OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Nezkrotný chtíč - 1. kapitola

01.11.2011 (11:00) • Larissa • Povídky » Na pokračování • komentováno 12× • zobrazeno 1773×

Daniel stál před vstupní bránou věznice. Nechápal, proč ho Ďábel poslal právě sem. To, že urazil jeho bratra, přece není hrdelní čin. A přesto ho poslal mezi smrtelníky, jakoby nestačilo, že byl vypovězený z pekla, ne. On ho pošle do vězení?! To není spravedlnost. Není to fér.

S povzdychem věnovaným pohledu brzké budoucnosti a to pěti letem za mřížemi, si Daniel odplivl a loudavým krokem přešel ke strážníkovi. Ten stařík zde fungoval jako ochranka. Daniel si byl ale dobře vědom, že kdyby chtěl, toho tlouštíka by přepral levou zadní.

Zadíval se staříkovi do obličeje, rybí očka mu před světem zakrývaly tukové polštářky, která se na Daniela dívala s chladným pohledem. Vlnité vousy a menší knírek zanechávaly pocit, že dotyčný pochází z Evropy. Stejně jako všichni.

Daniel se na toho obludu podíval s mírně skeptickým a odtažitým pohledem. Vzdorovitě pozvedl hlavu a v jeho očích se objevila nadřazenost. Nikdy neměl problém zaujmout lidi na první pohled. Byl si víc jak vědom své krásy.

„Daniel Hell, pane!“ ohlásil se. Hell…Toto slovo každého napadlo jako první, když se jmenovali Padlí andělé… Čímž Daniel byl.

***

Layla seděla na okenní římse a sledovala dění za sklem. Slyšela šuškandu, kde se povídalo, že dneska nastupuje někdo novej. Ačkoli tahle novinka vyvolala u ostatních obrovskej zájem, Layla zůstala k informaci chladná. Ji to nezajímalo. Nesnášela všechny ty puberťáky, kteří se tu povalovali a stěžovali si, jak je k nim život nefér. Vždy ji přepadl vztek, vždyť oni nikdy nepoznali pravý význam slova bolest… Utrpení… Smrt… Jen, co si odsedí svých pár let, odcupitaj zpátky za maminkou. Tu možnost ona nikdy neměla. Nikdy nepoznala svou rodinu… Všechno, co má a čím je, je jen a jen její zásluha. Nikdo s ní nebyl, když se začala měnit. Nikoho v té chvíli nezajímala, tak proč by se měla ona starat o ně?

Layla silou udeřila do zdi naproti ní. S ohromným „Řask!“ zeď povolila a kousky bílého prášku dopadly na Layiiny rifle.

Vysunula zatnutou pěst ze zdi, odprášila si ruku a očima hypnotizovala pozůstalou díru. Připomínalo jí to její srdce… Chladné a roztříštěné na padrť.

***

„Ahoj, já jsem Dolly!“ oslovila Daniela nějaká holka. Vypadala vcelku zachovaně… Rovné blonďaté vlasy, malý nos, který byl na konci zašpičatělý nahoru, modré oči s rezavým nádechem a trochu zežloutlé zuby. Byla asi o deset centimetrů nižší než Daniel, takže, když se mu zrovna nedívala do očí, měl možnost vidět vši na temeni její hlavy.

„Daniel,“ odpověděl odtažitě. Všivka, jak si ji v duchu pojmenoval, ho obdařila jedním za svých zežloutlých úsměvů.

„Poslyš, napadlo mě… Jestli… tu nechceš provést,“ ostýchavě navrhla. Poslední, co Daniela v tu chvíli zajímalo, bylo to, kde co najdete. Už už chtěl Všivce odřeknout a jít si po svém, ale z nějakého nepochopitelného popudu souhlasil.

„Díky, to budeš hodná.“

Najednou jakoby se všechny Dollyiny starosti vypařily, a ta stydlivá holka byla jen dobře cvičená maska, se usmála a dychtivě ho popadla za ruku.

„Ačkoli se tomuto místu říká věznice, funguje to tu na podobném principu jako škola. Jen s menší svobodou. Rozdělujeme se tu na několik skupin. První jsou psychopati.“ Mávla rukou k jedné skupině. Nějaký debil s dredy zrovna stál na hlavě a blonďák s modrýma očima mu ohmatával přirození. Všichni se smáli.

„Mají trochu… Jsou trochu… No prostě to jsou sexuální úchylci. Dále je tu skupina filozofů, od těch se drž dál,“ poradila mu.

„Proč? Nevypadají nebezpečně.“ A i kdyby, Daniel s jistotou věděl, že by je zmáknul.

„Ne, ale mají schopnost tě unudit k smrti, velice nebezpečné,“ zasmála se.

„A kdo je toto?“  zeptal se Daniel a rukou mávl k černovlasé dívce. Bože, vypadala jako anděl. Opálenou pleť lemovaly havraní vlasy, které na konci jemně přecházely do vln. Tmavě čokoládové oči chránily před zraky ostatních nádherné řasy. Měla štíhlé tělo se smyslnými křivkami. Na sobě měla otrhané rifle a černé tílko… Byla prostě… sexy.

„Layla… Nikdo neví za co tu je… Přezdívá se jí Dračice. Jednou si na ni dovoloval jeden maník. Ještě teď leží na ošetřovně…“ Dál ji Daniel už neposlouchal. Svůj pohled znovu upřel na toho anděla.  Za svůj život viděl už mnoho krásek, ale Layla alias Dračice všechnu jejich snahu o zalíbení se Danielovi zastiňovala.

Bez zbytečného přemýšlení se Daniel rozešel jejím směrem. Nedívala se na něj. Layla seděla na lavičce a v rukou pevně svírala knížku.

„Kam jdeš?“ Chytl ho někdo za paži.

„Díky, žes mě tu provedla, dál už to zmáknu sám,“ poděkoval slušně a znovu se vydal za ní.

Nakonec tu snad nebude zas taková nuda…

***

Ahoj, toto je mé první dílo na těchto stránkách. První kapitolu jsem tedy napsala kratší, abych věděla, jestli se vám povídka líbí a jestli má nějaký smysl v ní pokračovat. Proto budu ráda za každý komentář, ráda bych znala kritiku na svou tvorbu…

Předem díky za každou... Larissa.

Autor: Larissa (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nezkrotný chtíč - 1. kapitola: