.

„A jak je to s pravou láskou? Co když umře?“ zajímala jsem se. Radovala jsem se, že jsem konečně potkala někoho, kdo mi může všechno vysvětlit, protože Darius mi nic moc neřekl.

„Jinou lásku už nikdy nenajdeš, ale stejně bys ani jinou nechtěla.“ To jsem nechápala, kdyby Colin umřel, rozhodně bych nechtěla být sama. Při pomyšlení, že by mohl Colin zemřít, jsem se na něho otočila a prohlížela si ho. John zachytil můj nechápavý pohled, proto začal vysvětlovat: „Upír svoji pravou lásku o moc dlouho nepřežije. Ze začátku je jako závislák, ale místo drog pije krev, ale pak zjistí, že krev mu nepomáhá, že bolest cítí stále. Pak zjistí, že už nechce žít. I jeho nejlepší přítel by ho radši zabil, než aby koukal, jak trpí.“ Po vysvětlení John posmutněl.

„Odkud toho tolik víš?“ zeptala jsem se a vzápětí začala přemýšlet, jestli to nebyla chyba.

„Viděl jsem to na vlastní oči. Moje nejlepší kamarádka ztratila svoji pravou lásku. Nikomu bych nepřál takový pohled a už vůbec ne tu bolest, kterou prožívala,“ chvíli se odmlčel, potom dodal: „Zemřela moji rukou.“ A sklonil hlavu do dlaní. Viděla jsem, že ho to opravdu vzalo, musel ji mít opravdu rád.

„Omlouvám se, to jsem nevěděla,“ omlouvala jsem se. Nechtěla jsem mu ublížit a oživit jeho smutné vzpomínky.

„Ne, neomlouvej se,“ odpověděl. „Je čas jít spát. Doufám, že ti nevadí spaní na gauči.“ Nesmlouvavě se podíval na Colina. Neubránila jsem se úsměvu a vstala k odchodu.

Lehla jsem si na postel a začala přemýšlet o tom, co mi John řekl, pak o vlkodlacích a najednou se mě zmocnil divný pocit. Nedokázala jsem přesně určit jaký to byl pocit, ale naháněl mi husí kůži.

Všude je tma. Instinktivně šmátrám rukou a najdu vypínač. Rozsvítím, jsem u Johna doma ve svém pokoji. Nejsem si jistá, jestli je to sen nebo skutečnost. Zaslechnu nějaké kroky a dveře se začnou pomalu otevírat. Nějaký muž vejde ke mně do pokoje a posadí se vedle mě na postel. Nechápavě na něj zírám.

„Co tu chceš?“ zašeptala jsem vyděšeně a znovu se mě zmocnil ten divný pocit.

„Přišel jsem se na tebe podívat,“ zasmál se a podíval se ven z okna. Teprve teď jsem si všimla, že někdo škrábe na okno. Po chvíli jsem dokázala určit, že je to vlk.

„Tohle je jen zlý sen,“ začala jsem trochu panikařit. Ten muž vedle mě se znovu rozesmál.

„Ne, Eleno, není, ale není to ani skutečnost. Nevím, jak bych ti to vysvětlil,“ a znovu se rozesmál.

„Jak to, že mě znáš?“ Teď už jsem panikařila docela dost.

„Protože znám tvé rodiče, protože znám tvojí tetu. Dokonce i Sala a Dariuse a nesmím zapomenout na Colina, tvoji pravou lásku,“ povzdechnul si.

„Cože?“ Nechápala jsem jeho slova a on to věděl.

„Rád jsem si s tebou popovídal.“ Natáhl se blíž ke mně, jako by mě chtěl políbit, ale místo toho mi zašeptal do ucha: „Ještě se uvidíme, to ti slibuji.“ Znovu se zasmál a vydal se k odchodu.

Probudila jsem se a lekla se. Nade mnou se skláněla něčí hlava, až po chvíli jsem si uvědomila, že je to jen Colin.

„Je čas jít,“ usmál se. Úsměv jsem mu opětovala, ale rozhodla jsem se, že si ten sen nechám pro sebe.

Přestrojila jsem se a po cestě na schůzi jsem přemýšlela o tom snu. Toho muže jsem ani neznala, a pak ten vlk v okně? Nechápala jsem to.

Ani jsem si nevšimla, že už jsme na místě, dokonce ani toho, že John už s námi nebyl.

Až po chvíli do mě Colin dloubl a já se podívala, kam koukal on. Přicházel k nám John s rozhodnutím schůze. Snažila jsem se číst v jeho tváři.

32. kapitola

Autor: ElisR1 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nový nepřítel - 31. kapitola: