OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Nová naděje - 13. kapitola



Nová naděje - 13. kapitolaMenší lež na Caseyho a díky alkoholu chvilka upřímnosti na téma, které by jinak Annie nerozebírala.

Těšila jsem se na dnešní konec práce. Zbytek týdne od setkání holek s Derekem proběhl hladce a rychle. Casey vypadal spokojený, protože Derek nezvonil u našich dveří a chodil za mnou jen v práci. Měl toho teď víc, vlastně i můj bratr, řešili nějakou důležitost, do které jsem neviděla a moc mě nezajímala, to byl jejich obchod ne můj. Dnešní večer byla na programu dámská jízda s holkama dokonce i bez Marka. Prostě jen holčičí večer.

„Můžeme?“ objevil se u mě Casey.

„Jo,“ vypískla jsem nadšeně. Byla pravda, že od doby, co mě zavřeli do archivu, jsem si moc zábavy nedopřála a spíš jsem tam chodila za trest. Popadla jsem svou tašku a pokoušela se opustit prostory, co nejrychleji to bylo možné.

„Budeš u Hallie i spát?“ zajímal se bratr.

„Přemýšlela jsem nad tím. Pravděpodobně to brzo zabalíme a skončíme u ní doma. Jestli chceš, může s nimi být celý víkend a můžeš si taky užívat,“ culila jsem se na něj a mrkla jako spiklenec.

„Annie!“ napomenul mě jako dítě. Nenáviděl takové narážky a i proto jsem si to čas od času nemohla odpustit.

„Ale no tak Casey. Taky bys měl vypadnout někam mezi lidi a užívat si. Potřebuješ si najít holku,“ mluvila jsem mu do duše. Včera jsme byli u Marie a ta se o to také pokoušela, a tak jsem byla stejně naladěna jako ona.

„Zapomínáš tu, kdo je tu starší a zodpovědný?“ nadzvednul obočí. Pokoušel se mě uklidnit, ale moc se nedařilo.

„Tak Casey, kdy jsi měl naposledy přítelkyni? Co si pamatuju tak Mandy a to je nějaký pátek. Koukni na mě i já mám přítele,“ poukázala jsem na sebe pyšně, vystoupila jsem z výtahu a pokračovala velkou halou.

„Na to se pokouším zapomenout,“ připustil trochu nevrle. Protočila jsem oči.

„Casey, najdi si holku. Prospěje to jak tobě tak i mě,“ uzavřela jsem to celé. „Budeš mít na to víkend. Budu u Hallie nebo Megan,“ dodala jsem.

„Pokoušíš se být jako máma,“ napomenul mě u auta.

„A ty mi děláš stále… poručníka,“ vykoktala jsem s menším zádrhelem. Nemohla jsem ho nazvat tím slovem. Přirovnala bych ho k němu a to jsem nemohla dopustit, on byl jiný.

„Dnes mi nechutnala čokoláda, co jsem si při cestě koupila, asi začíná být teplo,“ pokoušela jsme se to zamluvit. Ale jeho obezřetný pohled mi dal na srozuměnou, že to zaznamenal. Byl jako topící se a chytal se všeho, čím jsem mu napověděla, ale já mu to nechtěla říct.

„Už se na teplo těším,“ odvětil mi s mírným úsměvem. „V létě pojedeme zas do Durhamu? Co říkáš?“

„Jasně. Máma bude opět nadšená, že nás bude mít doma,“ souhlasila jsem a pokoušela se znít neuvěřitelně uvolněně. „Vlastně v pondělí přiletí,“ vzpomněla jsem si. Páni! Málem jsem zapomněla na návštěvu svojí mámy. Byla jsem poslední dobou opravdu mimo.

„Už?“ ověřoval si Casey. A já mu na to přikývla. V klidném duchu pokračovala cesta domů, kde jsem si sbalila pár důležitých věcí do batohu a oblékla se na dnešní večer. Bylo to blbý, ale měly jsme sraz až v baru a tak jsem se až tam táhla se svým batohem a nechala ho u Marka za barem, aby mi to pohlídal.

„Ahoj,“ pozdravila jsem ty dvě, už začaly každá s ovocným koktejlem plným alkoholu a tak jsem se přidala do party.

„Řekneš nám už konečně, jak to bylo s tím tvým Derekem?“ Ano, dobře jsem věděla, proč jsou holky tak hr na tuhle akci. A tak jsem se pustila do vyprávění. Neřekla jsem jim vše, něco by nepochopily. Popsala jsem jim naše setkání v práci a podobné, co mohly vědět a vypadaly spokojeně mojí výřečností.

„Vypadá, že tě má rád. Mohl na tobě oči nechat. Ale upřímně ho neznám tak dlouho a dobře, abych ti řekla, zda není jen dobrý herec, proto prosím dávej pozor,“ varovala mě přátelsky Hallie.

„Mám pocit, že jsem ve střehu až moc,“ přiznala jsem nespokojeně.

„To je dobře. Nech ho chvíli, aby tápal,“ přidala se Megan.

Dobře, prodrbaly jsme skoro celý večer. Pily u toho, bavily se a nadávaly na chlapy, nebo naše „milované“ spolužačky. Megan si vylila srdce o jednom spolužákovi, který se jí líbí, ale dělá jako by neexistovala.

Odskočila jsem si na záchod po třetím drinku a při cestě zpět mě zastavil můj telefon, který vyzváněl. Zalezla jsem si za roh a zvedla hovor.

„Přejete si, pane řediteli?“ zeptala jsem se vesele.

„Jak slyším, určitě se skvěle bavíš,“ opáčil. „Jen mě zajímalo, jak se máš.“

„Jo, mám se dobře. Ale začínám pociťovat alkohol a únavu. Asi přemluvím holky na odchod, i když ty vypadají v pořádku,“ mumlala jsem nespokojeně. Nebyla jsem zvyklá na tolik alkoholu, vlastně jsem pila až v poslední době a jen občas s nimi, takže jsem prd vydržela, jak na to vždy Megan spokojeně reagovala.

„Nemám pro tebe přijet?“ ptal se hned a jeho hlas prozrazoval nadšení z té otázky. Překvapil mě. „Odvezl bych tě domů, nebo ke mně,“ dodal stále stejně spokojený.

„Já nevím. Měla bych být na víkend u Hallie,“ reagovala jsem rozpačitě z toho, co říkal.

„Choval bych se jako naprostý gentleman a Casey nic vědět nemusí,“ přemlouval mě zapáleně. A mně se to líbilo. Než přijede máma, máme si toho dost co říct, a pak se celý týden neuvidíme, protože se budu chtít věnovat jí.

„Dobře. Ty víš, kde si mě vyzvednout,“ souhlasila jsem a položila mu to. Vrátila jsem se k holkám, které se dohadovaly nad jednou blondýnkou na parketu, přesněji nad jejím oblečením, které se nelíbilo. Počkala jsem nějakou chvíli, než jsem jim oznámila o mém plánu na víkend a odvozu.

„Ty vážně nic nevydržíš,“ brblala Megan. Jak jinak, tohle říkala pokaždé. Nebyla jsem jako ony zvyklá už od poloviny střední chodit o víkendy do barů a bůhví kam. Pro ně jsem z venkova, pro mě to bylo slušné město.

„Musím ještě trénovat,“ přiznala jsem rozesmátá. „Tak příští víkend?“ domlouvala jsem hned. Obě vypadaly nadšené z mé nové iniciativy, kterou neznaly a tak stejně nadšeně i souhlasily.

Derek se objevil velmi rychle ve svém uhlazeném obleku. Trochu mě to udivilo, volal mi hned, jak dokončil večeři u rodičů? Mezi všemi těmi lidmi v normálním oblečení prostě vynikal, a tak jsem si ho všimla okamžitě. Neomylně šel k nám a dal mi pusu na tvář a pozdravil moje spolusedící.

„Pojedeme?“ zajímal se a ostražitě se podíval na mou prázdnou sklenici a holky.

„Hned, jinak už nic nevydržím. U Marka na baru mám věci,“ vzpomněla jsem si.

„Jdu pro ně.“ Odešel. Podívala jsem se na ty dvě, co ho pozorovaly.

„Pěkný víkend a u Caseyho tě kryjeme,“ popřály spiklenecky. Tím mě znervózněly a víc křečovitě než bylo normálně, jsem šla za ním. Měl moji tašku a tak bez dalšího prodlužování se šlo ven. Pokaždé si užívám venku ten čerstvý studený vzduch, je to něco nádherného po opuštění takových míst, kde je teplo, hluk a kouř.

„Bavila ses?“ ptal se.

„Jo. Holčičí večer. Pomlouvání, drbání a podobně. Byl to opravdu pěkný večer,“ připustila jsem a stulila se na té pohodlné kožené sedačce. Cítila jsem ze sebe kouř. „Budu muset do sprchy, smrdím jako putika.“ Rozesmál se, ale nic nenamítal, takže jsem asi nebyla jediná, kdo si to myslel. „Co večeře?“ optala jsem se.

„Normálka. S tátou jsme projednávali obchod,“ krčil rameny, a pak na tváři vykouzlil spokojený úsměv. „Máma se na tebe ptala. Vlastně jsem dostal seřváno, že jsi nejela se mnou,“ připustil. Ohromeně jsem se na něj podívala. To jako myslela vážně? Skutečně se ta nesmírně elegantní, sebevědomá žena ptala na někoho, jako jsem já?

„Netvař se tak. Udělala jsi na ni dojem,“ dodal spokojeně. A já si připadala jako v nějaké vzdálené galaxii. Vždyť jsem do toho úžasného profilu jeho rodiny ani trochu nezapadala, šedá myška, co nemá sebevědomí a nic nedokázala a můj módní vkus byl jistě šílený pro módní návrhářku, jakou byla jeho máma.

„Vlastně ti mám rovnou navrhnout, jestli tam nechceš v nejbližší době se mnou jet. Annie, neber to jako nátlak. Jestli se na to necítíš, pochopím to a mámě to vadit nebude, ví, že studuješ,“ mluvil dál a já se nedokázala probudit z toho šoku. „Nemusíš mi odpovídat hned, je to jen návrh. Myslím, že bude stačit, když se s mámou uvidíš na další akci a bude spokojená.“

„Opravdu si mě tvoje máma s nikým nespletla?“ dostala jsem nakonec ze sebe otázku a vyvolala tak opět jeho smích.

„Máma si pamatuje a opravdu jsi na ni udělala dojem. Vlastně vůbec netuším, proč bys ho neudělala,“ mrknul. Dereku, asi by sis měl koupit nové brýle. Za téhle konverzace jsme se dostali až do výtahu v jeho domě.

„Nechám si to projít hlavou,“ řekla jsem nakonec diplomaticky. Zacukaly mu koutky s upřeným pohledem na mě.

„To od vás bude velkorysé, slečno Fox,“ vrátil mi škádlivě. Pokynul mi, abych vystoupila z výtahu první.

„Můžeš jít rovnou do sprchy. Víš, kde co najdeš.“ Tímhle mi udělal radost, vážně jsem potřebovala sprchu, vzala jsem si od něj můj batoh s věcmi a vydala se do hostitelského pokoje a pak rovnou do koupelny pod teplou sprchu, abych ze sebe smyla ten zápach. Čistá jsem se cítila v jeho bytě o dost líp.

Našla jsem ho v obýváku převlečeného do pohodlnějšího domácího oblečení, jak kouká na televizi, zprávy o burze. Chvíli jsem se to pokoušela mezi dveřmi pozorovat, ale bylo to pro mě jako sci-fiction, totálně jsem tomu nerozuměla. Casey si to občas na stejný program taky přepnul, když jsem si četla. Prostě mi ty čísla nedávala smysl, oni na to taky měli vystudovanou školu, pak aby to mu nerozuměli.

„Děsná zábava na páteční večer,“ zhodnotila jsem ironicky a šla si za ním sednout. Měkkost téhle sedačky mě vždy ohromí, opravdu jsem měla pocit, že když přivřu oči, okamžitě budu spát. Stačila by mi jen deka a do minuty bych o sobě nevěděla lepší než prášky na psaní.

„Síla zvyku,“ omluvně pokrčil rameny. Pokoušel se to přehodit na něco jiného. „Unavená nebo mám pustit nějaký film?“ zajímal se a přejel mě pohledem. Měla jsem na sobě volné flanelové kalhoty na spaní a velké červené triko po Caseym.

„Myslela jsem spíš, co si promluvit?“ zkusila jsem to. „To víš, takovej ten dospěláckej pohovor,“ krčila jsem rameny. „Musím využít, dokud mám v krvi dost alkoholu a jsem odvážná,“ připustila jsem.

„Mám to brát tak, že jinak by sis se mnou nepovídala ani nejela ke mně do bytu? Protože bys nebyla odvážná, ale rozumná a chránila se?“ Odhodil ovladač. Očividně ho televize přestala bavit a burza jakbysmet.

„Nejsem tak nevinná, jak můžu působit,“ špitla jsem si naštvaně. Odmala mě všichni podceňovali a on to udělal taky.

„Ne?“ podivil se, zněl už ale škádlivě. „Tak jaká jsi?“ zajímal se. Nespokojeně jsem se zavrtěla, neměla jsem tu větu vůbec vypustit z pusy, popravdě jsem to nechtěla říct, protože o tomhle nevěděla ani máma.

„Měla jsem období opravdové rebelie a nesvázanosti.“ Sama nad sebou jsem musela zakroutit nespokojeně hlavou, opravdu jsem udělala blbost.

„Jak dlouho to trvalo?“ pokládal otázky. Už zjistil, že se mnou to ani jinak nejde a popravdě on byl ten typ člověka co to ani jinak moc nechtěl, prostě odpovědi na jeho otázky byly hlavní.

„Čtyři dny?“ nepamatovala jsem si přesně, ale podle toho kalendáře tomu tak bylo. Rozesmál se. Zamračila jsem se na něj, jasně mu pohledem dávala najevo, že o tom s ním nebudu mluvit, pokud to nechce brát takhle.

„Promiň, omlouvám se,“ pokoušel se mě udobřit. Na to mu neskočím.

„Jasně,“ zabrblala jsem.

„Většina lidí, když řekne období tak se myslí měsíc, půl roku minimálně a ty čtyři dny, tak mě to pobavilo,“ snažil se mi to vysvětlit, marná snaha.

„Já nejsem jako většina,“ připomněla jsem mu naštvaně. Jeho rysy okamžitě zvážněly a podíval se na mě tak, že mi bylo jasné, že se uklidnil.

„Tak povíš mi, cos prováděla?“ posměšek byl pryč.

„Popravdě? Nechci to říct,“ připustila jsem nespokojeně. „Dodnes se za to stydím.“ Kousala jsem si spodní ret. Přisunul se na sedačce o něco blíž.

„Když mi to povíš, odpovím ti pak na vše, co tě bude zajímat,“ začal vyjednávat, očividně chtěl vědět, co jsem vyvedla, velmi to chtěl vědět. A popravdě tato nabídka byla velmi lákavá, on věděl jak vyjednávat.

„Dobře,“ odkývala jsem mu to. „Bylo to na konci devítky. Bydleli jsme už dávno u Charlieho a Casey byl už dva roky tady v New Yorku na studiích s mámou a… prostě domů skoro nejezdil a mě v té době došlo, že nemá důvod jezdit zpět. S mámou byl tady a oběma se tu líbilo, tak co by jezdil za mladší a nevlastní sestrou? Vlastně jsem ztratila jedinou osobu, kterou jsem měla. A tak… chtěla jsem všem a hlavně sobě dokázat že jsem normální,“ podívala jsem se na něj. Tvářil se neutrálně, jako pokaždé když jsem něco vyprávěla a trpělivě čekal, co z toho bude.

„Blížily se nějaké prázdniny a já si ve škole vybrala Lindu, dřív jako malé jsme byly kamarádky a tak jsem to chtěla zkusit znovu. Netušila jsem jak moc se i ona změnila. Měla přítele Franka a jeho dvojče Sam. Popravdě se mi Sam i líbil. Už si nepamatuju, jak se to semlelo, ale pozvali mě, abych o ty prázdniny byla s nimi. Nakonec se ukázalo, že rodiče kluků odjeli a tak jsme byli u nich doma. Zezačátku jsme se bavili a měli jen alkohol, ale pak… dali mi něco do pití. Nevím, co to bylo, prostě nějaké drogy, moc si nepamatuju, co jsem prováděla, jen útržky vím, že jsem byla strašně veselá a všemu se smála. A svolná ke všemu. Pamatuju si i to co bych nechtěla. Když jsem se probudila a oni ještě spali, vypadla jsem odtamtud domů. Máma se nikdy nic nedozvěděla a oni se ke mně ve škole nehlásili. A tak jsem okusila alkohol, drogy a sex,“ opět jsem se na něj podívala. Vypadal velmi překvapený a pozoroval mě jako by mě viděl poprvé v životě.

„Došlo mi, že jsem prostě jiná. A opět jsem se sekla v lidech, kterým jsem chtěla věřit,“ uzavřela jsem to celé.

„Tohle by mě nenapadlo,“ připustil upřímně. Přisunul se ještě blíž a objal mě a stáhl k sobě do náruče. „Jsem rád, že to vím.“ Dal mi pusu do vlasů.

„Jsi jediný, kdo to ví,“ prozradila jsem mu a zavrtala se k němu. „Opravdu se můžu zeptat na všechno?“ pokusila jsem se změnit téma.

„Slíbil jsem to ne? Byla to dohoda a jako obchodník své dohody vždy plním,“ řekl zcela vážně, až jsem se rozesmála. Všimla jsem si, že je už po půlnoci, nechtělo se mi spát a byla sobota.

„Tak dobře. Kolik jsi měl přítelkyň?“ vypustila jsem první otázku.

„Opravdu tě zajímá právě tohle?“ nevěřícně kroutil hlavou a já mu na to velmi důrazně kývla. Povzdechl si. „Neřeknu ti to přesně, snad tě uspokojí, že to číslo je jedno ciferné. Vážně si nejsem jistý a ani to jak bereš slovo přítelkyně.“

Mračila jsem se na něj, tohle byla neuspokojující odpověď, ale na druhou stranu jsem byla ráda, že to číslo není tak velké a pokud do toho zahrnoval vše. Odtáhla jsem se od něj do sedu.

„Já vím, že to bude asi blbý jo, ale kolik ti přesně je?“ zahanbeně jsem se zajímala. Znali jsme se dva měsíce a já nevěděla o něm ani to základní, on ale věděl vše z mé karty. Dnes měl opravdu veselou nebo za to mohly spíš moje otázky, že se stále smál a uculoval.

„V červnu budu mít osmadvacet.“ Spokojeně jsem se usmála, tak věkový rozestup byl jak jsem si myslela a ulevilo se mi, i když bylo by mi jedno, kdyby mu bylo už přes třicet, ale na to nevypadal, i když se tak občas choval.

„Zkoušel jsi drogy?“ důležitá otázka v dnešní době.

„Na vysoké. Marihuana a extáze jednorázové pokusy. Nelíbilo se mi, že jsem si moc nepamatoval a dělal vše, co mě napadlo,“ odpověděl klidně.

„Alkohol?“ další otázka a pro mě asi ta nejvíc zásadní. Pila jsem ano, ale protože jsem věděla, že se mnou alkohol nedělá to co s ním. A většinou jsem znala svou míru a dostala se jen do nálady.

„Napiju se, ale moje alkoholové časy zůstaly na vysoké. Mám rád dobrý alkohol a ten se nejlépe vychutnává s mírou.“ Oddychla jsem si. Je pravda, že jsem ho neviděla pít, ale to neznamenalo, že to tak je vždy. Ani to jak se choval v tom klubu s námi. Věřila jsem mu, dívala jsem se mu do očí a on mi sebejistě pohled oplácel, prostě mi v tomhle nelhal.

„Tak a jaké se mnou máte plány, pane řediteli?“ Vypálila jsem další otázku.

„Věř tomu nebo ne ale jen ty nejlepší. Všechno ovšem záleží na tobě.“ Spokojeně jsem se usmála.

„Pro dnešek vše,“ ukončila jsem to. Pro tenhle večer toho přiznání bylo až až. A Derek, mi odpoví na otázky vždy stejně jako já jemu. Dnešní obchod byl vlastně jen symbolického rázu, abych se rozmluvila. Už věděl jak na mě a nebál se toho využít a já se tomu ani v nejmenším nebránila.

„Už chceš spát?“ nemusel se ptát, asi mu to můj výraz i trochu prozradil a pořád jsem v sobě měla alkohol. „Jde se spát,“ rozhodl. Vypnul televizi. Chtěla jsem se postavit a jít do své postele, překvapil mě ovšem. Jen co jsem stála na nohou, popadl mě a přehodil přes rameno. Vyjekla jsem a jen trochu se zpouzela. Nesl mě do útrob bytu a nezapomněl zhasnout v obýváku.

„Pust mě, já do pokoje trefím,“ volala jsem na něj.

„Právě, že netrefíš,“ nesouhlasil s mým tvrzením. Hned jsem pochopila proč. Odnesl mě k sobě do pokoje. Pokoušel se opatrně, ale přesto mě na tu postel hodil. Mračila jsem se na něj, ale nic si z toho nedělal. Zhasnul světlo a pak jsem jen díky troše z ulic viděla, jak se blíží k posteli a souká se pod deku. Taky jsem si zalezla pod přikrývku.

Přitáhl si mě zády k sobě, jako když jsem tu byla posledně a omotal okolo mě ruce. Vrtěla jsem se, než jsem si dokázala najít pozici, abych dokázala usnout.

„Dobrou,“ popřál tiše a víc se přitiskl. Oplatila jsem mu to mnohem tišeji a ještě se zavrtěla.

 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nová naděje - 13. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!